čtvrtek 7. července 2016

Kde máš tu horečku? Zahodíme ji a zítra budeš zdravý

Uf. Tohle bude těžký coming out.
Ve srovnání s tím, co chci napsat, byl můj blogpost o bisexualitě brnkačka.

Sem tam se ve svých příspěvcích dotknu tématu zdraví.
Vždycky mi pak přijde spousta bouřlivých rozporuplných reakcí.
Mám to ráda. Svobodu názorů ctím tělem duší.

Zmínila jsem se třeba, že už 14 let nemám obvodního lékaře.
Psala jsem také o tom, jak jsem vědomě prožila a užila si porod mého třetího dítěte a zároveň většinu těhotenských prohlídek záměrně zmeškala.
Na krkavčím facebooku jsem utrousila, že po víc jak 4 letech mateřství jsem poprvé strávila celý den doma s nemocnými dětmi.

Z těch letmých zmínek je asi poznat, že na zdraví a uzdravování koukám trochu jinak než mainstream.

Aby byl člověk zdravý, musí být zdráv nejprve v hlavě.

Úspěšně se mi ale dařilo mlžit ohledně toho, jak je to možné, že se nám nemoci skoro vyhýbají?
A když už k nám domů zavítají, tak do půl dne zmizí?
A jak je to možné zvládnout bez růžových pilulí, léků na srážení horečky nebo antibiotik?



Hmmm...
Tak asi vás napadlo, že prevence je základ.
To je pravda.

Nechávám děti zažít, co je to špína. Šťourají se v bahně, olizují mecholišejníky, jí písek.
Nechávám děti zažít, co je chlad. Skáčou do kaluží za deště, ráchají se v kašnách, chodí od jara do podzimu bosé.

Jenže tohle není to, o čem chci dnes psát.
O prevenci toho bylo namluveno už mnoho a mnoho.
Navíc ta pravá prevence začíná podle mě v hlavě. Prostě si tam tu nemoc nepustím.
Krásný rozhovor o tomto a spoustě jiného s doktorem celostní medicíny si můžete poslechnout tuhle.

Ten můj dnešní coming out bude ale o tom, jak sobě a dětem pomáhám, když je ouvej.

  • Dopředu upozorňuju, že pokud jste výhradní zastánci alopatie, nevěříte na sílu myšlenky a na věci mezi nebem a zemí, tak radši nečtěte.
  • Ráda bych na úvod řekla, že si lékařů velmi vážím a že se lékům a jiným zásahům do lidského těla a priori nebráním, protože v akutních případech mi dávají velký smysl.
  • Taky chci podotknout, že nejsem doktor ani léčitel, abych si troufla generalizovat nebo doporučovat tenhle svůj postup komukoli dalšímu. Chci jen popsat, jak to máme u nás doma.


Tak. A teď už snad můžu začít.

Jak tedy na bolístky, když už přijdou?


Ukážu to třeba na příkladu horečky, které se zbavuju ve 4 krocích.

1) Lokalizace horečky
2) Zahazování horečky
3) Zlatý tunel
4) Určení data uzdravení

Budu to ukazovat na dítěti, ale stejně dobře to můžu aplikovat na sebe.


1) Lokalizace horečky


Zeptám se dítěte: "Kde je v tvém tělíčku ta horečka? Kde sedí?"
Postupně procházíme tělíčko a dítě samo řekne, kde ta horečka je.

Když děti ještě neuměly mluvit, hledala jsem rukou sídlo horečky sama. Poznala jsem ho tak, že mě ruka začala víc pálit.

2) Zahazování horečky


Potom se zeptám, jestli by pomohlo, kdybychom tu horečku třeba zahodili.
Nebo odfoukali. Nebo zametli. Nebo vycucli. Nebo cokoli jiného.
A potom děláme to, co si dítě vybralo.
Třeba vycucáváme horečku z hrudníku.

3) Zlatý tunel


Zlatý tunel je moje představa z dětství. Vizualizovala jsem si ho kolem sebe, když mi nebylo do zpěvu.
V dospělosti jsem zjistila, že nějak záhadně umí zlepšovat můj zdravotní stav.
Asi by stejně dobře fungovala třeba růžová puntíkatá koule. Zlatý tunel je jen výplod mé fantazie.
A tak tedy když má dítě horečku, vezmu si ho na klín a ve své hlavě kolem nás zaklopím zlatý tunel.

4) Určení data uzdravení


Nahlas dítěti řeknu, kdy dojde k uzdravení: "Zítra ráno se probudíš a žádná horečka tu s námi nebude. Budeš úplně zdravý."

A světe div se. Funguje to. Do půl dne jsou běžné nemoci fuč.
  
Uzdravit se můžeme každý sám.
Vlastně je to jediná možnost.


Bang. A teď už si musíte úplně myslet, že tenhle blog je z kategorie ezoterických blábolovin.
Tak klidně. Já už ve svém věku a postavení na líbivost asi hrát nemusím :-)


Chtěla jsem to jen sdílet.
Chtěla jsem říct, že zdraví si moc cením a že jsem si našla svůj způsob, jak si ho bez zásahů z vnějšku udržet.
Chtěla jsem být inspirací, že i jiné cesty jsou možné a můžou fungovat.


Uf uf uf. Tentokrát bylo hodně těžké zmáčknout knoflík "Zveřejnit".

Moc by mě zajímalo, jestli máte nějaké domácí rituály, které pomáhají u vás.
Máte? Povíte?




38 komentářů :

  1. Jsou věci mezi nebem a zemí...bezvadné je, že to funguje a děti se netrápí :)

    OdpovědětVymazat
  2. K té prevenci - někteří lidé se v myšlenkách snadno spolčí s nemocí a přijmou ji. Pak se nemůžou divit, že týden proleží. Třeba "jejda mě asi začíná bolet v krku, asi na mě něco leze" + přemýšlení, co vše bude potřeba v následujících dnech zrušit. Nebo tuhle mi kdosi několikrát za den oznámil, že nastydnu (co jiného by se přeci mohlo stát někomu, kdo chodí bos!). Dala jsem si záležet na tom, abych dotyčnému vždy oznámila, že nenastydnu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Horečku téměř netlumim, jen při růstu zubů, protože to syn velmi trpí.
    U něj je ložisko horečky na hrudní páteři :)

    A chápu Vaš strach se zveřejněním. Mam rozepsaný článek o tom, jak jsem došla k porodu doma :))

    OdpovědětVymazat
  4. Ale jistě... na děti pokládám ruku, představuji si jak jim posílám energii a problém odchází. Vždy je to minimálně zklidní. :-)
    Je dobré věřit svým pocitům a nepodléhat názorům většiny.

    Mějte se dobře!
    Renata

    OdpovědětVymazat
  5. Horečku téměř netlumim, jen při růstu zubů, protože to syn velmi trpí.
    U něj je ložisko horečky na hrudní páteři :)

    A chápu Vaš strach se zveřejněním. Mam rozepsaný článek o tom, jak jsem došla k porodu doma :))

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Nebojte se zveřejňování. Kdo chce, bude naslouchat a zlé jazyky nechejte odplout stejně jako tu horečku. Jsem lékařka, takže lékům a procedůrám moderní medicíny se nevyhýbám, ale snažím se kombinovat to s dalšími možnostmi. Ať už jsou to bylinky, práce s energií, myslí...je to hodně úrovní, které lze zapojit. Momentálně na sobě zkouším intuitivní kresbu. Nyní v souvislslosti těhotenstvím a porodem, ale dá se využít různě, i v péči o zdraví. Zatím ne moc, ale občas něco utrousím na blogu. Jsem taky opatrná, takže vám rozumím s obavami kolem zveřejnění. Jako lékařka bych si přála, kdyby se lidi začali o své zdraví více starat. Skutečně starat. Zatím se setkávám v drtivé většině s přístupem "Doktore, tady mě máš a dělěj!".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Více takových skvělých lékařů... já na svou obvodní lékařku nemůžu říct půl slova, moc ji zatím naštěstí nepotřebuji, ale když ano, také se na problém dívá celistvě. A v přístupu nemocných s Vámi jen souhlasím...

      Vymazat
  8. Postupujeme podobně, já si místo zlatého tunelu zas představuju léčivé světlo, energii v barvě, která mi zrovna přijde vhodná. A teď mi konečně došlo, čím to je, že můj muž se v rýmičkách a teplotkách plácá týden dva a já jsem nemocná jeden den :-P. Na něj to tedy neaplikuji, moc se nenechá, jak začnu o něčem takovém mluvit, třeba v souvislosti s tím, že to dětem pomohlo...tak vidím jeho potutelný úsměv i ty myšlenky v hlavě, že už mám zase ty své šílené nápady :-D. Mějte se krásně, díky za sdílení :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Já na tyhle věci mezi nebem a zemí věřím. Základem je vždy ten rodič, silný rodič, který věří a dodává sílu i tomu dítěti. Dítě totiž bere vše z něj. A o tom to je. Ta hluboká propojenost rodičů a dětí je neskutečná. Palec hore za sdílení !

    OdpovědětVymazat
  10. Mysl je mocná. Co jsem těhotná a kojící a opět těhotná, kdy většinu léků prostě nesmím, tak nejsem nemocná. Už 4 roky. �� Prostě nemoc k si k sobě nepouštím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. dobrý den, je to zvláštní,ale mám to taky tak. Od té doby co vím, že léky brát nemůžu nebo nechci kvůli těhotenství, kojení,... jsem je nepotřebovala, vždycky se to dá zvládnout jinak:-)

      Vymazat
    2. No jo, fakt :-). Taky to tak mám. Jediné léčivo, co jsem za poslední 4 roky polkla (když teda nepočítám tabletky železa v těhotenství), nyl jitrocelový sirup na kašel. Ibalgin a podobné jsem zrušila dávno, z bolesti hlavy se radši vyspím. Jana

      Vymazat
  11. To bych chtěla umět - s těmi běžnými nemocemi jako nachlazení, kašel atd... já jsem si na základě celostního principu vyléčila alergii. Mám o tom na blogu článek, zatím je v konceptu, ale toto je impuls pro jeho zveřejnění :) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A je to venku, článek publikován :) kdyby si někdo chtěl přečíst, tady je link (snad to nebude vadit):
      http://basamafousama.blogspot.cz/2016/07/jak-jsem-k-psychosomatice-prisla.html

      Vymazat
    2. Mohu Vás požádat o kontakt na Váš blog nebo Vás najdu jen přes jméno? Trpím alergií já i můj syn a ráda bych si Váš článek přečetla, děkuji.
      Lucie

      Vymazat
    3. Alergii jsem si taky podobně vyléčila. U mě to bylo jednoduché - prostě jsem se rozhodla, že kytky budou příští rok mí kamarádi. A bylo to :-)

      Vymazat
    4. Lucie, link na článek je výše, akorát nejsem zdatná v IT, takže se to nezobrazilo jako odkaz.... musíte tu adresu zkopírovat a vložit do příkazového řádku vašeho prohlížeče.

      Vymazat
  12. No něco takového podobného zkouším pokaždé nejen na.dětech.ale i na sobě..nejen u horečky.ale i u odřenin nebo nočních můr...stále dokola věřím.že to zafunguje..ale ještě se too nepodařilo

    OdpovědětVymazat
  13. Zajímavé. Já nemoci vítám a využívám, neodesílám je pryč. Beru je jako vzkaz a prostředek k růstu. Prostě si den dva poležím, odpočinu. Horečku vnímám jako dar, prostředek k nějakému posunu, ne nějakou chybu, která se dít nemá :-) takže malé neduhy obvykle přijmeme, podvolíme se tomu, co nam ukazuji, a andělíčky prosíme aby pomohli tělíčku se s tim vyrovnat, ne aby to bylo pryč.... Lenka

    OdpovědětVymazat
  14. Sice to až takhle nepraktikuju (ale nijak neodsuzuju), ale taky neběhám s dětmi k doktorce s každým "prdem" (až mi to manžel někdy vyčítá). Horečku jsem za ty necelé 4 roky mateřství nesrážela ani jednou, a to už nejednou byla přes 38 C. Antibiotika už sice děti měly, ale ne hned jako prostředek "první pomoci", ale až když šetrnější léčba nezabrala. Prostě u nás sice klasická medicína ano, ale všeho s mírou :-). Jana

    OdpovědětVymazat
  15. Zdravím. Tohle co zde popisujete je podstata jednoho ze stupňů učení Reiki . Funguje to u všech a funguje to velmi dobře. Em.

    OdpovědětVymazat
  16. Když byly moje děti malé, dostaly spofavit s informací, na co to je. Když je bolelo bříško, tak jsem oznámila, že jim dávám medicínu na bolavé bříško, bolavou nohu apod. Zpravidla do hodiny se to úžasně zlepšilo. Teď bych potřebovala, když už moje děti nejsou děti, aby se dalo koupit nějaké placebo (škrob, cukr a potažená tableta), které by bylo možné vydávat za lék na konkrétní potíž. Moje děti (synové) totiž na věci mezi nebem zemí tak moc nevěří, takže je potřeba jim pomoci. Ještě se musím naučit podobnou věc použít také na sebe. Zlatý tunel je dobrý nápad.

    OdpovědětVymazat
  17. pěkně napsané..začínáme doma toho také využívat..asi mě k tomu dost navedlo též těhotenství..momentálně se také snažím zbavit ekzému na rukou, žádné kortikoidové masti atd..ale příroda a psychická pohoda :) Jana

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za váš článek, nemoci vnímám podobně, ale nikdy mě nenapadlo to nějak pojmenovat, prostě to tak vnímám intuitivně. Podobný přístup se mi asi nejvíc osvědčil, když se mi narodila dvojčata ve 30tt, holky byly skoro 2 měsíce v inkubátoru a pokaždé, když jsem k nim šla, strčila jsem do každého okýnka v inkubátoru jednu ruku.Jednu položila na hlavičku, jednu na chodidla a proudila jsem do nich pozitivní a ozdravnou energii. nebylo to proto, že jsem si někde něco takového přečetla, ale prostě jsem cítila, že by jim to mohlo pomoci.A když se mi zdálo, že nejsou ve své kůži, nebo se objevil nějaký problém, rozsvěcela jsem jim v tom inkubátoru sluníčko (ve své hlavě).holky všechno krásně zvládly, jsou zdravé a nemoci se nám vyhýbají :)

    OdpovědětVymazat
  19. Klobouk dolů, kdo jiný by měl vědět nejlépe co děti potřebují, než jejich sebevědomá máma? :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Krásně napsáno... U nás pomáhají andílci a léčivé kamínky... :-) Alopatii se vyhýbáme jako čert kříži ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. Myslím si, že maminčina léčivá síla je ohromná. U mých dětí stačí, když s nimi v nemoci JSEM. Nikdy jsem jim horečku nesrážela. Což všichni jen nade mnou kroutí hlavou. Naopak, čím vyšší tím lepší (39 horečka? Super), je to pro mě nejdůležitější zpráva - imunitní systém funguje.

    OdpovědětVymazat
  22. Já beru každou nemoc dětí jako informaci pro sebe, že někde je nějaký problém, něco co dítě neumí jinak zpracovat, nějaká reakce na mě (mám ještě malé děti, u starších dětí to už nemusí být v přímé souvislosti se mnou nebo naší rodinou). Krom tohoto "lokalizování" jim ještě cíleně posílám lásku. Vždy ji lokalizuji v hrudníku s nádechem ji aktivuji a s výdechem ji cíleně posílám dítěti. Soustředím se jen na dítě a vědomě ho zahaluji do obláčku lásky. Tak jsem si to zase vizualizovala já, je to vlastně to stejné, jako píšeš ty :) A funguje to třeba i když večer nemůžou usnou a podobně. Ale nejpodstatnější je, abych já byla přítomná, vědomá a klidná.... a to je často ten největší oříšek... ale v tom to je, když je klidná a spokojená máma, děti mohou být také :) Krásné dny. Alena

    OdpovědětVymazat
  23. Naprosto to vše chápu, já mám světle modrou polokouli :-)A taky to skvěle funduje, hlavně na ochranu , dnes už dospělých, dětí, např. když jsou někde na cestách. Držím palce v odvaze sdílet další zážitky!

    OdpovědětVymazat
  24. čoveče, o zdraví teď přemýšlím dost často, protože od té doby, co nepožíváme žádné pilule ani sirupky kromě podomácku vyrobených meducínek, k doktorce chodíme jen pro lejstra, děcko nebylo u pediatry dobrý dva roky (jsou mu tři), jsme o dost zdravější než kdykoli dříve, a to já jsem jako děcko byla dost stonavá (pocházím z lékařské rodiny, kde se léky zneužívaly a zneužívají ve velkým). Uzdravovací rituály nemáme žádný, jen pohodu, klid a odpočinek. Chtělo to hlavně zbavit se strachu z chorob a vůbec nezačít používat sdělení jako "vem si čepici, budeš nemocnej/ musíš papat - bude tě bolet bříško" a nemoci se nám fakt velkým obloukem vyhýbají. Už ani nevlastníme teploměr. Uvidím dál, jestli máme všichni jen štígro nebo jestli to fakt funguje :)))

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji za Váš článek, za inspiraci... :) A jen souhlasím, dlouhé roky to takto tajně praktikuji na sobě, proto nikdo nechápe, že když už rýmu dostanu, mám ji jeden den :D ... Na Čmeláčkovi se mi zatím nepodařilo, ale možná jsem neměla dost víry a odvahy... příště (snad ne moc brzy) vyzkouším znovu... :)
    Mějte se moc hezky, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  26. Já zase používám místo tunelu bublinu, zatím teda pouze na sobě, ale používám ji tak nějak co si pamatuju. A jednou jsem se o tom bavila s kolegou v práci a ten používal loďku, po které svoje neduhy pošle. Tady ty různé vizualizace či jak to nazývat prostě fungují. Na dceru jsem to zatím nepoužila, protože zatím nebyla nemocná, ale je to dobrý tip.
    Nebojte se zveřejňování, rozmluvíte tím ty, co by o tom jinak nemluvili :)

    Mějte se hezky, Katka Ptáčková :)

    OdpovědětVymazat
  27. Moc díky za zveřejnění vašich fíglů, snažím se taky děti léčit neléky, ale ne vždycky se to povede, takže i dost často dojde na silné kalibry z klasické medicíny. Až letos jsem poprvé vyzkoušela teplotu nesrážet a jenom ji s dítětem prožít (nosit, chovat, být co nejvíc jemu nablízku), a fakt to zabralo, den a noc teplota, rano uz byla pryč! bylo to na radu od sousedky, která takto uzdravuje svoje děti (3 roky a 8 let) a zatím se obešly bez ATB. Doufám teď jen, že hoooodně dlouho nebudu potřebovat vyzkoušet i vaše triky. Krásné léto!

    OdpovědětVymazat
  28. Zdravím, je neuvěřitelné, jak různí lidé dojdou ke stejné věci, protože prostě funguje. Podívejte se na stránky Terezy Kramerové o mentální harmocizaci... :-)

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...