čtvrtek 6. prosince 2018

Zachraňme velryby a pandy a včely a... hlavně vlastní zadek


Ostrov z plastu o velikosti poloviny Evropy.

Pesticidy zamořená půda.
Ztenčující se zásoby pitné vody.
Skleníkové plyny způsobující globální oteplování.
Po hektarech mizející zeleň.
Hektické vymírání živočišných druhů.


Člověk nemusí být vědec, aby mu bylo jasné, že jsme v prdeli


Alarmující zprávy o zbídačeném stavu naší planety se na nás hrnou odevšad.

Jsme zřejmě poslední generací žijící v blahobytu. Blahobytem teď myslím, že máme co dýchat, jíst a pít.

Hádám, že mnozí z vás, co to teď čtete, si říkáte:

"Já se snažím žít ekologicky! Ale co ti ostatní, co si hrabou na svém písečku a o jiné se nestarají? Je potřeba to zastavit a zachránit planetu!"

Možná mě budete nenávidět. Vím, že můj názor na ekologickou krizi je... divný.


Ale i tak mu zkuste dát chvilku. Nepotřebuju, abyste se mnou souhlasili. Bude mi úplně stačit, když se nad tím jen zamyslíte.


To jsou ti nezodpovědní, co si hrabou na svém písečku. Nebo ne?


Potkali už jste člověka, který by o sobě prohlásil "jsem ekologické prase a na přírodu seru"?

Jestli ho znáte, doveďte mi ho ukázat.
Je zajímavé, že když dojde na ekologii, jsme všichni svatí. "To jsou ti druzí, co myslí jen na sebe a mrví životní prostředí." Tak kdo? Kdo to teda dělá?


Vládne taková představa, že ekologicky nezodpovědní lidé jsou individualisté, co myslí jen na sebe.
Je to ale tak? Implikuje individualismus to, že se člověk chová neekologicky a neeticky?

Já se třeba přiznám, že si hrabu na svém písečku.


  • Když sbírám bordel na ulicích a po lesích,
  • když šetřím vodou,
  • když se snažím minimalizovat odpad,
  • když používám eko nebo doma vyrobenou kosmetiku a čističe,
  • když nekupuju potravinové prefabrikáty,
  • když nejím maso,
  • když...

Všechno dělám především pro sebe a pro své děti.
Upřímně? Jakkoli mám ráda lidi, lidstvo je mi celkem ukradené.

Snažím se chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ekologicky a veřejně o tom mluvit, protože doufám, že tím inspiruju krom svých blízkých i širší okruh lidí. Ale znovu opakuju: nedělám to kvůli lidstvu, ale kvůli sobě.



Je potřeba zavést opatření, která životní prostředí zachrání. Nebo ne?


Tady si trochu šťournu do vosího hnízda.


Co se týče životního prostředí, málokdo asi bude brojit proti limitům na oxid uhličitý nebo na používání pesticidů, zákazům zalévání v době sucha, nařízením regulujícím vyjíždění aut v obdobích smogu, ... Lidé jsou prostě nezodpovědní, tak je potřeba je donutit. Nebo...?


Pro mě je spíš otázkou, PROČ jsou lidé nezodpovědní a v důsledku toho k životnímu prostředí lhostejní?

Osobně se domnívám, že je to nikoli navzdory, ale právě kvůli tomu, že jsme si zvykli, že to za nás vyřeší někdo jiný.

Tak jako i v jiných oblastech víc a víc odevzdáváme zodpovědnost za svůj život, činíme tak i v oblasti ekologie.


Pominu teď fakt, že ani enviromentalisté nedokážou přesně říct, kudy arbitrálně říznout hranici mezi eko a neeko chováním. (A někdy se ani neshodnou na způsobech chování, které k vysněnému ekonebi vedou.)


Většina regulací chování lidí vede především k tomu, že se lidé stávají invalidními a odnaučí se nést zodpovědnost za své chování.


Proenviromentální regulace vedou možná ke změně chování, nikoli však myšlení.


Co se stane, když s pominutím smogové situace pomine zákaz vyjíždění vozidel?

Co se stane, když po pořádném dešti pomine zákaz zalévání?
Co by se stalo, kdyby byly zrušeny limity na srajdy, kterými moříme vzduch, vodu a půdu?

Zní to jako voda na mlýn zastáncům větších regulací.

Já si to ale z výše popsaných důvodů nemyslím. 

Jsem přesvědčená, že je potřeba měnit postoje lidí, nikoli jen regulovat jejich chování, protože to vede ve svém důsledku k přesnému opaku.






Honem! Zachraňme planetu! Nebo ne?


Co vnímám jako průšvih je fakt, že jsme setsakra blízko okraje propasti.

Zároveň jsme zřejmě poslední generací, která s tím může něco udělat.

Tak hurá do toho! Zachrnaňme deštné pralesy a velryby a pandy a včely a vůbec! Zachraňme planetu!

Nebo počkat... Kdo tady vlastně potřebuje zachránit?
Chceme zachraňovat planetu a přitom se neumíme postarat ani o sebe.

Myslím, že planetě jsme upřímně buřt.

Až ji budeme štvát, tak nás prostě spláchne.
Pak si dá nějaký ten milión let oraz a pojede si v klidu dál.

Měli bychom si přiznat, že nezachraňujeme planetu. Zachraňujeme si vlastní zadek.

(Na toto téma doporučuju shlédnout video úžasného stand-up komika George Carlina na téma globálního oteplování.)


Opájíme se pocitem výjimečnosti.
Ale ve skutečnosti jsme jen jeden z nespočtu druhů, které na Zemi žijí a žili. Pravda, měníme její tvář nejvíc, co se kdy jakému druhu "podařilo". Přispěli jsme k vyhynutí mnoha druhů. A pomašírujeme za to jistojistě do ekologického pekla.

Ale pořád jsme prostě jen živočišný druh. A živočišné druhy vymírají. Ve skutečnosti vymřelo již 99 % všech živočišných druhů, co kdy na Zemi pobývaly. A zvládly to i bez přičinění člověka.

Otázkou je, proč si tak úpěnlivě myslíme, že lidstvo nesmí vyhynout.
Popravdě bylo by dost divné, kdybychom nevyhynuli.

Přesto se nabubřele domníváme, že jsme vrcholná instance života na Zemi a že víme, co je pro planetu správné.

Ale nebylo by špatné si připomenout, že sami "jsme potomci těch, co sami povstali z jedem zamořené planety". (Martin Šíp).

Kdo ví? Třeba jen chystáme podloží pro nějaký nový živočišný druh, který přijde po nás.

Ne že bych jakkoli toužila plastožrouty přikrmovat. Pamatujete? Chci si zachránit hlavně vlastní zadek a zadky mých dětí.
Jen tím zkrátka chci říct, že naše oči jsou krátkozraké a před očima si úpěnlivě držíme antropocentrický filtr.

Tak co? Koho všeho jsem nakrkla?


PS: Pardon za všechny ty vulgarismy. Normálně s nimi šetřím, ale u tématu ekologie jsem nedokázala odolat.


24 komentářů :

  1. Čau Veru :) já jen chci říct, že se vším úplně souhlasím - planetu zanechala obyvatelnou a to hlavně!!! kvůli mým dětem. Musela bych se jinak stydět, že jsem je přivedla na svět. To, že to třeba zachrání i nějaká zvířata je ale přece fajn bonus a z něj mám dobrý pocit taky. Jde prostě o obojí. Co se týče toho, jak ekologické katastrofě zabránit - proč to musí být jen jedna cesta - osobní zodpovědnost? Já myslím, že musíme dělat obojí - změnit svoje chování, ale i přísně regulovat ty instituce, které se těžko na základě změny osobního přesvědčení změní. Automobilky, elektrárny, továrny na rozličné věci. Jo, dobrý příklad ze včerejška: Volkswagen do roku 2040 (?) chce přestat vyrábět spalovací motory, a bude produkovat jen elektrické. Super, co? Jenže - tlakem zákazníků, kteří by najednou žádné spalovací motory nechtěli a chtěli kupovat jen a jen elektro, to rozhodně není, elektromobily v Evropě tvoří teď asi jen pod 0,5 %, a mají taky zatím mnohem, mnohem horší vlastnosti (krátký dojezd, málo "pump" atd.), než klasická auta, tak kdo racionální, komu nejde o planetu, by to kupoval, že. Volkswagen tedy nereaguje na poptávku, ale chytře se chystá na velké zpřísnění regulací ze strany EU. Jo jasně, kdybychom to nechali na volném trhu, tak do tý elektromobility dojedem taky. Jenže nesporně o HODNĚ, HODNĚ později, než v roce 2040, (rozporoval by mi tohle někdo nějak racionálně?) A to už může být taky pozdě. Pojďme prostě dělat obojí, regulace i osobní zodpovědnost, planeta za to stojí, ne? Aspoň třeba nebudou, až vymřem, umírat zbylí šneci, motýli a raci na znečištěný vzduch a bude se jim líp žít, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U těch elektromobilů je důležité si uvědomit původ elektřiny. Moc se o toto téma momentálně nezajímám, ale řekla bych, že ekologicky se tvářící elektřina vůbec ekologická být nemusí (vodní nádrže, solární panely, sporné atomové elektrárny...). Když upustíme od aut a začneme jezdit na koni, pak se zase objeví skupina bojující za práva koní. Myslím, že dnešní doba je tak zmatená, že nahoře přestává být nahoře a dole přestává být dole, jestli mi rozumíte.

      Vymazat
  2. Mně se moc líbí, jak jste to napsala! Sama mám pocit, že v ekologii mi jde především o sebe a o můj dobrý pocit sama ze sebe (protože dělám něco dobrého pro druhé a pro planetu, i když tý to je asi vlastně jedno?) a biopotraviny kupuju pro rodinu, protože pro ně chci to nejlepší. Záchrana včel je bonus navíc. Ale. Stejně mám pocit, že změnit postoj lidí: Nepotřebuju tolik, kolik si myslím, že potřebuju, stačí mi míň. Je ohromně těžký, protože i já sama mám občas pocit, že by mi jeden bazén před jednou vilou neuškodil.I tak se ale snažím inspirovat ostatními a jejich eko nadšením, nedávno jsem navštívila bezobalovou konferenci - mám o ní článek na blogu, třeba Vás zaujme:) A mimochodem cestování (lety letadlem) jsou snad neneekologičtější věc, kterou může jednotlivec provádět, a toho je těžko se vzdát, i když mám planetu ráda. A těším se na setkání s Vámi a na sto důvodů proč cestovat s dětmi. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, oblibeny protiargument. Spolu se spalovacimi motory se prece samozrejme zprisnuji i limity pro elektrarny apod., obnovitelne zdroje se budou vic tlacit atd. Ale opet je potreba to delat seshora. Zvlast u chudsich domacnosti - Kdo by si poridil drahe solarni panely ma strechu, kdyz ma sotva na uhli... musi se regulovat a zmene pomahat na vsech frontach

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono je to celé složitější. Tak například samotná výroba elektromobilu představuje pro životní prostředí větší zátěž, než výroba auta na benzín/naftu, mj. je potřeba neskutečné množství vzácných kovů, které bude třeba odněkud získat. A obnovitelné zdroje energie jsou fajn, jenomže ani solární panel, ani větrnou elektrárnu si nemůžete zapnout, kdy chcete - v noci nebo za bezvětří jsou k ničemu. Problém s elektřinou je ten, že se nedá nijak skladovat, ale musí se vyrobit v momentě, kdy ji potřebujete. A problém s elektromobily je ten, že dobíjet si je budou chtít všichni víceméně naráz - odpoledne/večer, když dojedou domů - a na to není energetická soustava připravená - což mimochodem je věc, o které se vůbec nemluví.

      Vymazat
  4. Určitě je potřeba regulovat seshora, korporace k zodpovědnosti přimějí především regulace, ale důležité jsou i malé firmičky, které inspirují svým ekologickým know how. A následně přejít k cirkulární ekonomice. Alespoň takový jsem si odnesla dojem ze zero waste konference, o které píšu na blogu... K tomu přidat i osobní zodpovědnost formou enviromentální výchovy, protože když se zodpovědnost děti nenaučí od rodičů, tak třeba ve škole ano(?!). To že je to planetě buřt je jen alibismus k nic nedělání, antropocentrický filtr není k zahození, alespoň dokud si potřebujeme zachránit vlastní zadek. A pravděpodobně za nás ekologickou krizi vyřeší někdo jiný (vědci, miliardářští filantropové), protože většina z nás k tomu nemá dostatečné schopnosti ,ani cash, ani motivaci a můžeme opravdu přispět jen tlakem zezdola a to mírným. Postupně se musíme nějakým způsobem naučít žít v rovnováze s planetou a jejími zdroji. Jako konzumní jednotlivci, tak jako prosperující firmy, protože i když způsobujeme ekologickou katastrofu, do pravěku (který byl jisto jistě velmi ekologický) se nikdo z nás vrátit nechce.

    OdpovědětVymazat
  5. Veroniko, děkuji za tento příspěvek. Více než pobouření ve mně vyvolává neskutečnou úlevu. Taky mi docela otevřel oči a přivedl mě k mnoha myšlenkám o fungování světa a vesmíru vůbec. Takový nový náboj. Díky.

    OdpovědětVymazat
  6. I planeta má své limity 😂😂😂.

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji..uz nejakou dobu premyslim,ze jsme zavisli na drzitelich zdroju..vody,tepla,energii..stve nas to .ale zaroven je toto otroctvi zabaleno do rousky pohodli..a to majitelum zdroju vyhovuje..a chceme vic,kdyz zaplatime,mame vic..a pak?odpovednost za neco,na co nemam primy vliv nulova..uz dele premyslim,co bude pak a zbude mym detem a jejich detem..pokud nezdegeneruji a vymrou..permakulturni zahrady,samozasobitelstvi ve zdrojich v dnesni dobe?sakra prace..iluze..cesta?Mozna to bude stredni cesta..zase chapu,ze efektivity ziskani nekterych zdroju bez modernich technologii neni jednotlivec schopen..ale treba nevim,proc je na vyrobu 1kg masa pouzito x litru vody..kdyz pak neni cim zalit moji zasobitelskou zahradu..

    OdpovědětVymazat
  8. Tak nás prostě spláchne...lépe bych to nevystihla. Nenakrkla jste mne vůbec. Naprosto s vámi souhlasím, moc pěkně napsaný pohled na věc. I.

    OdpovědětVymazat
  9. Já se bohužel obávám, že lidé nejsou schopni za sebe převzít zodpovědnost :-/

    OdpovědětVymazat
  10. Mě osobně krkaj lidé co létají letadlem a mluví o ekologii. Těch je ale většina. A taky bych jednou s mužem a dětma chtěla zkusit jaky to je letět.ale treba tomu odolam!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzano, tak to jsem třeba já. Létám letadlem za rodiči, přáteli, nejprve z USA, teď z Turecka. Je to život, který jsem si vybrala a létat budu a chci, protože je to jediný způsob, jak vidět své blízké. Nicméně se podle mě vůbec nevylučuje s tím, že se mohu šetrně chovat v mnoha dalších oblastech života a svou uhlíkovou stopu z létání tím třeba trochu snížit, viz zde - http://www.comiudelaloradost.cz/2018/12/jak-zachranit-planetu-necool-navod-z_7.html.

      Vymazat
    2. To uplne chapu:)taky bych za rodinou letala. Snazim se taky:)

      Vymazat
  11. krásně napsáno! Pravdivé což je strašné, bohužel jsme mor téhle krásné koule...

    OdpovědětVymazat
  12. ja treba znam plno lidi, kteri otevrene priznavaji, ze jim to je jedno, ze tim autem jezdit budou, odpad netridi a na eko veci nemaji penize, popripade naopak letaji letadlem nekolikrat do mesice.
    a ac sama ziju co nejvic eko, bez auta, uz neletam letadlem, taky prakticky bez odpadu, nekupuju zadne nove veci a tak dale, tak si vubec nemyslim, ze to neco zmeni, delam to jen abych aspon za sebe a sve dite nepritizila planete jeste vic.
    myslim, ze by tu bylo bez lidi krasne.
    jen by bylo hezke, aby po nas zustalo aspon umeni, zaznamy skutecneho lidskeho talentu, aby si to treba jednou vychutnala nejaka jina, moudrejsi forma zivota. doufam, ze to nekdo posbira a vystreli do vesmiru, nez se tu vsichni povrazdime kvuli zbyvajici pitne vode a jidlu.

    OdpovědětVymazat
  13. Hrne se to odevšad. Denně. A zároveň s tím se ozývá tolik lidí, co o tom přemýšlí, hledají alternativy, uvědomují si to, krůček po krůčku mění své zažité chování, stravování, nakupování... Pokračujme v tom. Prosím. Každý kvůli sobě. Ukažme svým dětem, jak je to správně. A mluvme o tom. Klidně i sprostě. Čas slušných argumentů jsme už promrhali. D.

    OdpovědětVymazat
  14. Několik konkrétních příkladů, o kolik snížím emise, když budu:
    sušit prádlo na šňůře a ne v sušičce: 0,2 tuny CO2
    recyklovat odpad: 0,2 tuny CO2
    nejíst maso: 0,8 tuny CO2
    nepoletím jednou! do zámoří letadlem: 1,6 tuny CO2
    nebudu používat auto: 2,4 tuny CO2.
    (Zdroj: Enviromental Research Letters, citováno v Respektu 45/2018).
    Je tedy zřejmé, že můžu třídit a mít doma všechno eko, ale dokud létám letadlem a používám auto, (téměř) ničemu tím nepomůžu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc zajímavá statistika. Přece jen asi málo lidí se vzdá těch výdobytků moderní doby, které jim vyhovují. Nicméně třeba třídění odpadků podle mě není jen o emisích. Ulevíme tím krajině, ve které žijeme. A to i přesto, že jsou povinné popelnice, jsou lidé, kteří hážou odpadky do řeky.

      Vymazat
  15. Super Veru, tento clanek se mnou rezonuje! A na rozdil od filmu "Demain" a prave nove vydanem "Après demain", ja si myslim, ze bychom mel kazdy jednat DNES. Neodkladat tyto rozhodnuti a zmeny na zitrek. Kazdy den se muzeme zamyslet, jak konzumuju, co po me zustava v odpadkovem kosi nebo jeste nekde jinde, co jsem promrhala at uz potraviny, obaly nebo energie …. A prestat zit konecne na dluh teto planety, protoze tyto dluhy uz mozna nesplati ani nase deti a vnoucata!

    OdpovědětVymazat
  16. Pro mne je zásadnější, než článek sám, šála komentářů pod ním. Kombinace pokrytectví a nevědomosti vinoucí se jako tenká nit. Jeden si na svém chování ospravedlní to a druhý zase ono. "Vždyť je to pro MOU RODINU, pro MÉ DĚTI, pro ...". Dokud bude individuální jedinec obětí této nevědomé podmíněnosti, vždy budou jedni chtít, aby druzí dělali něco a sami budou ve své pokrytosti nadále "hrabat na svém písečku". Hodnotit takové chování je zbytečné, neboť je přirozené. Je ale moudré? Z jakého titulu by měl jeden říkat druhému, že má planetu šetřit ve prospěch jeho dětí, když ten druhý děti nemá a chce si za svého života urvat co nejvíce? Dokud se neposune lidské kolektivní vědomí směrem ke skutečné nepodmíněné lásce, můžeme si o těchto problémech kybicovat donekonečna a nic se nezmění. A co je to "skutečná nepodmíněná láska"? Je to cit, ve kterém nečiníme žádného rozdílu mezi sebou a jakoukoliv jinou živou bytostí. Jedině tak přestane naše nevědomá mysl plodit nenávist na základě rozdělování, kterého se neustále dopouští. Ano, to znamená nečinit žádný rozdíl mezi svými dětmi a bezdomovcem na pražském Hlavním nádraží. Nikoliv z pohledu odpovědnosti za ně, ale z pohledu lásky a přání stejného blahobytu - tedy nikdy na úkor jiného. Jakékoliv rozdělení plodí nenávist a násilí. Jedná se o nekonečný princip. Pouze osvícená bytost je schopna překročit svou biologickou podmíněnost a přestat činit rozdíl mezi svými dětmi a ostatními bytostmi. Jedině pak bude každý chtít bez rozdílu to samé od sebe i od druhých.

    Ženy, váš postoj ke svým dětem vám nevyčítám, přestože je velmi pravděpodobné, že takový názor budete považovat za pohoršující a možná i za útok na sebe. Ego s námi hraje roztodivné hry. Takže dokud bude vaše mysl tento rozdíl nadále činit, stáváte se v těchto a podobných debatách ve vlastní nevědomosti pokryteckými.

    Lidstvo s jistotou vyhyne. Je to nevyhnutelné. Vše, co vznikne, musí zaniknout. Je ale možné, že máme ve svých rukách moc toto vyhynutí oddálit alespoň do bodu, kdy o něm rozhodne vyšší moc, kterou neovlivníme. Od tohoto tématu bychom se ale mohli v nekonečných debatách dostat dále k podstatě našeho bytí...proč a zda by mělo být důležité o oddálení vyhynutí lidstva usilovat? Kdo vlastně jsme? Jsme tím, za co se na projevené/fyzické úrovni považujeme? Lze vůbec zjistit, kým jsme, nebo tím jen být?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nelíbí se mi Váš nadřazený tón, Vaše odsuzování druhých, mluvíte o pokrytectví, ale kdo Vám dal právo soudit ostatní a vynášet svůj názor jako jediný správný? Je mi úzko z takových lidí, kteří mají patent na jediné správné řešení a diskuze s nimi není možná.

      Vymazat
    2. Vystačím si s právem na vlastní názor. Se vší úctou, nepotřebuji k němu Vaše svolení a nepotřebuji, abyste s ním souhlasil(a). Můj komentář, jak v něm bylo zmíněno, nebyl útokem na nikoho. Pokud jej tak vnímáte, je to Vaším zrcadlem. Je v mém komentáři něco, s čím fakticky nesouhlasíte?

      Vymazat
    3. Tak tedy, ja nemam rada tyhle annonymni prispevky nebo komentare. To je ten problem soc. medii, ze lide tam neco vyliji, co by osobne treba meli strach nekomu rici. Neco pravdy na tom samozrejme je, ale ten ton se mi take nelibi.Myslim, ze je to take takovy druh pokrytectvi. Ja jsem rada, ze kazdy v tehle dobe o te ekologii alespon trochu premysli a to je docela pokrok. Me te prispevek trochu voni (slusne psano) nejakou sektou. Ze chce kazdy pro sve deti to nejlepsi je normalni a zaplat Bohu, ze to ty mamy tak citi. To je snad pro vsechny ta nejlepsi motivace, kterou mohou lide mit.
      Dagmar

      Vymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...