úterý 28. ledna 2020

Proč se strach z nemocí a bojování proti nim neslučuje se zdravím


Psát o zdraví v těchto dnech, kdy nad Evropou visí temný koronavirus a každý druhý si dává dostaveníčko s chřipkou, je jak strkat nahatý zadek do vosího hnízda. Ale tak co už. Znáte mě. Když potřebuju něco napsat, ...

Na začátek mi přijde důležité říct: PROSÍM, NEBERTE TO JAKO NÁVOD, KDYŽ VÁM TO NESEDNE.


Caps Lock téměř nikdy nepoužívám, z čehož je zřejmé, jak moc si přeju, abyste nevytahovali vidle a pochodně, když mě budete chtít nařknout ze šíření bludů.

Uznávám, že článek je trochu... no... neortodoxní. Ale i tak věřím, že třeba někomu pomůže pojmenovat věci, které má v sobě jen na úrovni pocitů.

Nemám obvodního lékaře. Už skoro 19 let. Od dob, kdy jsem opustila svého dětského doktora, jsem se nikdy necítila tak, abych měla potřebu vyhledat toho dospěláckého.


Mimo to...
  • Neberu žádné léky.
  • Ani růžové kavalíry. Hlavně proto, že se mi nelíbí, jak říkají tělu "mlč a koukej fungovat, na bolest tu nikdo není zvědavej".
  • Nezobu žádné podpůrné látky v podobě vitamínů, minerálů či jiných doplňků stravy.
  • V lékárničce nemáme žádná homeopatika ani Bachovy kapky.
  • V tzv. kritických obdobích nijak speciálně nevyztužuju svoji imunitu krom toho, že přirozeně víc spím.

Pozor! Tím nechci říct, že byste neměli chodit na preventivní prohlídky, nevzít si prášek, když je vám špatně nebo jinak nepečovat o svoje zdraví. Důležité podle mě ale je, s jakým nastavením k tomu přistupuju.

Mám pocit, že péče o fyzickou schránku je často spojována s úzkostí a strachem. Místo toho, abychom se starali o zdraví, bojujeme proti nemocem. 


Je vlastně docela legrační, že ke zdraví by nás měli dovést v nemoc-nici.



Jak vysvětlit ten jemný rozdíl, abyste mi porozuměli? Zkusím to na příkladech.

⭐️ Nemyslím si, že je špatně se mazat krémem s láskou a péčí o svou kůži. Domnívám se ale, že k dobrému výsledku nepovede, když se budeme mazat ze strachu z prvních vrásek nebo mastičkou bojovat proti akné.

⭐️ Je v pořádku vypít si ráno skleničku zeleného ječmene s tím, že mi chutná a cítím se po něm fajn. Jaký ale bude mít efekt, když začnu pít kvůli tomu, abych se zbavila ekzému? Nebo kvůli tomu, že na instagramu to pijí všichni, co vypadají vitálněji než já? (Instáč nemám, takže nevím, třeba to nepije nikdo. :-))

⭐️ Je v pohodě začít na podzim brát céčko nebo si doplnit nějaký vitamín, když cítím, že mi chybí. Problém vidím v tom, když je užívání spojené s myšlenkou "hlavně abych něco nechyt".

⭐️ Nemám problém s očkováním jako takovým. Já třeba své děti očkované mám, ale každou injekci provázím důvěrou. Je to velmi rozdílné od toho, v jakých emocích se dnes vedou diskuze dvou stran, z nichž jedna je pro očkování (ze strachu, abychom byli připraveni čelit epidemiím) a druhá je proti očkování (z úzkosti, aby jejich dětem neublížilo).

Zkrátka jde mi o to, abych nevěnovala pozornost nemoci, ale zdraví.


A to nejen v případě prevence, ale také léčby, když už se nějaký ten neduh dostaví.

Minulý týden jsem měla nějaké trable se sedacím nervem. To je takový ten nerv, který když zlobí, tak to pěkně bolí a nemůžete se ohnout. Už se mi to před lety stalo, zanedbala jsem to a tenkrát mi z toho po dlouhých týdnech pomohla horká voda a postupné lehoučké rozhýbávání.

V den, kdy mě bolest začala, jsem se rozhodla jít na trénink. Cítila jsem, že moje tělo pohyb potřebuje. Když to půjde, půjde to. Když ne, přes bolest nepůjdu. Odtrénovala jsem s bederákem, pak jsem si vlezla do horké sprchy a doma se zabalila do několika dek. V hlavě jsem si jasně vizualizovala, že moje záda jsou naprosto v pořádku. A druhý den to tak bylo.

Tohle určitě není univerzální návod na to, jak léčit sedací nerv. Je to spíš pobídnutí k tomu, jak poslouchat svoje tělo.


Někdy ale poslouchat sám sebe je velmi náročná záležitost. Okolí je přímo prošpikované rušičkami, které nám radí to či ono.
  • Reklamy na léky, bez nichž jsme jen s podivem dokázali do dnešního dne přežít.
  • Známí, kterým od stejného problému pomohlo to či ono a v dobré víře nám to předhazují k vyzkoušení.
  • Lékárny, které si berou naše zdraví na starost.
  • Lékaři, kteří nám s nejlepšími úmysly radí, jak proti dané nemoci bojovat.


A my pak z úzkosti a obav o to, abychom neonemocněli nebo se nemoci zbavili, zkoušíme všechno možné, díky čemuž máme málo času a klidu myslet na to nejdůležitější: na to, co si naše tělo žádá a co by nás pomohlo navrátit k našemu zdraví.

Je srozumitelný ten rozdíl? Nejde mi o to, abychom o sebe houfně přestali pečovat, nechodili na preventivní prohlídky, nenechali se očkovat, apod. 

Přála bych si, abychom převzali za své zdraví zodpověnost, uchopili ho do rukou a hýčkali si ho. Beze strachu, bez úzkosti, s důvěrou.


Bývám minimálně nemocná. Třeba tak jednou do roka mě rozbolí hlava nebo chytím rýmu. Nic si z toho nedělám. Nevyčítám si, že jsem zanedbala to či ono. Prostě jen zmírním aktivitu, zpomalím a víc se opečovávám. Nefňukám na potkání a pokud to situace nežádá, o své nemoci nemluvím. Představuju si samu sebe jako zdravou. Večer před spaním se pak v myšlenkách zavřu do svého zlatého tunelu (což dělám už od dětství) a usnu. Ve většině případů jsem do druhého dne zdravá.

Možná by se zdálo, že tenhle přístup může praktikovat jen dospělý člověk. Ale co dítě, které svým chováním určitě nemoc nepřivolává?

Myslím, že dítěti můžeme jako rodiče také pomoct. Třeba tím, že je budeme podporovat v tom, aby převzaly za sebe zodpovědnost a soustředily svou pozornost na zdraví, nikoli na nemoce.


Já sama dětem péči o zdraví direktivně neřídím. Občas se třeba (spíš ze zájmu) zeptám, jestli jim není zima, ale když mi odpoví, že ne, nechám je být a do dalších vrstev je nehoním, jakkoli já sama jsem třeba oproti nim nabalená.

Veškerou svou pozornost směřuju na to, že jsou děti zdravé. Tohle se špatně vysvětluje, mám to spíš na úrovni pocitu, který zkusím popsat: 

⭐️ Nestraším je nastydlými vaječníky, když sedí na studené zemi. Nevyhrožuju jim nemocí, když se koupou v ledové vodě. Nezasévám do nich svoje strachy, se kterými oni nemají nic společného.

⭐️ Nevěnuju pozornost každému jejich pupínku nebo vyrážce. Když si už nějaké kožní obtíže všimnu, zeptám se, jestli to chtějí něčím namazat (většinou chtějí) a dál už se o tom nijak nebavíme. Podobně to dělám při teplotě. Nezdůrazňuju jim, že jsou nemocné a že by měly dělat to či ono. Zeptám se jich, jestli si chtějí lehnout (většinou chtějí). Donesu jim čaj a dám jim pusu vždycky když jdu kolem.

⭐️ Vnímám je jako bytosti, které nemají důvod vychýlit se ze svého zdraví. Věřím v jejich samoreparační schopnosti. Pečuju o ně, ale ne z úzkostí.

⭐️ Nežiju ve věčném strachu, co když budou nemocní. Plánuju všechny naše aktivity i cesty s důvěrou, že je absolvujeme ve zdraví.

⭐️ Když nějaká nemoc přijde, nedělám si z toho hlavu. Nejsem dokonce ani přesvědčená, že za každou nemocí dítěte stojí pochybení rodiče, jak je teď moderní v psychosomatice říkat. Může být, nemusí. Já ale odmítám kvůli každé nemoci dítěte podstupovat terapii nebo hledat rodovou vinu v minulých životech. Když má dítě nudli, utřu mu nos.

⭐️ Negůglím nemoce ani jejich příznaky. Neprobírám jejich nemoce s příbuznými. Nestěžuju si, když jsou nemocní. Nemoc pro mě prostě není pozornosti-hodné téma hovoru.

Nechci, aby tenhle článek zněl nevděčně. Opravdu jsem neskonale šťastná, že žijeme v zemi a v době, kde existují léky. Neskonale si vážím práce zdejších lékařů. Medicína je tu na vysoké úrovni a snadno dostupná všem.

Problém vidím možná právě v té snadné dostupnosti zdravotní péče, díky které zapomínáme na to, že naše tělo je důležitou, ne-li hlavní součástí reparačního systému. Necháváme se léčit místo toho, abychom se léčili. 


Nakonec ještě jednou zopakuju to, co jsem říkala na začátku. Prosím, nesuďte mou cestu. Nejsem pomatenec (nebo možná jsem, ale to sem teď nepleťme). Je mi jasné, že to, že je moje rodina zdravá, může být i dílem náhody, dobré genetické výbavy, peněz, díky kterým si můžeme koupit dobré potraviny, apod.

Pokud právě berete léky, toto není výzva, abyste je zítra spláchli do záchodu.
Pokud právě ležíte s chřipkou, pak toto není text, který vás měl za cíl naštvat a zpytovat svědomí, co jste ve svém (minulém) životě udělali špatně.

Článek jsem psala s přáním, aby byl něžnou inspirací k tomu, jak pomalu a zlehýnka začít soustřeďovat svou pozornost od nemoci ke zdraví a přebírat za něj zodpovědnost.

34 komentářů :

  1. Moc hezky napsáno, mám podobný názor :)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Veroniko, díky za tenhle článek, vidím to podobně, ale vy to umíte tak nějak líp zformulovat a myšlenky poslat do světa. Kéž by těch strašičů kolem (oblíkni se nebo nastydneš! kde máš rukavice, vždyť já mám úplně zmrzlý ruce! apod.) bylo míň. Ale člověk nejdřív musí začít u sebe, což není jednoduchý, když někdo vyrůstal a celý dětství mu byllo připomínaný, aby se oblíkl, jinak bude nemocnej. Linda

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Verčo, i mně přijde váš přístup inspirativní (ne nutně ortodoxně následováníhodný - nechápu vždycky tu snůšku odsudků u podobných témat). Zrovna dnes jsem si dovolila "zanedbat povinnosti", rozeslat děti k babičkám, nejít do práce a stonat (tedy uzdravovat se) pod peřinou, s horkým čajem. Ale neumím se zbavit úzkosti při nemocích dětí. Zrovna nedávno jsem dceři po dlouhém váhání a přemítání lupla na noc pár dní po sobě brufen, protože měla čtyřicítky a já se nemohla vymanit z blbých pocitů (nejprve že jí ho celý den nedávám a pak že jí ho nakonec na noc dám). A ač věřím, že právě to je na tom špatně, to mé vnitřní setrvávání v pocitu viny, ať už udělám to nebo ono (podobně to mám s očkováním), neumím si od něj pomoct. Tož teď nevím, zda už není čas hledat rodovou vinu v minulých životech :) Mějte se fajn, Gábina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Gábino,
      pochopila jsem dobře, že vaše dcera měla přes den teploty cca 40 a vy jí nedala nic na snížení teploty. Tak to jste teda machr. Nevím, jak je vaše dcera stará, ale já bych si to nelajzla nikdy. Pokud má dítě takto vysokou teplotu, tak srážím. Když vystoupí teplota nad 38 tak něco dávám. Nechápu, jak můžete celý den koukat na dítě v horečkách. Pro mě je to utrpení. No asi jste nezažila křeče z horečky. Já to znám z vyprávění a tohoto stavu bych opravdu nikdy nechtěla docílit.
      Všeho z rozumem - i návštěva lékaře. Neříkám jít s každým prdem k doktoru, ale jednou za čas neuškodí prohlídka.
      No a že paní Veronika nemá obvodního lékaře a nikam nechodí, tak to je věc druhá. Docela by mě zajímalo, jak to dělala, když chodila do práce - vstupní prohlídka, opakované prohlídku v zaměnstnání. Asi za sebe poslala náhradu s výpisem od lékaře.
      Nic se nemá přehánět, ale i opačný extrém může škodit.

      Vymazat
    2. Paní anonymní, nezasévejte váš strach do paní Gábiny, která s vašimi strachy nemá nic společného.
      Je rozdíl horečka s apatií a horečka bez dalších projevů. První řeším kvůli tomu celkovému oslabení, druhou ne. Ale to neznamená, že to tak je správně a není to návod pro všechny.
      Obávám se, že jste se neřídila CapsLockovým textem.
      Kateřina

      Vymazat
    3. Upřímně,přemýšlím o tom, co vede někoho k tomu nesrážet čtyřicítky horečky, na tom není nic špatného. Každopádně určitě bych neměla špatný pocit, že někomu pomůžu aspoň přes noc, spíš bych měla divný pocit z toho, že někomu nepomůžu přes den...
      Článek Veroniky je prima, dřív jsem tomu nevěřila, ale už se mi několikrát stalo, že jsem nemoc zázračně rozchodila hned druhý den, protože jsem si to tak nějak naordinovala :-)

      Vymazat
    4. Teda pani Katerino..neresit 40,ze neni apatie,bez komentare!!!
      Je to projev nemoci a u ditete pri opakovane teplote vice dni hrozi srdecni kolaps. K cemu to tady vede??!...

      Vymazat
    5. Paní anonymní, vy jste evidentně Kateřinin komentář o apatii nepochopila. Pokud jde o mne, rozhodně jsem nebyla apatická a dcera taky ne a neměla 40 kontinuálně celý den - navíc 3 různé teploměry měřily docela rozdílné hodnoty a těch 40 byl skutečně strop. O prospěšnosti horečky přirozeně probíhající v těle si někde něco přečtěte, nebo klidně ne. Já načteno mám a dává mi to smysl, což ale neznamená, že k nemoci dítěte přistupuju apaticky. Chápu, že nesrážet horečku je podobné bodnutí do vosího hnízda jako třeba rodit doma a spíš by mě zajímal názor někoho, kdo není svázaný strachem, jak to dělá. Gábina

      Vymazat
    6. 40nesmi byt strop. 38,5max,po prodelanych febrilnich krecich se srazi uz pri 37,5. A ano,do techto hodnot je teplota prospesna,dela prospene prostredi pro boj lymfocytu (typ leukocytu) proti antigenu. Praxi i nacteno mam:).Zdravi MuDr.

      Vymazat
    7. Byt svazany strachem?? O to prece nejde,omg.Pacient s horeckou nad 38 se leci!To nema se svazanim strachem nic spolecneho:):),Gabino!
      Iq

      Vymazat
    8. 40 může být strop ať děláte cokoliv. Stalo se mi v 6m se starším a nakonec jsem mu volala záchranku, po tom, co jsem si vyslechla, že přece máme Nurofen, Paralen, studenou sprchu a taky pediatry a pohotovost a ZZS není rozvážková služba, vždyť přeci kdo dneska nemá auto?

      Vymazat
    9. O tom ale nebyla rec.

      Pouze o tom kdy sklepavat teplotu.NE,ze muze teplota se drzet na ctyricitkach.

      Porozumneni textu je zaklad komunikace.
      Zdravim a teploty nad 38,5 sklepavejte,mile mamky:)
      S.

      Vymazat
    10. Ja tedy nevim kam kdo chodi do prace, pracovala jsem cca v deseti ruznych zamestnanich za svuj celkem dlouhy zivot a vstupni prohlidku po me chteli pouze v jednom (jooo, korporat). Takze tak. A nevsimla jste si, ze Katerina "nepracuje" :-D
      Rozhodne je mi to blizke, take jsem nebyla u obvodaka nekolik predlouhych let...

      Vymazat
    11. Vážená Gábino,
      nevím tedy, nad čím přemítáte... Horečky nad 38,5 se u dětí sráží antipyretiky (Nurofen, Panadol). Tady není o čem přemítat. Tečka.

      Vymazat
    12. Já jsem nesrážela do 39,5, dál to nešlo, jinak bych něco dala, druhý den vždy bez teplot. Je to individuální, a jiné dítě už by mělo možná nějaké vážnější problémy, ale člověk snad vidí, jestli je to ještě ok ;) Tabulky bych brala spíš orientačně, paní ať si své děti léčí, jak uzná za vhodné, pokud jim to funguje :)

      Vymazat
    13. Kazdy pediatr vam rekne,ze se srazi 38 ,38,5. Jestli urcujete diagnozu okometricky,jste fakt machr.
      Vysoke teploty ovlivnuji srdecni cinnost,celkovy stav organismu.
      Jake tabulky??? To je jasne dana zalezitost kdy uz to ma negativni vliv.
      Vy snad nenavstevujete detskeho lekare?!

      Vymazat
    14. Proč reagujete tak vyhroceně?
      A ne, opravdu každý pediatr nedoporučuje dívat od 38,5 antipyretika. Mnoho lékařů doporučuje dítě sledovat celkově, ne pouze číslo na teploměru, a reagovat na jeho celkový stav. Jsou děti, u kterých 38.5 nepoznáte, jsou veselé a běhají po domě. Jiné jsou už při 38 malátné a viditelně "špatné". Záleží na mnoha faktorech včetně bazální teploty organismu, která není u všech lidí stejná.
      Běžně doporučovaný postup je klid, vlažné nápoje v dostatečném množství, fyzický kontakt (hlavně u miminek), vlažný obklad nebo otírání čela. Často už to samo pomůže a léky vůbec nejsou potřeba.
      je velmi dobře, že léky k dispozici máme, ale neměla by to být první volba v situacích, kdy šetrnější řešení často stačí. Mají totiž i nežádoucí účinky.

      Vymazat
    15. Od 38,38,5 je nutne teplotu u ditete srazet. To je holy fakt,jinak nastavaji fyziologicke zmeny,ktere mohou byt irreversibilni.

      Vse co popisujete,o tom nebyla rec.
      Chtela bych znat takoveho pediatra,ktery nedoporucuje srazet 38,5 u ditete.
      Sylva

      Vymazat
    16. Nezalezi vubec na tom,jestli dite je dite pri horecce vesele:)

      Dulezite je co se pri horecce deje uvnitr organismu,na urovni organu,chemickeho slozeni.
      Proto je stanovena ta hranice.

      Vymazat
    17. Neumím si představit, že bych dítěti nepodala lék na horečku 40. Naštěstí jsme v tomhle s manželem za jedno. Zbytečně neplašit, ale taky nehazardvoat se životem dítěte. Děsí mě, co všechno si může rodič usmyslet a projde mu to.

      Vymazat
    18. Na tomto se bohužel neshodnou ani odborníci, takže raději se promlouvám za rozum :) Jinak moje zkušenosti jsou v souladu s výroky MUDr. Lukáše Dostala, ačkoli s ním asi většina pediatrů nebude souhlasit. Moje dítě je vždy druhý den bez teplot. A že jsou například zatížené ledviny, je logické, někudy se to množství chcíplých virů a bakterií ven dostat musí.

      Vymazat
    19. Na tom se bohudik pediatri shodnou:) kdy srazet! 38, 38,5.A o to co vy laicky popisujete s ledvinami vubec nejde. Jedna se o fyziologicke zmeny,denaturace enzymu,bilkovin,postizeni myocardu,atd..o tom evidentne nevite nic,tak neradte spatne maminkam,paneboze...
      Chtela bych znat pediatra,ktery neradi srazet 38,5.

      Vymazat
  4. Bravo Veroniko! Toto je přesně ono. Takhle bychom se měli ke svému zdraví stavět. V žádném případě nevěnovat pozornost nemocem a to ani v tom případě, když se nějaká objeví. Je to někdy sakra těžké, kvůli všem těm okolním tlakům, společnosti a farmaceutickému průmyslu, ale myslím, že to skutečně funguje. A přeneseně také na naše děti.♥ Já vedu cvičení pro maminky s dětmi na vesnici a tam neustále nějaké děti chybí, jelikož jsou nemocné. Není výjimkou, že jsou děti nemocné i několik měsíců. A co dělají maminky? Stále se o tom baví, baví se o nemocech, o tom kolikátá antibiotika už jejich děti mají a ty, co zrovna mají děti zdravé, prohlásí, že je nechají raději doma, aby náhodou zase něco nechytly. A tak zaručeně zase něco chyti :-D Mě se potom ptají, jak to dělám, že jsme stále zdraví. No protože nemocem nevěnuji pozornost. Když už moje děti mají náhodou rýmu, prostě musí smrkat, možná pít čaj, ale jinak žijeme jako kdyby rýma nebyla. A pak rýma není. Jak prosté.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem pro. Nevěnujte pozornost nemocem. Až se Vám udělá bulka v prsu, kašlete na to. Ona zmizí. Pravděpodobně i s Vámi.

      Vymazat
    2. Troufám si říct, že je rozdíl mezi chřipkou a nádorem.

      Vymazat
    3. Já v tom zas tak velký rozdíl nevidím. Ona zanedbaná chřipka nemusí dopadnout vždy dobře - od selhání srdce až po smrt. Nestraším, ale to jsou fakta. Oni lékaři né nadarmo studují 5 let, pak atastace a celoživotní vzdělávání.
      Ona i ta rýmička může občas být velký problém. Dcera měla loni rýmičku a vyklubal se z toho velký zánět dutin, který jsme léčili cca 3 týdny. Takže ono se řekne blbá rýmička, tak holt bude holka smrkat.

      Vymazat
    4. Na chřipku v ČR umře ročně kolem dvou tisíc lidí. Antibiotika by se neměly dávat na nachlazení, ale na infekci. Jinak u nás se kvůli rýmě píchalo ucho, zánět středního ucha. Tři dny ve dne v noci mu z ucha tekl hnis. Kdybychom to ignorovali, prasklo by to a to je mnohem horší. Pokud nebýváte nemocní, může za tím být i dobrý genetický základ. Lidé mají obvykle tendence si za to dobré, co se jim v životě děje, připisovat kredit, i když to jejich zásluhou nemusí být (ale může samozřejmě).

      Vymazat
    5. Jako ve všem je základem použít vlastní rozum. Dále pak neposuzovat, neporovnávat a nebít se za vlastní pravdu neb tisíc lidí, tisíc pravd.

      Vymazat
    6. Takhle to vypadá, že jste 3 dny čekali doma s hnisajícím uchem?

      Vymazat
    7. Neumíte číst. Po píchnutí ucha lékařkou to ucho teklo za našeho ošetřování a čištění a pod antibiotiky. Kdybychom to podle místních rad ignorovali, dopadlo by to hůř. A u lékaře jsme byli dvakrát během tří dnů, poprvé to tak zle nevypadalo.

      Vymazat
    8. Číst umím, jen mě to zajímalo, omlouvám se vám za zájem o váš příspěvěk. Mějte prima den.

      Vymazat
  5. Milá paní Veroniko, píšete, že už 19 let nechodíte k obvoďákovi... To je mi vcelku sympatické. Jen mě u toho napadlo: Navštěvujete zubaře, nebo to s ním máte stejně jako s tím obvoďákem? :-) (prosím berte to jen jako zvědavost jednoho pravidelného čtenáře Vašich textů)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné jste to napsala Veru😊Vždycky mi vaše texty pohladi duši... Mějte hezkou zimu. Zdraví vám i detem😉Veronika

    OdpovědětVymazat
  7. O tomto Vašem článku jsem přemýšlela - protože to mám a dělám taky tak - ale mám pocit, že zaměňujeme (Vy i já) příčinu a následek. Můžeme si dovolit to takhle mít a neřešit, protože nejsme nemocné (ani děti), protože nám nikdy nic vážného nebylo a protože ani v životě nemáme významný problém.
    Pokud na někoho v krátkém čase napadá víc velkých a těžkých ran za sebou, počítám, že přístup "neřeším, nezajímá" je těžko aplikovatelný.
    Ale doufám, že nenastane chvíle, kdy bychom to měly příležitost ověřit.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...