pátek 24. února 2017

Poztrácené, zapomenuté ženství

Mám pocit, že ať poslední dobou skočím do jakéhokoli tématu, plavu proti proudu.

Hlásím se k vědomé skromnosti, když nakoupit kupu krámů nikdy nebylo snazší.

Zpomaluju, zklidňuju a zpokorňuju svůj život, zatímco okolní svět sviští kolem stále rychlejším tempem.

Nesnažím se z dětí vymáčknout to nejlepší, nesnažím se je vychovat, netoužím po tom, aby "obstály", nesrovnávám je s průměrem, ani se sousedovic Pepíkem. A to i přes obavy některých členů rodiny, že z dětí budou psychopati.

Tvrdím, že smrt je krásná a inspirující. Dokonce tak moc inspirující, že mi z toho pod rukama roste nová knížka (po delší době zase tištěná, takže kdo je papír-fetišista jako já, může se těšit!).



Blog je fajn věc.
Chodí na něj totiž lidi, kteří ho čtou rádi.

Jenže jsem nějak nepočítala s tím, že když se dostanu do médií, přilípne se k blogu i hromádka hejtrů.

pondělí 6. února 2017

Místo pro to důležité

"Verunko, kde najdu prosím tě obracečku na řízky?" ptala se mě moje maminka při nedávné návštěvě u nás doma.
"Nikde," odpovídám lakonicky.

Musím říct, že mamka už se zdá poměrně smířená s tím, že má dceru poděse.
Místo otázek "kde bych našla to a to?" se stále častěji ptá "máš doma to a to?".


Kolik věcí k životu potřebuje batole?


Takže už se přestává divit, že jsem schopná žít bez obracečky na řízky a taky bez

neděle 15. ledna 2017

Co doopravdy znamená DĚKUJU

DĚKUJU! ozvalo se v pohádce, na kterou jsme spolu s dětmi koukali. "Jé, mami, tam říkali DĚKUJU," hlásí mi nadšeně Grétka. "No jo no, říkali," mumlám z polštáře a utírám si slinu z koutku. (Psst, neříkejte to děckám, že si sem tam u pohádky chrupnu.) "Já vím, co to znamená!" říká pyšně malá vědátorka.


No jo, to víme přeci všichni, myslím si v duchu. Na to člověk nemusí mít ING, MBA ani BMW. "Jo? A co to teda znamená?" ptám se s největším zájmem, jaký jsem schopná ze sebe z polospánku vyloudit.

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...