úterý 30. listopadu 2021

Proč by mělo být (nejen) očkování proti covidu dobrovolné. Obhajoba výhod dobrovolnosti oproti povinnosti



Jsem duší pacifistka. Je mi strašně nepříjemné kohokoli do čehokoli nutit. Dobrovolnost je pro mě strašně důležitá hodnota. Domnívám se totiž, že pokud je něco dobré, není potřeba donucovacích prostředků k tomu, aby to bylo vykonáno.

Přeskočme nyní věci veskrze příjemné, jako je třeba zmrzlina. Většinu lidí do ní asi nebude potřeba nutit.

Jsou tu ale samozřejmě věci, které jsou příjemné méně a zároveň je potřeba je udělat, abychom např. v rámci domácnosti mohli žít spokojený život. 

Vezměme si třeba mytí nádobí (a nechme stranou zenové mistry, kteří ho myjí rádi v rámci meditace). Já sama mám k mytí nádobí neutrální vztah a většinou mě to nijak nezatěžuje. Občas se mi ale nechce a/nebo jsem unavená. Zároveň žádné z mých dětí se do mytí nádobí samovolně úplně nehrne.

Má v tomhle případě smysl je nutit např. výhružkou, zákazem činnosti, podmiňováním nějaké návazné aktivity či dokonce bitím? Podle mě nikoli, vše uvedené by bylo násilí. Dobře, ale pořád tu máme tu smradlavou kupu nádobí.

Dám vám ale jiný návrh: Co byste řekli tomu, kdybych na ledničku přimagnetovala rozpis mytí nádobí, kde se budeme pravidelně střídat. Zní to dobře? Podle mě ano, ale jen za jediné podmínky: budou s ním souhlasit všichni zúčastnění. Jinak je to opět násilí, akorát zabalené do celofánu s mašlí.

A jak to tedy řešíme u nás doma? Inu, hlídám si jen své hranice a neurčuju hranice ostatních členů domácnosti, protože se domnívám, že stejně jako já i oni jsou schopni si je hlídat sami. Pokud se mi nádobí mýt nechce, vysvětlím své důvody a poprosím někoho, zda by byl ochotný udělat to za mě. Zatím se mi nikdy nestalo, že by to nefungovalo.

Předpokládám, že to, jestli má Hurdová doma naklizeno, zajímá jen málokoho. Pojďme se tedy přesunout do oblastí celospolečenských, které přesahují mou domácnost.

Vezměme si například školní docházku, která je pro lidi ve věku 7 - 15 let v ČR povinná. Pokud dítě do školy nezapíšete, máte na krku OSPOD. A to nechceš.

Možná namítnete: Nojo, ale kdyby děti nechodily do školy, byly by z nich nevzdělanci. A kam bychom to jako společnost dotáhli? 

Tato námitka je ale lichá. Existuje kolem 50 zemí světa, kde je unschooling legální. Jsou mezi nimi např. i Austrálie, Kanada či USA. Škola je jen jednou z možností jak získávat znalosti.

Dále možná namítnete: Ale to přeci není žádné nucení! Děti mají právo chodit do školy. 

Prosím nepleťme si ale právo s povinností. Kdybyste se zeptali dětí (jakkoli někteří z vás mohou zpochybňovat, zda je dítě kompetentní se v sedmi letech rozhodnout), skutečně si myslíte, že by všechny děti do jednoho odpověděly, že do školy chodit chtějí?

A v neposlední řadě můžete namítnout: Vždyť je tu tolik alternativ! Montessori, Waldorf. Nebo domácí vzdělávání!

Ano. Tohle je skvělé, že se nabídka škol rozrůstá. Co je ale méně skvělé je fakt, že 1) oblast vzdělávání podléhá centrálně Ministerstvu školství, které může ze své vůle kdykoli tyto alternativy zregulovat či zatípnout (a také to v nemálém procentu případů dělá). 

No a především 2) žádná z těchto alternativ z vás nesnímá povinnost řídit se RVP, ať už v alternativní (rejstříkové) škole či pak dvakrát ročně na přezkoušení.

Teď řeknu jednu strašně, strašně moc důležitou věc: 

Nevadí mi státní školství jako takové. Ale vadí mi, že není dobrovolné. A stejné je to s čímkoli dalším, co je povinné, případně se jako povinné zvažuje zavést. 

Ano, můžete si zde dosadit i očkování proti covid-19.

Níže vysvětlím tři hlavní důvody, proč se domnívám, že povinnost oproti dobrovolnosti je nebezpečná.

1. Zavedení čehokoli jako povinnosti je násilí

Jsou oblasti, které dávají jen málokomu pocit, že by bylo potřeba je regulovat, protože je tak nějak dodržujeme všichni spontánně. 

Např. neexistuje (pokud vím) zákon na to, že je zakázáno čůrat na jiné lidi. Tak nějak se shodneme, že čůrat na lidi je prostě blbost a řídíme se nepsanou společenskou dohodou, díky které se vám asi jen málokdy stane, že by vás někdo počůral. (Malé děti bez plenek a speciální sexuální praktiky nechme nyní pro jednoduchost stranou.)

Znovu zopakuju: Pokud je něco z podstaty dobré univerzálně, není potřeba to vynucovat. Mořná je příklad s čůráním na jiné lidi moc crazy. Tak si dejme něco jednoduššího. Třeba (v diskuzích oblíbené) pásy v autě. Já sama považuju za pěkně pitomé nepoutat se. Dělala bych to i v případě, že by to povinné nebylo. Ale protože tím nikoho jiného než sebe neohrožuju, tak by mě nikdy nenapadlo to komukoli nutit. I s tím vědomím, že třeba někdo z mých blízkých, který má na pásy v autě jiný názor, může zemřít.

Pak tu máme ale samozřejmě oblasti, kde se buď a) neshodneme na tom, co je dobré a b) týká se to vícero lidí než jen "čůrajícího a počůraného". Případně může nastat a + b současně, jako je to nyní s očkováním proti covid-19.

Má v takovém případě smysl z dobrovolného udělat povinné? Podle mě nikoli. Proč?

Ad a) Proč nezavádět povinnost, když se neshodneme se na tom, co je dobré

Často jsou slyšet argumenty, že "někteří lidé jsou prostě blbí a nezodpovědní a je potřeba je řídit". Tak trochu potíž je v tom, že skoro každý z nás si myslí, že patří na stranu těch chytrých. Čímž se dostáváme do logického rozporu. 

Lepší by bylo, kdybychom tedy uznali, že všichni jsme nějací a všichni jsme kompetentní rozhodovat sami za sebe, i když budou třeba jednotlivá rozhodnutí jiných v našich očích kardinální blbost. 

Jinak se může snadno stát, že budeme agilními dobrosery s příměsí intelektuálního nadřazenectví.

Ad b) Proč nezavádět povinnost, když se to týká celé společnosti

Potíž je v tom, že tu máme práva a zákony, které jsou definována pozitivně: "Mám právo na..." či "Zakazuje se...". Jenže takové regulace si musí nutně protiřečit. A čím je jich víc, tím je to horší. 

Místo toho by bylo lepší definovat je negativně: "Nemělo by mu být bráněno/zakazováno..." Díky tomu by nevznikaly logické inkonzistence a střety. 

Např. kdyby místo "Zakazuje se vstup do restaurací" bylo použito "Nikomu by nemělo být zakazaváno vstupovat do restaurací", rozpory by nevznikaly.

Určitě vás napadne, jestli by nemělo být bráněno vstupovat do restaurace i plně ozbrojenému šílenci, co vyjádří před usazením číšníkem přání všechny hosty zabít? V tomto ohledu by stačilo, aby platilo jedno jediné pravidlo, které by měl mít možnost uplatnit vlastník prostoru (zde majitel restaurace), a to pravidlo NENÁSILÍ. Majitel by tak mohl hosta neusadit, kdyby vystřílení všech hostů považoval za násilí.

Vlastně by stačilo, kdyby pravidlo nenásilí bylo nadřazené všem dalším, dobrovolně uzavřeným smlouvám. Nevymýtilo by to negativní společenské jevy.

 Stále by tu byli mezi námi zloději i vrazi a společnost by pravděpodobně přistoupila k nějakým formám trestů (které by se nutně nemusely shodovat se současným právním systémem). Ale jednu zásadní výhodu oproti současnému stavu by to mělo: nebylo by praktikováno násilí na lidech, kteří se proti principu nenásilí neprovinili.

2. Zavedením čehokoli jako povinnosti vzniká precedent

Tohle je méně zřejmá záležitost než bod 1. Ale já sama ji považuju za velmi nebezpečnou jakožto tendenci. Dneska je to možná "marginalita" jako očkování. (Píšu záměrně marginalita, jakkoli velmi soucítím s lidmi, kteří díky očkování naopak utrpěli nějakou škodu na zdraví či životě.)

Když například nyní dovolíme, aby bylo očkování povinné a zároveň za něj byly sankce tvrdší než pokuta či odepření školky (ne že bych ani tyto sankce schvalovala), může se nám snadno stát, že v budoucnosti vám bude pro vaše dobro nuceno vpíchnout si do těla něco, s čím hluboce nebudete souznít.

Hypoteticky: Kdyby například někdo vymyslel očkování, které by fungovalo preventivně jako antidepresivum. Nechali byste si ho píchnout? Vždyť nemít deprese je dobré. Možná ta vakcína může mít i negativní dopady na vaše zdraví, ale to teď přeci není důležité. Depresivní společnost je méně produktivní jako celek. Depresivní lidi mají neblahý vliv na své okolí... Jenže vy jste šťastní.

Možná je to hodně ulítlý příklad a nechci to nikterak srovnávat se současnou situací ohledně covidu. Ale jde zkrátka o to, že jakmile jednou v nějaké oblasti polevíme, slevíme ze svých zásad "protože pro dobro všech" a zavedeme tvrdší regulaci, může se nám to v budoucnu vymstít. 

Protože tendence je jasná. Od měkčích regulací k tvrdším. Od méně zákonů k jejich většímu počtu.

Čímž se dostáváme ke třetímu bodu:

3. Zvyšováním počtu povinností oproti oblastem, které jsou neregulované, vzniká tendence ve společnosti řešit každou novou věc další regulací

Toto je asi věc, která bude trápit málokoho. Žijeme v demokracii, jsme zvyklí na nějaký právní systém, mnoho z nás je přesvědčených, že je ten nejlepší možný a že stačí jen na ta místa nahoře dosadit správné, poctivé lidi a máme vyhráno.

Pravdou ale je, že od Sametové revoluce nám tu právní systém víc a víc bují. Demokracie se pomalu překlápí ve vetokracii, která na svou údržbu spotřebovává stále více a více zdrojů, a přitom je méně a méně efektivní.

Kdykoli se objeví nový problém, máme tendenci volat po tom, aby byl vyřešen novou regulací. Tohle mi obecně (covid - necovid) přijde jako velmi nebezpečná tendence, která podle mne bude jednou z příčin kolapsu naší civilizace takové, jakou ji nyní známe.

Tam, kde by se sousedé mohli dohodnout či vyřešit spor u soudu, zavedeme vyhlášku. Tam, kde většina dojde ke shodě, že něco je celospolečensky dobré, donutí menšinu k tomu, aby se jejich představě dobra podřídila. (Pominu nyní pro jednoduchost to, že v ČR se toto děje skrz volené zástupce, kteří dost často nereprezentují ani zájmy těch, kteří je volili.)

Oblastí našich životů, které jsou "pro naše dobro" regulované, stále přibývá. Je takřka už nemožné některé ze zákonů neporušit. Už jen čistě proto, že si některé protiřečí. 

A protože zákonodárce je na území ČR jen jeden vládnoucí hegemon (zde si dovolím přidat svůj subjektivní názor, že v tomto hegemonu je větší poměr psychopatů než ve zbytku společnosti), řítíme se pomalu (anebo teď s covidem možná rychle) do totality.

Totalita je totiž definovaná jako režim, v němž jsou všechny sféry života společnosti ovládány vládnoucí politickou stranou, církví či jiným hegemonem.

---

U tohoto článku jsou vypnuté komentáře. Chci šířit myšlenky, nikoli nenávist. Svůj důvod více rozepisuji zde.

Pokud s článkem souzníte a chcete mi ho pomoct šířit, potom:

Ofoťte kus textu a dejte ho do stories na sítích.
Sdílejte článek na sítích.
Dejte si stránku Krkavčí matka na fb mezi oblíbené.
    Sledujte můj IG @veronika_hurdova.
Přihlašte se k odběru mého newsletteru Zprávy z Krkavčího hnízda.
Veďte mírumilovné rozhovory se svými blízkými.

Děkuju moc, Veronika Hurdová

2 komentáře :

  1. Očkování by mělo být jednoduše povinné proto, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. A svoboda neočkovaných přeplňuje nemocnice a omezuje neakutní zdravotní péči (tedy i mě, já taky přispívám do státní kasy zdravotním pojištěním).

    OdpovědětVymazat

  2. IF YOU NEED A LOAN NOW EMAIL CONTACT drbenjaminfinance@gmail.com




    TODAY I GOT MY DESIRED LOAN AMOUNT $520,000.00 FROM A RELIABLE AND TRUSTED LOAN COMPANY. IF YOU NEED A LOAN NOW EMAIL CONTACT drbenjaminfinance@gmail.com

    Hello, I'm here to testify of how i got my loan from BENJAMIN LOAN FINANCE(drbenjaminfinance@gmail.com) I don't know if you are in need of an urgent loan to pay bills, start business or build a house, they offer all kinds of loan. So feel free to contact Dr. Benjamin Owen he holds all of the information about how to obtain money quickly and painlessly without cost/stress via Email: drbenjaminfinance@gmail.com

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...