čtvrtek 29. září 2016

Můj malý Jeníčku, chci, abys věděl...

Už bych skoro zapomněla, jaké je to být jednomatka!
Grétka s Marjánkem jsou na čtyři dny u babi s dědou a já si užívám s Jeníčkem.
A doufám, že on si to užívá se mnou.

Můžu se mu konečně naplno věnovat.
Pořád si ho ňuchám, chovám a mazlím.
A taky si s ním povídám.



Nikdy jsem ale nebyla moc dobrá v takovém tom klasickém povídání s miminky.
Po vyčerpání vět "tak co ty můj milovanej chlapíčku" a "jé, ty ses zas poblinkal" mi vždycky dojde řeč.

A tak všem svým dětem od miminek do dneška šeptám do oušek všechno, co chci, aby si ode mě do života odnesly.


Bůh ví, jestli mi rozumí? Mrkněte na tohohle tatínka, který mluví s miminkem o podstatě vesmíru. To mi nikdo nerozmluví, že mu ta holčička nerozumí.

Můj milý Jeníčku, ať už mi rozumíš nebo ne, chci, abys věděl...


1. Nikdo jiný než ty sám neví tak dobře, kým jsi

V životě potkáš spoustu lidí, kteří se ti budou snažit nabulíkovat, že vědí líp než ty, kdo jsi. Budou tě soudit, budou tě hodnotit a budou ti vkládat do hlavy obrázky o tobě samotném.
Vyslechni si je, ale nenech je tě semlít.
A rozhodně nepiš blog. Tím si ušetříš dost práce :-)


2. Můžeš být čímkoli chceš

Žádný sen není moc velký, když mu budeš věřit.
A když už ho budeš mít, jdi za ním.
I kdyby se ti smáli, i kdyby tě odrazovali.
I kdybys chtěl založit červí farmu v Podkrkonoší, lakovat nehty Madonně nebo se naučit mluvit s orangutany. Prostě jdi.

3. Nikdo není horší než ty, nikdo není lepší než ty

Budou lidi, kteří se nad tebe budou povyšovat.
Přijdou chvíle, kdy se budeš cítit nad někým zase ty.
Zkus si vzpomenout, že jsme se všichni narodili s nahatým zadkem.
Že jsme všichni byli ta úžasná uslintaná miminka, jako jsi teď ty.


4. Přemýšlej, jak být užitečný

Dělat věci jenom ku své radosti je poloviční radost.
Dej svému životu smysl.
Dávej, dávej, dávej a dostaneš.
Karma works, baby, karma works.



5. Jestli chceš něco změnit, změň sebe

Vždycky se ptej, co pro změnu můžeš udělat ty sám.
Když nemáš chuť postoupit ani o píď, nech to ležet.
Musíš začít u sebe, i když se ti to zrovna dvakrát nezdá.
A hlavně si na to vzpomeň v pubertě, až budu strašně trapná a budeš mě chtít vyměnit za netrapný model.


6. Jestli chceš něco udělat, udělej to teď

Heleď, přečetla jsem celou knížku Konec prokrastinace a protože jsem hodná maminka, shrnu ti to do jedné věty: Prostě zvedni zadek a začni!
Je jedno, jakým směrem se vydáš na cestu. Důležité je, že uděláš první krok. A pak další. A další. A jednou tam dojdeš.
Když budeš ale odkládat ten první krok, pravděpodobně tam nedojdeš nikdy.


7. Jdi s tím, kdo tě má rád

Tohle říkával tvůj táta. Měl to dokonce napsané v deníčku. A to už něco u chlapa znamená.
Lidí je na světě bambilión a až vyrosteš, tak jich budou bambilióny dva. A už jenom z těchhle matematicky přesných propočtů je jasné, že se nemůžeš kamarádit se všemi.
Vybírej si ty, se kterými je ti dobře.
Svou lásku nikomu nedlužíš, stejně tak jako ji nikdo nedluží tobě.


8. Nauč se mluvit o tom, jak se cítíš

Tvojí mámě to trvalo přes třicet let. A je to jedna z nejdůležitějších věcí, ke které jsem si došla.
Lžeme o svých pocitech, protože se bojíme reakce okolí. Tak tohle je pěkná pitomost, synku. Fakt. Jakmile začneš mluvit pravdu, co ti na to kdo může říct?
Nelhat si sám před sebou je ale sakra těžká věc. Pořád se to ještě učím.



9. Život je krátký na to ho prokabonit

Dělej si legraci sám ze sebe.
Směj se. Směj se tak často, jak to jen půjde.
A když to nepůjde, stejně se směj.
No koukni, věc se má takhle. Co je lepší? Stát po krk v kupce hnoje nebo stát po krk v kupce hnoje a usmívat se?


10. Starej se o sebe

Tělo máš jen jedno.
A jestli pán Bůh dá (nebo jestli vědci nevymyslí biomechanické tělo, což by bylo mimochodem dost cool), budeš ho ještě pár desítek let potřebovat.
Přemýšlej, co si strkáš do pusy. Hýbej se a buď na vzduchu. Trénuj svůj mozek, aby nezakrněl.
Měj se rád.


11. Když nebudeš vědět kudy kam, poslouchej své srdce

I když se Jarda Dušek v jednom videu rozplýval nad myšlenkou, jaký by byl svět bez otázek, tak já jsem ještě úplně nezduškovatěla a denně si kladu asi tak tisíc a jednu otázku.
A jsou i takové otázky, u kterých mě hned nenapadne odpověď.
Jestli se ti to taky stane, nebuď z toho nervní.
Nadechni se, vydechni a odpověď přijde sama. Tvoje srdce už ji totiž dávno ví.


Janku můj jankovatej, třeba se ten můj seznam bude časem rozšiřovat.
Nebo se třeba zkrátí jen na jedno slovo.
To asi není důležité.
Co ti chci říct, je vlastně jen


Mám tě ráda

Kdyby se všechno na světě potentovalo, budu tu pro tebe.
Budu ti každý den říkat, jak jsi skvělý, úžasný.
Jak jsem šťastná, že ses rozhodl narodit se právě mně.
Jak jsem vděčná, že tu můžu být s tebou.







15 komentářů :

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné... něco podobného občas říkám a pro jistotu i píšu do takového deníčku našemu Čmeláčkovi taky, píšu pro případ, že bych mu to nestihla jednou všechno říct, aby si to z tlustého deníčku alespoň přečetl... Několik bodů mám úplně stejných... :)
    Mějte se hezky a užívejte si krásného cvrčka... :) Peťka :)
    PS: Roste jako z vody! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. "Až budu velký, tak chci vyrábět parmazán a budu ho prodávat všem za 1 korunu." "To je skvělý nápad synku, ale budeš muset mít hodně peněz na tohle povolání, protože prodej tak drahého sýra za kačku, to bude něco stát" "Mami to nevadí, já budu bohatý, protože peníze mi dáte vy a já chci, aby si každý ten můj sýr mohl koupit. Teď si ho může koupit jen někdo a parmazán je úplně nejlepší."...no tak už šetřím, co můžu, aby na ten parmazán jednou bylo...můžeš být čímkoli chceš, o tom žádná, a děti to ví samy dobře do té doby, než je někdo přesvědčí o opaku...Jinak krásně napsané, vtipně, s přehledem a s láskou, kdybych nezáviděla, že jsem to tak hezky nenapsala sama, tak vytisknu a pověsím dětem na nástěnku, aby si to každý den četly. Tak zatím si to dám na nástěnku jen sobě...ještě přidávám jeden hezký citát, který se hodí na jeden z bodů - nemusíš mít dobrou paměť, když vždy mluvíš pravdu - můj oblíbený, protože moje paměť je dost mizerná....Michala

    OdpovědětVymazat
  5. Nádhera, Veru. Budu to číst dětem před spaním. Takle krásně to dokážeš napsat jenom Ty. Díky díky.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně napsané! Dnes můžeme naše děti vychovávat úplně jinak, než to dělali naši rodiče. Vždycky to s námi mysleli dobře, ale doba byla jiná a to nás v mnohém poznamenalo.

    www.heelsandbabypowder.com

    OdpovědětVymazat
  7. Krásně psáno. Všechny body tak pravdivé! U osmičky jsem si řekla, jak jsem ráda, že to také dokážu.

    OdpovědětVymazat
  8. Verunko, Ty jsi tak úžasně inspirativní bytost :-). Děkuju :-).
    Gina

    OdpovědětVymazat
  9. Máte krásný úsměv a jste skvělá! Mám to s mluvení k dětem podobně. S první dcerkou jsem se občas u okolí setkávala s tím klasickým "A ty myslíš, že ti rozumí?" a uchechtnutí "No jasněě, to určitě!". Tak jsem jim prostě říkávala, že nevím, kdy bych jako měla rozhodnout, že už je ten den, kdy začalo rozumět a kdy už jako to má cenu, tak jsem radši začla hned, od břicha, abych ten moment pak náhodou neprošvihla. A navíc mě děsně baví, jak ti mrňousci opravdu rozumí. Občas to říkám i jen tak z hecu, ze srandy a pak kulím oči, že batole jde a fakt udělá, co jsem řekla. Ten váš seznam si vytisknu a vložím ho mezi věci, co dětem schovávám, aby je jednou našly, až budou větší. Je totiž promyšlený a moc se s ním stotožňuju! A jeden si dám pro jistotu i sobě na ledničku... Díky a hodně sil! Jste mou velkou inspirací a sílou!

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Veroniko, moc jsem Vám chtěla něco napsat. Sice Vás osobně neznám, ale přijdete mi tak úžasně silná bytost a velmi děkuju za Vaše svědectví, citlivost se kterou píšete o svých dětech a Vašem přístupu k nim. Před několika týdny jsem objevila váš blog a od té doby na Vás často myslím. Hodně sil a mnoho dobrých lidí okolo:-). Snad Vás neurazí, když napíšu, že na vás myslím v modlitbě. Eliška

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Verunko, tak mě těší Vaše řádky a mnohokrát se mi stalo, že se směji nahlas před obrazovkou, nebo mi na klávesnici stékají slzy. Máte dar skládat slova k sobě, vystihnout emoce a dostat do všeho nádhernou myšlenku.
    Děkuji za Váš blog.
    Monika

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuju moc. Mám radost, že někomu můžu dělat svým psaním dny veselejší.

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Verunko, díky moc za článek, tohle jsem dnes potřebovala slyšet :-) Posílám vám oběma pusu, jste báječní!

    OdpovědětVymazat
  14. Kacka Toomichovka8. listopadu 2016 v 10:01

    Dekuji Vam! Krasne napsane a teda hlavne spousta moudra! Snad dokazu alespon cast udrzet a i realizovat na svuj zivot. Jeste jendou dekuji! At se Vam dari!

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...