pátek 19. října 2018

Radši koukám do zelenýho než do modrýho blikavýho


Na závislosti je blbý, že překročíte hranici, aniž si toho všimnete. 
Na závislosti je těžký si vůbec přiznat, že závislí jste. 
Na závislosti je zlý, že i když jste momentálně "čistí", stejně jste už do smrti smrťoucí na odvykačce. 


Jmenuju se Veronika a jsem závislá na blikátkách, mačkátkách a virtuálních propojovátkách



Léčím se. Někdy mi to jde líp, někdy hůř. 

Kamarádka mi dneska u kafe říkala, že mám celý tenhle ne-reálný svět dost na háku. 
Telefon jsem po dobu našeho rozhovoru nevyndala z batohu. 
Na e-mail chodím 2x do týdne. 
Na zprávy na facebooku reaguju 1x týdně. 
Dovolat se mi napoprvé je takřka nemožný. 

Pro mě je to ale stav, ke kterýmu sama sebe musím tlačit. 
Kvůli sobě, abych zůstala mentálně zdravá. 




A taky kvůli dětem. Nechci, abych v nich vypěstovala pocit, že sahat každou hodinu na placatou mrtvou věc je normální


Sice cítím, jak mi to všechno virtuálno dělá blbě na duši i na tělě. Ale i tak tam lezu.

Nesnáším, jak i přesto, že se mám k zbláznění ráda, se po chvilce na sítích začnu porovnávat s ostatními. 
Nenávidím, jak rychle si začnu připadat hloupá, když vidím, že všichni už všechno stejně řekli. 
Leze mi krkem, jak mě pobyt v online světě dokáže vytrhnout z koncentrace a sebrat všechnu kreativitu. 
Děsí mě, kolik mi to dokáže ukrást času z offline světa, když si nedávám pozor.  



Chtěla bych to mít jako můj taťka.

Telefon má, ale dívá se na něj tak jednou do týdne. Když si vzpomene, že ho má.

Závidím všem, kteří to takhle máte. Střežte si ten poklad


Já na sebe musím být tvrdá. 
Bez omezení jsem jako alkoholička, kterou jste nechali o samotě s otevřenou lahví. 
Ba ne! Žádné výmluvy! Žádné "když nemůžu vypít celou láhev, tak si aspoň malounko cucnu". 
Stačí totiž jeden lok a lítám v tom zas. 

A tak mám většinu dne mobil ve spacím režimu. 
Zprávy a hovory přijímá, ale já ho neslyším. 
Když už ho beru do ruky, snažím se vždycky položit si otázku: "Veruno, proč tam PRÁVĚ TEĎ lezeš?" 

Mám smazanou aplikaci facebooku z mobilu.
Svůj osobní profil jsem si tak omezila, že když už tam strčím nos, jsem tam skoro sama. 

Záměrně si nezakládám instagram, i když vím, že nemít dneska "instáč" je blogerská sebevražda, protože facebook bude do pár let mrtvý. 
Já ale nechci "otevírat další láhev", jejíž mechanismy jsou nastavené tak, aby z člověka udělaly ještě většího závisláka. 




Já vím, že tohle všechno zní nafoukaně. Jako že kašlu na lidi, kteří se se mnou snaží spojit. Že pohrdám čtenáři blogu. Že ze sebe dělám nedostupnou


Ráda bych řekla, že jsem primadona s nosem nahoru. Fakt. Pro mě osobně je totiž snazší ustát si to, co si o mně myslí jiní. 

Ale realita je bohužel horší.
Mám uvnitř sebe draka a jsem jak na trní, jestli se nečekaně neprobudí.

Šla jsem včera v metru po schodech dolů a počítala, kolik lidí mělo v ruce mobil.
Máte svůj tip?
Každý třetí.
Každý třetí člověk sahal na svého neživého kamaráda.


Kolik času oproti tomu věnujeme denně dotýkání se lidských bytostí?


V setkáních tělo na tělo vidím veliký smysl. Dělá mě šťastnou sahat na lidi.
Je to jeden z důvodů, proč dělám besedy. Abych si na vás mohla sáhnout i jinak než přes obrazovku počítače. :-)




Kdybych dostala místo každého lajku obejmutí, byla bych nejšťastnější člověk pod sluncem


Pohrávám si s myšlenkou, že se stanu první offline blogerkou digitálního věku. Vůbec zatím nevím, jak to provést, ale já na něco přijdu! 

Když si totiž můžu vybrat, tak radši koukám do zelenýho, než do modrýho blikavýho.

---

PS: S Tomem Hajzlerem jsme o tomhle fenoménu natočili hodinový rozhovor "Jak to udělat, aby nás moderní technologie neodváděly od života".

7 komentářů :

  1. Ach, Veru. Toho spícího draka denně krotím i já. Nesnáším, když mě děti vidí přilepenou na mobilu. Ale je to boj a odříkání a uvědomování si cesty k závislosti. Chci si zase pořídit obyčejný tlačítkový telefon bez přístupu k internetu. Smutné je, že mám tolik zájmů a plánů a projektů v hlavě. A přesto chci trávit čas s tou mrtvou věcí....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to mám přesně i já. Tlačítkový telefon Sony Ericsson K750i. Už 12 let. Někteří lidé mi říkají, že jsem nepraktická, ale já si to nemyslím (i když nemám ani auto, ani postel, ani fén na vlasy, ani... :-)). Vidím, jak jsou lidé kolem mě neustále online, jak pracují z domova, na cestě domů, nebo do práce, nebo jak si jen tak slepě projíždí fotky někde na instagramu. Mám svůj mobil na volání, psaní SMS, poslouchání hudby a případné focení (i když to už mu moc nejde kvůli kartě, ale to je fuk). Jsem vážně spokojená. A vím, že bych na tom dost pravděpodobně taky byla závislá. Kdybych měla smartphone, asi bych si neplatila internet. Ale smarthopne si možná pořídím, až můj Sony umře. Nechci si mobily pořizovat už třeba jen kvůli tomu, co se děje v Africe (dokument Blood in the Mobile). Držím palce, Veroniko, abyste to překonala.

      Vymazat
  2. Krásný téma Veroniko:),
    Mám vysouvací,tlačítkovou Nokii a mám ji ráda. Velmi nedávno jsme něco řešili u jednoho operátora(mobilního:)) a tam se ti mladí mužové ušklíbali nad mým mobem. Dost mě to naštvalo. Jednak byli díky tomu neprofesionální a jednak je moje věc jaký mám telefon.
    Štve mě, když lidi kolem mě doslova neustále čumí do neživé věci a unikají jim krásy kolem nich.Dnes jsme jeli na Hubertskou pouť na sv.Hostýn a z vlaku jsem za cestu viděla zajíce,bažanty,káňata,mlhu,slunce a překrásný podzim. Bylo to super.
    Telefon je věc,která má sloužit a ne abychom se stali otroky aplikací,fotek,Instagramu,Fb,netu,blogů atd. Lidi fakt blbnou.
    Držte se :).

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za milý článek:) Sama jsem se tomu věnovala na blogu ve článku Jak Omezuju Sociální Sítě a Užívám Si Nudu, protože jsem si uvědomila, jaké šílené množství času na těch chytrých mrtvých věcičkách trávím... I když se mi také sotva někdo dovolá napoprvé (protože mám permanentně vypnutý zvuk), pořád mám pocit, že je co zlepšovat! Tak děkuju za motivaci a hezký zelený a slunečný den:)

    OdpovědětVymazat
  4. Súhlasím a zároveň viem, že nie som natoľko silná, aby som svojho draka vedela úspešne krotiť, preto tvrdohlavo zostávam so svojou Nokiou 6300 a, kašlať na to, aj tak som presvedčená, že je to najlepší mobil na svete :) Ľudia okolo mňa, ktorí závislosti naplno prepadli sú pre mňa dostatočným varovaním a priznávam sa, užívam si predstavu, že by som na ulici pozrážala kočíkom každého, kto je natoľko zabratý do mobilovania, že si nevšíma realitu (a kočík idúci oproti). Bohužiaľ som odvahu ešte nenazbierala :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mně tedy upřímně na Instagramu děsí, že bych měla další Tamagoči, který je potřeba krmit :D

    OdpovědětVymazat
  6. Dneska jsem na ulici viděla pána na elektrickém vozíčku, který měl před sebou ceduli se škrtnutým mobilem a nápisem "No texting while walking". Trefné.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...