pondělí 6. dubna 2020

Bojovníci za svobodu v době koronavirové nemusí být nutně sobci



Pokud jste vlk samotář jako já, karanténa vám pravděpodobně taky vyhovuje.
Konečně jste získali legitimní výmluvu, proč se nemusíte pořád s někým vídat.

Ti z nás, jejichž největší zábavou bylo bloumat po lese, byly doteď za podivíny.
Nyní bloumá po lese celý národ, protože není kam jinam jít.

Rodiče, kteří se rozhodli vyjmout dítě z klasického vzdělávání, byli doteď za partičku bláznů, co chodí v jutových pytlích a vychovávají asociální neumětely.
Nyní sedí doma na zadku všechny děti a i když se online výuka mnohdy v ničem nepodobá té standardní domácí, od vyhlášení nouzového stavu klesl počet na mě směřovaných dotazů typu "jak dlouho to takhle hodláte provozovat" a "jak zajistíš, aby tvoje dítě získalo všeobecný přehled" na čistou nulu.

Lidé, co utráceli (krom bydlení) peníze jen za jídlo, byli považování extrémisty, co propadli tomu mileniálskému hipster trendu s názvem minimalismus.
A voilà! Jedeme v tom všichni.



Přijde mi, že jsem se vlastně svým dosavadním životem skvěle nachystala na nouzový stav.


Nezměnilo se pro mě takřka nic.

Sice nemůžeme cestovat do zahraničí, ale jakkoli tam býváme relativně často, nijak na tom nelpím.
Zvlášť s vyhlídkou na nadcházející teplé dny mě ta představa setrvání v Česku vůbec neděsí.

S podnikáním uvidím, jak to poběží.
Besedy se ruší jedna za druhou.
Knížky se ze dne na den skoro přestaly prodávat, a tak jsem udělala akci 1 + 1, což mě zachránilo. Prozatím.
Nicméně nepanikařím a ve víře, že lidi budou zase jednou krom mouky a toaletního papíru kupovat i knihy, pokračuju ve psaní nového románu pro větší děti.

Tím vším jsem chtěla jen říct, že JÁ OSOBNĚ se necítím stávajícími vládními nařízeními nijak zásadně limitovaná.


A i když jsem si úvodní fotku na FB změnila na heslo "Moje rouška sere mě, tvoje rouška sere tebe", chodím (už vlastně od ledna, kdy to ještě nebylo ani cool, ani povinné) zakuklená jak pravá džihádistka.

Moje osobní požadavky na svobodu jsou vlastně minimální. 
Nepotřebuju se neustále dovolávat svých práv anebo si cokoli nárokovat.
Žiju slušně, chovám se dle nejlepšího vědomí a svědomí. 
A jediné, po čem toužím, je aby mi tam, kde nijak svým jednáním druhým neškodím, dal stát pokoj.

Doposud se mi tohle mé pojetí svobody v rámci legislativních mezí dařilo celkem naplňovat.
Na pozadí nově plánovaných opatření začíná ale celkem přituhovat, a to i pro lidi s nízkými požadavky na osobní svobodu.

Tohle je knížka o svobodě vnitřní. Pořád si ale myslím, že aby jí člověk dosáhl, je potřeba aspoň částečná svoboda vnější.


Minulý týden jsem napsala článek, jehož hlavní sdělení bylo prosté: 

Teď jsou nějaká nařízení. Možná dávají smysl, možná ne. To si jako laik netroufám soudit, takže je respektuju v maximální možné míře. Pojďme si ale i v téhle neobvyklé chvíli, která se většiny z nás nějak dotýká, zachovat chladnou hlavu a dávat pozor, jestli pod rouškou strachu a strašení nezačíná pučet cosi prohnilého, co by mohlo být v dlouhodobém hledisku mnohem nebezpečnější než virus samotný.


Den po zveřejnění tohoto článku přišel ministr obrany s návrhem na posílení pravomocí premiéra a armády během nouzového stavu (který zatím nevypadá, že bude mít brzkého konce). 

Premiér také nevyloučil, že stát vstoupí do velkých podniků, které budou v trablech (děkujeme, to už jsme tu měli).

ČNB bude zřejmě moct nakupovat státní dluhopisy (a tím hrozí, že se nám tu roztočí inflace, že nebudeme stíhat počítat nuly za jedničkou při nakupování chleba).

A dalších podobných příkladů je nyní za korunu pytlík.

Můj výše zmíněný článek četlo k dnešnímu dni přes 70 tisíc lidí a spousta z nich mi psala, že mé obavy sdílí.
Velmi hlasitá byla ale i skupina lidí, která mi předhazovala babičky umírající na chodbách nemocnic a lékaře, kteří se s nasazením vlastního života rozhodují, koho z nemocných nechat žít. Nemůžu přeci sobecky obětovat tuhle skupinu lidí pro vlastní pohodlí.

O to tu ale vůbec nejde. I když úplně pominu fakt, že moje pohodlí zůstává takřka stejné jako v době před vyhlášením nouzového stavu, můj pohled na věc to nemění:

Současná opatření jsou možná špatná, možná dobrá. Můžeme se o tom donekonečna dohadovat na sociálních sítích, ale výsledek ukáže až čas.
Současnou vládu z jejich zavádění neviním. Plácají se v tom stejně jako by se pravděpodobně plácal kdokoli z nás.


Pojďme ale prosím vyladit radar na to, co přichází V NÁVAZNOSTI na tahle akutní opatření typu roušky a vyčleněné hodiny na nákup pro seniory.

Současný stav je něco, co jsme ještě nezažili. Komunikačně je to tedy velmi nosné a také citlivé téma, pod které se dá schovat spousta dalších nařízení, které sice MOŽNÁ zachrání pár životů NYNÍ, ale z DLOUHODOBÉHO hlediska zničí životy jiné.

Těžko říct, kolik takových druhotně zasažených bude. Zdaleka ne všichni z nich zemřou a můžeme jen hádat přesné počty životů, které zničí některé z (plánovaných) ekonomických nebo politických opatření.

Asi málokdo chce vidět umírat babičky a dědečky. Ani já ne.

Hodně z nás má své blízké v první linii, kde pomáhají zpomalit průběh pandemie. I já mám jednu z mých nejmilejších duší, co pracuje v nemocnici přímo na infekčním oddělení, kam svážejí nakažené.

Nicméně ti, kteří upozorňují na to, že některá z nařízení jsou nesmyslná anebo dokonce v konečném důsledku devastační, nejsou nutně sobci nevidící si dál než do vlastního talíře, co prskají bez roušky na lidi v metru a kopou kolem sebe, protože "svoboda forever".

Tihle kritici můžou být i ti z nás, co by si přáli naopak co nejméně obětí. Skutečný počet celkových obětí totiž zdá se nebude možné si přečíst na červeném online počítadle informačních serverů.


49 komentářů :

  1. Pani Veroniko,k poslednimu odstavci..Bezte jim vsem poradit jak to maji delat:)

    A btw. Po lese,do prirody, chodilo pred covid spousta lidi,na houby,se psem,behat,deti si stavi domecky z vetvi...U nas na vesnici normal:)
    Sve 1dite ucite pres rok doma,ne vsechny,nejsou skolou povinne.
    A co...proc ze sebe delate podivina?
    S.

    OdpovědětSmazat
  2. Hezky jste to vyjádřila. Ztotožňuji se s tím, co jste napsala. Nechci si nechat vzít svobodu. Totalitu už jsme zažili. A stálo nás to víc životů než korona

    OdpovědětSmazat
  3. Těmito zdůrazňujícími fonty píšu jen když jsem vožralá :-)...

    OdpovědětSmazat
  4. Váš lednový post, kde pod zakuklenou fotkou píšete o otužování, nemá s dnešním nošením rouškami ani tu nejmenší souvislost.

    OdpovědětSmazat
  5. A pak kdo je vystrašenější :-)))))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že paní Veronika akorát šíří paniku a strach

      Smazat
  6. Mě osobně jako matku na mateřské čekajícího druhého potomka zase až tak řada věcí a opatření nezasáhla, manžel finančně nijak nestagnuje, aspoň zatím. A jsem vděčná. Ale věřím, že pro řadu lidí je tato situace existenční katastrofa. Mladí lidé se bojí chodit na poštu kvůli nákaze,... Což osobně přikládám za vinu masáži médií. Ale taky raději našiji roušky své babičce a starší sousedce, protože jsou právě ony v ohrožené skupině. O sebe se zas tolik nebojím, ikdyž mám brzy rodit. Co mi vadí je např. (co se mě dotýká a hýbe mnou nejvíce) zákaz otců u porodu. Informace od mé duly, co se týká zacházením s rodičkami, nejsou moc povzbuzující. Přepracovaný personál, kterého je málo... to se teď dotýká nejvíc mě a určitého rozhořčení a pocitu nesvobody. Nošení roušky, nemoci jezdit za kamarádkami, chození na jógu (která mi dodává duševní zdraví a doma je to s naší turboprinceznou dost náročné vyčistit si mysl :-D) a třeba zavření školky. Jsme s dcerou tvoři společenští :-) ale bereme to, jak to jen jde, ikdyž má 2,5 letá dcera prohlásila u večerních zpráv:„Hamáček, chudáček.“ Takže tak :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Budu vám držet palce, abyste měla štěstí na personál, protože ať už v době krize nebo ne, vždycky je to hlavně o lidech. Jelikož moje švagrová je těhotná a několik mých známých taky, sleduji informace ohledně porodů poměrně hodně a z některých zkušeností, či z některých omezení mě docela mrazí. A říkám si, co všechno dokáží někteří lidé udělat pod rouškou nechceme zbytečně ohrožovat zdravotníky. Takže držím palce, abyste měla štěstí na dobré lidi. A pokud nemáte termín tento týden, můžete ještě i doufat, že se třeba něco povede změnit ;o)

      Smazat
  7. Otcové u porodu nebyli nikdy. Tak snad tuhle vymozenost z posledních 20 let (a z které jsou všechny porodnice na mrtvici, stejně jako z dul), přežijete.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Paní Andulo, nechápu proč by otec nemohl být u porodu svého dítěte. Rodila jsem 4x vždy v přítomnosti otce svých dětí. Neumím si ani představit že bych ho tam neměla. Absolutně nezávidím maminkám co teď budou rodit. Velká poklona!!! ��Otec chce přece také přivítat své dítě na svět. A ještě myslím, že porodní asistentky přítomnost otce uvítají, protože jim usnadňují jejich práci. Pro rodičky je to psychická podpora a hlavně o ní u porodu jde. A neříkejte že ne. Psychika je mocná.
      A s názory paní Veroniky souhlasím. Jsem také vdova se 4 dětmi.

      Smazat
    2. Rovnako si neviem vynachváliť prítomnosť manžela pri pôrode, bol úžasná opora a bez neho by som isto skončila od vyčerpania na zbytočnom cisaráku. Som presvedčená, že právom ženy 21. storočia je rodiť tak, ako to potrebuje (či s dulou či s partnerom či sama), aby v spoločnosti nepribúdali traumatizovaní jedinci, z ktorých mnohí si tieto traumy nesú celý život a prejavujú sa napríklad tak, že nedoprajú druhým ľudom to, čo sami bolestne potrebovali a nemali.

      Smazat
    3. Ale Andula nerekla,ze by otec nemel byt u porodu. Ctete nad ni znovu:):)

      Smazat
  8. Dobrý den, Veroniko,

    četla jsem oba články a pro mě osobně forma bohužel trochu zastínila obsah. Já naprosto souhlasím s tím, co jste se (myslím) snažila říct - opatření budiž, ale dávejme dobrý pozor, aby nebyla zneužita a abychom se krůček o krůčku nepřipravili o svobody pod záminkou ochrany a bezpečí. (V duchu rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly). Nijak současná nařízení nezpochybňuji ani neporušuji, ale je nutné ostře sledovat, jak dlouho budou mít opodstatnění. Maďarská cesta mě děsí. A děsí mě i některé komentáře, které přesně ukazují, jak mocným rádcem (vůdcem?) je strach.

    Ale mám pocit, že spoustu lidí vytáčí vaše rétorika, kdy ze sebe děláte "podivína", který je najednou in. Kdepak, není pravda, že kdo rád vařil v době před pečícími a vařícími soutěžemi, byl za domácí buchtu. Že kdo měl rád ruční práce před koronou, dívali se na něj ostatní divně. Možná je to jen moje sociální bublina, ale znám obrovské množství lidí, co milují jídlo a vaření a u ostatních to vzbuzuje obdiv. Stejně tak když si někdo sám třeba šije oblečení, fakt není za blázna. Spíš mu to přináší uznání než posměch. A ano, do lesa na procházky, na houby, relaxovat o samotě... má hodně z nás taky rádo. A nemyslím, že to jsou nutně všichni podivíni.

    Stejně tak váš post o tom, že ze Španělska sledujete přijímaná opatření a čekáte, kdy se lidé začnou bouřit a ono nic... Kdybyste v tu dobu byla v Česku, začala byste se bouřit? Nebo byste si tu roušku vzala, jako všechny ostatní ovce ve stádě? Jak z toho můžete usuzovat, že se nad tím nikdo nezamýšlí? Já s obsahem souhlasím, ale vytáčí mě ten váš styl, kdy ze sebe děláte jedinou moudrou, která vidí, co ostatní ne. Která se smrti nebojí, takže je z obliga, Která už dávno žije "tím správným" způsobem, takže ji vlastně nic neomezuje. Asi mi chybí trochu pokory. Trochu přiznání vlastních obav, strachů nebo nejistot.

    Na druhou stranu vy samozřejmě máte právo psát jak chcete, a to, že mě (a možná některým dalším) se to nezamlouvá, je náš problém, ne váš. Jen je to možná vysvětlení některých negativních reakcí a je škoda, pokud to pak zastíní hlavní obsah sdělení. (Což jako člověk copywritingem dozajista políbený jistě vnímáte).
    Přeju vám každopádně hodně sil do další tvorby.
    Jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Jano, díky za to, co jste napsala. Vnímám a cítím to stejně, s veškerou úctou k osobnosti Veroniky a k tomu, kolik mi do života přinesla. Na druhou stranu mě to nutí se ptát: co mě na tom tolik rozčiluje? Proč mě tato její rétorika vytáčí? Co to doopravdy je? Na které moje struny to ve skutečnosti brnká? A odpovědi jsou, musím říct, zajímavé. Dáša

      Smazat
    2. Bohužel jste to, Jano, vystihla přesně. Bohužel pro autorku i pro nás jí chybí pokora, ta bývá spojená se zkušeností, přirozenou inteligencí a schopností empatie. Veroniko, ať předkládáte jakékoliv téma a váš náhled na něj, je z toho cítit nadřazenost, která vám vůbec nepřísluší, potřeba poučovat dávno poučené a brát za objevné něco, co třeba velká část ostatních dávno objevila. Už delší dobu to tak vnímám, ten tón a forma irituje každého zdravě sebevědomého a přemýšlivého člověka, "souznící" a "rezonující" část publika asi ne. Já osobně si to vysvětluju tak, že to jsou naopak lidé, kteří neustále k něčemu potřebují scénář, osnovu, noty, nebo prostě návod na život, chcete-li, mají tendenci pořád někoho následovat, poslouchat, napodobovat - těm to asi nevadí, naopak zřejmě tuhle dikci vítají a k životu potřebují. Tímto si ale asi nevědomky čtenáře selektujete víc, než byste chtěla, protože moudrý člověk tohle prostě nebude vyhledávat. Nic mu ty křiklavě zjednodušené pravdy totiž nedají. Kromě obrázku o vás.

      Smazat
    3. Ano, lidé, kteří "rezonují" či "souzní" obvykle nemají své vlastní názory. A doufám, že tyto neologismy brzy českou řeč opustí. Je to plevel.

      Smazat
    4. Dekuji Jano i ostatním odpovědím pod Janou, lépe bych to nevyjádřila.

      Smazat
    5. No, já Vám nevím, mám dojem (použiji Vaše slova), že právě zdravě sebevědomý a přemýšlivý člověk si z toho vezme, co potřebuje a jako útok na svoje jistě velmi moudré ego to nepovažuje...

      Smazat
    6. Milá Jano, Anonymní z 11:39 a Anonymní z 11:53. Vaše posty mne dnes dostaly. Znáte ten "Aha" efekt, který se někdy dostaví...jo tak to byl on. BTW. Omlouvám se Veronice, že nyní prostor pod jejím článkem využívám v konverzaci s jinými diskutujícími, pokud by nebyly anonymní, odpověděla bych jim přímo na mail. Minulý týden jsem zde postovala svou odpověď pod Veroničinou úvahou. Snažila jsem se o racionální pohled, zbavený emocí, ty jsou stejně nepřenositelné. I tak jsem ale cítila, že má odpoveď byla "jen" omezeně konkrétní, nedokázala jsem pojmenovat (či pochopit v kontextu) o level vyšší vysvětlení. A Vaše dnešní odpovědi jsou pro mne kladívko na hřebíček. Díky za ně. PS. Nevím, zda Andula myslela svůj příspěvek ironicky či ne:-) Já mám tedy s osobami, které "souzní, rezonují, napojují se, vnímají",..., opravdu zkušenost (nebo z nich mám pocit), že potřebují oporu, mají malé sebevědomí a určitou nedozrálost, kterou se snaží "kamuflovat" výkřiky o pochopení řádu světa a "evangelizovat" své okolí svými "pravdami". Takže "ženský" díky moc!

      Smazat
    7. Toto vlákno opravdu pojmenovává něco, co i já pociťuji. Mám to tak celou dobu, co čtu KM, a to už je od smrti jejího muže. Vracím se k KM pravidelně a pořád mě štve a zatím jsem si nedokázala pojmenovat, proč. A nedokážu to ani teď. Beru to tak, že pokud mě něco štve, odhaluje to především můj problém, jinak bych to prostě přešla bez emocí. Detekuju u sebe stopy závisti, fakt nevím, co dalšího. Je to kouzelný, celou dobu si říkám, že způlky objevuje Ameriku, a ta druhá půlka, co se svobody týká, dost přepjatá, ale co mě teda nutí sem lézt? Jak je možný, že je to jedna z věcí, co čtu pravidelně. Je v tom nějaká kvalita? Nebo mě prostě přitahuje ta bulvárnost - lézt někomu do života? Taky si říkám, jaký právo mám soudit samoživitelku se třema dětma. I kdyby točila porno, tak co je mi do toho. Je to opravdu hodně zvláštní a není takové druhé Veru, co já bych znala. Ještě mám takovej pocit, že ty texty mají poněkud dráždivý poměr mezi upřímností a reklamou. No a taky to téma, jak se vyrovnat s pocitem vlastní jinakosti je asi paradoxně přitažlivé pro většinu. Včetně mě. Na tom dráždí to ostentativní prohlašování Veroniky, že už se jí to vůbec netýká, že to má za sebou. Kéž bych mohla i já se vší čistotou složit Veronice kompliment a jít dál.

      Smazat
    8. Ach Bože, ve Španělsku se bojí o život, umírají jim blízcí...

      Smazat
    9. Milá Jani, zformulovala jste to i za mě. Veroniky články mě moc baví, ale ty poslední dva ve mě vyvolaly negaci. Také jsem uvažovala proč, no jednoduše s tímto názorem nesouhlasím. Cítím spíše vděčnost, že máme co jíst a když onemocním, tak vím, že bude o mne a mého tatínka postaráno. Jsem moc šťastná, že žiju zde a podřídím se všem vládním nařízením, protože věřím, že dělají co mohou. O svobodu se nebojím, tu má každý uvnitř sebe. Zdravím všechny, mějte se krásně. Radka

      Smazat
    10. No, samozřejmě, taky přemýšlím nad tím, "co mě na tom tolik rozčiluje? Proč mě tato její rétorika vytáčí?" a proč se teda sem na blog vracím:-) Je to ale asi jako všude v životě, i člověk, který mě občas inspiruje mě jindy může naprosto minout. Ale jen málokdy cítím potřebu tu reagovat - tentokrát ano. Protože mi fakt přijde škoda, když obsah sdělení zastíní jeho forma.

      A třeba zrovna věta typu "O svobodu se nebojím, tu má každý uvnitř sebe" (Radko), je pro mě v této souvislosti jako rudej hadr na býka. Já bych fakt nechtěla žít v totalitním režimu, byť vnitřně zcela svobodná. Tak to jsme v 89tém nemuseli cinkat klíčema, stačilo si udělat tu svojí vnitřní svobodu a klídeček, ne? :-) To fakt ne. Svobodu JE potřeba bránit a hlídat.
      Jana

      Smazat
    11. Když se tu řeší ti, kdo "souzní" a "rezonují" - není to to samé jako "díky za tenhle názor" nebo "tím jste uhodila hřebíček na hlavičku"? Snad každý, kdo s někým souhlasí, nemusí být nutně tupá ovce, ne? Na světě dost dobře nemůže být tolik názorů, jako je lidí. Je to prostě jen "ezoteričtěji" vyjádřený souhlas, to je vše.

      Smazat
    12. Ta slova jsou paskvily ze sociálních sítí. Někdo s tím začne a už ho všichni napodobují jako papoušci. Souzní, rezonují, dostávají se do flow...klasika :)

      Smazat
    13. Já nechápu proč teď všichni zároveň souzní a rezonují. To je jako kdyby zároveň souhlasili, shodovali se, nebo měli stejný názor. Jedno z toho by stačilo.

      Smazat
    14. Tohle, Dášo (Anonymní 6. dubna 2020 11:39)! To bych podepsala!velice se mě dotkl předchozí post krkavčí matky a měla jsem nutkání se k němu v myšlenkách i komentářích vracet. zamýšlela jsem se pak také nad otázkou, kterou tu předkládáte: proč mě to vlastně tolik popuzuje :) došla jsem k tomu, že v téhle době krize si potřebujeme víc než jindy být jisti tím, že naše cesta je správná a nechceme být nazýváni ovcemi (navíc mi spousta slov, vět... přišla nelogická a nelogičnost já nedávám. další moje omezení). myšlenky krkavčí matky mě obohatili jak asi skoro nic jiného. otevřela jsem se díky ní tomu krásnému TADY a TEĎ. a právě to teď díky tomu, že jsme doma se svými nejbližšími, že se naše životy omezily na to nejnutnější, právě to TADY a TEĎ zažíváme intenzivně a tento dar spousta lidí objeví díky "krizi". možná z této zkušenosti všichni vyjdeme silnější, semknutější, laskavější, se zdravějšími kořeny. právě o této naději bych chtěla číst. ne o dalším strachu z ekonomické budoucnosti, z životů, které ztratíme ne jako důsledek koronaviru ale něčeho jiného... o tom chci číst. <3 Leyca

      Smazat
  9. Vnímám to podobně. Na světě pobíhá spousta vědomých lidí, kteří si stále více uvědomují sebe, opravdové hodnoty, cítí úctu k přírodě apod. Psát o tom, že lidé, kteří chodí rádi do lesa, jsou bráni jako podivíni, je trochu mimo. Pokud se běžně lesy nehemží lidmi, není to tím, že bychom si jako lidstvo lesů nevážili a nechodili rádi do přírody, ale spíše tím, že ne každý má možnost trávit každý den čas v přírodě. Nadřazenost a přílišné sebevědomí vnímám podobně. Před pár lety jsem si koupila knížku Moje milá smrti, avšak dnes cítím, že jsou jiní lidé, jejichž tvorbu bych podpořím mnohem raději.

    OdpovědětSmazat
  10. Veru, přidávám se... v poslední době jste asi fakt asi spolkla to pověstné Šalamounovo ****, nebo nevím, co se s Vámi stalo. Nebo jste už opravdu hodně izolovaná. Asi máme jiné sociální bubliny, ale z mé strany můžu upřímně napsat, že kopa těch Vašich objevných pouček o tom, jak jste byla divná a najdenou jste strašně cool, je fakt těžce mimo. Taktéž cítím nadřazenost, nafoukanost a velikou nasranost na život a lidi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zaujímavé, ja tam vôbec nadradenosť a nafúkanosť necítim, nasranosť už vôbec, to skor z Vášho príspevku je cítiť. Ja to zas vidím tak, že Veronika je čím ďalej slobodnejšia vo vyjadrovaní a píše ako to cíti. Mnoho žien si s pribúdajúcimi životnými skúsenosťami dopraje väčšiu slobodu a nepotrebujú splynúť s davom. Za mňa super. Koho to nasiera, jeho problém, stačí prestať sledovať autorku ;)

      Smazat
  11. Zajímavé názory - přesně to jsem si říkala...proč mne výroky paní Veroniky někdy tak udivují? Ano, skláním se před situací, ve které se nachází a kterou sama zvládá, včetně výchovy dětí a zajištění finanční situace, na to bych neměla, proto si vždy chci s pokorou tyto postoje přečíst...Ale jsou věci a situace, kterými nás přece jen věk a právě ta zkušenost limituje a je s podivem, že se k nim paní Veronika vyjadřuje stejným způsobem, jako by tím vším už dávno prošla...To je opravdu na sebereflexi...Škoda....Je však možné, že je vše dávno jinak a paní Veronika někde jinde než ji chceme vidět, ale to je její právo i s důsledky...






    OdpovědětSmazat
  12. Vařím, beru děti do lesa, žijeme minimalisticky, hodně cestujeme. Chtěla bych Vás, Veru, jen uklidnit, že nás nikdo jako podivíny nebere, naopak - v našem okolí je to téměř norma... Pokud jste celý život za ufona, je to zjevně z jiných důvodů.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mám ten pocit, že nyní jsou podivíni spíše ti, kteří si nevaří sami, ale kupují hotové nebo polotovary, kteří místo do lesa jdou třeba do nákupáku nebo do kina, kteří necestují, ať už z důvodů financí či netouhy - těmi se teď pohrdá, ti jsou opovrhovaní jako ti, kteří si neváží svého zdraví, života atd. Ale asi záleží, v jakém prostředí kdo žije...

      Smazat
    2. Hezký postřeh. Řekla bych, že kupování hotovek, případně třeba objednávání jídla z restaurací nebo cokoliv, co je v kategorii "rychlovka" je způsobeno životním stylem pracujících. V době home office, což zažívá velká část lidí právě teď, není až takový problém si vařit. V době plnohodnotného chození do práce, vyzvedávání dětí a dalších povinností spojených s cestami, je na to prostě času méně a člověk tak sáhne po něčem, co by v klidovém režimu nebral. A není to jen o jídle ale i o dalších věcech - zda autem či na kole, zda na kole či pěšky atd. Možným pozitivem dnešní situace možná bude, že si do dalších dnů přeneseme zkušenost z nouzového stavu právě v podobě vědomé potřeby zklidnění, domácí pospolitosti nebo odbourání aspoň části "rychlovek" všeho druhu. Třeba to aspoň trochu půjde, když si budeme připomínat, že je to občas potřeba. A ještě dovětek: lidem na volné noze se veškeré tyto eko, bio nebo nevímjaké směry sledují a monitorují lépe, právě proto, že jejich pracovní režim konzumuje o dost méně času, nehledě na to, že část z nich pak hlásání těchto směrů a stylů i živí.

      Smazat
  13. S týmto sa stotožňujem veľmi. Milujem Vaše blogy a úvahy, ale tiež mi chýba pokora. Ja osobne pýchu chápem ako oddelovanie sa od celku, v zmysle ja verzus ti druhí. Z toho málokedy vzíde niečo dobré (už v samej podstate je tam polarita, a ľudí to rozdeľuje..)
    Za posledný čas sa mi najviac páčili Vaše články o akné, zdielanie zážitkov z Izraela a úvaha o čase. Možno preto, že v nich to nebolo cítiť. Proste ste ich napísali tak od srdca, nebol tam ten prílišný dôraz na Vašu identitu a domnelu inakosť. Inak Vás vnímam ako krásneho človeka. Ale určite nie iného alebo podivného.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji,to jste vystihla i za mě! Dáša

      Smazat
  14. Asi jste to neměla v určitém životním období jednoduché Veroniko,ale popasovala jste se s tím víc než dobře. Jenže v poslední době jsou Vaše příspěvky mimo.Je vidět,že Vám chybí zdravá opozice v podobě partnera se kterým budete své názory diskutovat. Přeji Vám,aby se někdo takový,hlavně normální objevil.To by mohlo pomoct.
    Katka

    OdpovědětSmazat
  15. Myslím, že rozumím. Ani mě se karanténa příliš nedotkla, naopak, v lecčems si připadám svobodnější než kdykoli předtím. A naopak, čím víc vláda přitvrzovala, tím víc mě naplňovalo radostí, že má vnitřní svoboda zůstává nedotčená... Principy demokracie samozřejmě uznávám a toto není žádná propaganda totality...ale myslím, že i v době totality bylo mnoho lidí šťastných. Chci tím říct, že náš pocit svobody a štěstí nezávisí tak úplně na režimu... Navíc si myslím, že "boj" sám o sobě, ať už je veden za sebeušlechtilejší cíl, je prostě jen energie, která je vydávána přesně tomu, proti čemu bojujeme. Jestliže teď všechny ovládne strach z toho, že přijdeme o demokracii...no tak o ní možná opravdu přijdeme - právě proto, že tomuto strachu a tomuto boji věnujeme tolik úsilí - vyplní se nám právě to, co v mysli se strachem očekáváme.
    Proč prostě jen nepřijímat to hezké, co nám jen může situace přinášet a věřit, že vše, co přijde, bude zase jen hezké?☺️

    OdpovědětSmazat
  16. Myslím si, že se prostě Veronika bojí o svou existenci. Knížky se nekupují, besedy se zrušily, našetřeno asi nemá, vzhledem k tomu že často cestuje. Proto je naladěná takto. Má strach o živobytí.

    OdpovědětSmazat
  17. Pročetla jsem oba články a víc než ty mě vyděsily některé reakce pod tím prvním. Někteří lidé si víc váží svoji svobody než života toho druhého. A pro vás, autorko, Svoboda je stav mysli, stejně jako třeba štěstí.

    OdpovědětSmazat
  18. Přečetla jsem oba články o pandemii, včetně vášnivých komentářů, a myslím,že se tady zapomíná na jednu důležitou věc: jediné, na co je Veronika odborník,je marketing. O školství, vzdělávání, ekologii,ekonomice i politice ví jen to, co si někde načetla a troufám si říct,že kdejaký maturant by si ji v diskuzi namazal na chleba (asi pro to se diskuzím vyhýbá).
    Jen jsem chtěla říct, že nechápu, proč je brána tak vážně, jedněmi slepě adorována (všechno to souznění, ach bože), druhými nenáviděna.
    PS: existují trička s geniálním mottem: Jsem jiná jako ostatní ;-Pavlína

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je presne. Rozjitreni ctenaru clanky,retorika,staveni se "divnou" i kdyz do lesa chodi kdekdo:),narazky na skolstvi i kdyz nezna ucivo a tudiz tomu nerozumi - marketing. Vse pro blog a vice komentaru. Kazdy se nejak potrebujeme zivit.

      Smazat
    2. No, Pavlíno, třeba já jsem na to už několikrát v komentářích narážela, že to jsou marketingově promyšlené souhrny, výčty a spíš slogany, ne seriózní články. O kvalitní diskuzi nemluvě, ta neexistuje. Stejnětak bych ji já osobně nenazvala spisovatelkou, i když píše knihy, skutečné spisovatele vidím jinak. Takže asi tak. Souhlas s vámi, ale ne, že by to v tom ostatní neviděli tak, jak jste popsala .... :)

      Smazat
    3. Takže to není jen můj pocit, že poslední cca rok už tento blog není Krkavčí matka, ale jakási reklama na Krkavčí matku...

      Smazat
    4. Ne, není to Krkavčí matka, je to jakási kopie Mievilla, Orwella, Kulhánka atd., zkrátka všech, co očekávají totalitu, anebo rovnou apokalypsu. Jenže výše jmenovaní nepíší blogy, ale novely. A to je velký rozdíl.

      Smazat
  19. S Duškem nemusíte přemýšlet nad tím, jak by dříve média informovala. Zde je vše velmi jasně zdokumentováno : https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/nemoc-horsi-nez-valka_539026.html

    OdpovědětSmazat
  20. Dobrý den, paní Veroniko.
    Tak za prvé Vám chci poděkovat, v době koronavirové jsem hledala útěchu v nějakém čtení, a narazila jsem na Vaši knihu Moje milá smrti. Musím říct, že jste mi velice sympatická, obdivuji Vás, jak vše zvládáte a kniha mi dodala sílu. Sama mám dva týdny do porodu a do toho dvouletého prcka, strašně jsem řešila, že nebude táta s námi u porodu a nakonec mi došlo, jak obrovské vlastně štěstí mám. Myslím, že mi v tom pomohla právě Vaše kniha. A za druhé, já z Vás necítím žádnou zahořklost nebo naštvanost na svět, a naprosto rozumím Vašemu stylu psaní - myslím, že jste nechtěla ani říct, že vy sama jste podivínka, ale že většina společnosti toto tak může vnímat, a to naprosto chápu. A ta většina se tady asi nebude vyjadřovat na Vašem profilu, protože Váš blog ani nečte...takže komentáře pod Vašimi příspěvky vůbec nekomentuji, věřím, že ani Vy si z nich nic neděláte. Máte můj obdiv, přeji Vám hodně sil a s Vašimi názory se shoduji, ikdyby vyznívaly všelijak, já mám pocit, že vím a chápu co chcete říct. Přeji Vám i dětem hodně sil a zdraví. Míša

    OdpovědětSmazat
  21. Zdravím a děkuji za články, paní Veroniko :-) Čtu Vás dlouho a dneska jsem se u "moje rouška se*e mě, ..." opravdu zasmála, docela to z Vašich smířlivých příspěvků vyčnívá :-D

    Porušila jsem pravidlo nečíst diskuzi pod články, a kromě těch, co mi přijdou mimo téma, se asi všichni dohadujeme na základě toho, co si z médií a zpráv zpracujeme pro sebe... Snad není nevhodné dát sem jeden odkaz, který dokazuje, jak jsou Vámi zmiňovaná opatření ... jak to říct ... "nevychytaná" (?):

    http://dfens-cz.com/pravda-o-ncov-19-zfalsovane-statistiky-souboj-epidemiologu-s-imunology-medialni-hysterie/

    "Krásné" jaro :-) , Michala

    OdpovědětSmazat
  22. JAK ZÍSKÁM EX EXUS HANDBAND ZPĚT S POMOCÍ SKUTEČNÉHO A EFEKTIVNÍHO SPLAVU OD DR Sunny Jmenuji se Lydia Gomezová, nikdy jsem si nemyslel, že se znovu usměju. Můj manžel mě nechal s dvěma dětmi po dobu jednoho roku Myslela jsem si, že ho znovu neuvidím, až když potkám paní Maria, která mi řekla o kouzelníkovi jménem Dr.Sunny, dala mi jeho e-mailovou adresu a číslo mobilního telefonu, kontaktovala jsem ho a ujistil mě, že 48 hodin, můj manžel se vrátí ke mně, Za méně než 48 hodin se můj manžel vrátil a začal prosit o odpuštění, že je to práce ďáblů, takže jsem až dosud překvapen tímto zázrakem, nemohl jsem si představit, ale jakmile kouzlo bylo obsazeno, otěhotněla jsem a porodila mé třetí dítě, pokud potřebujete jakoukoli pomoc od něj, můžete se na něj obrátit prostřednictvím e-mailu: drsunnydsolution1@gmail.com Nebo WhatsApp nebo mu teď zavolejte: +2349030731985.
    Dr.Sunny také léčí:
    1. HIV / AIDS
    2. HERPES 1/2
    3. RAKOVINA
    4. ALS (Lou Gehrigova nemoc)
    5. Hepatitida B?
    6. Pokud chcete otěhotnět

    OdpovědětSmazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...