čtvrtek 14. června 2018

Přejez se života? Strachuj se smrti?

"Svět ale na nikoho nečeká a ta osoba, o který si myslíte, že jste to vy, brzo umře. Vzpomeňte si na to až se vás zas jednou život zeptá, jestli do něčeho jdete, a pusťe se do toho na plnej plyn. Protože krom promarněnýho času tady není o co přijít. Neumím vám říct, co se stane, ale jedno vím jistě - když to nezkusíte, nestane se vůbec nic. A proto žijte a riskujte všechno. Protože tohle je život a nic víc už nebude."

Těmito slovy končí Kamil Bartošek alias Kazma svůj talk na TEDxZlín.




Kazmu mě baví sledovat. Je pro mě zajímavým člověkem, který žije svůj sen.
Jeho cesta a způsob prezentace mi ale vždycky v hlavě rozbrnkají takovou zvláštní strunu, roztočí mozkové závity, možná i lehce vytočí a hlavně donutí mě pojmenovat, jak danou věc vnímám já...

Třeba s tou úvodní citací - dovolili byste si nesouhlasit? Jde to blbě, co?
Přesto zkusím nabídnout jiný pohled.

pondělí 21. května 2018

Ber tolik, kolik potřebuješ. Dávej tolik, kolik můžeš. Ne víc


"Mami, tak pojď, dojdem do vesnice, dáš si tam pivo, to ti udělá dobře," lákají mě Marján s Grétou ujít dalšího půl kilometru našeho výletu.
Určitě si myslí, že v hospodě vyžebrají nanuka. Holota.

To se jim to říká, když jedou na kole a já za nima v tom vedru šlapu pěšky s Jendou na zádech.
Kolo mi ukradli před sedmi lety a já jsem se od té doby stala mistrem výmluv, proč si nekoupit nové. Nicméně moje výmluvy by se daly shrnout do stručného "jsem prostě blbá a líná".

"A tak co, jdeme," rezignuju a s vidinou oroseného půllitru se belhám na ocase peletonu.

úterý 8. května 2018

Děsí mě lidi se zavřenými hlavami

Přečetla jsem knížku.
Vyfotila obálku. 
Opsala z knihy dvě citace, které mi během čtení rozvířily myšlenky. 
A vložila jsem to na svůj soukromý Facebook.

Tak jako to dělám s většinou knížek, které mi projdou rukama.



Vést si takový pidi virtuální čtenářský deník není asi nic divného.

Divné na tom bylo, že příspěvek měl 110 komentářů.
Dost ostrých komentářů. Hlavně ze strany oponentů.

Jaká že knížka to vzbudila tolik emocí?

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.

A že jsem žena opravdická a nevirtuální se můžete přesvědčit na mých besedách. Těším se na viděnou!


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...