pondělí 6. února 2017

Místo pro to důležité

"Verunko, kde najdu prosím tě obracečku na řízky?" ptala se mě moje maminka při nedávné návštěvě u nás doma.
"Nikde," odpovídám lakonicky.

Musím říct, že mamka už se zdá poměrně smířená s tím, že má dceru poděse.
Místo otázek "kde bych našla to a to?" se stále častěji ptá "máš doma to a to?".


Kolik věcí k životu potřebuje batole?


Takže už se přestává divit, že jsem schopná žít bez obracečky na řízky a taky bez


kolíčků na prádlo, 
kobercové pásky, 
hadříků na nádobí, 
papírových utěrek, 
konvičky na zalévání kytek, 
speciálního kyblíku se ždímačem na mop, 
aviváže, 
pěny do koupele, 
tiskárny, 
gumicuků, 
štaflí, 
léků,
potravinové fólie, 
televize, 
baterky, 
čtvrtek, 
stojánků na vajíčka natvrdo, 
lepidla, 
teploměru, 
rádia, 
provázku 
a kupy jiných věcí, které už ani nedokážu vyjmenovat, protože jsem prostě zapomněla, že se v normálních domácnostech vyskytují.


Kopce nad Libercem s úžasnými organizátorkami festivalu Radost z rodičovství, které nás nejen ubytovaly u sebe doma, ale ještě druhý den vytáhly na výlet. Nejkrásnější věci jsou zadarmo.

Abych předešla spekulacím - tenhle podivný seznam nepíšu proto, abych upozornila na téma chudoby vdov v Čechách. Je to už přes dva roky, kdy jsem se rozhodla, že se začnu věcí zbavovat.



Možná vám vrtá hlavou, proč takhle blbnu


Proč mám jen tři police oblečení + jednu půlmetrovou tyč na kabáty a halenky?
Proč mám jen dvě kabelky, dva batohy a dvoje boty na každé roční období?
Proč mám jen jedno náhradní povlečení na každou postel, dvě chlupaté deky nebo dvě osušky pro každého člena domácnosti?
Proč v koupelně máme jen jednu malou poličku s kosmetikou?
Proč jsem se nedávno zbavila konferenčního stolku, dětské postýlky a dvou pytlů lůžkovin?

Proč každou dočtenou knížku někomu daruju?
Proč všechno rok nenošené oblečení putuje na charitu nebo kamarádům?
Proč s dětmi pravidelně třídíme hračky, které dostávají, aby se jim celý arzenál vešel do tří mělkých krabic, které mají pod postýlkami?



Proč v mojí kuchyni najdete jen pár druhů čajů, dva hrnce a tři pánve a proč jsem si nechala jen dva nástavce na kuchyňského robota?

Proč si z cest nevozím suvenýry? Proč se výzdoba bytu omezuje na pár mnou malovaných obrazů a několik kytek? Proč si nechávám jen poskrovnu vzpomínek?


Rozhodla jsem se pro vědomou skromnost


Každé věci, která má se mnou obývat domácnost, se v různých obměnách ptám:

  • Jak často tě potřebuju?
  • Nemám už něco, čím bych tě mohla nahradit?
  • Nemůžu si tě půjčit?
  • Na kolik způsobů tě můžu využít?
  • Když bych se vydala na cestu kolem světa, zabalila bych si tě s sebou?
  • Neexistuje služba, která mi tvou neexistenci dokáže vykrýt?
  • Děláš můj život šťastnější?
  • Jsem díky tobě lepším člověkem?
Zima je čistá.
Vždycky jsem tíhla k tomu, aby prostor, ve kterém žiju, byl "čistý".
"Čistý" ve smyslu "spousta volné plochy bez zbytečných lapačů prachu".
Na pracovním stole nesnesu žádné rušivé věci.
Moje emailová schránka musí být čistá.

Nezávislému pozorovateli to může zavánět obsedantně-kompulzivním chováním. Ale není tomu tak. Doufám :-)




Mám pro svůj holobyt několik důvodů


Čím míň věcí mám, tím víc na sobě pozoruju, že
  • mám hlavu plnou nápadů
  • lépe se soustředím
  • jasněji se mi přemýšlí
  • jsem klidnější
  • potíže řeším s lehkostí
  • mám víc energie
  • všímám si toho, co je opravdu důležité
  • raduju se ze života

Vědomou skromnost praktikuju už přes dva roky. Zatím jsem ještě nepřišla na nevýhody


Díky minimalismu jsem s to například zabalit sebe a tři děti do jednoho kufru na týden i víc (pak stačí jen přibalit mýdlo s jelenem).
Díky umírněné spotřebě neutrácím už skoro za nic jiného než za potraviny, nájem a cestování.
Díky tomu, že nejsem fixovaná na věci a nepojí se mi s lidmi, jsem bez jediné špetky nostalgie rozdala Honzovo oblečení. S klidným vědomím, že žádný ten kus látky není Honzík.
Díky malému počtu věcí si o to víc vážím všeho, co jsem si nechala.

Sečská přehrada v zimě. Dokonalá ve své jednoduchosti.

Minimalismus pro mě není soutěž.
Není důležité, jestli mám 900 nebo 90 věcí. Je mi jedno, jak málo věcí mají doma echt-minimalisti. Zásadní je pro mě pocit, který mi to přináší.


Minimalismus prostupuje i nehmotné oblasti mého života


Začala jsem si pečlivěji vybírat
  • jak trávím svůj čas
  • čemu věnuju svou pozornost
  • do kolika projektů investuju svou energii
  • s kým se stýkám

Vydala jsem se na cestu a nevím, kdy a s kolika "věcmi" skončím.
Jediné, co vím, je, že už nedokážu jít zpátky.

Zimní Boží Dar je boží dar pro zklidnění rozbouřené mysli.


PS: Pokud jsou myšlenky minimalismu Vašemu srdci blízké, napsala jsem na tohle téma celý ebook VYHOĎTE JE Z DOMU VEN!, který je ke stažení zdarma. Tak se na něj mrknětě :-)


34 komentářů :

  1. Jéva, tak na knížku se moc těším! Také se snažím jit cestou zbavování se nepotřebného a nepořizovat zbytečnosti. Co se nám narodil Josífek, začíná nám být náš minibyt těsnější a těsnější, takže jsem vlastně začala tak trochu z nutnosti, ale baví mě to a stále je co třídit, vyhazovat, až se sama divím:-) Jen jsem zatím nepřišla na to, jak přesvědčit rodinu, aby malému nekupovali pořád nějaké chrastítka, malé plyšáky... stejně ho nejvíce zajímají moje papuče:D Moc si vážím toho, že si na něj vzpomenou, ale to, že "to opravdu nepotřebujeme, máme toho hodně" nějak neslyší.
    Krásné fotky!:-)

    A vše nejlepší k dnešnímu svátku!!!:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, u nás zrovna tak. My jsme s mužem dělali čistu před narozením každého dítěte...aby bylo místo na miminko :) Poslední pak při stěhování a teď je to u nás podobně jako u vás a lépe se uklízí :) Jen tedy provázek se u nás najde vždy. Děti hrozně baví převázávat, namotávat, tahat za sebou atd. :) Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem zjistila, že jsem taky minimalista - jen ne vědomě, prostě to tak mám od dětství. A já si říkala, proč se manžel zpočátku pořád ptal jestli něco nepotřebuju... NEPOTŘEBUJU

    OdpovědětVymazat
  4. Veru, všechno moc hezký, souhlasila bych bez výhrady, kdybys nenapsala větu "nemůžu si to půjčit?" Měli jsme v partě takový pár, nechtěli mít doma moc věcí, nechtělo se jim utrácet za zbytné předměty, utráceli za zážitky a cestování. Ale ten jejich minimalismus byl založenej na půjčování těch zbytných věcí od nás ostatních. Oblečení na děti, kočárek, vybavení na turistiku, na lyže, na pláž...pro dospělé a časem i pro děti. Nezapojili se do systému vzájemné výměny, protože sami si nikdy nic nepořídili, bylo to přece ZBYTEČNÝ. Co ti budu povídat, v partě už je nemáme, postupně nám všem neminimalistům došla třpělivost.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc se těším na tu knížku...článek je moc inspirativní! Díky za něj. Doufám, že se jednou taky dostanu do toho bodu, kdy budu kompletně spokojená s tím, co vlastním. Ale zatím začínám (po přečtení Marie Kondo letělo z baráku mraky věcí - a musím uznat, že asi dva už jsem i postrádala :D) ale i tak stále se snažím redukovat a hlavně nanakupovat. Obdivuji Vás, že se třemi dětmi si to udržíte. Jo a nejraději bych se zbavila televize (ale muž by asi nebyl rád) a tak jí aspoň vypínám ze zásuvky s tím, že je rozbitá :D Držím palce! Pavla

    OdpovědětVymazat
  6. Taky k tomu směřuju, zejména poté, co mi po provozování kurzů pro děti a v jiné etapě zase obchodu s oblečením, zůstala plná půda věcí.....třídím, třídím, třídím....chceme i menší až prťavoučký dům, ač současný je téměř novostavba, ale zvířátka nás naučila, že je zbytečné mít dýhované dveře za patnáct tisíc, když tutéž službu udělají levné z hornbachu či stavebního bazaru a nebudu se hroutit, až je zas někdo poškrábe...chceme raději menší dům, ale na zahradě jezírko, které nám udělá stokrát víc radosti.....naštěstí mám věci kde udat, můj oblíbený útulek Tibet dělá pravidelné bazárky, čímž z části financuje svůj provoz a tak většina našich přebytků pošlu k nim....jen se starým oblečením mám trochu problém, protože mám plnou hlavu recyklačních projektů a ty materiály prostě nemůžu vyhodit...ale protřídím též, jen to bude fakt dřina, no :-)....a konečně také dokážz pouštět zbytky oblečení po mamince, která zemřela před devíti lety.....

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezký A POTŘEBNÝ článek !! Šikovná kočenka - Verunka. Těším se na knížku - je moc potřeba !

    OdpovědětVymazat
  8. Rok 2017 jsem si pro sebe vyhlásila rokem minimalismu, redukce a čištění :D
    Přesně z toho důvodu, co píšeš ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Vseho s mirou, zadny extremni stav, od vseho neco, stredni cesta.... Napr. v kuchyni opravdu neni treba mit tolik nacini na ruzne cinnosti.Tam si vystacim opravdu s minimem a staci mi na vse nuz a jedna skrabka. U obleceni to mam stredni, ani moc ani malo. Ale mit deset bund, kabelek, botu atd, to mi take prijde zbytecne. V byte chci mit hezky, utulno ne holobyt. Prece jen tam travim spoustu casu a nejsem porad venku. Ovsem od dekorativnich veci take upoustim. Jen kytky, svicky a obrazky. A deti? Tem rada dopreji spoustu hracek.

    OdpovědětVymazat
  10. Ja to mam tak nejak pul na pul. Nekdy mam zachvat a vyhazuju bez emoci, co nepouzivam, a nekdy zase naopak syslim. Obdivuji vas za tuto schopnost. Rada bych se vydala toutez cestou. Ovsem s mym manzelem je to slozite. To je echt sysel.:)

    OdpovědětVymazat
  11. Hezký! Kolem mě se toto začíná dít čím dál tím častěji (známí se zbavují věcí, pod ruku se mi dostane tento článek, našla jsem info o minimálním odpadu, apod...). Konečně jsem se k tomu dokopala také a každý den nafotím alespoň nějakou věc doma, kterou přes FB daruji nebo dám k prodeji. Mám radost, jak to mizí ��. Děkuji za inspiraci a moc se těším na eBook ��. Hanka Chevalier

    OdpovědětVymazat
  12. Obdivuju Vás se vším všudy. Přeju všechno nejlepší zdaleka nejen proto, že dnes máte svátek. Saša

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Verunka, vždy som vám fandila. Bola som zvedavá ako si ďalej žijete. Často mi vaše slová vohnali slzy do očí, rozprávala som o vás manželovi. Neviem ale prečo (????), začínate mi pripadať taká dokonalá vo všetkom čo robíte, ako to s prehľadom všetko "dávate", ako ste zistili čo je dôležité, ako máte vo všetkom jasno, až ma to prestáva baviť. Každý človek sa porovnáva a ja sa začínam cítiť mizerne, keď vás sledujem. Vy nič nepotrebujete, vy všetko viete, vy ste našli... Ak aj prejavíte nejakú ľudskú slabosť a napíšete o nej, tak mám pocit, že vlastne prezentujete ako skvelo ten smútok prežívate, ako perfektne trable ustojíte a vždy nájdete sever. V jednom blogu ste písali, že vy choroby nemáte, lebo si ich nepripustíte a ja ja som si nadávala, že čo robím zle, keď u nás (mám 4 deti) sa furt točia nejaké choroby, prípadne malé úrazy a podobne. Že či ja neviem s nimi tak zatočiť ako vy. Ale o pár mesiacov neskôr čítam ako ste celá rodina chorá a už nie je ani zmienky o tom, ako ste s chorobou zatočili a vyhodili ju von oknom alebo spláchli do záchoda. Neviem prečo, ale z toho množstva fandenia a sympatií, začínam mať opačný pocit. Nehnevajte sa, že to píšem, naďalej Vám budem držať palce a želať všetko najlepšie, pretože vidno, že vaša chuť do života a vedenie detí je kus vášho ja. Katarína

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už je taková vlastnost blogů, že čím déle je autor píše, tím více se vymezuje proti všemu možnému, stylizuje se a sebechválí. Část čtenářů to bere, dojímá se a děkuje, a druhé části to začne jít na nervy. S tím se nedá nic dělat, takhle prostě blogy fungují.

      A pokud jde o minimalismus - to je podle mě taková úplně logická fáze vývoje. Mladým holkám záleží na oblečení, kosmetice, mobilu, potřebují mít doma všelijaké přehozy, svíčky a dřevěné písmenkové HOME... a všechno to nesmyslné hromadění je skrytě motivováno potřebou zaujmout a získat toho nej- partnera a tatínka pro budoucí děti; a když tahle fáze přejde, priority se změní, svíčky a přehozy a sto padesátá třetí rtěnka nejsou až tak nutně potřeba, a zase se ženete za něčím, co vám zrovna chybí - což je klid a prostor pro odpočinek, což nemáte, pokud musíte pravidelně leštit tři koupelny a dvanáct metrů dlouhou kuchyňskou linku.

      Vymazat
    2. taky to tak vidím- jako by Veronika byla dokonalá. A i když ji mám moc ráda a soucítím s ní, tak kvůli tomu, jak je ve všem dobrá, mi přestává být blízká.

      Vymazat
    3. Milá Kataríno,

      však v pořádku, já určitě nechci dávat návody na život. Píšu tak upřímně, jak to jen umím. Píšu jen o sobě, nesnažím se nikomu svůj způsob života nutit. Jak se vyvíjím já, vyvíjí se i mé psaní. Na pózy a přetvářku nemám energii, ani důvod.

      Reakce na blog nejsou v mé režii a ani nic nemění na tom, kým se cítím být. Naštěstí čtení blogů je stále ještě věc dobrovolná, takže je úplně v pořádku, že si každý hledá to, co momentálně naplní potřeby jeho duše.

      Přeji Vám vše dobré, Veronika

      Vymazat
  14. No nevím, pokud má paní doma, podle fotek, malé děti a nemá doma lepidlo a provázek.... Nedovedu si představit, že bychom doma s dětmi nevyráběli...

    OdpovědětVymazat
  15. kdyz mas univerzalni zuby, spousta veci je zbytecna..... :))))

    OdpovědětVymazat
  16. Je to moc inspirativní! Začala jsem už před časem nad tím víc přemýšlet, ale u spousty věcí to zatím nedokážu. Knížky kolem sebe naprosto zbožňuju a zjistila jsem, že mě uklidňují a dodávají mi pocit bezpečí. Doma jsme měli v každé místnosti velkou knihovnu a já měla načtené hřbety knížek jako takové básničky. A teď jsem se začala cítit dobře v ložnici až když jsme naproti posteli přidělali knihovnu. Uklidňujou mě ty řady knih, mám ráda jejich vůni. A je fakt, že ten prach, co se na nich usazuje, je děsný! :) Třeba v koupelně jsme to redukovali docela snadno. Zjistila jsem, že vlastně stačí jedno tuhé mýdlo na umyvadle a jeden šampon, no a pasty na zuby. Nedávno jsme teda vyráběly s dětma šumivky do koupele, tak nám tam teď krásně voní i ty. Ale třeba v kuchyni ten minimalismus prostě nedokážu. Miluju vaření a mám slabost pro nože a prkýnka. A hrnečky, a konvičky. Možná bude dobrá příležitost stěhování, které plánujem. To si člověk pak víc uvědomí, co všechno léta nevytáhl a ani neví, že to má. Rozhodně je dobré se nad tím zamýšlet a víc přemýšlet i při nakupování, jestli to opravdu všechno potřebuje. Díky za podnět k dalšímu přemýšlení!

    OdpovědětVymazat
  17. Verunko, veliký souhlas, děkuji moc za tento článek, je tak vzácný v časech těžkého konzumu a materializmu všude kolem.

    OdpovědětVymazat
  18. Dobrý den, ze své vlastní zkušenosti by mě zajímalo, jak se "poperete" s tím darovat něco, co byl dárek? Když uklízím a říkám si, že už konečně vše vytřídím, narazím na maličkosti, které jsem kdysi dostala darem od blízké osoby, a které od začátku leží někde na dně krabice, nepoužívám je, ale nemám to srdce je dát pryč, protože jsou od "toho" člověka. Co s tím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě dárek končí aktem darování. V tom okamžiku splní svůj smysl, zahraje svou společenskou roli. Jakmile je dárek můj, nemusím se nikomu zodpovídat za to, jak s ním naložím. Je to můj domov, můj život a ani v jednom nechci mít věci, které mi nedělají radost.
      Když vám dárkem darující chtěl udělat radost a netrefil to, tak by neměl být naštvaný, když jej pošlete dál.
      A když vám darující dal dárek proto, aby vám nějaký dárek dal a odškrtnul si to, tak toto odškrtnutí už proběhlo v momentě, kdy vám dárek předal.

      Vymazat
    2. A co se týče věcí "od toho člověka" - já to takhle nemám. Pro mě věci nejsou ti lidé, nepojím si to s nimi. Na lidi, kteří jsou v mém životě důležití, si vzpomenu i bez pohledu na nějakou věc. A ty, na které si nevzpomenu, nepovažuji za tak důležité ve svém životě, abych si od nich musela doma něco držet.

      Vymazat
  19. Děkuji za odpověď :) Budu si to muset v hlavě nějak "přeinstalovat" :)

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den, mám to dost podobně, jsem mnohem klidnější a soustředěnější v poloprázdném prostoru. Věcí se rychle zbavuju, nesnáším hromadění, ale.... Vám opravdu nikdo tyto věci nedoplňuje? :-D ;-) Víte, jsme velká rodina, pravidelně se setkáváme, tetičky, babičky, všichni většinou něco přináší, můj manžel je navíc velký sběratel všeho, čemu já nerozumím :-D Nedokážu si představit, že bych jemu nebo dětem vyhodila něco, co dostali nebo si sami pořídili... To bych měla možná kufříček u dveří :-D ;-) Nedokázala bych ani poslat dál věc, kterou mi chtěl někdo udělat radost. Dáša

    OdpovědětVymazat
  21. Vážně mylými krůčky? Je to nějaký novotvar nebo prostě hrubka?;-)

    OdpovědětVymazat
  22. Možná je to přirozený vývoj v životě, jak nahoře někdo psal. U mě se navíc přidává skutečnost, že mám "nevyhazovací" rodiče :) Nějak mě vnitřně osvobzuje, že se s mrnětem dokažu na týden zabalit do jedné sportovní tašky a toužím se "osvobozovat" dál. Jako malá jsem ale svoji babi, která mi říkala, že nic nepotřebuje, moc nechápala.

    OdpovědětVymazat
  23. Ja davam nebo vyhazuji veci casto. Manzel je sysel.Vetsinou jeho nezbytne "zrni" vyhodim a on to ani nepozna.

    OdpovědětVymazat
  24. Já jsem teď asi nejšťastnější na světě.. ano, za každou novou hračku jedna pryč.. každá knížka, kterou mi někdo dá jde pak dál do světa (já si nekupuji, chodím do knihovny) Oblečení jen v malé komodě. Jedno náhradní povlečení. Nádobí jen nejnutnější nebo co fakt používám pořád.... Děkuji!!! :-D

    OdpovědětVymazat
  25. A to mě když se to domů nevejde, tak holt přistavim. A taky se nám žije šťastně.

    OdpovědětVymazat
  26. Máš recht, já hromadění věcí nesnáším! Bohužel přítel má po svojí babičce zděděn styl !tohle schovám, přece se to může jednou hodit". Naštěstí se mi to daří nějak regulovat a několikrát ročně děláme čistku věcí, které nepoužíváme a někomu je darujem. :) Takhle to snad nikdy nedojde tak daleko, že bychom měli jednu celou plnou místnost věcí, které jsme naposledy používali třeba 20 let zpátky, jako to u milé přítelovy babičky je. :D :)

    blog Days of Daysy

    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
  27. Dobry den...gumicuk,pap.uterku,sp.mop,penu do k.stojanek na vejce,...nemam... Mam knizky,kaminky,lepidla...rada vyrabim..Kazdemu co jeho jest.Faktem je ,ze se casto divim co vse lidi nutne potrebuji. .Hezke jaro.JP

    OdpovědětVymazat
  28. Děkuji za článek a už se těším na e-book až si počtu. Je to pro mě teď hodně aktuální téma! Mám skoro pocit, že na mě teď všude útočí haldy věcí a já se s nimi nedokáži poprat a vypořádat. A že se v těch kopách krámů a hlavně hader, které se u nás doma všude válí utopím!!! pomoooc!!!!! .-)

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...