neděle 19. dubna 2015

Nehrajte si s dětmi!

Tak to je teda škandál. Tohle ta holka už fakt přepískla
A ještě má tu drzost, že si říká holka, když už jí je přes třicet.

Jak jako nehrát si s dětmi?

Tak jako.

Čtěte. 

Zříte. 
Pochopíte. Možná.


Hrnce jsou na vaření! Nebo ne? Co když Marjánek právě jede na skibobu?


Teď prosím poctivě vstaňte od svých skrínů a běžte se podívat do dětského pokoje (pokud tedy disponujete luxusem zvaný dětský pokoj). Spočítejte, kolik je tam hraček.

Já to počítala. U nás jich je přesně bambilión.


A to jsme svým dětem koupili k narozeninám i Vánocům pokaždé nic. Občas jim teda něco podstrčíme, ale je to vždycky mimo význačná data, protože v tomhle jako rodiče s Honzou fakt selháváme.


Až se někdy zbavím studu, možná napíšu blogpost o tom, jak jsem své dceři zorganizovala nejhorší oslavu narozenin v dějinách rodičovtsví. Taková má třináctá komnata.


Tak nebo tak, hračky u nás doma přibývají geometrickou řadou. A víte co? Děti si s nimi hrají asi tak 20% času. A pokud už si s nimi hrají, vyžadují asistenci dospělých.


Dnešní společnost má poměrně přesnou představu o tom, jak bychom si měli hrát s dětmi.


Rozvíjet je.

Motivovat.
Ukazovat, jak se to dělá správně.
Na zeď se přeci nemaluje! Nebo jo? Co když z Grétky jednou bude národní umělkyně tvořící velkoformátové obrazy? Mně se zdi u nás doma líbí a děti ví, že jinde než doma se po zdech nemaluje, protože to lidé většinou rádi nemají.

Vzpomeňte si sami na sebe, kolikrát jste svému dítěti během hraní si řekli:


"Takhle se ty kostičky neskládají. Ukaž, takhle je to dobře."

"Jak to držíš tu pastelku?"
"Vláček přeci patří na koleje! Kde to s ním jezdíš?"

Věříme, že tím dítěti pomůžeme a ono díky nám rychleji pochopí, jak se mají věci správně dělat a jak fungují.


Já bez ostychu říkám, že je to blbost.


Vynalezl by Fleming spásnou plíseň, kdyby mu za zády stál nějaký rodič a říkal, že by si měl ten bordel z misky vymýt, protože takhle se to má dělat správně?


Nechte své děti hrát. 

Nechte je dělat jejich bláznivé pokusy. 
Nechte je používat věci jinak, než na co jsou určeny.

Ani k tomu nemusíte mít hračky. Děti si je vymyslí samy z toho, co mají kolem sebe.


To jen my dospělí jsme sešněrovaní. Dáváme dětem mantinely, které ale často pozbývají svého původního výchovného smyslu (tedy nepoškodit sebe nebo někoho jiného).


Jak tedy z toho ven? 

Prostě jen s dětmi buďte.
Buďte jim k dispozici.
Nechte si vysvětlit, co právě dělají.

Já věřím tomu, že se vám jejich svět zalíbí a bude vám zas o něco bližší.

PS: A jestli rádi čtete mé články, nezapomeňte si stáhnout ebook 5 kroků jak utišit vřeštícího paviána a neskončit přitom v base nebo Bohnicích od Krkavčí matky.





8 komentářů :

  1. Naprosto souhlasím Veroniko :-)
    Je to ale náročné - ty "hrací pokyny" ze mně vylétávají tak nějak samy...Nechat své kluky dělat věci jinak - to si moc přeju, zatím jim v tom sama často bráním, pořád ještě následuju staré pokyny ve mně zažité...Ale makám na tom :-)
    Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce :-)
      Ono pak najednou zjistíte, že je to vlastně jednodušší přístup, než jim hru korigovat. Já jsem teď ve fázi, že si to užívám, když se koukám, jak k sobě skládají kostičky lega špatnou stranou. Jenže pak třeba vidím konkrétně u počítače, že těmi svými pokusy - omyly přijdou na spoustu věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že náš nový iMac umí.
      Nebát se zkoušet, nebát se chyby - to mi přijde jako klíč k objevování světa bez pásek na očích.

      Vymazat
  2. Nehrát si s dětmi mě naučila maminka, učitelka v MŠ:-), takže potvrzeno :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Verunko, musím Vám moc poděkovat. Nejspíš to bude kombinace více věcí: zrovna poslouchám zamilované retro devadesátkové písničky, u mých nohou si SÁM a TIŠE hraje můj patnáctiměsíční syn, já mám konečně čas mrknout se na Váš e-book, jak být úžasným rodičem, a to všechno mě tak neuvěřitelně oslovilo a dojalo, že teď roním slzy. Přitom premenstruační tenzi nemám, takže to musí být tou dokonalou harmonií, která do mě momentálně vstoupila :) Přeji vám jen to nejlepší! Váš blog mě moc baví. Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Dominiko.
      Původní cíl nebyl určitě někoho rozbrečet, ale když je to ten hezký pláč, který uvolňuje duši a dává pocit štěstí a vnitřního klidu, tak mi to dává smysl.
      Přeju hodně krásných chvilek s Vaším prckem.

      Vymazat
  4. Dobrý den, jen bych se chtěla zeptat, jestli si myslíte že jsou vaše děti opravdu šťastné? V mateřské školce je to něco jiného, je tam mnoho dětí a ta učitelka by to nestihla. Proč se asi učitelky snaží vymýšlet hry pro děti? Ty hry je učí a ne nějaké čmárání po zdi. Je rozdíl mezi školkou a domovem. Dítě by mělo vědět co si může dovolit a co ne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý večer. Však jak Veronika píše - její děti vědí, že malovat po zdi mohou JEN doma... Osobně náš kluk si taky nejvíc vyhraje s věcmi, které používáme - na vaření, úklid, než s plyšáky a mašinkami.. Myslím, že míchat vařečkou v hrnci, nebo chodit se smetákem po bytě jej naučí o životě víc, než pejsek zpívající o tom, že by si dal dortíka... (fakt, hrozný dárek, ten šel do sklepa první..)

      Vymazat
  5. No jo, jenze je treba davat neustale pozor na to, co si vsechno deti vyberou na hrani. Berou ruzne veci z kuchyne, z obyvaku dekorace,sklenicky...vse vysypavaji, vylevaji, rozmatlavaji, rozbiji neobratnou manipulaci atd. Ma dcerka mi neumyslne nici svym hranim veci. Kdyz si tedy nehraje s hrackami a nevenuju se ji, ze si hraji s ni nebo ze ji u hrani pozoruji. Ano, vim, je treba nabytek zabezpecovat, at se do skrinek nedostane a nevytahuje neco, co muze rozbit atd. Ja jen reaguju na to, ze je nejlepsi je nechat byt, at si hrajou sami a nevsimat si jich.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...