neděle 19. srpna 2018

Proč nemám ráda "selský rozum" a "zlatou střední cestu"

"Já myslím, že žádný extrém není dobře. Člověk by měl používat selský rozum."
"Proč to musíte takhle vyhrocovat? Nebyla by lepší zlatá střední cesta?"

Říkáte si, proč začínám článek těmihle obecnými, nicneříkajícími bláboly?
Protože právě tohle jsou dva argumenty, které se v diskuzích pod (mými) články objevují nejčastěji.

Chození na boso? Na zahradě ok. Ale ve městě?
Zdravá strava a vegetariánství? Moc raw-bio-eko.
Vzdělávání dětí doma? Nebylo by lepší jít zlatou střední cestou a zvolit nějakou alternativní základku?

Já chápu, co autoři chtějí těmi komentáři říct. A velmi si cením jejich neagresivity.
Ale čím dál víc tenhle typ argumentace nemám ráda.




Ne že bych snad měla něco proti "selskému rozumu" a "zlaté střední cestě".
Ať si každý myslí, jak potřebuje. A ať si každý jde cestou, po které se mu kráčí dobře.


Ale prosím, nezaměňujme svůj názor se "selským rozumem" a se "zlatou střední cestou"




Opírat se o berličku normálnosti mi nesedí z mnoha důvodů:


1) Co je časté a obvyklé, nemusí být nutně dobré

Stačí zapátrat v dávné i nedávné historii a bez obtíží vytáhneme příklady, kdy většina šla se sklopenou hlavou vyšlapanou cestou, která se ze zpětného pohledu ukázala v lepším případě jako blbá, v horším jako destrukční.


2) Na naprostou většinu názorů nelze použít škálu

Tohle tvrdím i přesto, že jsem na vejšce studovala metodologii sociologického výzkumu, kde vás naučí, jak udělat škálu do dotazníku naprosto ze všeho.
Pokud jde o velikost bot nebo počet dětí, tak ok.
Ale škálovat názory a chování lidí? Vždyť je to tak neuvěřitelně barvitá proměnná, do které vstupuje tolik drobných detailů, že jakmile z toho uděláte úsečku s dvěma extrémy, realitu brutálně zjednodušíte.


3) Nikdo neví, kde jsou hranice normálnosti

Co je ještě normální a co už ne? Kdo o tom rozhoduje?
Existují na všechno nějaká všeobecná, "od Boha" daná pravidla?
Opravdu všichni, kteří argumentují normálností, věnovali čas tomu, aby si nastudovali rozložení Gaussovy křivky pro danou veličinu?
Nebo se prostě jen spolehli na to, co se jim zdá být normální v rámci jejich sociální bubliny?
Asi málokdo by o sobě řekl, že není tolerantní. Ale ruku na srdce a druhou se chytit za nos - kdo z nás zvládne být bez mrknutí oka tolerantní i v případě, že posuzovaná skutečnost vykročí mimo naše hranice toho, co považujeme za normální?
Já bez mrknutí oka přiznávám, že mi v tom oku občas cuká. A to na tom vědomě pracuju.


4) Co je normální pro mě, nemusí být normální pro tebe

Můj selský rozum mi říká, že je lepší chodit bosa a nejíst maso.
Moje zlatá střední cesta ve vzdělávání mých dětí je domácí komunitní vzdělávání.
A jak to vidíte vy?

5) Je to argument, který nerozvíjí diskuzi

Se "selským rozumem" a "zlatou střední cestou" končí veškeré debaty. Je to finální, nepřebitelný trumf, na který nikdo nemůže nic říct. 
Protože kdo by dobrovolně přiznal, že není normální? Já třeba jo, ale je za tím 34 let tvrdého tréninku.



Tak co s tím, aby tenhle článek nevyzněl jako zbytečné plácnutí do vody?
Já osobně bych se přimlouvala za to, abychom

  • radši než "selským rozumem" a "zlatou střední cestou" argumentovali slovy "já to mám tak a tak",
  • automaticky neházeli do škatulky "extrém" vše, co se neprotíná s naším vesmírem.


Vypadá to jako maličkost, ale tohle je podle mě jedna z věcí, která přispívá k něčemu, co nazývám "otevřená hlava".
A já jsem přesvědčená, že čím víc otevřených hlav, tím bude na světě líp.


Knížka pro děti, které mají hlavy ještě otevřené.
Byla by škoda toho nevyužít a jen přihlížet, jak se jim pomalu zavírají.
Klikněte na obrázek a přečtěte si, o čem pohádky jsou.
---
PS: V září a říjnu vyjíždím opět na besedy po Čechách, Moravě a Slovensku. Mrkněte, jestli nebudu náhodou i u vás. Informace o jednotlivých akcích budu postupně aktualizovat, nicméně těšit, těšit se budu už teď! :-)

14 komentářů :

  1. 1) Relativizací pojmů "extrém", "normální" či "selský rozum" docílíte pouze toho, že se stanou dle soudobé módy politické korektnosti nekorektní a budou se opisovat jinými slovy. Přitom jsem si jistý, že dobře všichni tušíme, co se jimi myslí.

    2) Když mi bylo 20, také jsem se domníval, že většina věcí na světě je špatně a když by se všichni chovali dle mých názorů, byla by tohle tisíckrát lepší planeta. Postupem doby jsem ale začal seznávat, že ty tisíce let evoluce lidské společnosti k něčemu byly, že ten stav, do kterého jsme dospěli, zas tak strašný není. A že není dokonalý? To je jedině dobře, aspoň je pořád za co bojovat. :-) Ale nepřipadá mi, že je hlavní problém dneška v pojmech "normální" a "extrém".

    3) Odpusťte mi ta slova, ale podle mě vám chybí trochu více pokory. Ano, díky vaší rodinné tragédii, a tudíž silnému příběhu, můžete propagovat své soukromí na internetu a prodávat jej v knížkách. Blahopřeji, našla jste si svou cestu. Realita je však taková, že většina lidí zkrátka takového stupně volnosti nemůže dnes dosáhnout*) a tak to rádoby nevtíravé podsouvání 100% péče o děti, cestování, domácí školy, atd. vyzní spíš povýšeně než jako dobrá rada.

    *) Například: Bez milionů lidí, kteří jak mravenečci denně pracují v energetice, stavebnictví, těžebním a chemickém průmyslu, by nebyla žádná elektřina pohánějící všechny stroje, žádné stovky chemikálií, které jsou potřeba k výrobě všech těch miliard mikročipů, díky kterým funguje dnešní internet. Nebyl by ani Facebook ani tento blog a 99 % vašich dnešních čtenářů by vás neznalo, mě nevyjímaje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neviem ci pan/pani anonym tento blog cita prvy krat, ale pripada mi ze celkom unikla pointa. Autorka od zaciatku prizvukuje ze nikomu nevnucuje svoj sposob zivota a jednoducho vyjadruje tak ako to ma ona doma. To ci to je lepsie ako to riesite vy alebo horsie je uplne jedno. Nikto nenasiel recept na 100% plnohodnotny zivot bez problemov.

      A myslim ze ta pokora skor chyba vam. Prist anonymne napadnut niekoho koho ani nepoznate a tvrdit ze si na rodinnej tragedii zalozila biznis mi pride totalne arogantne. "odpuste mi ta slova" nie je licencia na to ze mozete povedat cokolvek.

      Vymazat
    2. Anonymní pane, velmi pěkně jste vystihl to, o čem často při četbě Veroniky blogu přemýšlím. Spoustu myšlenek na blogu mě velmi obohacuje a inspiruje, přeberu si to podle svého a to, že o věcech uvažuji z jiného pohledu je výborný. Bydlím na malém městě, máme 4 děti, hodně s mužem pracujeme, abychom vydělali na živobytí, ale děláme to rádi a přes normální a překonatelné životní potíže jsme na světě strašně rádi a máme se všichni rádi. Ve Vašem článečku mi mluví z duše slovo pokora a odkaz s hvězdičkou. A to, že svět potřebuje, abychom my lidi něco vytvářeli pro sebe i pro druhé a pracovali a fungovali a nejen sledovali, jak se sami cítíme. Martina Bartošová

      Vymazat
    3. Myslím si, že ve druhém a třetím odstavci ukazujete a) nepozorné čtení příspěvku, anebo za b) jejich nepochopení. Samozřejmě, možná vy chápete lépe, jak to Veronika myslela a já se pletu, ale žádné vnucování tu nevidím. Každý nechť si najde svou cestu, blog vidím pouze jako místo inspirace. Mě by například tento způsob obživy nevyhovoval a nenaplňoval a ráda budu dělat to "technické zázemí" právě proto, abych potom mohla čerpat krásu a kulturu od jiných lidí, kteří k tomu mají větší vlohy. A myslím si, že takohle to má být a netřeba na to poukazovat jako nějaký kontrast, já naopak v tomto vidím rovnováhu. Všechno je samozřejmě můj čistě osobní názor. :)

      Ad. 1 - pojem normalita je naopak relativizován společností, a přitom, jak autorka správně podotýká, by se měl odvíjet od Gaussovky. Podle mě tedy tvrdí téměř pravý opak toho, co jí přisuzujete. Stejně jako extrémy. Selský rozum je moc fajn věc, jen to občas není rozum, ale ignorantsví - a právě tady vidím kámen úrazu.

      Vymazat
  2. S vasimi nazory na zivot souznim, i kdyz je nejsem jeste schopna praktikovat. Bublinu mame stejnou. Ale znate to, co clovek nema rad, tak pritahuje. :) (nemit rad je ok, ale kritizovat a upzornovat na to je v zakone vesmiru dano tim, ze takovou vlastnost mame v sobe a tim ji rozvijime) otevrena hlava “podle me” respektuje i ty kritiky se slovy zlata stredni cesta a selsky rozum. A pouziva soucitnost. Hodne sil v dalsim rozvoji.

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasim s myslenkou o Gaussove krivce, hlavne proto, ze vidim, ze kdyz clovek vyjede do sveta, tak krivka je casto posunuta uplne jinam (napr trileta materska u nas, jinde (micham ruzne staty) pritomnost tchyne v sestinedeli (vs zvladni vsechno sama), nevychazeni s kojencem z domu po jeho prvni tri mesice (vs u nas prochazky kazdy den), nepokouseni se o kojeni (vs kojeni jako norma), zavadeni cerealii jako prvnich prikrmu (vs zeleninove)...to jsou takove drobnosti, jen pisu par postrehu, ktere me obohatily a daly vlastne trochu sebeduvery a odvahy se ve spouste veci rozhodovat podle sebe.

    Nemyslim, ze bychom jako lidstvo vyvojem dokonvergovali k te zlate stredni ceste, spis mi prijde, ze oscilujem. A hlavne ma spolecnost vlastni mechanismy, jak si udrzet status quo a sebe sama, ty jsou spis vydavany za normalni nez neco, co by prospelo jednotlivci, na to si asi kazdy musi prijit sam.

    Spoustu veci mi tu na blogy prijde inspirativnich, ale ted jsem v centru Prahy potkala dva bose chodce a uplne jsem vedela, ze to pro me neni, ze se o to ani nechci pokouset.

    Diky Veru za odvahu:)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, děkuji za zajímavé zamyšlení. Myslím, že argumentovat selským rozumem je jen jedna z cest, jak vlastně bez rozumného argumentu dodat vlastnímu názoru větší váhu: všichni to tak přeci myslí (ale přitom si to myslím jen já).... Extrémy jsou důležité, aby nutily společnost zamyslet se nad vlastním chováním, kdyby nikdo nevyčuhoval, tak se vlastně nemáme s kým porovnávat a zjišťovat, jak nám vyhovuje žít. A myslím, že pro Vás jako blogerku musí být relativně náročné všechny cizí (a vlastně zbytečné) rady a komentáře vstřebávat, ať už jsou jakkoli neagresivní. Proto obdivuju, že stále zůstáváte sama sebou a nedáte se!

    OdpovědětVymazat
  5. Milý anonymní, Veronika je asi hodne jina než Vy, a proto Vás jeji zivotni styl irituje. Z jejiho blogu totiz nemam pocit, ze to nekomu vnucuje. S pozdravem, anonym

    OdpovědětVymazat
  6. No, po mých velmi nedávných osobních zkušenostech se ráda přikloním k"normálnosti" a "zdravému, selskému rozumu". Víte,pokud během jednoho roku zažijete na vlastní kůži šikanu v práci na vlastní osobě od člověka,kterého jste považovali 6let za přítele - jste šťastní za "normální" lidi co si na nic nehrají a jsou jací jsou. Když se z vaší kamarádky lusknutím prstu stane monstrum co si na vás hojí své mindráky - něco to s vámi udělá.A pak se stane, že tato osoba to nevydrží a odejde neb nemůže pracovat s takovou blbkou jako jste vy a zůstane s váma na pracovišti další osoba, která tvrdí, že má uzkostnou poruchu, ale všichni vidíte, že není porucha jako porucha a toto je nejspíš bipolární porucha jak vyšitá a tak děkujete za každý "normální" den bez šílenců kolem vás.
    Já,Veroniko, preferuji zlatou,střední cestu a zdravý selský rozum neboť těch výkyvů kolem je dosti a když tak pozoruji dnešní děti a dospívající a některé 30tníky, tak si říkám, no potěš koště - se z těch všech "dys" brzo všichni zblázníme!
    Ale jinak jste úžasná a já Vám držím palce:).
    Zdar zdravému,selskému rozumu!
    Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Zdravím vespolek,
    myslím, že jsem pochopila, jak je tento článek myšlen a souzním s ním.
    Myslím, že některé názory pod ním jsou od lidí, kteří Veroniku nepochopili.
    Ale tak je to asi dobře, protože jen samí tleskači a obdivovači by tady nerozproudili žádnou debatu a myslím, že i Veronika je ráda, že její články čtou i lidé mimo tu její bublinu.
    Otevřené hlavy pro všechny!!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  8. Víte, extrémy jsou někdy potřeba. Schválně píšu Někdy.Vyjímečně. Protože se nesmí stát normou. Extrémy totiž bývají agresivní. Extrémy v jídle,chování,vyjadřování,myšlení. A vydávat je za normu je blbě.A že by si každý mohl říkat,dělat co chce? To taky nejde. To se můžem všichni odstěhovat zpátky na stromy a skákat si po hlavách.Extrémy by neměly zasahovat do životů druhých lidí To taky není vždycky cesta.
    Takže jsem fakt za klid a zdravý,selský rozum.
    Katka

    OdpovědětVymazat
  9. no, za normálne a extrémne považujeme každý niečo iné. to čo je pre niekoho extém je pre iného denná rutina v ktorej idú na autopilota. Pokiaľ môj sposob života nikomu neubližuje tak niet dôvod snažiť sa ho zaraďovať do normálnosti. Pre normálnosť a stredné cety sa tu už upaľovalo a ničilo a búralo....myslím, že by nás mohla historia radsej poučiť, aby sme sa nesnažili nikoho vtesnat do normálnosti a vyznačovať cesty ako zlaté stredné podľa toho v akej sociálnej bubline žijeme - ako to už napísala Veru. Možno keby boli ľudia šťastní spokojní a cítili sa pohodlne vo vlastnom živote, prestali by mať potrebu vtláčať ostatných do formičiek a hodnotiť ich sposob života.Ak mám pravdu povedať pred pár rokmi som stretla mamičku v meste na boso. Aj s jej dcérou. Chvíľu som bola v šoku a potom som na to zabudla..pripomenul mi to až tento článok. Možno by bolo jednoduchšie vidieť a zabudnúť -bez súdenia. A všetci by sme žili šťastne až do smrti podľa toho ako sa nám páči:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Snazim se respektovat ostatni. Kdyz nekdo basti ve velkem zabijackove vyrobky, popreji mu dobrou chut. Kdyz je nekdo vegan, rada se ho zeptam na nejaky dobry recept. Pokud potkam vericiho/stareho/nemocneho/smutneho, rada si jej vyslechnu. K tomuto postoji jsem ale musela dospet.

    OdpovědětVymazat
  11. Ja vám veľmi držím palečky, sledujem váš blog a mám rada vaše príbehy, názory, spôsob písania. Napriek tomu si myslím, že v živote každého človiečika nastane deň, keď si bude chcieť protinázor - proti názoru rodiča - vyskúšať. Odovzdávame detičkám, čo si myslíme, že je pre ne najlepšie, tak ako nám rodičia odovzdávali, čo si mysleli, že je pre nás najlepšie.

    A aj tak, dnes podaktorí v dospelosti cítime, že čosi malo byť inak, že sme to ako deti chceli inak. A pokiaľ si sami toto "inak" nevyskúšame, tak ten vzdor, tá chuť na protinázor v nás bude stále hryzkať :)

    Veľmi sa mi páčil rozhovor s učiteľom, lazníkom (v Spojkách Adely Banášovej v SLovenskom rozhlase) - ktorý na lazoch, kam ušiel pred komerciou mesta zistil, že tradičný spôsob života nie je pre neho, lebo je človek nepraktický a nerád pracuje fyzicky. A tiež jeho deti, kým boli malé milovali slobodný život v prírode, no vojdúc do puberty, zdalo sa im všetko mestské až príliš čarovné :)

    Ale ustáli to - tak ako život na lazoch, tak pubertu, pretože všade na svete si vieme nájsť svoje miestečko, svoju slobodu.

    A ja preto dúfam, že tento váš blog Krkavčí matka tu bude ešte aj v čase, keď vaše detičky vojdú do puberty! Lebo ja sa veľmi teším na vaše riešenie takýchto situácii - s humorom vám vlastným, ponechavajúc slobodu dieťaťu, s hlbokou láskou v srdci ho sledujúc a dôverujúc v jeho rozhodnutia, bez akýchkoľvek obáv a predsudkov riešených o sto rokov dopredu...

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.

A že jsem žena opravdická a nevirtuální se můžete přesvědčit na mých besedách. Těším se na viděnou!


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...