středa 8. ledna 2020

25 let s akné. Moje podivná cesta za uzdravením

Foceno bez mejkapu a bez filtru.
První fotka je jedno z nejhorších loňských stádií, nicméně v minulosti byla i mnohem, mnohem horší. Jen jsem nenašla odvahu to vyfotit.
Další dvě fotky jsou naopak to nejlepší, čeho jsem zatím tu a tam schopna dosáhnout. Většinu času se pohybuju někde mezi tím. Zatím. A o té cestě za uzdravením je celý tenhle předlouhatánský (a pro mě v mnoha ohledech důležitý) článek.

Asi nikdy jsem žádný článek nerozmýšlela tak dlouho. Jestli s tím jít ven. Jestli otevřít to nejbolavější místo, co v sobě mám.

A když už jsem se pak někdy v březnu rozhodla, že jo, tak jsem se skoro celý další rok schovávala za "něco důležitějšího, co musím napsat právě teď". Jenže pravda je taková, že jsem se bála. Bála jsem se, že když o tom napíšu, tak sama sebe uřknu a propadnu se zase zpátky. Taky jsem měla strach, že když jsem teprv v procesu léčby, tak o tom nemám co komu vyprávět.


Jenže víte co? Právě proto, že jsem na cestě k uzdravení, mi to přijde smysluplné sdílet. Je to podle mě uvěřitelnější a smířlivější pro ty, co jsou na cestě taky.


Sama vím, že mě máloco dokáže víc nakrknout než nějaká hladkopleťačka, co se nakrucuje před kamerou a povídá vám, jak jí stačilo začít se mazat tím a tím super mazadlem a čárymáry fuk! její akné zmizelo.

Píšu to pro všechny ty z vás, kteří jsou stále ve fázi hledání své cesty ke zdravé pleti.


Otevírám se jen kvůli tomu, že vím, že mě samotné by takový příběh pomohl, kdybych ho před pár lety slyšela.


Udělám takový menší proclaimer. Protože mi to přijde opravdu důležité, tak si ho prosím přečtěte:

  • Sdílím svoji cestu. Je dost ezo. Ale je moje. Tak ji prosím neodsuzujte. Tohle je fakt moje bolavé téma a o rýpaly nestojím. Protože si nejsem jistá, jestli je ustojím.
  • Nejsem lékař. Ani kosmetička. Ani paní odbornice přes beďary, kterých je dneska plný internet. Vemte si z toho prosím to, co uznáte za vhodné. Zbytek nechte ležet.
  • Nepište mi prosím komentáře "Už jsi vyzkoušela toto? Mám s tím výborné zkušenosti." Věřte mi. Věnuju se tomuhle tématu už fakt dlouho. Pochybuju, že je nějaké "toto", o jehož existenci bych nevěděla. Nicméně hlavní důvod je ten, že moje "toto" neleží nikde venku a všechna dosavadní vyzkoušená cizí "toto" vedla v lepším případě k nulovému zlepšení, v horším případě k ještě většímu propadu.
Tak. Jestli jste toto dočetli a berete výše uvedené na vědomí, můžeme začít.

Když mi bylo 11 let, začalo se mi dělat akné. O dva roky dřív, než jsem dostala menstruaci. Nebylo to jen pár pupínků, co běžně vídáte na puberťácích. Byly to velké, bolavé boule po celém obličeji.

Maminka mi koupila Aknecolor (oranžoví spolupamětníci soustrastně vzpomenou) a po večerech mi hnisavé pupínky vymačkávala. Dneska by vás každá kosmetička za takový přístup hnala sviňským krokem, ale tenkrát to bylo celkem normální. Když mi pak mamka začala půjčovat a posléze koupila můj vlastní mejkap, byla jsem jí vděčná.

Tohle spousta lidí taky možná odsoudí. Když máte akné, tak by se pleť neměla zatěžovat. Jenže tohle dokážou říct podle mě jen lidé, co nikdy pořádné akné nezažili. Nikdy nepochopí, jaký je to rozdíl. Jen díky mejkapu jste s to některé dny připustit, že vyjdete ven mezi lidi, místo toho, abyste seděli doma s papírovým pytlíkem na hlavě a báli se podívat do zrcadla.

Abyste tomu rozuměli. Akné vulgaris - to není ten roztomilý kulatý minipupínek, co se ve filmech udělá hlavní hrdince mezi očima zrovna když se chystá na rande.

Akné vulgaris vypadá asi takhle:

  • Bolí vás celý obličej. Dělají se vám na něm tvrdé velké boule, které často ani nemají hnisavou hlavičku, abyste si od té bolesti mohli ulevit, jakkoli víte, že se to dělat nemá.
  • Máte pocit, že kůže není vaše a nepatří k vám. Je to jako byste měli mezi svalovinou a kůží natažený igelit. Nemůžete si sáhnout na obličej. Nemůžete si ho normálně promnout. Nemůžete si opřít hlavu o dlaň. Nemůžete se poškrábat.
  • Kůže se vám škaredě loupe. V mém případě fakt hodně. Většinou si lidi bez akné myslí, že aknózní pleť = mastná pleť. Nemusí to být nutně pravda. Jsou různé druhy akné a když "vyhrajete" loterii, můžete krom akné řešit ještě to, že se pleť nestíhá normálně domašťovat.
  • Do kůže se vám nic nevsákává. Chová se, jako by se bránila jakémukoli pokusu o to něco do sebe pustit. Namažete se večer a ještě ráno jste mastní, jako kdybyste si krém právě nanesli. (A opravdu jsem toho vyzkoušela hodně, veřte mi.) Nicméně i když se lesknete jako prasátko, kůže pod krémem je úplně suchá a vesele se loupe dál.
  • Kůže občas někde praskne. Z prasklin pak teče krev. Když máte štěstí, spustí se vám krev doma ve sprše (protože i mírný proud vody je prostě na vaši kůži moc) nebo ve spánku, protože jste si obličejem přejeli o polštář. Když štěstí nemáte, praskne vám obličej na veřejnosti, protože si o něj třeba omylem zavadíte. Někdy krev teče chvilinku. Ale když je to na blbém místě a prasklina se trefí do nějaké žilky, tak může téct třeba i 15 minut a ignoruje to, že zrovna stojíte před sedmi sty lidmi (true story, mávám do Bratislavy).
  • Strašně dlouho se vám všechno hojí. Normální pleti trvá tři čtyři dny, než pupínek zmizí. Mojí pleti to trvá několik týdnů. Není výjimkou, když se mi jeden běďar hojí třeba měsíc.

Tohle by už samo o sobě stačilo k tomu, aby si jeden řekl, že tohle fakt nechceš. Jenže to horší teprve přijde. Akné z vás docela snadno může udělat psychického mrzáka a asociální trosku. Protože obličej, obličej prostě narozdíl od jiných částí těla neschováš.


  • Musíte se naučit žít s jistými společenskými omezeními. Třeba dlouhé pařby (ne že bych teda nějak pařila) jsou fakt něco, čeho se nechcete zúčastnit. I když se večer před odchodem namalujete, při půlnočním návratu vypadáte jak zbitá, oloupaná zombie. To by ale bylo to nejmenší. Nemůžete například normálně plavat a už vůbec ne se potápět. Nejde jen o to, že by se smyl mejkap. Ale voda mi pleť tak strašně vysušuje, že když se do pár minut nepromastím, stáhne se mi, začne strašně bolet a praská. Velmi si rozmýšlíte, jestli se vydáte do sauny. Pot umí póry hezky rozdráždit k tomu, abyste se do druhého dne osypali. Podobné je to s masérskými oleji. No a pak je tu přespávání jinde než doma. Aknózní pleť po ránu fakt nevypadá hezky. Speciální kategorie je pak probouzet se vedle muže. Přes tenhle filtr jsem v mém životě moc chlapů nepustila.
  • Od dětství posloucháte narážky lidí, kteří akné nikdy nezažili, hloubku problému nechápou a nevědomky a nechtě ubližují. "Fuj! Co to máš za boláky na obličeji?" (chlapeček zmého oddílu na táboře). "Až budu doktorka, tak ti ty tvoje fleky vyléčím." (spolužačka na gymplu, ze které doufám doktorka není). "Já jsem přesvědčená, že máš něco špatnýho v krvi." (ne, nemám, moje krev je přesně taková, jaká má být).
  • Přestanete věřit všem povídačkám o akné. "Až ti bude osmnáct...", "až se ti ustálí menstruační cyklus...", "až se zamiluješ...", "až se vdáš...", "až otěhotníš..." (haha), "až porodíš..." (hahahahaha), "až...". Až nakonec vás přestane bavit čekat a smíříte se s tím, že pravděpodobně budete jediná stoletá babička, co půjde do rakve s akné.
  • Máte pocit, že akné je něco, co vás definuje. Když vám někdo kouká do obličeje, jste si jistí, že nevidí nic jiného, než akné. Jste (nesmyslně) přesvědčení o tom, že lidi o vás mluví jako o "té holce s akné". Nemáte ve svém okolí nikoho, kdo by měl na obličeji něco tak strašného jako vy. Máte pocit, že to nemá cenu vysvětlovat, protože vás nikdo nechápe.
  • Stydíte se. Strašně se stydíte. Vyhýbáte se kontaktům s lidmi. Chodíte se sklopenou hlavou. Bez mejkapu nejdete vynést ani ten pověstný koš. Schováváte obličej pod vlasy. Nosíte nenápadné oblečení, abyste se co nejvíc schovali a neupozorňovali na sebe. 
  • Nenávidíte se. Máte pocit, že jste CELÍ oškliví a že si nezasloužíte se hezky obléknout, protože by se to nehodilo k tomu strašnému obličeji. Hodiny strávíte v koupelně tím, že se s pocitem zhnusení pozorujete. Vstáváte se zkaženou náladou, protože víte, že první, co v zrcadle uvidíte, bude zas ten strašný, rozbolavělý ksicht. Nenávidíte celý svět. A hlavně všechny hladkopleťáky. Obzvláště pak ty co kouří, pijou, ponocujou, mažou se indulonou a cpou se koblihama.


Takže tohle, TOHLE je, přátelé, ve zkratce akné.


Když už jsme u té životosprávy. Asi přeskočím tu část, kdy jsem věřila, že akné vyléčím konvenční kosmetikou a chemoléky. Pravděpodobně každý, kdo akné trpěl, si touhle fází prošel. Kupoval kdejakou "zaručenou mastičku", aby posléze zjistil, že je to jen "zaručeně drahá ptákovina".

Myslela jsem si, že když přejdu na přírodní kosmetiku (jakože opravdu přírodní, ne tu, co má na sobě napsáno 100% NATURE a namalovanou louku), tak se problém spraví. Nespravil.

Když jsem se pak časem dostala k celostní medicíně, říkala jsem si, že mám vyhráno. Cítila jsem, že tohle musí být ono. Nejvíc mi sedl přístup Tracy Raftl, která dává akné i do jiných kontextů než "kožní potíže", jde cestou přírodní léčby a krom svého vyléčení má za sebou stovky success stories. Domnívala jsem se, že když přečtu a vyzkouším všechny její rady, zvítězím. Ale nestalo se nic.

Souběžně s tím jsem už léta pracovala na tom, abych vyčistila stravu. 


Nikdy mi nedělalo problém začít okamžitě dělat něco, pro co jsem se rozhodla. Teď jsem třeba 14 dní testovala, jaké je to být bez kafe. Já, která bez ranního kafe vraždila a bez odpoledního kafe usínala.

Alkohol jsem vypnula ze dne na den a i teď, skoro rok poté, ho piju cca 1x - 2x do měsíce v malém množství a vím, že kdyby bylo nutno, vzdám se ho hned.

Snížila jsem výrazně konzumaci cukrů. Bohužel ani tenhle častý spouštěč akné není mým klíčem. Například teď přes Vánoce jsem snědla na své poměry fakt dost cukru a pleť se mi nezhoršila. (Mimochodem bylo ale zajímavé sledovat, jak ještě tři dny po odjezdu z cukrového ráje od babiček a po najetí na náš běžný domácí stravovací režim mě honila brutální mlsná, kdy tělo řvalo všemi buňkami "déééj mi ten cukrrrr!")

Zkoušela jsem vyřadit lepek. Žádné zlepšení.
Zkoušela jsem vyřadit laktózu. Taky nic.
(Obojí už zase jím, jen tedy v podstatně menším množství, protože je mi takhle dobře po energetické stránce.)

Krom toho téměř nejím polotovary a vysoce průmyslově zpracované výrobky.
Vyhýbám se smaženému.
Nejím těžká jídla, neholduju české kuchyni.

Jím kupu zeleniny, dostatečně piju vodu a čaj.
Když je na výběr, kupuju si bio.

Píšu to všechno proto, abyste si nemysleli, že lidi, co mají akné, si to musí nutně zapřičiňovat tím, čím krmí své tělo. "Jste to, co jíte" v tomhle ohledu platí jen částečně a pro některé.

Zajímavá ale je jedna věc. Ať jím, co jím, na moje akné to vliv nemá. Ani dobrý, špatný.

Třeba v období své vejšky jsem jedla jak prasátko. Čínské polívky z pytlíku. Buřtguláše. Hranolky. A spousta piva. A pleť jsem neměla horší.

Když tedy pominu konvenční i nekonvenční kosmetiku, na mou pleť nemá (negativní či pozitivní) vliv nic z následujících faktorů:


  • alkohol, káva, lepek, cukr, maso, smažené, ...
  • zelené potraviny (omg, jestli ještě jednou uslyším od někoho o chlorelce a ječmínku, přísahám, budu zlá),
  • čistící čaje, očistné kúry, půsty,
  • hormonální a jiné doplňky stravy, vitamíny,
  • čínská medicína,
  • menstruační cyklus (změny pokožky na celém těle cítím, ale na akné to vliv nemá - někdy mám pleť paradoxně nejlepší před nebo během menstruace),
  • mejkap,
  • horský vzduch, smog, slunění, stres, 
  • a všechny ostatní, co vás ještě napadnou a chcete mi je navrhnout, si přečtěte ZDE (a třeba tam najdete něco, co zrovna vám pomůže).
Nebo abych byla přesnější. Po vystavení výše zmíněným faktorům se mi akné může zlepšit i zhoršit. Nicméně dlouholetým pozorováním to považuju spíš za (ne vždy se vyskytující) koincidenci, nikoli kauzalitu.

Než se dostanu k vysvětlování mé cesty, která mi jako jediná funguje a bude asi to nejpodivnější, co jste kdy slyšeli, bylo by asi fér napsat, že mám pár ne-ezo pomocníků.

Ne že by tyto věci akné vyloženě akné zlepšovaly, ale výrazně napomáhají hojení:
  • Spánek. Aspoň osm hodin denně. A chodit spát do 23h. Což se nemá rádo s mojí touhou psát blog a knížky po nocích. Ale snažím se. (Zvlášť po přečtení knížky Proč spíme, kterou tímto vřele doporučuju.)
  • Nesahat. Nemačkat. Neškrabat. Jestli máte pocit, že s tímhle máte "krapet" problém, možná jste ještě neslyšeli o dermatilománii. Já jsem si jistá, že jsem jí nějaký čas také trpěla, i když ne v nějak extra těžké formě. Bylo to hlavně v době, kdy jsem si sama sebou nebyla jistá a jakmile jsem se dostala pod psychický tlak, začala jsem si bezmyšlenkovitě jezdit prsty po obličeji a strhávat strupy.
  • Sádlo. Kamarádka mi dala vlastnoručně vyrobený krém. Bylo to pro mě jako zázrak. Něčím se namažu a ono se to třeba do půl hodiny vsákne! Hned jsem jí psala, co použila za olej. Houby olej. Sádlo. Jsem na chvíli ochotná zapomenout na své vegetariánství. Děkuju, prasátka, která jste kvůli mně umřela. Částečně dobře se mi taky vsakuje arganový olej. Ostatní zatím vyzkoušené oleje jsou katastrofa.
  • Víra. Tady už si udělám takový malinký můsteček do následující ezo části. Vypozorovala jsem totiž, že když jdu spát s vírou, že "to není tak zlý a zítra to bude určitě lepší", tak se to stane. Možná toto by byla i cesta k úplnému uzdravení. Jen prostě i pozitivní afirmace mají své limity. Když nevěříte tomu, že vaše pleť je hlaďounká a krásná, je blbost si to před spaním říkat. Je to pak podle mě jen další schovávání se a lhaní sama sobě.
Tak. Jestli jste dočetli až sem, tak předpokládám, že jediný důvod je, že vás akné taky trápí. Asi čekáte, že vám konečně odhalím tu svou tajnou ingredienci. Dobře. Jste připraveni?

Moje podivná cesta za uzdravením


Na mém akné vždycky dost zvláštní, že se mi koncentruje jen na obličeji. Záda, dekolt i oblast pod vlasy - klasická místa, kde se akné rádo dělá - mám úplně čisté.

Lidi s akné často mívají sklon i k jiným nemocem kůže jako třeba ekzémy nebo opary. Jenže já na nic z toho netrpím. Kůži všude jinde po těle mám úplně zdravou, aniž bych ji kdykoli čímkoli mazala.

Proč se brání jen můj obličej?


Tohle je dobrá otázka, kterou mě dlouho nenapadlo si položit. Obličej je nejvíc exponované místo. Jenže když třeba v létě vystavuju i jiné části těla, akné se mi na nich nedělá.

Když jsem se nořila do tajů celostní medicíny a pátrala po tom, co nám chce akné říct, narazila jsem několikrát na větu, že akné nás brání před vnějším světem. Kůže nám dělá bariéru, která se snaží zastavit všechno, co si k sobě nemáme pouštět a co by nám mohlo potenciálně ublížit.

Ačkoli jsem zkoušela ze svého života odstranit spoustu faktorů, proti kterým by mě mohl můj obličej bránit (a pomalu ztrácela naději, že ten kouzelný Faktor X najdu), tohle tvrzení se mnou hodně rezonovalo. Už jen proto, že moje akné se vyskytlo poprvé v době, kdy začalo kulminovat to, že mě okolí nepřijímá. Od dětství jsem měla intenzivní pocit, že jsem celá špatně. Že nepatřím do tohohle světa. Že mu nerozumím.

Lidi mi připadali strašně komplikovaní. Nechápala jsem jejich chování. Velkou část dětství a dospívání jsem trávila tím, že jsem je pozorovala a snažila jsem se pochopit, jak fungují. A ačkoli mi to nedávalo mnohdy smysl a nesouznělo to se mnou, snažila jsem se to napodobovat.

Kdyby okolí tušilo, jak MOC jsem se snažila, možná by to ocenilo. Ale takhle zpětně uznávám, že ten výsledek byl i přes veškerou moji snahu dost... pochybný. Ve škole se se mnou nikdo nechtěl bavit. Jinde jsem si kamarády najít taky neuměla. Doma na sebe čím dál víc narážely moje a mamky rozdílné povahy. Upnula jsem se na učení a kreslení. Tam nikdo zvenku nemohl. Byl to můj tichý svět, kde všechno bylo logické a nikdo mi do něj nelezl.

Pamatuju si takový okamžik z dětství, kdy stojím u okna, koukám ven a hlavou mi ve vzteku běží myšlenka, že chci už být dospělá, abych z tohohle všeho mohla utéct. Jenže jsem nemohla. Takže mi nezbývalo, než se schovávat. Teď samozřejmě vím, že útěk (ať už fyzický, nebo do sebe samé) je dost debilní strategie, jak něco řešit. Ale tenkrát jsem to líp neuměla.

Před čím mě tedy obličej chrání, když ne před fyzickými či chemickými vlivy?


Začala jsem zhruba tak před rokem a půl mít podezření, že můj obličej takhle bojuje proti lidem a jejich energiím. Já vím. Zní to dost uhozeně, ani nemusíte být dermatologové.

Pustila jsem se do pozorování. Kdy se mi akné nejvíc rozjede? S kým jsem se předtím potkala? Jak jsem se u toho cítila? Dostala jsem pár indicií, že tahle interpretace dává smysl.

Zjistila jsem, že existují lidé, po setkání s nimiž se mi akné pokaždé rapidně zhorší.
Na druhou stranu jsou zase lidé, jejichž přítomnost hojení akné urychluje.

Skládala jsem si tyhle střípky, ale pořád mi chyběl ten velký AHA moment. Až jednou...


Šla jsem před víc jak rokem z natáčení jednoho rozhovoru a ve dveřích vrazila do člověka, se kterým jsme si do té doby jen párkrát psali a volali. Protože oba jsme dost tupí na rozpoznávání lidí podle obličejů, tak nám trapnou chvíli trvalo, než jsme se poznali.

Já měla zrovna ten den rozbolavělý a nateklý celý obličej. Strašně jsem se chtěla zašít domů, smýt si mejkap a namazat se něčím, co by mi aspoň na chvíli přineslo pocit úlevy. Jenže právě v tu chvíli mi on nabídl, že bychom se mohli za hodinu sejít na kafe. A já kývla, protože roky praxe mě vytrénovaly k tomu, že říct někomu, že vás bolí obličej, stydíte se za sebe a nechcete se na nikoho zblízka dívat, je společensky nevhodný důvod odmítnutí schůzky.

Na tom kafi jsme tehdy seděli asi tři hodiny. I když jsme se vlastně neznali, tak ta konverzace neuvěřitelně dobře a hladce plynula. Ryhle jsme propadli do hlubokých témat a rozuměli tomu, co na nich tomu druhému připadá zajímavé, jakkoli by to většina lidí přešla bez povšimnutí jako nicotnost. Jako bychom si viděli navzájem do mozků.

Já mám obecně problém koukat lidem do očí. Musím se do toho strašně nutit. Když to situace vyžaduje, tak naprosté většině lidí koukám na bod mezi očima, protože to pak vypadá, jako bych jim koukala do očí a já jsem s to to ustát. 

Oči lidí mě při mluvení strašně ruší. Utíkají mi myšlenky, špatně se soustředím, vyčerpává mě to. Mnohem líp se mi mluví k velkému davu lidí než v malé skupince. Protože nemusím hledat jednotlivé oči a v hlavě si lidi spojím do jednoho rozmazaného chuchlu. 

Úplně nejradši při rozhovorech jeden na jednoho koukám někam bokem dolů, i když vím, že to není slušné a že protistrana má pocit, že ji neposlouchám nebo že mě nezajímá, co říká.

(Mimochodem viděli jste někdy nějaký rozhovor s Vojtěchem Dykem? Sedí bokem, kouká do strany dolů. Přesně takhle mluvím s lidmi, když necítím tlak společenských konvencí na udržování očního kontaktu.)

Nicméně zpátky k tématu. Mám pár lidí, u kterých mi koukání do očí nevadí. Není to ani tak podle toho, jak moc jsou mi blízko nebo jak často se vídáme. Je jich fakt málo, ale existují. Jestli chcete trochu toho slibovaného ezosvěta, tak pro mě jsou to lidé, u kterých mám pocit, že se naše duše znají i odjinud než jen z tohohle života.

Můj společník na kafi, kterého jsem nikdy předtím naživo neviděla, se ukázal být jedním z takových lidí. Jakoby koukal přímo do mě. A já byla s to udržet oční kontakt, protože mi ten jeho pohled nijak neubližoval.

Rozloučili jsme se, já odešla domů, odlíčila jsem si obličej plný nateklých boulí a zahnisaných rozbolavělých míst, namazala se a šla spát.

Když jsem se ráno vzbudila, namířila jsem si to jako obvykle do koupelny, abych se mrkla, co za hrůzy se mi zas před noc na obličeji vyrojilo. A málem jsem upadla. Ze zrcadla na mě koukal úplně čistý obličej.


Nechápala jsem to tenkrát úplně stejně, jako to teď asi nechápete vy. Jakože od Honzíkovy smrti jsem zvyklá na různé druhy znamení a "nevysvětlitelných šťastných náhodiček", které se mi dějí. Jenže tohle pro mě bylo prostě jak zázrak od Ježíše.

Nejen o zázracích píšu v knížce Moje milá smrti.

Když jsem to pak kamarádovi psala, měl z toho radost A taky tvrdil, že si vůbec nevšimnul, že bych nějaké akné měla. Toužil mě s ním vidět. Několikrát jsme se spolu domlouvali, že mu to teda ukážu, až to bude hrozné. Jenže se to nikdy nepovedlo. I když jsem ho povolala třeba jen den předtím, tak do schůzky s ním se mi obličej jak mávnutím kouzelného proutku zahojil.

Najednou jsem věděla, že mám v ruce klíč k uzdravení.


Jen se ho musím naučit používat. Kamaráda si přivázat k noze nemůžu. Ale můžu se naučit chápat, co se mi v jeho přítomnosti děje a proč. Zkoumala jsem to rok a pořád se mi nedařilo z toho vytáhnout tu esenci, která by mi v hlavě secvakla to poslední kolečko.

Teď udělám malý, zdánlivě nesouvisející úkrok stranou. Za loňský rok jsem přečetla 57 knížek. S knížkami se to má u mě tak, že nemám pocit, že bych si je vybírala já, ale že si ony hledají mě. A takto se mi mezi těmi 57 knížkami sešly tři zdánlivě nesouvisející tituly. Sci-fi, román pro ženy a seberozvojová knížka.
Ve všech třech zazněla v různých kontextech, nicméně v obdobných variacích věta:

"Líbí se mi se na sebe dívat jeho očima."


Pokaždé mi u toho naběhla husina. Ale až když jsem to četla potřetí, tak mi to secvaklo. Tohle je to ono. Tohle je příčina mého akné.

Čím větší je nesoulad mezi tím, jak já sama sebe vidím, a tím, jak mě vidí člověk, v jehož přítomnosti se nacházím, tím víc se moje pleť brání. Brání mě před tou disproporcí, abych mohla zůstat taková, jaká jsem. Abych se nemusela měnit vevnitř podle očekávání ostatních, měním se venku.

Proto na ostatní působím jako silná a svéhlavá. Proto se snadno obejdu bez potvrzení svých rozhodnutí od okolí. Proto si bez ztrát na psychice klidně plavu proti proudu, když to tak cítím.

Když mi tohle došlo, rozbrečela jsem se jak želva.

  • Najednou jsem začala rozumět tomu, proč se mi nejhorší akné dělalo v době, kdy jsem nejvíc cítila, že jsem na tomhle světě nějakým omylem.
  • Vysvětlilo se tím to, proč mi v přítomnosti některých lidí po pár hodinách naskáčou pupínky.
  • Pochopila jsem, proč se mi tak strašně zkazila pleť po Honzově smrti, když jsem najednou ztratila nejen svoji dávno dávno dávno milovanou duši, ale i člověka, který se byl ochotný za mě do krve bít, když mi chtěl někdo ublížit.
Všechno do sebe zapadlo jak skládačka.

Neuvěřitelným způsobem to také proměnilo můj vztah ke každému pupínku, který na obličeji mám. Občas je i hladím a děkuju jim, že mě chrání. Snažím se jim vysvětlit, že už to dělat nemusí. Že už nejsem ta malá holčička, která má pocit, že se narodila do světa, kam nepatří.

Moje pleť má k dokonalosti stále ještě hodně daleko. Někdy mám týdny, kdy se mi pleť vyčistí a krom starých jizviček na ní není vůbec nic. Většinu dní mám ale pupínků na poměry běžného člověka dost, ale pro mě je to obrovský skok. Pleť mě už nebolí. Můžu si po dlouhých letech normálně promnout obličej. A hlavně mám pocit, že kůže na obličeji je mou součástí. 

Pořád ještě hledám cestu, jak to udělat, aby mé akné nezáviselo to na tom, s kým se potkávám. Už teď jsem ale vlastně spokojená. Vím, že jsem na dobré cestě. A ještě jednou věcí jsem si jistá. Nevyléčí mě žádná zázračná rada zvenčí. Ten klíč vzejde ze mě samotné.

86 komentářů :

  1. Veroniko,
    ani nevíte jak Vám rozumím, i když zrovna s akné jsem neměla až tak velké problémy jako Vy.
    Občas se mi, ale dělají podobné boláky na obličeji, ale i jinde, ve svých skoro 50 letech :-o
    Rozumím i tomu, že člověk se upíná ke všemu možnému, i nemožnému aby si od problému ulevil, Aby nakonec zjistil, že žádný zázračný krém, mast, lék, strava,... neexistuje a vše je jen v jeho hlavě!
    Jenže jak z toho ven, když Vás problém trápí dlouhé roky,...?
    Já osobně si myslím, žr ke všemu si člověk musí dojít sám, kolikrát je to hodně dlouhá cesta a pěkně trnitá, ale pokud člověk nepřijme sám sebe a nedá se na první místo, tak problém sám nezmizí!
    Mohly bychom si o tomto tématu povídat, hodiny a hodiny, já osobně rozumově vím, ostatním umím poradit, dělat vrbu, ale i já mám svá bolavá místa, mám zdravotní problémy a ulevit si dokáži jen částečněa na určitou dobu,...
    Dnešní zrychlená doba, svět techniky, tabulek, škatulek, ...nám cestu neusnadňuje, nebo my sami, si cestu ještě více komplikujeme :-o
    Sleduji Vás tady na blogu, znám Vás osobní příběh, mám i jednu Vaší knížku pro děti ,...
    Nemám vždy úplně totožné názory na vše o čem píšete, ale mezi řádky tuším, že jste silná žena!
    Moc Vám do nového roku přeji ať jste šťastná v tom co děláte a hlavně zdravá Vy i Vaše děti .
    Ilona

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dle svých zkušeností souhlasím, že pomoc nikdy nemůže přijít zvenčí. Vždy je odpověď uvnitř nás. Ale cesta je hodně náročná, hodně dlouhá a jen osobní zkušenost, provázená často i bolestí a utrpením nás může dovést k cíli.

      Vymazat
    2. Úžasné ❤️

      Vymazat
  2. Fakt bezva článek, díky za něj. Myslím si, že podobný princip může fungovat i ve spoustě jiných věcí, jako je celulitida, obezita, stres apod. I to jsou věci, které vychází z našeho hlubokého nitra a odráží se v nich i to, jak se na nás dívají ostatní a jak nás dokážou či nedokážou uvést do pohody či nepohody. Často také mají vliv slova vyslechnutá z dětství: jseš taková nebo maková, která nás dokážou uvést do stavu strachu a toho, že se pak takovými nebo makovými opravdu staneme...

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Veroniko, určitě s vámi souhlasím, že je tam spojitost - akné a lidé, se kterými se potkáváme (ale můžou to být i situace, prostředí, ve kterém se necítíme dobře). U sebe vnímám, že je to hodně hodně moc o sebelásce. Že je to prostě o tom, být v každém okamžiku sama sebou a neřešit, co si o mě ten druhý myslí ♥ Přestát hrát role a jen být, uvnitřněná a v pohodě sama se sebou. Pak zjišťuju, že můžu být s kýmkoli a kdekoli a nemůže mi to vůbec nijak ublížit. Žádná cizí myšlenka, slovo, názor..Jsem spojená sama se sebou a jsem v pohodě ♥ Pak je všechno v harmonii, i pleť ♥

    OdpovědětVymazat
  4. Verunko, tak to je neuvěřitelnej článek! Děkuju za něj!❤️ Já mám od dětství atopickej ekzém a vlastně úplně totožný zkušenosti. A naprosto mě fascinuje, že jsem došla po letech k téměř totožnýmu klíči! Wow. Spadla mi brada, strašně se mi ulevilo, že na to někdo kouká stejně “bláznivě“ jako já... Děkuju moc a držím palce na Tvojí cestě!�� Jana (@zasadnezdrave)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji, že jsem mohla nahlédnout a pochopit. Opravdu skvěle napsaný článek.
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  6. Krasne ,drzim palce na ceste sebauzdravovania ....



    OdpovědětVymazat
  7. Jste borka!��Fandím.... Dáša

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za odvahu a napsání tohoto článku. Četla jsem se zatajeným dechem až do konce. Protože ty pocity všechny tak dobře znám, ale ne proto abych našla pro sebe řešení. já už mám pleť čistou a i záda, za který jsem se taky strašně styděla a tam to trvalo dýl než ten obličej, ale zmizely bez jakýchkoliv přípravků a procedur a já si říkala, hele asi se totální vynechání chemie nejen v kosmetice, ale i doma, promítlo až na ty zada. Ale ve skutečnosti to bude spíš tím, kam jsem se posunula za poslední tři roky, jak vnímám sebe, že nemám strach co řekne okolí...stojím si sama za sebou. Né že by se mi občas taky něco nevylouplo, ale vesměs už mám korektor jen na kruhy pod očima, když se nedaří moc spát. Držím palce na cestě a děkuji. Ps:kdysi mi jeden kluk, co se mnou chodil řekl, ať si koupím nějakou pleťovou vodu, protože co jsem s ním chodila, tak jsem měla vážně ultra boláky. Brzo jsem se s ním rozešla a už nikdy jsem neměla tak strašný stav pleti jako tenkrát...po dvaceti letech už chápu proč....

    OdpovědětVymazat
  9. Hodně bolavé hodně osobní ..i pro mne

    OdpovědětVymazat
  10. Silná zpověď. Krásné věty. ��

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Veroniko, děkuji za krásný a upřímný článek. Zrovna odličuji silné vrstvy mejkapu z boláků, které zastupují moji bezdradnost, co si počít se vztahem, ve kterém jsem a ve kterém bohužel přestávám vidět budoucnost...

    OdpovědětVymazat
  12. Krasny clanok! Sice akne nemam, ale naprosto s Vami suhlasim a chapem presne to vysvetlenie ku ktoremu ste dosla! Ja to mam podobne, ale urcite ste mi otvorili cestu, ako sa pozerat a vnimat na niektore moje neduhy :-) Majte sa krasne!

    OdpovědětVymazat
  13. Veroniko díky...za odhalení bolavého místa a za psaní o tom,o čem píše málokdo...jsem na tom podobně,někde ve fázi přírodní kosmetiky,hodně běhu a vody,snad mi dojde i ta další fáze,díky za nakopnutí :)

    OdpovědětVymazat
  14. Na většině fotek nebo i videozáznamů s vámi to není vidět,respektive sama bych si toho nikdy nevšimla.To je výhoda. Ty nejdrsnější projevy kožních nemocí, které často bývají i na jiných částech těla,jsou pro nositele opravdu těžké z mnoha důvodů. Lupénka, atopie, akné...Mně problémy odeznívají s věkem. Má to hodně co dělat s hormony, fází cyklu,stravou, stresem, kvalitou vody,vzduchu...no a lidé, které potkáváte, to může klidně být ten stresový nebo naopak uklidňující faktor - a opět vliv na hladinu hormonů.....

    OdpovědětVymazat
  15. Pavlína Hořejšová9. ledna 2020 22:08

    Veru, děkuju za sdílení. Řeším ekzém na rukou, taky od jedenácti, a nějak jsem vždycky tušila, že to je o kontaktu s tímhle světem a lidmi, ale nikdy na to nenašla ten klíč. Ale tenhle text mi osvítil nový pohled. Vím naprosto jistě, že se mi v kontaktu s jednou osobou ten ekzém proměnil v obří puchýře hnisu na celé ruce, bylo to úplně děsivé, a zmizelo to mávnutím kouzelného proutku po tom, co zase odjela. No, moc děkuju, po dlouhé době si zase promluvím se svýma rukama.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako bych to psala já! Po kontaktu s "léčitelkou", která mi byla tak strašně nesympatická a kam mě přivedla maminka asi ve 13 letech ve snaze pomoci, se mi v podstatě svlékla kůže na rukou, jak píšete - bylo to děsivé! No také si teď jdu promluvit se svýma rukama a zjistit, proč po porodu je to takové peklo...

      Vymazat
    2. Organismus je vycerpany,hormonalni zmeny. Mela jsem to taky. Psychika to neni,domluva nepomuze:)

      Vymazat
  16. Dává to smysl, v psychologii se akné popisuje jako strach ze vztahu (a tím pádem jakási obrana aby díky tomu byl vznik vztahu asi komplikovaný). Už je to dávno co jsem tohle slyšela a celkem pravidelně se mi to vybavuje kdyz vidím někoho z tímhle problémem, případně kdyz mě se občas něco udělá taky, řeknu si, s jakým pocitem to mám spojeny a celkem to funguje. Já tím trpěla hlavně v pubertě a ne takhle Ale stačilo mi to. Držím palce ve vaší cestě

    OdpovědětVymazat
  17. Strašně moc a moc vám děkuji za tento článek. Zrovna dnes už jsem se rozbrečela, že už nevím co ještě vyzkoušet, abych konečně ve svých 32 letech nevypadala jak nějaká zanedbaná feťačka. Poslední dva roky (po narození druhého dítěte) bojuju s boláky na obličeji, krku a zádech a už jsem z toho vyřízená. Váš článek mi ale MOC pomohl.
    A mimochodem- NIKDY jsem si nevšimla, že bojujete se stejným problémem.

    OdpovědětVymazat
  18. To bylo, jako bys popisovala můj život, včetně acnecoloru a vět:"po porodu se ti to spraví". Díky za sdílení tvé cesty. Za nový pohled na věc. Zamýšlím se nad svou pletí z tvého úhlu pohledu. Petra

    OdpovědětVymazat
  19. Wau.. Díky moc, Adriana

    OdpovědětVymazat
  20. Text, který mnou rezonuje. Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Veroniko, diky za zajimavy nazor. Jak rikas ty, take jsem vyzkousela uplne vsechno. Momentalne se mucim s vysazovanim lepku a laktozy. Bez velkych uspechu. To co pises by me vzivote nenapalo, ale zni to opravdu zajimave. Rozhodne to stoji za uvahu i snahu zaradit do zivota. Preju hodne stesti do budoucna. Tva trochu znama z beache :)

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji za článek,sama jsem si prošla peklem. Když jsem otehotnila a porodila,kojila..pleť byla nejhorší. Kdyby nebylo malého asi bych skocila pod vlak. Měsíc jsem byla zavřená doma a při pohledu na sebe do zrcadla jsem jen brecela. Proudy hnisu ze mě tekly nekontrolovatelne. Nikdy mě nenapadlo se na to podívat tímto směrem. Byla jsem u doktorky a ta když mě uviděla hned ve dveřích se zdesila. V té době můj malý synek měl atopicky ekzem a v něm stafylokoka,já to měla taky. Hubu nateklou jak balón,v noci jsem nespala jak to bolelo,palelo,cukalo v tom. Byla jsem za exota. Lidi mě zastavovali na ulici a nabízeli mi různé produkty. Hrozné období. Já to tedy vyřešila léčbou dlouhou,agresivní ale je klid.

    OdpovědětVymazat
  23. Verunko zdravím a souzním.. Stejným způsoben jako Vy jsem se já zbavila astmatu. Trvalo roky, než jsem přišla na to, co mne dusí. Byl to strach o mojí mamku alkoholičku, která když zemřela, já se přestala dusit. I když mi ohromně chybí, je to i jistá úleva. Mmch jsem na Vás narazila, když mamka zemřela a já hledala články o smrti.. abych porozuměla..Zajímavý pohled na akne jsem zaznamenala i na stránkách Emaptia. Akné
    Obtíže s navazováním kontaktů, tělesné problémy, nedostatek sebedůvěry, výzva objevit a prožívat sexualitu, uvolnit cestu k druhému pohlaví.
    Akné nejvíce postihuje dospívající díky tomu, že prožívají období otvírání se jiným pohledům na svět a duševně se osamostatňují, tím se stávají zranitelnějšími. Je to doba hledání svého já, sebedůvěry a lásky k sobě, doba hledání vlastní hodnoty a ocenění.

    Je třeba poznat, že každý má své pozitivní a negativní stránky a není třeba se s nikým srovnávat.
    Je třeba zbavit se strachu projevovat své city, neuzavírat je v sobě, učit se lásku projevovat i přijímat.
    Moc zdravím a děkuji za článek. Mirka

    OdpovědětVymazat
  24. Veroniko, respekt!! Prostě z hloubky duše klobouk dolů.ten vás klíč je,myslím,ke všemu.ja mám své motto: co vyzařujeme to přitahujeme.��

    OdpovědětVymazat
  25. Hezky napsane. Gratuluji k prohlednuti, ne na darmo se rika "vse je jen v hlave".

    OdpovědětVymazat
  26. Veru, parádní článek, nádherný ... ezo/ne ezo ... souzním, že odpovědi jsou v nás. O cokoli jde (nemusí to být nutně jen akné), má to s něčím spojitost a jen my ji můžeme odhalit. Nádherně jsi to popsala.

    OdpovědětVymazat
  27. Já bych řekla, že to není žádné ezo, ale čistá psychosomatická medicína :) Hnízdil, Honzák, Dahlke a spol. Fandím každému, kdo sebere odvahu podívat se pravdě do očí a uznat, že fyzické problémy velmi často (někdo tvrdí, že bez vyjímky) začínají v naší hlavě.

    OdpovědětVymazat
  28. Užasný! Máte můj velký obdiv za otevřenost se kterou jste takové citlivé téma sdílela, jste skvělá a bezpochyby na té správné cestě!

    OdpovědětVymazat
  29. Ahoj Veronika, dakujem za tvoje zdieľanie. krásne si to napísala a pochopila. posledné dni to vnímam podpobne. rozmýšlala som kedy začalo akné mne. a prišla som k podobným výsledkom. ked som nebola sama sebou, neukázala sa aka som naozaj. idem si tu tvoju vetu poznačiť, idem sa naladiť a pochopiť. plačem a dakujem. držím palce nech nás naša pleť-koža chráni, ale tak aby sme videli jej zdravú podobu. :)

    OdpovědětVymazat
  30. Souzním. A děkuji. Mně obdobně pomohlo čínské přísloví: "Napětí je stav, kdy myslíme na to, kým byste měli být. Uvolnění je stav, kdy jste tím, kým jste." A ona je to krásná paralela i k tomu pupínku, který je celý napjatý i kůže kolem něj a vymáčknutím se snažíme, aby na pleti nebylo nic cizího a byla tím, čím je. A čím více napjatých situací prožíváme, tím více se to projevuje i na obličeji...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuji Jani. To prislovi si napisu. Porad si sama na sebe vytvarim tlak vysokymi naroky, ktere nejsou realne mozne. Tohle jsem si potrebovala precist. Dekuji.

      Vymazat
    2. Celý článek od Veroniky - jako bych ho psala já. A toto přísloví od Jany - píši si.
      Článek mě povzbudil, reakce mě povzbudila. Na svoje "beďary" se teď budu učit koukat jako na pomocníky, ne jako "problémáče". Díky, ženy.

      Vymazat
  31. Děkuji za tento článek, s akné bojuji asi od svých 15-ti let a tento rok mi bude 30. Už je to mnohem lepší, ale stále se ukazují. Díky Vašemu článku si připomínám, že je potřeba se na sebe dívat jinak, jinýma očima. :-)

    OdpovědětVymazat
  32. Strašně moc Vám děkuju!! Moc to pro mě znamená. Teď brečím jak želva já a všechno do sebe zapadá.

    Přeju Vám hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  33. Akne tohoto typu zpusobuje Stafylococcus aureus,ktery lze prokazat krevnimi testy. Cestuje po organismu,nekdy je v latentni fazi(spi),proto se plet zlepsi.Zalezi na celkovem zdravotnim stavu.

    Samozrejme,ze jako kazdou nemoc,kontakt s nekym pro me negativnim ji muze zhorsit.
    Myslet si,ze to stoji jen na psychice,je nezodpovedne a nebezpecne.
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Psychika ma vliv na imunitu. Imunita na vliv na to, jak moc se S. aureus muze v tele mnozit a projevovat. Ludmila

      Vymazat
    2. Neumite cist,nechapete text. Viz vyse..Myslet si,ze to stoji jen na psychice....

      Vymazat
  34. Dobrý den ��, přeji na cestě trpělivost a spoustu sebelásky. Mě od 12 let trápily kožní alergie (znenadání bez zdánlivé souvislosti, zřejmě coby kombinace emoce a ?, mi začala natékat a oranžovět kůže na celém těle včetně obličeje, která byla pod tlakem otoku napnutá a hodně moc bolela svědila a žhnula. Pomáhaly studené sprchy, ale ty způsobily zimnice. Do toho křečovitá bolest břicha. Pomohl jen odvoz do nemocnice a antihistamikum do krve. Zblázněná autoimunita = potlačené emoce, nemožnost žít svůj život díky manipulativnímu prostředí, ztráta sama sebe, hněv obrácený vůči sobě, rychlý únik skrze odvoz do nemocnice. Pomohlo mě začít se vracet sama k sobě, být tím kým jsem bez ohledu na to co si myslí okolí (48 let, loni jsem se přes smutek konečně dostala k agresi a hněvu :), postupně postupně). Hodně pomohla kraniosakrální biodynamika (nakonec jsem jí i vystudovala) a výklad mapy Human designu (také vystudovala). Lékem je nakonec vždy sebeláska, vzít si zpět svou životní sílu, hluboká důvěra v život/v moudrost těla a naopak nevěřit vlastní mysli, která se snaží chránit, ale ve skutečnosti vše jen zhoršuje :) Držím palce! �� Jste dokonalá taková jaká jste ❤️��. Eva K.

    OdpovědětVymazat
  35. Tak přesně takhle jsem to měla s atopickým exémem. Mazala jsem vším možným, kůže se mi drolila, byla suchá a bolavá. Měla jsem depky - suchá místa v obličeji pálila a na oblečení mi zůstávaly bílé šupiny z krku. Exém zmizel sám od sebe. Zpětně jsem si uvědomila, že jsem nedůvěřovala sama sobě a děsně se bála, že něco nezvládnu resp. nestihnu. Bylo to v době, kdy od nás odešel muž a já zůstala se dvěma syny 5 let a 2,5 roku sama. Časem jsem si uvědomila, že vše zvládneme bez tatínka, že ho nepotřebujeme. Já si vše zorganizovala podle sebe a je klid.

    OdpovědětVymazat
  36. Četla jsem s dokořán otevřenou pusou a ptala se: "Sakra, kdo píše o mně???". Ty pocity o hladkopleťačkách sedly jak prdelka na hrnec. Jen já nebojovala a nebojuji s akné, ale s ekzémem, který se objevil 14 dnů po narození úporně, po celém tělea a od konce puberty se drží už jen v obličeji (až bude menstruace, po prvním pohlavním styku, po porodu..., chacháááá!). 49 let. Vyzkoušeno také kde co. A tomu, kdo vynalezl makeup, bych dala Nobelovku ♥.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 14dni po narozeni...Tady sama jasne vidite,ze to neni psychikou..ani jinymi lidmi

      Vymazat
  37. Neuvěřitelné, akné sice nemám, ale Váš článek jsem zhltla skoro bez dechu. Drzim Vám palce a ať se ten vnitřní hlásek už neztrati.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Článek jsem nepsala (i když se mě téma týká), ale děkuji za tuto odpověď.

      Vymazat
  38. Veroniko, mám to asi podobnou mechaniku, akorát s očima. Od mala mám +osm dioptrií, teda teď nově už devět. A taky jsem si vždycky přišla jako mimoň, který asi mimoněm musí být, protože mu nikdo moc vlastně nerozumí a on nerozumí světu. Teď jsem se tím zrakem začala zabývat víc a ta interperetace brýlí jako bariéry/ochrany/obrany před světem mi dává zatím nejvíc smysl. Abych se nemusela měnit podle očekávání ostatních a vůbec s touhle disproporcí nějak vcházet do konfliktu, raději zůstávám schovaná za tlustýmu skly. Možná je to takovej divnej začarovanej kruh, že se člověk často před zdrojem bolesti vlastně paradoxně ukrývá v bolesti. Hm. Ráda bych se to naučila ustát a jak píšete "jsem na cestě", teda jako doufám ... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anebo existuji vrozene dedicne ocni vady,ne??
      M.

      Vymazat
  39. Děkuji za krásný článek...v mnohém mi byl velmi blízký.. Mám z Vás radost a přeji aby se vám dál dařilo.. Krůček po Krůčku.. ❤️

    OdpovědětVymazat
  40. Skvělý článek, trpím pupínky od poberty. Teď je mi 22 a stále se mi dělají a dospěla jsem k názoru, že už se dostávám do věku kdy pupínky asi z puberty nebudou. Je tedy pravda, že nejhorší období je vždy před menstruací, ale než to zmizí je půlka cyklu za mnou. Jím zdravě, hodně piju a používám přírodní kosmetiku a prostě nic. Váš článek se mi líbí ,protože mi dává zamyšlení co mi to chce říct a jako malá jsem přesně prožívala svůj svět kdy jsem tedy nejvíce času trávila s koňmi a s lidmi si nerozuměla a s rodiči se těšila až budu dospělá a dělat si co chci. :D :D tak půlku odpovědi už mám :D

    Niky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mno taky s tím "bojuji" asi úplně stejně jako autorka.. je mi 38 let... Momentálně kojím 3. dítě a menstruaci nemám ani 18 měsíců po porodu... Nejlepší pleť a vlasy jsem měla během posledních dvou těhotenství a následných 6-ti nedělí.. pak se mi to vždycky vrátilo do aknozniho standardu :(

      Vymazat
  41. Pane bože, nevím, jak je to možné 🙏, ale jako bych z půlky četla o sobě! Vaše pocity jakoby byly i mé pocity! Sice Vás znám z dálky, ale tím víc je to pro mne zvláštní..
    Gratuluji k pochopení a uzdravení 💙!

    OdpovědětVymazat
  42. V životě jsem nečetla žádný text o kožní nemoci (u mě atopickému ekzému), který by se mnou tak rezonoval, jako ten Váš... Děkuji, jdu na to také zkusit přijít!

    OdpovědětVymazat
  43. Byly doby, kdy jsem ze stejných důvodů vstávala časně ráno v začátcích našeho vztahu a nanášela si mejkap! Než jsem dovedla uvěřit tomu, že existuje člověk, který mě bez něj bude schopný vidět a přitom se mnou zůstat. Přeji, ať už to teď k cíli jede expres bez zbytečných zastávek a přestupů:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem někdy v přítomnosti muže v make-upu i spala, ... co kdyby náhodou se v noci probudil a viděl mě :-). :-(

      Vymazat
  44. Moc krasne napsane❤akne mam od detstvi,nejdriv me trapil tezky rozvod rodicu,pak moje pihy(ktere mi ted trochu pomahaji maskovat akne ��)sikana ve skole,prace,...pak jsem 4 roky resila manzelovy nevery a akne se objevilo i na zadech,zvlastni...uz rok jsme od sebe,i kdyz se diky synovi vidime skoro kazdy den...mam noveho pritele,ktery je vlastne moc fajn a super,ale od leta se mi oblicej moc moc zhorsil a pritom to na jare vypadalo ze je konecne puberta pryc...zvlastni,asi mam jeste na cem pracovat

    OdpovědětVymazat
  45. Děkuji! Článek jsem četla, protože si mne přitáhl...Četla jsem, protože je skvěle napsaný! Neuvěřitelně mě zajímala podsatata věci s tak silným vnitřním prožitkem. Prožitek hledajícího se stejným logickým postupem! Ach jo. Zase brečím. Je opravdu těžké hledat souznící bytosti, hledající proč se děje co se děje. Ať jsou to reakce lidí, či těla, či masky...Hledání do jádra věci. Opravdu to oceňuji, rezonuji a rozumím a držím pěsti, ať se daří po všech stránkách. Ať nacházíte více lidí, před kterými nepotřebujete nosit masky! Ještě jednou děkuji!

    OdpovědětVymazat
  46. Děkuji. Děkuji moc

    OdpovědětVymazat
  47. Děkuji za tento článek. Akne mám v různých formách od 13 let (nejprve na čele, na gymplu se mi přestěhovalo na tváře a bradu). Bez mejkapu nevychazim, bolaky se mi hojí měsíc(e), mám jizvicky na tváři i na dusi. Teprve po přečtení tohoto článku mi to začíná dávat smysl. Jakobych četla o sobě. Díky, díky, díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufam,ze to lecite. Hormonalni nerovnovaha a pritomnost Stafylococcus aureus,zlateho stafylokoka,je nejcastejsi pricina.
      Psychicky stav samozrejme ovlivni kazdou nemoc.
      Ale myslet si,ze je vse o psychice je velice nebezpecne.! Ta bakterie proste tu existuje a akne zpusobuje.!

      Vymazat
    2. Kožní lékařka mi řekla, že zlatý stafylokok je druhotná infekce akné, nikoliv příčina. Vrací se ale i po cílené léčbě ATB. Krev mi na to teda nikdy nebrala. Po svých zkušenostech jsem zastáncem kombinace léčby a práce s psychikou.

      Vymazat
    3. Krevni obraz je zaklad. Stafylococcus cestuje,schovava se i v organech,coz je nebezpecne. Nekdy spi. ATB se berou na tuto bakterii. Nekdy akne doprovazi teplota zvysena pokud je prave tato bakterie pritomna. Samozrejme ze hormonalni nerovnovaha a psychicky stav ovlivni.
      Pak je lecba atb cca 2,5 mes,ktera ma vedlejsi ucinky a je na tezsi formy. Muze zvysovat cholesterol,zpusobovat prenatalni vady u plodu,apod.

      Vymazat
  48. Jen čtu a přikyvuju a směju se s radostí, jak přesně a výstižně je popsáno vše a není třeba nic doplňovat, vysvětlovat. Je mi 44 a je to asi deset let, co jsem tuhle bitvu také konečně vyhrála.
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  49. Veroniko, clenek jsem shltla aniz bych mela nebo sdilela vase problemy. Bavil me a diky za nej!!!
    Renata

    OdpovědětVymazat
  50. Byla jsem na tom hoodne dlouho (12-25) stejne, a dosla jsem k vicemene stejnemu zaveru jak Vy...zajimave...:)))

    OdpovědětVymazat
  51. Veroniko, děkuji!
    Při čtení článku jsem měla husí kůži, tolik porozumění v tomto problému jsem snad nikdy nezažila..
    V poslední době jsem dospěla ke stejné podstatě věci jako vy. Není to boj, je to cesta, cesta k rozuzlení problému, tam uvnitř v nás.
    Má hormonální porucha nemá z lékařského hlediska známou příčinu. Mně je v poslední době příčina již zcela jasná. Po velké vztahové změně ale cítím, že jsem se vydala tou správnou cestou.
    Držím všem, kteří se v životě potýkají se stejným problém přeji, aby k tomu také došli a jejich život byl šťastnější.

    OdpovědětVymazat
  52. Milá Veroniko, je moc dobře, že jste to napsala.Z tohoto článku si vezme každý co potřebuje. Základ je ale stejný. Co musím pochopit, co mi to tělo říká, čeho se bojím,co jsem nepřijala,většinou je to nějaký strach...moc děkuji. Radka

    OdpovědětVymazat
  53. Děkuji!! Obrovský nádherný puzzlik do mé skládanky. Děkuji, že jste se podělila. Vyslala jste tím do světa velmi silnou léčivou energii. Mám ráda vaše pohledy na svět. Ať se daří! H.

    OdpovědětVymazat
  54. Je to pravda... při pobytu v nemocnici a klidu na lůžku 10 dní, všechny puntíci zmizeli a po 10 dnech v práci je to zase horší. Jen by to chtělo odvahu práci změnit a tu jsem ještě
    nenašla...

    OdpovědětVymazat
  55. Ano, takhle to funguje!!! Léta mi otékala pusa jen při pohledu na rajčata, která jsem měla spojená s mým pobytem na chalupě, kde jsem kousala mé kamarádky. Léta jsem si to nevědomky vyčítala - se slovem rajče mi otekla pusa. Až po narození syna jsem mamince těch pokousaných, dávno už dospělých žen řekla, jak mi je to líto. Ona mi řekla, že to nic, já si odpustila ... a šla si dát rajče, na které jsem dostala neuvěřitelnou chuť a nic, pusa dobrý :-)

    OdpovědětVymazat
  56. Děkuji, že jsi to napsala, vím, že to muselo stát hodně odvahy. Při čtení se mi chtělo až brečet, je to jako bys to psala o mě s tím rozdílem, že já jsem svoji cestu k vyléčení bohužel zatím nenašla. Zkusím se zaměřit na to, cos psala,treba by to mohla být i má cesta. Akné trpím od základní školy, letos mi bude 37 a pořád bojuji. Jedine, co mi pomohlo a měla jsem pleť normální, ne hezkou, ale normální, bylo Curacne, které ale mělo takové vedlejší účinky, že už si znovu léčbu nelajsnu. Mám pocit, že celý můj život je určován mojí pleti a jen se modlím, ať tu hrůzu po mě nezdědí má dcerka. Kdo to nezažil, opravdu nepochopí.
    Ještě jednou Ti děkuji za sepsání tohoto článku a strašně moc Ti přeji, ať Ti krásná pleť vydrží už napořád.

    OdpovědětVymazat
  57. Děkuji mockrát za článek, právě jste mi odpověděla na to,proč se od rozvodu dělá takhle bolavé akné mě..měla jsem bolaky v pubertě, pak se to nějak víceméně srovnalo, když jsem byla vdaná, těhotná, pri kojení- nic,pleť jak abyste, sem tam před menses drobný pupínek. Jen jsem s hrůzou vzpomínala na pubertu a děkovala Bohu,že tohle už neřeším. Pak najednou "na stará kolena" bum a znovu. A přesně jak píšete, bolaky, které se dělají před očima, rano při líčení nic a do hodiny bolak, že bolí půlka obličeje.. do toho křehká kůže,která praska, krvácí,svědí,nehoji se..nezabírá nic,vyzkoušela jsem většinu věcí, co jste popisovala. Trochu zabraly hormony, ale stejně to není žádný zázrak. A ty vztahy? Od rozvodu, když jsem s někým byla, tak problém, člověk se stydí odlicit, probudit se vedle nového partnera..a nyní,když jsem sama,tak mám pleť oběť hladkou, že jsou dny,kdy si ani nedám makeup, jen lehce zamaznu staré jizvy..takže ano i u mě je to o vztazích, kůže se mi snaží říct ,s kým ano, s kým ne..��‍♀️ tak to je dobrý ukazatel do budoucnosti..a jen tak mimochodem, podle toho,jak sama sebe popisujete, co máte rada,co Vám vadí- nenapadlo Vás nechat si udělat testy na Aspergeruv syndrom? Přijdou mi ty projevy,co popisujete, docela typické�� nicméně děkuji moc,za Vaši odvahu sdílet takove bolave místo..

    OdpovědětVymazat
  58. Velké poděkování Dr. Wealthymu, že nikdy nevěřím, že po všech těch letech zklamání z obrovských spamerů na internetu, kteří chodí po podvodných lidech, stále existuje opravdové kouzlo smrti, dokud jsem nebyl vhodný setkat se s dr. Wealthy skutečným kouzlem kouzel, přes blízkého přítele jménem Jennifer, kterého mi Dr. Wealthy předtím pomáhal, když jsem ho kontaktoval se svým e-mailem na wealthylovespell@gmail.com, vysvětluji, jak mi můj bývalý manželé dávají problém v mém manželství, nikdy mi nedovolila chvilku klidu a Musím to ukončit tím, že ji zabiju, a nechci využít vraha, protože to bude riskantní, tak jsem to musel udělat duchovně, proto jsem se ho rozhodl kontaktovat, ujistil mě, že se nebudu bát Kontaktoval jsem správnou osobu ve správný čas, spolupracoval jsem s ním a za méně než týden byla moje ex mrtvá, spala a nikdy se neprobudila díky Dr. Wealthy, opravdu je to opravdu skromný muž. můžete kontaktovat dr. Wealthyho s jakýmkoli smrtelným kouzlem, jako je zabít svého nadřízeného v kanceláři a zaujmout jeho místo, kouzlo smrti zabít svého otce a zdědit jeho bohatství, smrtelné kouzlo zabít každého, kdo vás v minulosti obětoval, kouzlo pro zvýšení mezd, kouzlo pro povýšení v kanceláři, kouzlo, aby se váš bývalý milenec vrátil, pokud věci ve vašem životě nefungují dobře, pak ho musíte kontaktovat nyní e-mailem wealthylovespell@gmail.com zavolejte nebo přidejte jej na WhatsApp +2348105150446.

    OdpovědětVymazat
  59. Měla a doteď mám taky stejný problém (i když už se mi to taky celkem lepší - je mi 32). Ještě navíc jsem se styděla za to, že "kovářova kobyla chodí bosa", protože moje máma je kožní. Máma z toho byla frustrovaná snad ještě víc než já, takže na mě vyzkoušela snad úplně všechno od různých lihů, kyseliny salicylové, peroxidu vodíku atd. atd. až po různé lasery, AHA kyseliny či retinoidy, po kterých se nesmí 2 roky otěhotnět, aby dítě nebylo postižené.

    Občas něco trochu zabralo, ale jakmile jsem to vysadila, zase se to vrátilo zpět. Většinou to ale ani nezabralo. Akorát mám ze všech těch chemikálií taky papírovou a přesušenou kůži.

    Zlepšilo se to asi až s postupným usazením se s manželem, který mě neustále nepozoroval, jestli se mi udělal další beďar a taky mě odnaučil "nípání se". Taky se mi to přece jen zlepšovalo s každým těhotenstvím (a s porodem většinou došlo zase k dramatickému propadu, kromě teď třetího dítěte, kdy už to zůstalo docela dobré).

    Mně taky na rozdíl od Vás dělají docela dobře ty oleje (hlavně mandlový) a pak na promaštění konopný krém Carun (ten mě podobně jako Vás sádlo asi jako jediný nedráždí). A teď mi jizvičky trochu vyhlazuje 30 procentní kyselina mandlová, na kterou kupodivu nemám tak dráždivou reakci jako na ovocné kyseliny.

    Tak ať vám dobrá pleť vydrží. A hlavně ať máte kolem sebe lidi, které kolem sebe chcete mít.
    Ráda jsem zavítala na Váš blog (objevila jsem ho paradoxně až teď s článkem o akné:-D

    OdpovědětVymazat
  60. Dobrý den,při čtení vašeho článku mi vytanulo na mysli téma "autismus objevený až v dospělosti"...asi v návaznosti na vaše silné pocity nepochopení vůči světu....

    OdpovědětVymazat
  61. Děkuji moc za odvahu jít s kůží na trh (doslova).Tak už to chápu, proč mi to akné (28 let, velmi podobná forma jako u Vás) skoro úplně zmizelo, když jsem psala diplomku a v podstatě jsem byla měsíc zavřená doma. Dekuju a přeju hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  62. V mém případě šlo o hormonální akné a zlepšilo se to s antikoncepcí. Děti neplánuju, tak jestli by zafungovalo to "až" (otěhotním/porodím/dokojím),to se asi nedozvím. Tohle vysvětlení zas tak ezo nezní. Stres, psychika, možná dílem i ty hormony. Respektive psychosomatika. Mně se zas chytá každá rýmička, když nejsem v pohodě.

    OdpovědětVymazat
  63. Dobrý den, děkuju za úžasný článek. Také jsem vyzkoušela kde co (vynechání lepku, cukru, mlíka, rok a půl čínská medicína, zelený ječmen a já nevím co...) a nic, už asi tak 20 let. Spánek, slunce, ok, ale taky žádná hitparáda. A jediné, opravdu jediné dvě situace, kdy jsem si všimla, že je to lepší, je po večeru stráveném s lidmi, se kterými se cítím dobře a cítím, že energie volně proudí (mimochodem mám to tak i s povlakem na jazyku); anebo v období, kdy jsem si každý večer našla 20 minut na pozorování dechu. To se pleť měnila jako zázrakem. Takže tolik moje zkušenosti a jsem ráda, že ve Vašem článku je to vyřčeno - že to není jen o tom, že "aha, ta se láduje kde čím, co jí nesedí" nebo že "aha, ta by měla jíst ječmen a chlorelu" atd. Děkuju!

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...