Nejsem dokonalá. Jsem jen na cestě. Všichni jsme

Jde být ve všem stoprocentní? Jde žít naprosto uvědomělý, čistý a čestný život?
Jasně že nejde. To dá (aspoň teda ten můj) rozum.
Každý z nás se o to může jen snažit.

Jenže když pak v realitě (nebo ještě hůř v online nerealitě) sdílíte svou cestu...

Moje cesta k minimalismu

Překvapivě často na besedách dostávám kladné ohlasy na můj minimalistický způsob života. Mně samotné to nikdy nepřišlo jako nějaká velká věda, kterou by bylo potřeba nějak analyzovat. Prostě toho moc nenakupuju a nepotřebné věci s lehkostí pouštím.

Nicméně zjistila jsem, že spoustě lidí to přijde lákavé, ale nevědí, kde a jak začít. Bohužel na besedách ale nemám tolik času, abych se tomu věnovala dopodrobna. Proto jsem se rozhodla sepsat detaily toho, jak to doma máme.

Už dřív jsem napsala článek o tom, proč jsem si minimalismus pustila do života.

Předem chci říct, že pokud milujete věci a přijde vám jako čiré bláznovství se jich zbavovat, tak vám svůj způsob života nevnucuju. Píšu to jako inspiraci pro ty, které minimalismus láká, jen se pořád nedokážou rozhoupat.

Zároveň se nepovažuju za experta na minimalismus. Existuje dost a dost blogů, které se zabývají výhradně tímto tématem. Říkám si ale, že když budu sdílet svoji cestu, třeba oslovím i dosavadní neminimalisty.

Minimalismus pro mě není soutěž, kdo bude větší (nebo menší?) minimalista

Není to o počtu věcí. Je to o uvážené spotřebě a o prostoru pro důležité věci, který vznikne odstraněním věcí nedůležitých. Nechci mít stres z toho, že nejsem dokonalá minimalistka. Některé věci mi jdou snáz, u některých pokulhávám. Je to proces, je to cesta. Cesta k vlastní spokojenosti.

Stávající mrazy nás nutí trávit víc času doma, takže ideální čas na vyklízení. Tohle čtení bude dlouhé, ale můžete se pustit třeba jen do částí, které vás zajímají.

Budu se postupně věnovat oblastem:

• OBLEČENÍ
• KNÍŽKY
• KOSMETIKA a ČISTÍCÍ PROSTŘEDKY
• HRAČKY
• POTRAVINY
• KUCHYŇSKÉ VYBAVENÍ
• DÁRKY
• Jak začít?

Návod na život, který nepotřebujete

"Mami, mám to napsané dobře?" volá Grétka od ledničky, kde si skládá magnetická písmenka do svých prvních slov.
"Ukaž? Jo jo, máš to správně, jen to píšeš zrcadlově," odpovídám jí.

A zatímco Grétka začne přehazovat pořadí písmenek, chytím se jako správná matka budoucí domškolačky příležitosti: "Hele a to je docela zajímavý, protože kdybys žila třeba na Arabským poloostrově, tak tam se píše zprava doleva, zatímco latinka, azbuka... Ty, Gréti, a chceš to vlastně vědět?"