sobota 2. května 2020

Tajuplné tóny, které neslyšíme. Co všechno nám ještě z božského světa uniká?


Byl večer a hledala jsem nějakou nerušivou hudbu k práci.
Po chvíli mě náhodné přehrávání na youtube pustilo tuhle písničku.
Vtáhla mě natolik, že jsem musela přestat psát. Bylo to jak zpěv andělů z nebes.

V písničce se krom harfy a akordeonu ozýval v mezihře ještě jiný podivný zvuk, který jsem nebyla s to rozpoznat. A tak jsem překlikla na video. K mému překvapení však ten divný zvuk byl zpěvaččin hlas. A co bylo ještě podivnější, že ho zpívala spolu s druhým tónem. Naráz!

Seznamte se: Anna Maria Hefele.



Zírala jsem na to naprosto konsternovaně.

Přestala jsem psát a pustila jsem se do shánění informací o tomto tzv. polyphonic overtone singing.

Ve zkratce je založené na tom, že k základnímu tónu (fundamental tone) přidáte ještě některý z jeho nadtónů (overtone). Zpěvák si pak vybere, který z těchto nadtónů posílí a nechá znít v dvojhlasu se základním tónem.

Jenže to, co začalo jako obdiv k téhle neobvyklé dovednosti, skončilo pro mě naprosto objevným zjištěním, že úplně každý tón má své nadtóny. To jen naše ucho (resp. mozek) se je naučilo filtrovat a neslyšet.

Omlouvám se všem, kdo to věděli a kdo si nadtóny užívají denně i v hučení vysavače nebo zpívání ptáků.


Mně se tím ale otevřel úplně nový vesmír. Jak kdybych viděla černobíle a najednou mi někdo rozsvítil i další barvy.


Já jsem na zvuky citlivější než třeba na vizuální vstupy, vůně nebo doteky. Proto mě to tak zasáhlo. Přemýšlela jsem ale, kolik takových věcí nám leží celý život pod nosem (nebo pod palcem nebo před očima) a my jim nevěnujeme pozornost.

Pominu teď věci, které se dějí, ale my na ně nemáme receptory, jako např. že nás neustále bombardují vysokoenergetické částice z vesmíru; kdybyste se (nejen) o tomhle chtěli dozvědět víc a kvantová fyzika nebyl váš obor, doporučuju skvělou (fakticky skvělou!) knížku "O čem víme prd".

Podobně nejsme schopni (narozdíl třeba od včel) vnímat ultrafialové světlo, takže nám kus krásy světa zákonitě musí unikat.



Nyní všechny moje e-knížky se slevou 20 - 50 % na https://eshop.krkavcimatka.cz

Kde všude ale ještě náš mozek, který je zvyklý osekávat realitu tak, aby nám z přehršle informací nemrsklo, filtruje svět? A třeba i tam, kde bychom si ho spontánně přáli mít vícevrstevnatější?


A ještě hůř - kde si svět filtrujeme sami tím, že udržujeme a z generace na generaci předáváme nějaký obraz konformity o tom, co je a co není možné?

Napadají mě třeba zkušenosti s mými dětmi, z nichž každé mi už mockrát vyprávělo o tom, že viděly věci a bytosti, které do tohohle světa nepatří. Tedy oficiálně nepatří.

Nikdy mě nenapadlo jim tahle jejich vyprávění shazovat. Vždycky jsem jim věřila a povzbuzovala je, aby mi o tom řekly víc, protože mě to přitahovalo asi podobně magicky jako právě zmiňované "polyphonic overtone singing".

Možná tuhle neztracenou schopnost vnímat dětem vlastně i trochu závidím, protože já sice občas nějakou propojku s "nereálným" světem mám, ale přistihla jsem se, že sama sobě tyhle "náhody" věřím o něco míň než jim. Spíš se tomu jen tak pousměju a mám radost, že se to děje, ale tím to končí a nijak se v tom dál nenimrám.

Můj vlastní hlas mi ale přišel na prozkoumání zajímavý.


Když KAŽDÝ zvuk má nadtóny, tak i můj hlas je musí mít. Jak je možné, že skoro každý den si zpívám u klavíru a nikdy jsem si toho nevšimla? A jak to z něj (tedy ze sebe) vymáčknout?


Tak jsem s Annou-Marií Hefele při poslechu jejího TEDtalku zkusila podle jejích instrukcí zpívat. A najednou lup! Slyšela jsem to. Běžně vůbec nepoužívám slovo hustý. Ale tohle bylo fakt hustý.

A protože to prý člověk napoprvé slyší líp u jiných lidí než u sebe, tak jsem si to pak před spaním i nahrála.

Absolutně ty nadtóny neovládám, lítají mi tam jako jódlovačka, ale jsou tam. Znějí jako taková tenoučká horská píšťala. Tady si to můžete poslechnout:






Nádherné mi na tom přijde, že když si pak "fundamental" spolu s jeho "overtones" přehrajete rozloženě třeba na klavíru, je to jako základ pro nějakou meditační hudbu. V mých uších to zní fakt jak nějaké harmonie andělských chórů.

Napadlo mě, že kdybychom bystřili svůj sluch a třeba i další smysly, mohli bychom mít Nebe na zemi už teď. Stačilo by zahrát jeden tón.


14 komentářů :

  1. říká se tomu alikvotní zpěv :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Tak to je dost inspirativní! Napadá mě při tom - jsou i lidé, kteří umí pomocí klacíku "vycítit" kudy teče pod zemí voda nebo kde jsou geopatogenní zóny. Kolikrát si říkám, proč třeba ne já? A teď mě napadlo, že možná proto, že jsem k tomu nikdy nenasměrovala svojí pozornost :).

    OdpovědětSmazat
  3. Ahoj Veru, až se uvolní karanténa, zkus alikvótní sbor Spektrum v Praze. Maminka tam zpívá, takže tajuplné tóny poslouchám už asi deset let:D

    OdpovědětSmazat
  4. Milá Veroniko, děkuji Vám za další pěkné počtení a blahopřeji k rozšíření hudebních obzorů! :-) Pro mě byl obdobným zjevením festival nové komponované hudby Ostrava Days před 11 lety. S alikvotním zpěvem v podání Lzciena Zella jsem se naživo prvně setkala o rok později na ostravském Protimluvfestu. Další léto jsem si vychutnala sólové vystoupení Michala Pustaye, který svým trojhlasým zpěvem provází hru na kytaru nebo violoncello, což je pro mě úplně nejvíc. Vystupuje doteď. Z jiného soudku mohu doporučit k večernímu poslechu Duduk Meditation, konejšivý hlas arménské flétny.
    Přeji Vám krásné jaro a hodně inspirace, moc ráda Vás čtu.
    Eva

    OdpovědětSmazat
  5. Já mám v poslední době objev z chlupatých nohou...kolik vjemů ty chlupy cítí:)

    OdpovědětSmazat
  6. A proč mažete diskuze všude, kde se objeví jiný názor než ten váš? Nezdá se vám to totalitní?

    OdpovědětSmazat
  7. Co je spatneho na pripomince,ze kokosovy olej neni zdravy jak se myslelo z hlediska obsahu karboxylovych kyselin?
    Ze je zdravejsi prohnat cevni soustavu behem nez byt sugarfree? Pri nem se spaluji cukry jako prvni.
    Neunesete jiny nazor kdyz tomu zas tak nerozumite,tak piste do supliku,ne na net. Zdravim.Sylva.

    OdpovědětSmazat
  8. Myslim,ze jste slova pana rektora co komentite na fb nepochopila.Musite byt velmi nejista ohledne domaciho vzdelavani vaseho 1ditete tech par mesicu kdyz mate potrebu neustale se vozit po skolstvi. A pritom nulova zkusenost s vyucovanim ci pedagogickou cinnosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vidím v tom taky určitý druh nejistoty a vnitřního váhání, co je vlastně správně. Osobně mám kolem sebe už teď, během nuceného zavření škol, rodiče, kteří prostě díky nestíhání některé oblasti výuky vypouští..ano, je to jiná situace, ale myslím si, že toto hrozí i v případě, kdy docházku "zdobrovolníme"...přijde mi to postavené na hlavu...historicky se usilovalo vždy o to, aby bylo vzdělání plošně dostupné všem dětem bez rozdílu...to se nedá nastolit jinak než tak, že se z toho udělá POVINNOST...a to samozřejmě povinnost rodičů, jako zákonných zástupců dětí. Jakmile to bude jen DOBROVOLNOST, opět se to bude týkat hlavně rodičů, dítě volbu nemá, jen mu díky předchozím zkušenostem stát chce garantovat právo na vzdělání bez ohledu na veškeré ostatní okolnosti jeho bytí. A je to tak správně.

      Smazat
  9. To,ze nekomu pomuzete vyplejt zahon a prespite u nej na zahrade,tak dat tomu paradni slogan dobrovolniceni v zahranici me rozesmiva. Kolik prace asi vase male deti na zahrade zastanou..Ale podat to umite:)!
    Stejne tak kazdy kdo beha ultra nebo chodi traily,vam rekne,ze je blbost chodit bosy po horach,v technickem terenu. Ale marketing je marketing:)

    OdpovědětSmazat
  10. Veroniko,to kde a jak bydlite,JE zivotni styl.
    NE,ze nekam vyjedete na dovolenou z bytu.

    OdpovědětSmazat
  11. Byt zdravy neni o dietach,ale o zivotnim stylu. Proc neustale trapite mamky tematem jidla bez cukru?Drive to bylo zas tema Bez tuku.
    Vseho s mirou a delat sport,pak je rovnovaha.
    Na traily ci ultra si naopak tycinky s cukrem berou sportovci zamerne.

    Rovnovaha je cesta,ne dieta!:)

    OdpovědětSmazat
  12. Hezký článek o nadtónech. Děkuji. My je vlastně všichni slyšíme, jen ne samostatně. Ale jako složený zvuk. Ty nadtóny určují barvu zvuku, podle které rozeznáme zvuk klavíru od zvuku trubky nebo kytary.

    OdpovědětSmazat
  13. Jak pisete na fb:kolik z nas vyjde ze skolnich lavic a ma pocit,ze je k nicemu....jak jste na to prisla?? Ucim x let a nic takoveho nepozoruji.

    OdpovědětSmazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...