čtvrtek 28. dubna 2016

Rozhovory s nebem

S kým si promluvit, když ten, komu jste říkali všechno, úplně všechno, je pryč?
S Honzou jsme sdíleli svoje radosti, myšlenky, starosti, strachy.
Nebylo žádné tabu.


Oči, které v sobě měly kousek nebe už tady na zemi.

Honza mi dokázal otevřít duši.
A i když se učím vylézat z ulity, před nikým jiným nedokážu vylézt celá.

Tak si chodím s Honzíkem povídat na místo, kde jsem se s ním naposledy loučila.


Honzíku, víš, co je nového?


Grétka se naučila jezdit na kole
Díky mojí mamce. Já bych ji s tím pupíkem už nedohnala.

Kvetou pampelišky
A já letos poprvé nekýchám, ani mi neslzí oči. 
Vždyť jsem ti vždycky tvrdila, že alergie je psychosomatická nemoc a že se i téhle své poslední jednou dokážu zbavit jen tím, že se rozhodnu.

Dopsala jsem další knížku
Jmenuje se Bylo nebylo doopravdy. 
Víš, jak jsem říkala, že mi tam pořád něco chybí a nevím co? Vymyslela jsem to. Napsala. Vydala. 
A pomohlo mi tolik lidí, že bys koukal, co je dobrých duší na světě.
A ty jsi mi vlastně pomohl taky, protože jsi vždycky tvrdil, že i když jsou ty moje pohádky prdlé, tak jsou to tvé nejoblíbenější texty ode mě.


Kocoure, víš, co mě mrzí?


Propásneš beachovou sezónu
Už se sundavají haly. Sluníčko začíná svítit. Na Butovicích narazíme za chvíli první sud a budeme grilovat. A já budu pořád mimoděk hledat tvých 203 cenťáků na kurtu.

Neuvidíš, jak stárnu.
Našla jsem si prvních pár šedivých vlasů. Vzpomínáš, jak jsme si vždycky říkali, že budeme sedět v důchodu na zápraží v pantoflích a koukat ruku v ruce do lesa?

Nepoznáš Janka
A to ses na něj těšil snad víc než já. Stejně tě podezírám, že jsi v skrytu duše doufal, že mě nakonec do toho čtvrtého dítěte uhudráš.



Lásko, víš, z čeho mám strach?


Nezvládnu to bez tebe
Staral jsi se o finance, zařizoval administrativu, měl jsi pod palcem všechny ty počítačové srandy, ve kterých se prd vyznám.

Nevím, jak žít bez těch nejobyčejnějších věcí, které mi neumí dát nikdo jiný, než ty. 
Chlapské láskyplné obejmutí. 
Společné mlčení, které je poklidné a nestresující.

Nedokážu si představit, jak porodím dítě bez toho, abys mě držel za ruku.
Bez toho, abys mi během mého řevu a nadávek říkal, že jsem nejlepší.
Bez toho, abych měla s kým sdílet radost z nového života.

Nemám šajn, kde se hledají skvělí chlapi.
Vím, že bys chtěl, abych si nějakého našla. I děti, které na tebe každý den vzpomínají, mi to začaly samy podsouvat.
Ale i když věřím, že se za pár měsíců vyhrabu z pocitu, že 32letá vdova se třemi dětmi je jako pokažené prošlé zboží, co nikdo nechce, mám strach, že ten správný dílek puzzle nenajdu, protože jsem si svou porci štěstí už vybrala.


Naše povídací místo.

Možná mi už hrabe.
Možná si zoufale zhmotňuju svou touhu po tom, abych slyšela nějakou odpověď.

Ale tam, na našem povídacím místě, mi Honza odpovídá.

Pouští mi po nebi ptáky.

Šaskují a dělají vzdušné kotrmelce.
Poklidně plachtí vysoko nad hlavou.
Zpívají, trylkují, křičí nebo krákají.
Drží se pospolu v zamilovaném páru.

A já se přes slzy usmívám.




27 komentářů :

  1. Smekám před Vámi. Škoda, že nejsem aspoň z 1%tak silná jako Vy.

    OdpovědětVymazat
  2. Obrovsky lidsky psané řádky. Hluboka bolest a presto krasne. Diky za sdileni se. U porodu sama nebudete. Myslenkami bude s vami kazdy vas ctenar. A kdo vi, kdo jeste... Drzim palce, moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za podporu.
      U porodu se mi bude každá pomocná myšlenka hodit. Bolestí či komplikací se nebojím ani trochu, ale děsí mě ta nepoznaná samota v emotivně tak vypjatých chvílích.

      Vymazat
    2. Je mi to tak líto...cítím jak jste byla s muzem šťastná.drzte se v.

      Vymazat
    3. Je mi to tak líto...cítím jak jste byla s muzem šťastná.drzte se v.

      Vymazat
  3. JSTE UZASNA! Drzim Vam pesti, fandim Vam a nesmirne Vas obdivuji. Mate obrovskou silu, ac byste me za toto troufal tvrzeni mozna rada kopla do zadku - mate i krasny zivot (soude z vasich prispevku)! Ale moment, vysvetlim - Mate totiz uzasne deticky, po kterych mnoho maminek zalostne touzi (a dalsi "vyzvu" na ceste ��), prozila jste nadherna leta s partnerem, o kterem stovky zen cely zivot jen nenaplnene sni, verim, ze diky Jemu mate take spousty nadhernych zazitku, ktere Vam z hlavy nikdy nikdo nevezme. A navic DAR uzasne, poutave psat.. tak za Vas pevne verim, ze se o ekonomiku rodiny, jak pisete v prispevku, hrave postarate sama. A verte, prosim, ze on vam nejaky ten "novy andel" z nebe prileti, az bude spravny cas, myslim, ze hledat neni treba... �� Z celeho srdce Vam preji radost ze zivota a spoustu sil. S uctou Vase obdivovatelka Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, máte určitě pravdu ve všem, co jste napsala.
      Taky to tak vnímám, že jsem měla a stále mám krásný život. Možná si teď dokonce všechny jeho krásy uvědomuju víc, protože si všímám bezpočtu více detailů než dřív. Vynořují se kolem mě úžasní lidé, co mě pomáhají, drží a posouvají dál.

      Uvidím, jestli mě to mé psaní uživí. Honza byl přesvědčený, že jo. Je to už rok, co mě dokopal k
      tomu, abych pustila zaměstnání a zkusila jít s nula zkušenostmi na volnou nohu.

      A přesně, jak říkáte. Nový anděl přiletí, až budeme oba připravení. Jen jsem zvědavá, jestli se andělé taky občas chodí podívat na pískoviště nebo do lesa :-)

      Vymazat
    2. Chodi a vypadaji jako vypadali tady u nas. Zadna kridla a hole zadky:)

      Vymazat
    3. Chodi a vypadaji jako vypadali tady u nas. Zadna kridla a hole zadky:)

      Vymazat
  4. JSTE UZASNA! Drzim Vam pesti, fandim Vam a nesmirne Vas obdivuji. Mate obrovskou silu, ac byste me za toto troufal tvrzeni mozna rada kopla do zadku - mate i krasny zivot (soude z vasich prispevku)! Ale moment, vysvetlim - Mate totiz uzasne deticky, po kterych mnoho maminek zalostne touzi (a dalsi "vyzvu" na ceste ��), prozila jste nadherna leta s partnerem, o kterem stovky zen cely zivot jen nenaplnene sni, verim, ze diky Jemu mate take spousty nadhernych zazitku, ktere Vam z hlavy nikdy nikdo nevezme. A navic DAR uzasne, poutave psat.. tak za Vas pevne verim, ze se o ekonomiku rodiny, jak pisete v prispevku, hrave postarate sama. A verte, prosim, ze on vam nejaky ten "novy andel" z nebe prileti, az bude spravny cas, myslim, ze hledat neni treba... �� Z celeho srdce Vam preji radost ze zivota a spoustu sil. S uctou Vase obdivovatelka Magda

    OdpovědětVymazat
  5. Soucitim a objimam. Tak pevne, jak to jen umim :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Přemýšlím, proč se zabývám těmi blbými, nepodstatnými věcmi, když mám všechno... Rodinu... Přes slzy nevidím na písmenka...obdivuji vás za sílu, kterou v sobě máte a moc vám držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za to se vůbec nebičujte. Myslím, že je to úplně normální přes ty běžné denní blbinky zapomínat na ty velké věci. Já jsem sice dostala ránu velkou a pomohlo mi to na spoustu věcí koukat jinak. Ale vůbec to neznamená, že se nedokážu rozčílit nad tím, když mi dneska děti rozlily pití jen kvůli tomu, že se u stolu pošťuchovaly o to, kdo je z nich větší dinosaurus :-)
      Důležité je vědět, že v tom velkém obrázku víte. A být v tom spokojená.

      Vymazat
  7. Věřím, že vás váš muž slyší. To nejde přeslechnout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zeptám se ho, až za ním jednou odletím :-)
      Určitě bude mít nachystanou některou ze svých sarkastických poznámek :-)

      Vymazat
  8. Díky za to, že o svých pocitech tak otevřeně mluvíte... připomínají nám ostatním, jak moc si máme vážit toho, co máme. Slzy tečou po tvářích a přece vím, že není jiná cesta, než jít dál, a užít si to. A vzpomínám na dobu, kdy dny byly k nepřečkání dlouhé a noci ještě delší... na všechna ta poprvé bez mámy, když mi bylo náct. A o to silněji jsem vděčná za to, co mám... A přeju, ať se časem najde další náruč, ve které se schoulíte do bezpečí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si ani nedokážu představit, jaké to musí být dospívat bez mámy. Moc mne mrzí Vaše ztráta.
      Pro mne byla smrt Honzy první blízkou smrtí, která se mne nějak dotkla.
      A i když vím, že moji rodiče taky jednou umřou a děsí mě ta představa, tak díky své zkušenosti jsem si zažila, že smrt je vlastně tou nejpřirozenější věcí v životě. Ať se zdá pozůstalým jakkoli nespravedlivá.

      Vymazat
  9. Milá Verunko, jste pro mě hrdinkou všedních dnů!!! Navíc mi Váš blog seslalo samo nebe. Nedávno, před 2 měsíci, bohužel zemřel manžel mé kamarádky, která zůstala sama se dvěma malými dětmi. Vždy, když čtu vaše řádky, tak stále více chápu, co mi kamarádka chce říci a jak jí mám porozumět. V neděli večer, když jsem četla Váš článek, tak jsem plakala nad ztrátou vás obou. Tak ráda bych vás obě objala a dala vám pocítit, že nejste samy!!! Já vím, nejste, máte hodně kamarádů a hodně pozitivních myšlenek okolo. Moc Vám děkuji za pěkné řádky, které drží mnoho lidských dušiček "nad vodou".
    Vaše spřízněná duše Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, já děkuju Vám.
      Pomáhat sdílením svého příběhu jiným lidem v těžké situaci mi dává obrovský smysl. I kdyby Vaše kamarádka měla být jediná na světě. A i když vím, jak pitomě a kýčovitě to zní, tak věřte, že den za dnem to bude lepší a lepší a lepší.

      Vymazat
  10. klobouk dolů, máte můj obdiv s jakou vervou vše zvládáte! teď tu sedím a bulím jak mimino.

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Veroniko,
    většinou komentáře nepíšu, ale dnes mi to nedá. Váš příběh sleduju už dlouho, čtu vaše článku a stále více a více obdivuju jak silný musíte být člověk. Se svým přístupem jsem si nikdy nedokázala představit, že bych mohla číst "rodinný blog". Děti jsou u mě prozatím v daleké budoucnosti, a myslím, že jsem k nim nikdy neměla žádný zvláštní vztah. Váš přístup k výchově dětí je však něco tak úžasného, že bych byla strašně ráda, kdyby si vaše články přečetla každá matka a byla aspon trochu jako Vy.

    Dnešní článek jsem, ale dočíst nemohla....už jsem na něj pře slzy ani neviděla.
    Myslím, že musíte být pro mnoho lidí co si něčím podobným prošli obrovskou oporou a inspirací.
    Musím říct, že u mnoha článku se kolikrát musím pozastavit nad svých chováním a trochu se před Vámi "stydím" kvůli věcem, nad kterými občas "fňukám" a přitom jsou tak banální.

    Doufám, že uz budete v životě jen šťastná a temné chvilky jsou za Vámi.
    Přeju Vám jen to nejlepsi, jste velkým vzorem.

    V.

    OdpovědětVymazat
  12. Verunko,
    nedalo mi to, abych po přečtení tohoto článku nezareagovala. Cítím potřebu vám sdělit, že jste velmi úžasná a silná žena, ale to vy jistě víte. Ale popravdě - co vám taky zbývá, že jo? :-)
    Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem měla malinko podobný osud - 2 měsíce po několika letech dřiny jsme měli zkolaudovaný dům, 2 maličké děti 11 měsíců od sebe a manžel zemřel. Cítila jsem obrovskou bolest, zlost na něj, že nás tady nechal, ale bojovala jsem taky statečně. A spousta lidí mi říkalo, že to musí být hrozné být v 26 letech vdova s 2 malými dětmi a jak jsem statečná. Ale já to tak tehdy nevnímala, jen jsem si říkala - a co asi tak můžu jiného dělat, než se snažit být dobrou a veselou mámou a prostě žít svůj život?

    A tak jsem se na to den za dnem soustředila a najednou cítila, že strašně rychle uběhl první měsíc, půlrok, rok, tři roky a mi bylo stále lépe, až jsem si jednoho dne uvědomila, že je mi už fajn a zase cítím pouze radost v duši a lásku v srdci.
    Verunko, přeju, ať projdete i tuhle náročnou, ale i krásou prostého žití a bytí lemovanou cestu co nej... I když se vám to právě nyní takto možná nezdá, velmi to vás i vaše děti obohatí.
    S láskou Jana

    OdpovědětVymazat
  13. ty alergie a psychosomatika..také tomu věřím, že na tom něco bude..říká se, že i v těhotenství se alergie zhorší nebo zlepší..také jsem něco podobného zaznamenala.

    OdpovědětVymazat
  14. ty alergie a psychosomatika..také tomu věřím, že na tom něco bude..říká se, že i v těhotenství se alergie zhorší nebo zlepší..také jsem něco podobného zaznamenala.

    OdpovědětVymazat
  15. Veroniko, jsi pro mě něco jako zjevení. A radost z toho, že takoví lidé jsou. Ani nevíš, jak mi pomáháš. Od loňského října se vypořádávám se smrtí brášky a strašně mi pomáhají tvé blogy, tvůj pohled na věc. Je v tom hodně pravdy a spoustu věcí mi pořád tak nějak dochází... Martina
    A že nedokážeš vylézt z ulity? Já se takhle nedokážu otevřít snad ani sama sobě.:-)
    (no už zas bulím). Ať ti vše vychází. Jsi skvělá.

    OdpovědětVymazat
  16. Bože, to je tak nádherné. Na první pohled tak nespravedlivé. Tak silné. Plné lásky, citu, bolu, ryzí. ach jo...
    Moc držím palce, ať se ta bolest postupně lehce rozpouští a zůstane jen ta láska a nádherné vzpomínky, které jsou neoddělitelné.
    Chlapeček je již na světě a skvěle jste to se ségrou zvládla, stejně jako zvládnete i to ostatní! Držím palce a skoro se stydím za své "srandovní" problémy... Linda

    OdpovědětVymazat
  17. ...nevidím...brečím... a ňák nevím co napsat...asi nic... myslím na vás a na vaše komando...
    El.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...