Radši koukám do zelenýho než do modrýho blikavýho

Na závislosti je blbý, že překročíte hranici, aniž si toho všimnete. 
Na závislosti je těžký si vůbec přiznat, že závislí jste. 
Na závislosti je zlý, že i když jste momentálně "čistí", stejně jste už do smrti smrťoucí na odvykačce. 

Jmenuju se Veronika a jsem závislá na blikátkách, mačkátkách a virtuálních propojovátkách

Léčím se. Někdy mi to jde líp, někdy hůř. 

Končím. Krkavčí matka nejsem já

Poprvé jsem tu myšlenku vyslovila nahlas na 3denním retreatu, který jsem na jaře pořádala pro mámy a děti:

"Blog nebudu psát donekonečna. To musí jednou skončit. A až se to stane, tak půjdu třeba roznášet kafe, okopávat biomrkev nebo něco takovýho."

Holky, které byly zrovna kolem, se mi zdály překvapené. Odpovídaly mi něco ve smyslu:

"Počkej, to přece nejde. Ty nikdy nebudeš roznášet kafe. Podívej se na sebe, teď máš dosah tisíce čtenářů, jseš známá, ovlivňuješ lidem životy. I kdybys skončila s psaním blogu, tak se přece nepůjdeš někam takhle zahrabat."

Jenže mě už se tenkrát v hlavě rodilo něco, co pomalu přes celé léto uzrávalo.
A teď na podzim už můžu s jistotou říct, že to dozrálo.

Po pražských ulicích naboso? Jo!

Popravdě? Vlastně mi to nepřijde jako téma, které bych doteď nějak řešila.
Prostě chodím doma bosa a když jdu ven, jen překročím práh a pokračuju dál.

Když mě ale teď jedna novinářka snad deset minut při rozhovoru nechtěla od bosonohého chození pustit, říkala jsem si, co za tím je? Proč to tak moc táhne pozornost, když přijdete někam bosí?

Kdy se školky a školy staly místem, kde...?

"Ono se o tom moc nemluví, ale letní prázdniny jsou peklo, kdy musíte dítěti zajistit každý den program, jinak se bude poflakovat s pochybnou partičkou, vykrádat trafiky, kouřit a píchat si do hlavy marihuanu. Kdyby byly prázdniny tři měsíce, tak už jsem mrtvej. Nebo dítě by bylo mrtvý. Nebo oba bysme byli mrtvý. Každopádně by někdo byl mrtvý.

Teď ale začíná to krásné období mezi letními prázdninami a podzimními prázdninami, kdy má mladýho na starost státní instituce. Ať žijí státní instituce."

Proč nemám ráda "selský rozum" a "zlatou střední cestu"

"Já myslím, že žádný extrém není dobře. Člověk by měl používat selský rozum."
"Proč to musíte takhle vyhrocovat? Nebyla by lepší zlatá střední cesta?"

Říkáte si, proč začínám článek těmihle obecnými, nicneříkajícími bláboly?
Protože právě tohle jsou dva argumenty, které se v diskuzích pod (mými) články objevují nejčastěji.

Chození na boso? Na zahradě ok. Ale ve městě?
Zdravá strava a vegetariánství? Moc raw-bio-eko.
Vzdělávání dětí doma? Nebylo by lepší jít zlatou střední cestou a zvolit nějakou alternativní základku?

Já chápu, co autoři chtějí těmi komentáři říct. A velmi si cením jejich neagresivity.
Ale čím dál víc tenhle typ argumentace nemám ráda.

Prosííím!!! Zkuste jíst zdravě. Když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem

08/2014 Vaříme čočkový dhal a pečeme kořeněnou cuketu s ořechy.

Vyhrabala jsem tyhle čtyři roky staré fotky, na kterých s tehdy 2letou Grétkou chystám obědy pro mé bývalé kolegy v práci.

Dnes se mi v kuchyni motají střídavě děti tři.

Krájí, míchají, sypou, váží, přelévají, strouhají, loupou, cedí a především uždibují a drobí na zem. 

S prázdninami se veřený prostor zase zaplnil dětmi.

A já nevím, jestli chodím na špatná místa nebo jestli je to tím horkem, které nutí odhazovat oblečení, ale kolem mě se rojí spousty dětí, které jsou... nevím jak to jinak napsat... prostě tlusté.

Nemyslím teď baculatá miminka a batolata, ale předškolní a školní děti.

Zrození a smrt jsou průchody stejnou branou

Já nerada chytrolínuju už na začátku.
Většinou se statečně držím tak do půlky článku, nicméně musím se u psaní plácat přes ruku a říkat si tytyty.

Dneska si ale vyhodím z kopýtka a začnu pěkně zhurta. Fyzikou.
Ačkoli mi učení šlo, tenhle předmět nebyl nikdy můj oblíbený.
Nechápala jsem kontext. Nechala jsem se vtáhnout do víru vzorečků. Přišlo mi to jako nebetyčná nuda.

Až po ukončení všech těch dlouhých let strávených ve školních lavicích jsem si k fyzice našla cestu. 
(Třeba i díky knížce Velké otázky: Fyzika, kterou moc doporučuju.)

Sice bych bez nápovědy nespočítala ani triviální příklad na rovnoramennou páku, ale otázky (a někdy i odpovědi), které fyzika do života vnáší, mi připadají fasinující.

3+1 ultimátní tip jak na minimalistický šatník

Když jsem před pár dny psala článek o minimalistickém balení na cesty, jako zásadní bod jsem zmínila minimalismus, který začíná doma.

Zasypali jste mě pak dotazy ohledně mého šatníku.

Říkala jsem si, že fotka možná bude lepší než tisíc slov.

Mám v současné době cca 50 kusů oblečení.

Jak sbalit na cesty čtyři lidi do jedné tašky

Teda aby bylo jasno hned ze začátku - žádné děti do tašky nedávám. Jen jejich věci :-)

Cestujeme nalehko. Já a moje tři děti, kterým je teď 6, 4 a 2 roky.
Je nám jedno, jestli jedeme na víkend nebo na šest týdnů.
Taška je pořád podobně velká.



Některým lidem je to podezřelé a hledají v tom děravá místa.
Některým to imponuje a hledají v tom nějaké kouzlo.

A strašně moc se jich ptá, jak to PRAKTICKY provést!

Přejez se života? Strachuj se smrti?

"Svět ale na nikoho nečeká a ta osoba, o který si myslíte, že jste to vy, brzo umře. Vzpomeňte si na to až se vás zas jednou život zeptá, jestli do něčeho jdete, a pusťe se do toho na plnej plyn. Protože krom promarněnýho času tady není o co přijít. Neumím vám říct, co se stane, ale jedno vím jistě - když to nezkusíte, nestane se vůbec nic. A proto žijte a riskujte všechno. Protože tohle je život a nic víc už nebude."

Těmito slovy končí Kamil Bartošek alias Kazma svůj talk na TEDxZlín.

Kazmu mě baví sledovat. Je pro mě zajímavým člověkem, který žije svůj sen.
Jeho cesta a způsob prezentace mi ale vždycky v hlavě rozbrnkají takovou zvláštní strunu, roztočí mozkové závity, možná i lehce vytočí a hlavně donutí mě pojmenovat, jak danou věc vnímám já...

Třeba s tou úvodní citací - dovolili byste si nesouhlasit? Jde to blbě, co?
Přesto zkusím nabídnout jiný pohled.