neděle 5. listopadu 2017

20 let dlouhá cesta plná krve

👣 20 let zpátky...


Sedím ve školní lavici.

Modlím se, aby už byl konec, protože se vůbec nedokážu na výklad učitele soustředit.

Kroutím se a poposedávám na tvrdé židli, protože mám takové křeče do stehen, podbřišku a zad, že bych se nejradši schoulila do klubíčka, zabalila se do dek a celý den nevycházela mezi lidi.

Hlavně to na mně ale nesmí nikdo poznat.
To by byl ve 14 letech největší trapas světa.


pátek 20. října 2017

Středo-světa-pupkovství jako cesta k nepokoře

Ve večerních pauzičkách při práci si občas vylezu na balkón.
S hlavou vyvrácenou nazad pak koukám na těch pár zbylých hvězd na obloze, které pražský světelný smog nestihl požrat.

V těch obrovských dálkách se všechny starosti rozpouštějí.
Jako by se vesmír usmíval a z toho jeho úsměvu bylo jasné, že jsme mu i se svými problémy celkem buřt.



úterý 10. října 2017

Je mi 34 let. Za 12 dní umřu

Před pár dny jsem oslavila 34. narozeniny.

Když mi bylo náct, považovala jsem všechny lidi nad 30
1) za trapáky,
2) za vykopávky.

Od té doby jsem tedy evidentně mentálně, emocionálně a lidsky významně pokročila, protože si to o nich už nemyslím :-)



34 let je pro mě osobně magický věk.
Ve 34 letech totiž umřel Honza.
Bylo to jen pár dní po jeho narozeninách.

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...