neděle 17. prosince 2017

Nemůžete se rozhodnout pro jeden obor? Udělejte z toho vaši výhodu

Možná už jste v tom vždycky měli jasno.
Budu učitelka, doktor, webdesignerka, zahradník, ředitelka zeměkoule.



Nebo jste byli jako já, která neměla jasno ani po maturitě.
Šlo mi tak od všeho trochu, ale v ničem jsem nebyla nejlepší.

  • Hraju na klavír a nezpívám úplně zle, ale je to tak nanejvýš na doprovázení mikulášské besídky sídlištní základky.
  • Rozumím statistice, ale na matfyzu by mi tak maximálně vrzli do ruky kýbl se smetákem a hadrem.
  • Na ženskou (sorry za genderové stereotypy) ovládám docela dobře počítač, ale když se mi na něm něco pošaší, panikařím.
  • Nevadí mi mluvit na veřejnosti, ale... no jak to říct, můj projev je dost neortodoxní a netvarovatelný na to, abych se živila jako motivační speakerka nebo herečka.
  • Baví mě vařit, vymýšlet jídla a dělat pokusy s novými surovinami, ale není to ani na půl hvězdičky od Pohlreicha.
  • ...a mohla bych s výčtem svých polovičatých dovedností pokračovat až na konec internetu.



Často se pro něco nadchnu, nasytím se a pak to opustím


  • Pracovala jsem jako datová analytička, projektová manažerka, account manažerka. 
  • Na volné noze pak jako copywriterka, konzultantka nově vznikajících projektů.
  • Psala jsem vegetariánský blog Spokojené pupky a dělala catering na různé akce.
  • Vedla jsem kurz točení s poikami a kurz vaření.
  • Dělala jsem marketing, sociální sítě a webovky, když jsme s Honzou prodávali hračky na Amazonu.


Nemám problém se vrhat do nových věcí.
Ale když mám pocit, že už mi nic nedávají a nikam neposouvám ani sebe, ani mé okolí, tak je s lehkostí opouštím.





Co vím ale jistě je, že už mě ta "nejistá" budoucnost neděsí


Nemusím už čekat na to, jestli mě někdo bude chtít.
Vím, že se budu umět naučit cokoli si zamanu.
Vím, že si budu umět vytvořit svůj pracovní prostor sama.


Nepřipadám si divná kvůli tomu, že nevím, co je to moje jediné a správné poslání


Nemyslím, že je potřeba, abychom všichni byli úzce specializovaní.
Specialisti jsou určitě potřeba, o tom žádná.
A pokud mezi ně patříte a "svůj obor" jste už našli, gratuluju vám ze srdce.

Ale pak je tu armáda těch, kteří sahají do všech možných oborů a nemůžou si vybrat, čím budou (až budou velcí).
Jestli jste na tom podobně, nezoufejte. Není to špatně.




To jen dnešní doba se nás snaží přesvědčit, že musíme zapadnout do nějaké úzké škatule, kterou vymyslel někdo jiný


Doporučuju se na to vyprdnout :-)

Propojujte obory tak, aby kopírovaly vaše dovednosti.
Co na tom, že takové povolání ještě nikdo nevymyslel.
Co na tom, že vám okolí říká, že už byste si konečně měli vybrat.

Vytvořte si svoji škatuli, která bude zahrnovat všechno, co vás v danou chvíli těší.
A až vás tahle škatule nebude těšit, tak ji zmačkejte, zahoďte a vytvořte si jinou.

Povolání se už nepíše do občanky.
Že nedokážete jednoduše odpovědět na to, čím byste chtěli být?
Udělejte z toho svoji výhodu.

Svět potřebuje i lidi, jako jste vy :-)




---
PS: O tom, jak nechat svou duši zazářit v její jedinečnosti a nádheře, jsem mluvila na konferenci TEDx.

14 komentářů :

  1. Diky za ta mila slova...posledni dobou na materske nad timhle hodne premyslim a resim dilema, vratit se do oboru socialni prace, coz me v tuto chvili vubec, ale vubec nelaka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě je mateřská ideální čas na to začít nový projekt.
      Těžko někdy v životě dostanete znovu takhle snadno šanci podívat se na svůj vlastní život s odstupem.

      Vymazat
  2. To je naprosto přesné!Mluvíte mi z duše, Veroniko. Taky mi v životě docela šlo a bavilo spoustu věcí, tak jsem ještě před koncem mé RD s druhým dítětem a s vydatnou podporou různě kvalitních motivačních knih pospojovala několik mých silných schopností/dovedností/znalostí a nyní se tou mou ideální bezškatulkovou kombinací obstojně živím na vlastní triko:) Moc mě to baví, zatím:) Důležité je ale také vytrvat v dané aktivitě, i když se zrovna moc nedaří nebo dočasně chybí motivace, my oboroví fluktuanti jsme totiž kromě jiného i velmi netrpěliví a chceme vidět výsledky nejlépe předem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tu zmínku o trpělivosti. Je hodně důležitá.
      Já jsem strašný dříč. Trpělivost mi nechybí a k tomu, abych dokázala věci opustit, jsem se musela naopak propracovat. Teď už mi to jde snadno :-)

      Ale věřím, že spousta lidí to má naopak - opustí věc dřív, než jsou vidět výsledky. Vyskakují z lodi s první větší vlnkou, která jimi zahýbe.

      Moc držím palce na Vaší cestě.

      Vymazat
  3. Mluvíte mi z duše, je skvělé číst, že to tak někteří mají a je to úplně v pořádku. Také mi to připomíná Octo codes Táni Havlíčkové (není to jen o módě), podle níž jsme "Rebelky" výstižná věta: "Přestaňte se trápit, že nevíte, kdo jste – právě to jste totiž vy.."

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další milý článek. Jsem na tom úplně stejně - ani po 25 stále nevím, co bych jako vlastně chtěla dělat, jen vím, že je mi doma se synem dobře, co bude za pár let, to se uvidí ;)

    OdpovědětVymazat
  5. ja též nevím,co bych měla/chtěla dělat-na mateřské sice nejsem,ale i tak mě toto téma již delší dobu provází. Též umím mraky věcí a nevím,jak ty zcela různorodé aktivity propojit :O :-)
    Každopádně díky za váš článek,mám nad čím přemýšlet..n

    OdpovědětVymazat
  6. Ano..přesně o to se snažím...jen ještě zvládnout záludnosti s (ne)naplněním očekávání ke mne z nejbližšího okolí..a začít se tím tak trochu víc živit ;-)...Děkuji za stále častější motivaci...

    OdpovědětVymazat
  7. já to měla tak, že jsem během své 2. mateřské začala šít a rozjela své malé podnikání v tomto oboru, abych následně zjistila, že ve chvíli, kdy se z koníčku stane povinostmě, tak mě přestává těšit a naplňovat - před narozením 3. dítěte jsem pak byla okolnostmi doslova vhozena do vedení projekční kanceláře, spoluzaložené mým otcem, a dodala jsem klišé "začala podnikat na mateřské" úplně novou dimenzi, (i když jsem se obloukem vrátila k oboru, ve kterém jsem byla sama za sebe úspěšná už před mateřskou a apilkovala jsem na sebe platnost přísloví ševče, drž se svého kopyta) - někdy není ani ta první volba povolání špatně a i v rámci profese (která vyžaduje specifické vzdělání, autorizace apod.) si lze nastavit priority - Vaše poslední články mi hodně pomohly utřídit myšlenky při mém bilancování (koncem listopadu to byly 3 roky, kdy táta umřel a na jaře to budou 3 roky, co se mi narodil 3.syn)a v nastavení směřování do budoucnosti - z Vašich postojů a rad jsou sice na moji situaci použitelné jen některé, ale o to víc jsou pro mě cenné

    OdpovědětVymazat
  8. Dobrý den, Veroniko,

    děkuji za skvělý článek, opět se mi trefil do noty! :) Občas mě moje nejednoznačnost a neukotvenost děsí, ale zkusím to teda vnímat jako výhodu. Možná to trochu souvisí s nadáním - existují lidé, kteří mají jakoby "talent" na více věcí a paradoxně je to může rozházet a znervóznit, protože nevědí co teda dělat doopravdy. Rychle se všechno naučí, ale když to už relativně dobře umí, tak místo aby si v tom řádně začali budovat kariéru, tak je to přestane bavit, a začnou se chtít učit něco jiného. Více např. v knize Nadaní dospělí, mám objednáno z netu a tuším, že se tam dozvím myšlenky, které mi pomohou.
    Přeju krásné Vánoce a klid v duši ♥ Natálie

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Veroniko,

    tenhle článek mě nadchl, protože už vím, že v tom nejsem sama :-). Zpívala jsem ve sboru, hrála amatérské divadlo, tančila jazz balet, střílela z malorážky a vzduchovky, jela Trabant Rallye, v době bez internetu se naučila sestavovat horoskop, numerologický rozbor, psala a namlouvala jsem meditační kazety, šila kompletně oblečení pro sebe a děti, opletla celou rodinu, malovala portréty pastelem, stala se pohanskou kněžkou v čarodějnickém covenu, zvládla kurent a sestavila si rodokmen až do roku 1650, jako editorka, grafička, ilustrátorka jsem připravila k vydání 5 knih (jednu s panem Nepraktou), a celý profesní život pracovala jako sekretářka ředitele :-D. A čelila dobře míněným radám typu - vždyť ti to tak dobře jde, proč se v tom nerozvíjíš dál! Jenže u mně je to tak, že když v novém koníčku dosáhnu toho, že ho zvládnu, chci prostě jít dál a učit se něco nového, protože už mě to pak tolik nebaví. Jako bych jen potřebovala vědět, jak bych se cítila jako závodnice, herečka, genealožka atd. V současné době jsem v předčasném důchodu, protože pečuji o ochrnutou maminku a musela jsem se přestěhovat z bytu do chaloupky. Dlouho jsem hledala nějakou novou vášeň, která by mi naplnila život i za těchto podmínek. A pak jsem si založila rodovou ekozahradu :-). Chystám se na kurz kaligrafie a intuitivní kresby. Tím chci říct, že tenhle typ povahy se asi nezmění ani ve vyšším věku. Alespoň mě už přestalo trápit to, že nedokážu zůstat u jednoho vybraného oboru a stát se v něm mistrem. Protože patřím mezi lidi, kteří mají tak široký záběr, že se prostě nedá zúžit :-). A tak Vám přeji hodně štěstí na Vaší cestě. Miluše

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za článek, Veroniko. Mluvíte mi z duše. Už je to naštěstí nějaký pátek, co jsem to taky pochopila a udělala z toho výhodu...v řeči ajťáků tomu říkám it's not a bug, it's a feature :-) pravda, teď na mateřské, po víc jak roce, co jsem doma, přichází krize...ale i ta je ve finále pozitivní a má mě k něčemu hecnout.
    Mimochodem, nedávno jsem zahlídla někde na Instagramu seznam nějakých bloggerek s přívlaskem "nejlepší české"...když jsem to pootvírala, zabylo mi smutno...zdálo se mi, že pokora u nich mezi hodnotami vážně nefigurovala. A tehdy jsem si právě vzpomněla na vás, že si vás už "jen" z vašich článků vážím...nevím, proč jsem si ještě nepřečetla žádnou knihu. Napravím :-)

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...