úterý 6. října 2020

Minimalismus není o tom, kolik věcí máte. Je to o prostoru, který si díky němu vytvoříte


 
"Vy se považujete za minimalistku. Kolik toho tedy doma máte?"

"Myslíte jako počet kusů?"

"No... to ne... spíš... Jak to u vás vypadá, když máte těch málo věcí?"

"Víte, když mě to nepřijde důležité, jestli mám triček pět nebo padesát. Na tom počtu zas tak nezáleží. Není to o tom, co máte, ale spíš o tom, pro co se vám udělá prostor, když to nepotřebné odstraníte ze svého života."

Tenhle dialog jsem vedla s jedním moderátorem z ČRo. Pro mě to bylo zajímavé setkání dvou světů. Na jedné straně on, který se snažil minimalismu převést do měřitelného světa a udělat z něj soutěž o největšího minimalistu. A na druhé straně já...

Nestalo se mi to při rozhovoru poprvé. Tyhle střety úplně rozdílných pohledů na život poznám spolehlivě podle toho, že abych dokázala odpovědět, musím nejdřív rozbourat to, jak je celá otázka postavená.

Nejsem si jistá, jestli se mi podařilo moderátorovi v tom krátkém čase dobře vysvětlit to, jak minimalismus vnímám. Přijde mi to ale dobrý podmět s mnohem větším přesahem, než kolik triček mám ve skříni.

Tak to zkusím předat tobě, můj milý čtenáři. Třeba budu úspěšnější. :-)

Slovo minimalismus jste už pravděpodobně slyšeli. A možná s ním máte spojenou i nějakou představu. Pokud ne, stačí zadat do googlu "minimalism" a vyjede vám kupa obrázků světlých načančaných holobytů bez snítky prachu.

Já sama jsem už o tomhle tématu psala několik článků. Třeba zde, tady a tuhle. A tady pak tipy na minimalistické balení na cesty a minimalistický šatník.

Jenže definovat minimalismus jen skrze matérii je poměrně nedostačující.

Pravda. Většina lidí do minimalismu vstupuje díky čištění svého fyzického prostoru. Když se do toho jednou dáte, je těžké to pak zastavit.

Postupně vytřídíte oblečení, vybavení kuchyně, hračky, haraburdí ve sklepě, knížky, elektro, sportovní vybavení, ... až se třeba jednou dostanete do stavu, kdy 

  • přesně víte, co doma máte,
  • každá věc má své místo,
  • jen výjimečně něco nemůžete najít a
  • večerní úklid věcí vám zabere jen pár minut.

Možná si všimnete, že díky menšímu počtu věcí trávíte míň času péčí o domácnost. A když budete pozorní a těchto časových oken si všimnete, můžete je začít využívat pro to, na co vám dřív nezbýval čas.

Volný prostor k tomu přímo vybízí. Jako by se ptal: "Čím ze sebe mě dneska zaplníš?"

Nemusí to být nic velkolepého. Můžete rozhýbat své tělo tancem nebo si zacvičit. Můžete s dětmi upéct housky, namalovat obří pirátskou mapu pokladu, vzájemně se namasírovat nebo pomazlit. Místo hmotných věcí najednou prostor zaplní víc vůní, hudby a zpěvu.

Zkrátka můžete dělat spoustu příjemných věcí, na které vám možná teď nezbývá čas, protože pořád musíte dělat něco "důležitějšího, co nepočká".


U nás doma se peče tak 3x - 4x týdně.
Děti často pomáhají. Obzvlášť s kynutým těstem, do kterého musí "vhníst lásku".
A pak taky s vylizováním mís a uždibováním těsta. :-)


Mnohem zásadnější ale je, co se spontánně začne dít s vaší myslí. Možná si to v první fázi hned neuvědomíte, ale zatímco budete vyklízet svůj fyzický prostor, tak s každou věcí, kterou vezmete do ruky, si budete klást otázku:

"Opravdu tohle ve svém životě potřebuju?"

Jednoduše začnete být mnohem citlivější k tomu, co si do svého života pustíte. Budete víc tím, kdo o sobě rozhoduje a kdo tvoří svůj život. 

Pomalu se začne zvyšovat citlivost vašeho radaru na ptákoviny, vysavače energie a emoční upíry. A postupně vystoupíte z role oběti a konzumenta.

A co považuju za zásadní: Stanete se laskavější sami k sobě. Z říkání NE na věci, které nepotřebujete a/nebo nezvyšují váš pocit štěstí, si uděláte návyk.

  • Nebudete zažívat pocit promarněné příležitosti jen proto, že jste odmítli nabídku zapojit se do nějakého projektu.
  • Nebudete se cítit jako mimoobrazový mimoň jen kvůli tomu, že třeba nesledujete zprávy.
  • Nebudete cítit potřebu se všem a všemu zavděčit.
  • Přestanete lpět na nedůležitém a naučíte se věci pouštět.


Ilustrace z knížky "Agnes a Zakázaná hora" pro čtenáře od 8 do ∞ let.
V jedné z kapitol se Agnes bude muset poprat
s Požíračem - nenasytným monstrem, které jí dá velkou lekci právě o nelpění.


S minimalismem zalezlým pod kůží se vám život zásadním způsobem zjednoduší. Bude se vám lehčeji dýchat, snáze rozhodovat a bez zardění odmítat všechno, co váš život neobohatí.

Zní to možná bezcitně a ignorantsky vůči okolí, ale zde bych si dovolila nesouhlasit. Jsem přesvědčená, že abychom lidi kolem nás mohli činit spokojenými, musíme být nejdřív spokojení my sami.

To, co odmítáním získáváte, je totiž mnohem cennější. Je to váš čas. Je to vaše zodpovědnost za vlastní život. A je to vaše tvořivá síla.

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...