neděle 22. května 2016

Věřím ti, človíčku. Veď mě

Janek měl smysl pro humor už v bříšku.
Dva měsíce dopředu mi posílal skoro každý večer zprávičky, že s ním můžu počítat a že pomalu balí kufry.

Moje okolí z toho nabylo dojmu

  • že porod bude předčasný
  • že porod bude překotný
  • že bych měla obden navštěvovat gynekologa, aby mě ujistil, že je všechno ok.

S šestidenním Jankem v nosičce prvních 7 km po Prokopáku




Jen moje ségra Maki věděla, že jsem se na naprostou většinu prohlídek, testů a kontrol vyprdla.

Nepotřebovala jsem testovat těhotenskou cukrovku, když cukr jím jen z ovoce. Dobře, a ještě ze zmrzliny :-)

Nedokázala jsem se přinutit chodit do Motola na kontrolní prohlídky v posledních týdnech těhotenství, kde chudáci doktoři nemají ani čas vám podat ruku.
Kde před půl rokem o tři patra níž umíral Honza.

Věděla jsem, že si po zkušenosti s Grétkou porod vyvolat nenechám, i kdybych měla přenášet dvacet let. Ono totiž rodit zdrogovaná není jaksi úplně ono.

Byla jsem rozhodnutá donosit miminko, i kdyby mělo žít třeba jediný den nebo by bylo postižené. 


A klidně  se do mě pusťte s protiargumenty o tom, jak je to společensky nebo lidsky nezodpovědné. 


Než to ale uděláte, mrkněte prosím na dokument Nejtěžší volba, který mi i po letech leží v hlavě, protože to byla jedna z nejhustších věcí, co jsem za svůj dospělý život viděla.


A navíc čím víc se blížil termín porodu, dostávala jsem se blíž a blíž k sobě.
Nechtěla jsem se s nikým vidět. Rušilo to můj vnitřní klid.
Nechtěla jsem nikoho poslouchat. Vkládalo mi to do hlavy strachy, které tam nebyly.

Do svojí bubliny jsem vpustila jenom 

Maki, která zdárně odrážela komunikaci s prarodiči,

Grétku s Marjánkem, kteří ve zrození nového života neviděli žádný problém (kromě toho, že se maminka přestala ohýbat a jen ukazuje a dává příkazy ke zvednutí upadlých věcí),

Jeníčka, kterého nechávalo všechno to šílenství kolem v klidu a svým pro jiné neslyšitelným hláskem mi každý den říkal:



"Neboj, maminko, jsem úplně v pořádku. Přijdu za tebou v tu pravou chvilku."



Proto vůbec nepovažuju za náhodu, že si Janek vybral pro své narození čas, jaký si vybral.
Sobota 14. 5. 2016 v 11:11.

  • 700 let od narození Karla IV.
  • Číslo 11 v numerologii podle jedné z mých čtenářek "symbolizuje schopnost předčít omezení lidského působení na jinou spirituální úroveň. Je to symbolika spojení mezi smrtelným a nesmrtelným, mezi člověkem a duchem, temnotou a světlem a ignorancí a poučením".
  • Být to v pracovní den, tak v 9 hodin ráno ze Stodůlek do Motola neprojedeme jinak než sanitkou. Takhle jsme mohly s Maki, která poprvé řídila mé auto, i za vytrvalých poskoků dojet do porodnice dřív než dohrála tahle písnička z Amores Perros.
  • Být to v noci, tak se trefím do šíleného blázince, kdy rodila snad celá Praha a rodičky neměli kam dávat. V sobotu ráno byl ale klid po pěšině.
  • Když jsem před dávnými lety na vodě organizované Univerzitou Karlovou chlastala do bílého rána s jedním fešným medikem, jen Bůh tenkrát věděl, že z něj za pár let bude porodník v Motole. Martin, který byl už u porodu Marjánka, měl celý pátek službu a já si byla na 99 % jistá, že jsem ho tentokrát propásla. V sobotu ráno se ale Martin místo předávky služby rozhodl v nemocnici prospat. Vytáhla jsem ho z postele ještě s obtisknutým polštářem na tváři. Byl u mě celou dobu, trpělivě snášel moje nadávky, že ho zabiju, a když byl Janek venku, tak i když předtím pomohl na svět tisícům dětí, tlačily se mu do očí slzy.

Porod Jeníčka byl neuvěřitelně...


Hladký

Nebylo potřeba nijak zasahovat, nic radit, nic urychlovat.
Hodinu po porodu bych byla schopná hodit Janka do nosičky a odjet domů autobusem.
48 hodin po porodu nás pustili domů. Protože co by taky radili ženské, která má víc dětí než většina sester na šestinedělí.

Naše komplet komando

Rychlý

Ještě v půl deváté jsem v naprostém klidu dopíjela snídaňové kafe.

Plný smíchu

Když jsme mezi kontrakcemi řešili, jestli můžu rodit na čtyřech a já na Martinovu námitku, že si není jistý, jestli Jeníka chytí, jsem mu odpovídala, že "snad kurva dělá se svojí výškou nějaký míčový sport".
Nebo jestli Maki vyladila make-up s nemocničním mundúrem.
Nebo když jsem plynule po kontrakci dokončila rozpovídanou větu.
Nebo když jsem zjišťovala, jestli v nemocnici nemají trávu, že bychom se mohli ještě rychle všichni zhulit, než to přijde. (Neměli, kdyby vás to zajímalo.)

Poklidný

I když jsem ke konci řvala jak stádo turů.

Vědomý

Protože jsem celou dobu bez radění naprosto přesně věděla, co se děje, jak dýchat, jakou mám zaujmout polohu, co dělá Janek, kdy mám tlačit.

Ve finále je totiž úplně jedno, kde rodíte, když si ten klid a jistotu, že dokážete porodit, nesete ve vlastním těle.


Strašně moc bych přála všem ženám, aby v sobě našly tuhle důvěru ve vlastní tělo a jeho schopnost bezproblémově porodit.

Aby se s klidnou duší spolehly na ty moudré mrňousky, kteří nejlíp vědí, jak a kdy přijít na svět.

Aby mohly říct: "Věřím ti, človíčku. Veď mě."




28 komentářů :

  1. Moc krásné. Gratuluji k miminku! Úplně vám rozumím. Mě čeká třetí porod za dva měsíce a je úžasné, jak se dá s miminkem domluvit. Tu souhru jsem zažila už poprvé, ale chtěla jsem to posunout dál a tak jsem se dopracovala k ještě lepší komunikaci s miminkem a nakonec i bezbolestnému porodu v běžné porodnici (přirozeně a bez medikace. Jako nezodpovědnou vás v ničem nevidím. To já bych byla ještě víc, protože taky nemám za sebou všechny kontroly a už to ani neplánuji honit a to jsem lékařka. Mártyho moc zdravím! Přeji vám jen to nejlepší a nejkrásnější. Ať se má vaše komando božsky.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné, ať Vás vědomé vědomí provází dlouho a hodně zdraví vám všem. Iveta

    OdpovědětVymazat
  3. :) to je tak hezký...
    Dokument jsem viděla, je nádherný, ikdyž na první pohled smutný. Díky němu jsem se jen utvrdila, že člověk má být pokorný, a přijímat věci tak, jak jsou.
    Ať se vám všem daří :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě, že co nás potkává jsou životní lekce, z kterých se máme něčemu naučit. Nejde o to si udělat život jednoduchý, to člověk přestane růst. No prostě krásný dokument.

      Vymazat
  4. Veroniko, jste tak krásná fyzicky i vnitřně - dokazujete to snad každým řádkem. Díky za popsání Vaší zkušenosti. Říkala jsem si, jak to asi děláte, že dokážete blogovat i před porodem - a moc ráda čtu, že jste potřebovala svůj klid a "bublinu". Taky jsem to tak měla a před porodem bych nejradši vytáhla počítač ze zásuvky a vypla mobil. Moc díky, že i přes potřebu svého klidu si nacházíte čas pro Vaše příspěvky, na které se vždy tak těším. A když chvilku psát nebudete, tak taky dobrý - budu si představovat, jak si užíváte Vašeho osobního života plného Vašich úžasných dětí a zájmů. Přeji celé Vaší rodině zdraví a moře lásky.

    OdpovědětVymazat
  5. Odpovědi
    1. tragické je spíš někoho urážet a ani se nepodepsat

      Vymazat
  6. Přeji Vám a Vašim dětem hodně sil a úsměvů. Martina

    OdpovědětVymazat
  7. Velká gratulace ke krásnému chlapečkovi! Pěkně se ty řádky čtou, ukápla mi slzička dojetím...vše vztahuji na sebe, hledám cestičku k druhému miminku, abych byla připravená a hlavně klidná až to příjde. Mějte se s celou rodinkou jen a jen krásně!

    OdpovědětVymazat
  8. Jste obdivuhodná. Moc vám přeji šťastný a krásný život s vaší rodinou

    OdpovědětVymazat
  9. Jen malá technická na upřesněnou: těhotenská cukrovka nevzniká v důsledku pojídání cukru, takže předjímat, že ji nemohu mít, protože nejím kromě ovoce sladké, je hluboký omyl. Neprudím, jen to chci upřesnit, aby si nějaká zdravě žijící štíhlá maminka nemyslela, že se jí to netýká, test vynechala a pak byla nepříjemně zaskočená komplikacemi (z nichž nadměrná váha miminka je to nejmenší) a nepřišla vám "poděkovat" - každý to nemá tak dalece srovnané a není srovnán i s "nepopulárními" variantami.

    A gratuluju ke krásnému porodu! Mám za sebou jeden silně medikovaný řízený porod a dva bez zbytečné intervence a nedá se to vůbec srovnávat. Někdy mi to naše porodnictví připomíná plavčíky, kteří spěchají na pomoc tonoucímu, kterému předtím propíchli plovací vestu :-) To jsou pak krásná "úspěšná čísla" :-)
    Hodně štěstí vám i Jeníčkovi, celé rodině!
    L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, děkuju, to já s tou cukrovkou vím. Já jen že i kdybych ji měla, tak nijak svůj jídelníček upravovat nebudu. Bez zmrzliny prostě v létě nejde žít :-)

      Vymazat
    2. Moje řeč! :-D U prvního dítka jsem tak dlouho váhala, jestli na to jít, nejít, až jsem vyměkla (to už příště - jestli bude - neudělám) a šla jsem, i když má duše řvala jak tur, že to dělat nemám. Vědomě to mé tělo odmítlo, tudíž jsem všechno po těch dvou hodinách luxusně ještě přímo na poliklinice vyhodila. Klepala jsem se jak ratlík, byl to děs. A že jsem měla hladinu cukru po tý hodině nižší než před, nad tím se nikdo nepozastavoval. To bylo úplně mimo ty jejich tabulky, ale na druhou stranu, ale to už nikdo neřeší (díky bohu). Evidentně to žaludek podržel a do krve a k mé milované Amálce se snad nedostalo nic. A za tu výchozí vyšší asi mohl ten chleba, co jsem měla ráno k snídani - nalačno bych tam totiž nedošla vůbec a obdivuju těhule, co jo. Takže i takhle se to dá, doporučuju však první variantu - nejít tam vůbec.

      Vymazat
  10. moc gratuluju Veru Tobě i dětem k bráškovi Jankovi, je to sluníčko na té fotce.. a btw., taky máme doma jednoho jedenáctkáře :-) Gábina

    OdpovědětVymazat
  11. Krásné, dojemné. A Jeníček je taky moc krásný!:) Sama mám za sebou 2 přirozené porody, bez zásahů a medikace a nejdůležitější mi přišla právě ta víra v to, že to zvládnu a že vše bude v pořádku. Gratuluju k miminku a přeji hodně štěstí a síly!:) Jitka

    OdpovědětVymazat
  12. Zaujímavé a krásne čítanie.Tento blog som len nedávno objavila a prečítala som ho raz dva.Gratulujem k Jeníčkovi.Si obdivuhodná žena,prajem hlavne veľa zdravia a sily do dalšieho života.Eva

    OdpovědětVymazat
  13. Veroniko, i když jsem váš blog objevila teprve v sobotu v noci, jsem z něj nadšená a není dne, abych na vás nemyslela. Vždycky si říkám: "jak by to udělala Veronika, proč to nemám v hlavě srovnané, stejně, jako Veronika,.." Blog ještě nemám dočtený celý, na té páteční noční službě jsem musela i pracovat, ale během pár dní to zvládnu:-) Už mám přečtené i paviány a jen doufám, že mi to půjde i v praxi. Pracuji jako porodní asistentka a plně chápu to, co jste prožívala a hlavně chtěla prožívat během porodu. Moc vám přeji, aby i vše ostatní vycházelo tak, jak vy máte v plánu. Pavla

    OdpovědětVymazat
  14. Gratuluji ke krásnému porodu, vybrali jste s Jeníčkem krásné datum. 14.5. se mi narodil nejstarší syn :o) . Přeji hezký život se třemi dětmi, někdy je to záhul, ale taky je to dost dobrý. Betula

    OdpovědětVymazat
  15. Krásně napsané, až tak že bych snad šla rodit znova :-D přeji vlídné dny.

    OdpovědětVymazat
  16. Přeji hodně zdraví celé vaší rodince, jste úžasní... Tady bych mohla napsat, jak jsem si přivolala porod císařským řezem. Mám dvě děti, první porod byl bez medikace, náročný, protože přece porody nejsou jednoduché.. Chacháá, jak jsem byla bláhová. Druhé těhotenství, komplikace, operace, když jsem byla 1 týden "v tom". Zůstala mi ošklivá, vystouplá jizva. Tak jsem si řekla, že by mi ani nevadilo rodit císařem, že by mi tu jizvu aspoň napravili. A co myslíte, jak to dopadlo? No jasně, rodila jsem císařem!!! Tak jsem měla "opravenou" jizvu a pomalu přicházelo uvědomění, co to vyvádím. Kdyby přišlo třetí dítě, věřím, že by to byl vědomý, pohodový porod... Fandím všem, co si toto uvědomí před porodem a komunikují s miminky před narozením... Já sice komunikovala, ovšem vše ohledně porodu jsem "si naplánovala" bez něj. Držím palce všem!!!!

    OdpovědětVymazat
  17. Dobry den, pekne napsano. Sama mam za sebou dva porody tzv. po terminu- jeden vyvolavany a jeden diky maximalni vstricnosti a ohleduplnosti porodni asistentky ve vsech ohledech prirozeny. A neda se to absolutne srovnavat. Pri prvnim jsem porodila vystresovane dite, ktere neslo utisit a jen schovavalo oci pred ostrym svetlem, pri druhem, ackoli byl hodne dlouhy a narocny, to bylo az na jedno mini plaknuti hned po "vyskoceni" naprosto spokojene a klidne dite, ktere lezic dlouhe minuty v polotmavem pokoji na mem tele uvolnene pozorovalo svet kolem sebe. Jeste neco doplnim k te cukrovce - pri (jakekoli, nejen tehotenske cukrovce) se ve strave musi hlidat vsechny sacharidy, nejen ty potrvaviny, ktere obsahuji rafinovany cukr. Teda i sacharidy v pecivu, bramborach, ryzi, nealkopivu a take v ovoci. Neznamena to, ze se tyto potraviny nesmi, ale jde o miru. Klidne si muzete dat i zmrzlinu, ale musite ji trochu neromanticky naplanovat. Napr. si ji date treba po obede, kde vynechate prilohu (napr. kure si dam jen se zeleninou), nebo jako odpoledni svacinu (ke ktere uz si nezakousnu treba jablko). Samozrejme je dobre, nedelat to uplne casto, protoze jsou to prazdne kalorie, ale psychicka pohoda je taky dulezita, proto ji doktori nezakazuji. Na druhou stranu ale beru argument, ze mam pravo testy nepodstupovat a nechat vse na prirode, protoze s rizikem umim zit. Ale radeji nepiste, ze tehotenskou cukrovku nemuzete mit, kdyz cukr jite jen z ovoce. Priciny vzniku jsou jine. Tehotenska cukrovka neni z nadbytku cukru, i kdyz by se to podle nazvu mohlo zdat. Hladina cukru se pri ni jen musi hlidat, pripadne regulovat dodatecnym inzulinem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těhotenská cukrovka je kapitola sama pro sebe, pokud jste poslušná doktorům, pak tuto nálepku můžete získat i tím, že jste se před testem nevyspala, nebo šla 10 min v mrazu a tělo si uvolní své vnitřní cukříky díky stresu, ty pak hladinu zvednou, přesto že jste cukry z jídla bez problémů zpracovala. To Vám ale jen tak doktor neřekne, dá Vám nálepku ženy jejíž tělo ohrožuje zdraví miminka. Není výjimečné, že žena zjistila, že když se vyspí, není nastydlá ani stresovaná, že cokoliv co sní a popírá dietu nezvedne nadlimitně glukozu v krvi. Plus se nechlubí, že před pár lety z 5,6 lačné gluk. snížili tabulky na 5,1 a před x lety se řešila až pokud šla nad 6. Při dietě když bude glukoza v limitu se tváří že vás a mimi zachránili až na to, že Vás nenechají "přenášet" (oficiálně se jedná o přenášení nad 42 týden), protože přece hrozí že Vaše tělo dítě poškozuje. První kdo si umyje ruce pokud se Vám či dítěti něco stane budou doktoři. Nechce-li žena riskovat, pak je intuice stále největším vodítkem, nikoliv poslušnost o čemž se přesvědčilo spoustu matek, které litují, že si něco nechali líbit.

      Vymazat
  18. Děkuji, už jste x-tá, kdo mi to píše.
    Já to vím, mám toho o těhotenské cukrovce i cukrech nastudováno celkem dost :-)
    V textu je to použité spíš jako spisovatelská zkratka, tak se nezlobte.

    OdpovědětVymazat
  19. Moc krásně napsané, hlavně mne velice pobavilo to s tou trávou, jelikož jsem měla podobné požadavky když jsem rodila :D Kolegovi, který mne z kanceláře hnal do Motola, že rodím (já mu tvrdila, že to není možné, že to bych snad poznala a ku zděšení všech, jsem do Motola z centra jela "sockou" a jak se pak na místě ukázalo fakt jsem rodila) jsem v kontrakcích posílala SMS ať umotá brko a přiveze mi ho, že se potřebuji uvolnit :D

    OdpovědětVymazat
  20. Moc příjemné číst, jak krásné je rodit...a nepodléhat hysterii (ani na jedné straně)...přirozenost a spontálnost je tak prostá...Moc veliká gratulace ke krásnému mimísku! Hodně sil dále!

    OdpovědětVymazat
  21. Moc hezky napsané, gratuluji k miminku.

    OdpovědětVymazat
  22. Moc hezky napsané, gratuluji k miminku.

    OdpovědětVymazat
  23. Hm, jak hezky rodit a nepanikařit, když čekáte první dítě, informací milion a ještě často protichůdných, nabídek příprav na porod/ asistentek/ dul tolik, že člověk neví, kde začít, natožpak podle čeho se rozhodovat... :D

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...