sobota 2. května 2020

Tajuplné tóny, které neslyšíme. Co všechno nám ještě z božského světa uniká?


Byl večer a hledala jsem nějakou nerušivou hudbu k práci.
Po chvíli mě náhodné přehrávání na youtube pustilo tuhle písničku.
Vtáhla mě natolik, že jsem musela přestat psát. Bylo to jak zpěv andělů z nebes.

V písničce se krom harfy a akordeonu ozýval v mezihře ještě jiný podivný zvuk, který jsem nebyla s to rozpoznat. A tak jsem překlikla na video. K mému překvapení však ten divný zvuk byl zpěvaččin hlas. A co bylo ještě podivnější, že ho zpívala spolu s druhým tónem. Naráz!

Seznamte se: Anna Maria Hefele.



Zírala jsem na to naprosto konsternovaně.

Přestala jsem psát a pustila jsem se do shánění informací o tomto tzv. polyphonic overtone singing.

Ve zkratce je založené na tom, že k základnímu tónu (fundamental tone) přidáte ještě některý z jeho nadtónů (overtone). Zpěvák si pak vybere, který z těchto nadtónů posílí a nechá znít v dvojhlasu se základním tónem.

Jenže to, co začalo jako obdiv k téhle neobvyklé dovednosti, skončilo pro mě naprosto objevným zjištěním, že úplně každý tón má své nadtóny. To jen naše ucho (resp. mozek) se je naučilo filtrovat a neslyšet.

Omlouvám se všem, kdo to věděli a kdo si nadtóny užívají denně i v hučení vysavače nebo zpívání ptáků.


Mně se tím ale otevřel úplně nový vesmír. Jak kdybych viděla černobíle a najednou mi někdo rozsvítil i další barvy.


Já jsem na zvuky citlivější než třeba na vizuální vstupy, vůně nebo doteky. Proto mě to tak zasáhlo. Přemýšlela jsem ale, kolik takových věcí nám leží celý život pod nosem (nebo pod palcem nebo před očima) a my jim nevěnujeme pozornost.

Pominu teď věci, které se dějí, ale my na ně nemáme receptory, jako např. že nás neustále bombardují vysokoenergetické částice z vesmíru; kdybyste se (nejen) o tomhle chtěli dozvědět víc a kvantová fyzika nebyl váš obor, doporučuju skvělou (fakticky skvělou!) knížku "O čem víme prd".

Podobně nejsme schopni (narozdíl třeba od včel) vnímat ultrafialové světlo, takže nám kus krásy světa zákonitě musí unikat.



Nyní všechny moje e-knížky se slevou 20 - 50 % na https://eshop.krkavcimatka.cz

Kde všude ale ještě náš mozek, který je zvyklý osekávat realitu tak, aby nám z přehršle informací nemrsklo, filtruje svět? A třeba i tam, kde bychom si ho spontánně přáli mít vícevrstevnatější?


A ještě hůř - kde si svět filtrujeme sami tím, že udržujeme a z generace na generaci předáváme nějaký obraz konformity o tom, co je a co není možné?

Napadají mě třeba zkušenosti s mými dětmi, z nichž každé mi už mockrát vyprávělo o tom, že viděly věci a bytosti, které do tohohle světa nepatří. Tedy oficiálně nepatří.

Nikdy mě nenapadlo jim tahle jejich vyprávění shazovat. Vždycky jsem jim věřila a povzbuzovala je, aby mi o tom řekly víc, protože mě to přitahovalo asi podobně magicky jako právě zmiňované "polyphonic overtone singing".

Možná tuhle neztracenou schopnost vnímat dětem vlastně i trochu závidím, protože já sice občas nějakou propojku s "nereálným" světem mám, ale přistihla jsem se, že sama sobě tyhle "náhody" věřím o něco míň než jim. Spíš se tomu jen tak pousměju a mám radost, že se to děje, ale tím to končí a nijak se v tom dál nenimrám.

Můj vlastní hlas mi ale přišel na prozkoumání zajímavý.


Když KAŽDÝ zvuk má nadtóny, tak i můj hlas je musí mít. Jak je možné, že skoro každý den si zpívám u klavíru a nikdy jsem si toho nevšimla? A jak to z něj (tedy ze sebe) vymáčknout?


Tak jsem s Annou-Marií Hefele při poslechu jejího TEDtalku zkusila podle jejích instrukcí zpívat. A najednou lup! Slyšela jsem to. Běžně vůbec nepoužívám slovo hustý. Ale tohle bylo fakt hustý.

A protože to prý člověk napoprvé slyší líp u jiných lidí než u sebe, tak jsem si to pak před spaním i nahrála.

Absolutně ty nadtóny neovládám, lítají mi tam jako jódlovačka, ale jsou tam. Znějí jako taková tenoučká horská píšťala. Tady si to můžete poslechnout:






Nádherné mi na tom přijde, že když si pak "fundamental" spolu s jeho "overtones" přehrajete rozloženě třeba na klavíru, je to jako základ pro nějakou meditační hudbu. V mých uších to zní fakt jak nějaké harmonie andělských chórů.

Napadlo mě, že kdybychom bystřili svůj sluch a třeba i další smysly, mohli bychom mít Nebe na zemi už teď. Stačilo by zahrát jeden tón.


15 komentářů :

  1. říká se tomu alikvotní zpěv :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je dost inspirativní! Napadá mě při tom - jsou i lidé, kteří umí pomocí klacíku "vycítit" kudy teče pod zemí voda nebo kde jsou geopatogenní zóny. Kolikrát si říkám, proč třeba ne já? A teď mě napadlo, že možná proto, že jsem k tomu nikdy nenasměrovala svojí pozornost :).

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Veru, až se uvolní karanténa, zkus alikvótní sbor Spektrum v Praze. Maminka tam zpívá, takže tajuplné tóny poslouchám už asi deset let:D

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Veroniko, děkuji Vám za další pěkné počtení a blahopřeji k rozšíření hudebních obzorů! :-) Pro mě byl obdobným zjevením festival nové komponované hudby Ostrava Days před 11 lety. S alikvotním zpěvem v podání Lzciena Zella jsem se naživo prvně setkala o rok později na ostravském Protimluvfestu. Další léto jsem si vychutnala sólové vystoupení Michala Pustaye, který svým trojhlasým zpěvem provází hru na kytaru nebo violoncello, což je pro mě úplně nejvíc. Vystupuje doteď. Z jiného soudku mohu doporučit k večernímu poslechu Duduk Meditation, konejšivý hlas arménské flétny.
    Přeji Vám krásné jaro a hodně inspirace, moc ráda Vás čtu.
    Eva

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám v poslední době objev z chlupatých nohou...kolik vjemů ty chlupy cítí:)

    OdpovědětVymazat
  6. A proč mažete diskuze všude, kde se objeví jiný názor než ten váš? Nezdá se vám to totalitní?

    OdpovědětVymazat
  7. Co je spatneho na pripomince,ze kokosovy olej neni zdravy jak se myslelo z hlediska obsahu karboxylovych kyselin?
    Ze je zdravejsi prohnat cevni soustavu behem nez byt sugarfree? Pri nem se spaluji cukry jako prvni.
    Neunesete jiny nazor kdyz tomu zas tak nerozumite,tak piste do supliku,ne na net. Zdravim.Sylva.

    OdpovědětVymazat
  8. Myslim,ze jste slova pana rektora co komentite na fb nepochopila.Musite byt velmi nejista ohledne domaciho vzdelavani vaseho 1ditete tech par mesicu kdyz mate potrebu neustale se vozit po skolstvi. A pritom nulova zkusenost s vyucovanim ci pedagogickou cinnosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím v tom taky určitý druh nejistoty a vnitřního váhání, co je vlastně správně. Osobně mám kolem sebe už teď, během nuceného zavření škol, rodiče, kteří prostě díky nestíhání některé oblasti výuky vypouští..ano, je to jiná situace, ale myslím si, že toto hrozí i v případě, kdy docházku "zdobrovolníme"...přijde mi to postavené na hlavu...historicky se usilovalo vždy o to, aby bylo vzdělání plošně dostupné všem dětem bez rozdílu...to se nedá nastolit jinak než tak, že se z toho udělá POVINNOST...a to samozřejmě povinnost rodičů, jako zákonných zástupců dětí. Jakmile to bude jen DOBROVOLNOST, opět se to bude týkat hlavně rodičů, dítě volbu nemá, jen mu díky předchozím zkušenostem stát chce garantovat právo na vzdělání bez ohledu na veškeré ostatní okolnosti jeho bytí. A je to tak správně.

      Vymazat
  9. To,ze nekomu pomuzete vyplejt zahon a prespite u nej na zahrade,tak dat tomu paradni slogan dobrovolniceni v zahranici me rozesmiva. Kolik prace asi vase male deti na zahrade zastanou..Ale podat to umite:)!
    Stejne tak kazdy kdo beha ultra nebo chodi traily,vam rekne,ze je blbost chodit bosy po horach,v technickem terenu. Ale marketing je marketing:)

    OdpovědětVymazat
  10. Veroniko,to kde a jak bydlite,JE zivotni styl.
    NE,ze nekam vyjedete na dovolenou z bytu.

    OdpovědětVymazat
  11. Byt zdravy neni o dietach,ale o zivotnim stylu. Proc neustale trapite mamky tematem jidla bez cukru?Drive to bylo zas tema Bez tuku.
    Vseho s mirou a delat sport,pak je rovnovaha.
    Na traily ci ultra si naopak tycinky s cukrem berou sportovci zamerne.

    Rovnovaha je cesta,ne dieta!:)

    OdpovědětVymazat
  12. Hezký článek o nadtónech. Děkuji. My je vlastně všichni slyšíme, jen ne samostatně. Ale jako složený zvuk. Ty nadtóny určují barvu zvuku, podle které rozeznáme zvuk klavíru od zvuku trubky nebo kytary.

    OdpovědětVymazat
  13. Jak pisete na fb:kolik z nas vyjde ze skolnich lavic a ma pocit,ze je k nicemu....jak jste na to prisla?? Ucim x let a nic takoveho nepozoruji.

    OdpovědětVymazat
  14. Lenka Schejbalová17. září 2020 v 16:00

    Dobrý den, paní Hurdová,
    právě čtu vaši knihu Moje milá smrti, je mi 60 let, rozhodla jsem zavřít moji milovanou kancelář a zůstat doma. V roce 2016 jsem proděla leukemii a po 10 měsících jsem opět v paruce a nevolností byla ve své růžové kanceláři- pojištovnictví.Asi jsem to vzala hopem a tady se tak rychle vyčerpala,že cítím, že chci být doma a dělat věci, které jsem nikdy nestihla dělat. Třeba číst. Za celý život jsem toho moc nepřečetla, jednu knihu , která mi uvízla v paměti, když jsem byla na mateř. |Ze skořápky ven. Tuhle vaši knihu, jsem si objednala na základě, že jsem ležela na magnetech na rehabil. a v druhé místnosti se o knize bavila
    pacientka a sestřička. Zaujal mě název knihy a chvála o knize. Mám přečteno za dva dny půlku knihy. Já se ztotožnuji s vašimi pocity z té druhé strany, jak odejít a srovnat se s tím, než ztráta milovanné osoby. Nebolelo mě odejít, zdálo se mi ,že můj úkol a pomoc všem kolem ,dětí , je vyčerpano, nebo dostatečné, protože jsem nic jiného celý život neděla, bylo jim 40 a tak už vše zvládnou, manažel mě stresem asi dohnal k té nemoci, tak to jsem nemusela řešit. Mám stejný názor na pohřeb , na rozloučení a šílenosti s věncemi a vše kolem, jako je parte, na vše jsem je připravila a napsala všem dopisy. Přežila jsem , ale nevím na jak dlouho a tak si tu druhou šanci chci užit pro sebe. V knize mi mluvíte z duše, takhle si to představuji. Je to i krásně podanné i s humorem, musela jsem se několikrát nahlas smát, jak maminka chodila s urnou..... Říkám dětem, nechtějí to slyšet, sedněte si u mě , zahrajte mi vybrané písničky, žádné kytice, jen jednu na rakev,
    a pak si uděláte hostinu a budete vzpomínat na hezké chvíle. Urnu si neberte, už jsem se na vše ptala na pohř.ústavu, jak je to možné..... Na co davy, hřbitov a starání se o hrob, je to jen boj příbuzných, kdo co tam dal a co a jestli si to také uklidil...
    Přeji vám v životě jen to dobré, zdraví a zdravé , laskavé a strarostlivé děti.
    Děkuji z celého srdce Lenka Schejbalová,Náchod

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...