úterý 28. března 2017

pátek 10. března 2017

Na cestách životem, na cestách sama k sobě

Šlo to asi v tomto sledu:

  1. Vrátila jsem se na začátku mrazivého pražského února večer z tréninku.
  2. Sedla jsem k počítači a začala brouzdat po cestovních itinerářích po Španělsku.
  3. Vypila jsem dvakrát dvě deci. Tento krok nepodceňovat. A nepodceňovat ani zdánlivě malé množství vypitého alkoholu. Obzvláště u ženy, která skoro šest let permanentně kojí nebo je těhotná. Půl lahve vína není prostě málo.
  4. Najednou mi přišlo jako výborný nápad koupit letenky do Valencie.
  5. Když už jsem byla v tom, tak proč zrovna nezabukovat i auto.
  6. A nebudu přeci troškařit. Když už tam budu, tak rovnou na měsíc.

Potom - bylo to asi v jednu v noci - se mi zřejmě spolu s klesající hladinou alkoholu vrátil pud sebezáchovy.
Našla jsem sama sebe, jak strnule sedím, koukám tupě do monitoru a donekonečna - s různě se obměňujícími sprostými vsuvkami - opakuju: "Cos to udělala... cos to udělala..."

pátek 24. února 2017

Poztrácené, zapomenuté ženství

Mám pocit, že ať poslední dobou skočím do jakéhokoli tématu, plavu proti proudu.

Hlásím se k vědomé skromnosti, když nakoupit kupu krámů nikdy nebylo snazší.

Zpomaluju, zklidňuju a zpokorňuju svůj život, zatímco okolní svět sviští kolem stále rychlejším tempem.

Nesnažím se z dětí vymáčknout to nejlepší, nesnažím se je vychovat, netoužím po tom, aby "obstály", nesrovnávám je s průměrem, ani se sousedovic Pepíkem. A to i přes obavy některých členů rodiny, že z dětí budou psychopati.

Tvrdím, že smrt je krásná a inspirující. Dokonce tak moc inspirující, že mi z toho pod rukama roste nová knížka (po delší době zase tištěná, takže kdo je papír-fetišista jako já, může se těšit!).



Blog je fajn věc.
Chodí na něj totiž lidi, kteří ho čtou rádi.

Jenže jsem nějak nepočítala s tím, že když se dostanu do médií, přilípne se k blogu i hromádka hejtrů.

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...