Proč nemám ráda "selský rozum" a "zlatou střední cestu"

"Já myslím, že žádný extrém není dobře. Člověk by měl používat selský rozum."
"Proč to musíte takhle vyhrocovat? Nebyla by lepší zlatá střední cesta?"

Říkáte si, proč začínám článek těmihle obecnými, nicneříkajícími bláboly?
Protože právě tohle jsou dva argumenty, které se v diskuzích pod (mými) články objevují nejčastěji.

Chození na boso? Na zahradě ok. Ale ve městě?
Zdravá strava a vegetariánství? Moc raw-bio-eko.
Vzdělávání dětí doma? Nebylo by lepší jít zlatou střední cestou a zvolit nějakou alternativní základku?

Já chápu, co autoři chtějí těmi komentáři říct. A velmi si cením jejich neagresivity.
Ale čím dál víc tenhle typ argumentace nemám ráda.

Prosííím!!! Zkuste jíst zdravě. Když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem

08/2014 Vaříme čočkový dhal a pečeme kořeněnou cuketu s ořechy.

Vyhrabala jsem tyhle čtyři roky staré fotky, na kterých s tehdy 2letou Grétkou chystám obědy pro mé bývalé kolegy v práci.

Dnes se mi v kuchyni motají střídavě děti tři.

Krájí, míchají, sypou, váží, přelévají, strouhají, loupou, cedí a především uždibují a drobí na zem. 

S prázdninami se veřený prostor zase zaplnil dětmi.

A já nevím, jestli chodím na špatná místa nebo jestli je to tím horkem, které nutí odhazovat oblečení, ale kolem mě se rojí spousty dětí, které jsou... nevím jak to jinak napsat... prostě tlusté.

Nemyslím teď baculatá miminka a batolata, ale předškolní a školní děti.

Zrození a smrt jsou průchody stejnou branou

Já nerada chytrolínuju už na začátku.
Většinou se statečně držím tak do půlky článku, nicméně musím se u psaní plácat přes ruku a říkat si tytyty.

Dneska si ale vyhodím z kopýtka a začnu pěkně zhurta. Fyzikou.
Ačkoli mi učení šlo, tenhle předmět nebyl nikdy můj oblíbený.
Nechápala jsem kontext. Nechala jsem se vtáhnout do víru vzorečků. Přišlo mi to jako nebetyčná nuda.

Až po ukončení všech těch dlouhých let strávených ve školních lavicích jsem si k fyzice našla cestu. 
(Třeba i díky knížce Velké otázky: Fyzika, kterou moc doporučuju.)

Sice bych bez nápovědy nespočítala ani triviální příklad na rovnoramennou páku, ale otázky (a někdy i odpovědi), které fyzika do života vnáší, mi připadají fasinující.

3+1 ultimátní tip jak na minimalistický šatník

Když jsem před pár dny psala článek o minimalistickém balení na cesty, jako zásadní bod jsem zmínila minimalismus, který začíná doma.

Zasypali jste mě pak dotazy ohledně mého šatníku.

Říkala jsem si, že fotka možná bude lepší než tisíc slov.

Mám v současné době cca 50 kusů oblečení.

Jak sbalit na cesty čtyři lidi do jedné tašky

Teda aby bylo jasno hned ze začátku - žádné děti do tašky nedávám. Jen jejich věci :-)

Cestujeme nalehko. Já a moje tři děti, kterým je teď 6, 4 a 2 roky.
Je nám jedno, jestli jedeme na víkend nebo na šest týdnů.
Taška je pořád podobně velká.



Některým lidem je to podezřelé a hledají v tom děravá místa.
Některým to imponuje a hledají v tom nějaké kouzlo.

A strašně moc se jich ptá, jak to PRAKTICKY provést!

Přejez se života? Strachuj se smrti?

"Svět ale na nikoho nečeká a ta osoba, o který si myslíte, že jste to vy, brzo umře. Vzpomeňte si na to až se vás zas jednou život zeptá, jestli do něčeho jdete, a pusťe se do toho na plnej plyn. Protože krom promarněnýho času tady není o co přijít. Neumím vám říct, co se stane, ale jedno vím jistě - když to nezkusíte, nestane se vůbec nic. A proto žijte a riskujte všechno. Protože tohle je život a nic víc už nebude."

Těmito slovy končí Kamil Bartošek alias Kazma svůj talk na TEDxZlín.

Kazmu mě baví sledovat. Je pro mě zajímavým člověkem, který žije svůj sen.
Jeho cesta a způsob prezentace mi ale vždycky v hlavě rozbrnkají takovou zvláštní strunu, roztočí mozkové závity, možná i lehce vytočí a hlavně donutí mě pojmenovat, jak danou věc vnímám já...

Třeba s tou úvodní citací - dovolili byste si nesouhlasit? Jde to blbě, co?
Přesto zkusím nabídnout jiný pohled.

Ber tolik, kolik potřebuješ. Dávej tolik, kolik můžeš. Ne víc

"Mami, tak pojď, dojdem do vesnice, dáš si tam pivo, to ti udělá dobře," lákají mě Marján s Grétou ujít dalšího půl kilometru našeho výletu.
Určitě si myslí, že v hospodě vyžebrají nanuka. Holota.

To se jim to říká, když jedou na kole a já za nima v tom vedru šlapu pěšky s Jendou na zádech.
Kolo mi ukradli před sedmi lety a já jsem se od té doby stala mistrem výmluv, proč si nekoupit nové. Nicméně moje výmluvy by se daly shrnout do stručného "jsem prostě blbá a líná".

"A tak co, jdeme," rezignuju a s vidinou oroseného půllitru se belhám na ocase peletonu.

Děsí mě lidi se zavřenými hlavami

Přečetla jsem knížku.
Vyfotila obálku. 
Opsala z knihy dvě citace, které mi během čtení rozvířily myšlenky. 
A vložila jsem to na svůj soukromý Facebook.

Tak jako to dělám s většinou knížek, které mi projdou rukama.

Vést si takový pidi virtuální čtenářský deník není asi nic divného.
Divné na tom bylo, že příspěvek měl 110 komentářů.
Dost ostrých komentářů. Hlavně ze strany oponentů.

Jaká že knížka to vzbudila tolik emocí?

Nejsem dokonalá. Jsem jen na cestě. Všichni jsme

Jde být ve všem stoprocentní? Jde žít naprosto uvědomělý, čistý a čestný život?
Jasně že nejde. To dá (aspoň teda ten můj) rozum.
Každý z nás se o to může jen snažit.

Jenže když pak v realitě (nebo ještě hůř v online nerealitě) sdílíte svou cestu...

Moje cesta k minimalismu

Překvapivě často na besedách dostávám kladné ohlasy na můj minimalistický způsob života. Mně samotné to nikdy nepřišlo jako nějaká velká věda, kterou by bylo potřeba nějak analyzovat. Prostě toho moc nenakupuju a nepotřebné věci s lehkostí pouštím.

Nicméně zjistila jsem, že spoustě lidí to přijde lákavé, ale nevědí, kde a jak začít. Bohužel na besedách ale nemám tolik času, abych se tomu věnovala dopodrobna. Proto jsem se rozhodla sepsat detaily toho, jak to doma máme.

Už dřív jsem napsala článek o tom, proč jsem si minimalismus pustila do života.

Předem chci říct, že pokud milujete věci a přijde vám jako čiré bláznovství se jich zbavovat, tak vám svůj způsob života nevnucuju. Píšu to jako inspiraci pro ty, které minimalismus láká, jen se pořád nedokážou rozhoupat.

Zároveň se nepovažuju za experta na minimalismus. Existuje dost a dost blogů, které se zabývají výhradně tímto tématem. Říkám si ale, že když budu sdílet svoji cestu, třeba oslovím i dosavadní neminimalisty.

Minimalismus pro mě není soutěž, kdo bude větší (nebo menší?) minimalista

Není to o počtu věcí. Je to o uvážené spotřebě a o prostoru pro důležité věci, který vznikne odstraněním věcí nedůležitých. Nechci mít stres z toho, že nejsem dokonalá minimalistka. Některé věci mi jdou snáz, u některých pokulhávám. Je to proces, je to cesta. Cesta k vlastní spokojenosti.

Stávající mrazy nás nutí trávit víc času doma, takže ideální čas na vyklízení. Tohle čtení bude dlouhé, ale můžete se pustit třeba jen do částí, které vás zajímají.

Budu se postupně věnovat oblastem:

• OBLEČENÍ
• KNÍŽKY
• KOSMETIKA a ČISTÍCÍ PROSTŘEDKY
• HRAČKY
• POTRAVINY
• KUCHYŇSKÉ VYBAVENÍ
• DÁRKY
• Jak začít?