úterý 8. října 2019

Kdybys žil...


Kdybys žil, každý den by ses mě ptal: "Jak ses dneska měla, kočičko?"
Kdybys žil, mohla bych Ti odpovědět: "Dobře, dáš si se mnou kafe?"

Kdybys žil, mohla bych Ti napsat zprávu, ať koupíš cestou domů mlíko a chleba.
Kdybys žil, nepřemýšlela bych už čtvrtý rok, jestli není marnotratné koupit si nový kabát, když ten starý ještě drží pohromadě.

Kdybys žil, těšila bych se, čím trefným mě zas překvapíš na Vánoce nebo narozeniny.
Kdybys žil, mohli bychom pozorovat, jak stárneme společně.


Kdybys žil, mohla bych říct: "Dneska koupeš Ty."
Kdybys žil, mohla bych jít večer na akci, o které se dozvím ten den.
Kdybys žil, rozdělili bychom si občas děti, aby si každý mohl užít mámu nebo tátu jen pro sebe.

Kdybys žil, nebála bych se s Tebou jet třeba na druhý konec světa.
Kdybys žil, nebála bych se odstěhovat z Prahy na samotu u lesa.

Kdybys žil, nemusela bych se na všech rodinných sešlostech cítit jak polovičatý pahýl.
Kdybys žil, nemusela bych dělat, že neslyším, když se někdo našich dětí ptá, jestli už si našly nového tatínka.

Kdybys žil, strčila bych Ti večer nohy do klína a nechala si je mačkat.
Kdybys žil, mohla bych být roztomilá přesně tím způsobem, který krom Tebe nikdo nedocení.

Kdybys žil, mnohem častěji bych brblala a stěžovala si, protože bych na to měla prostor a energii.
Kdybys žil, přestalo by mě okolí neustále zkoumat a testovat, jestli jsem se po Tvé smrti nezbláznila, mávli by nad námi rukou a nechali nás zbláznit se společně.

Kdybys žil, mohla bych s Tebou sdílet všechny ty malé radosti, co jsou tak prosté, že nestojí za to někomu říkat, ale v součtu se z nich skládá život.
Kdybys žil, dělal bys mi hráz třeba proti celému světu, když bych se cítila slabá.

Kdybys žil, zalezla bych si večer do postele a Ty bys přese mě přehodil ruku.
Kdybys žil, budila bych se ráno bez pocitu, že ta postel je pro jednoho příliš velká.

Kdybys žil, považovala bych všechny tyhle věci za samozřejmost.

Do 11. října 2019 za vás platím poštovné. Za tuto i všechny ostatní své knížky.

16 komentářů :

  1. To je krásný. Krásně napsané. Když to čtu, moc si přeju, abyste byli spolu šťastný, aby se ten jeden den nestal... A zároveň si uvědomuju vlastní štěstí... Že můžu být s přítelem tak roztomilá, jak to nikdo jiný nedocení... A tak. Díky za krásnou knížku. <3

    OdpovědětVymazat
  2. Brecim s Vami Veru... Moje sestra taky ztratila svoji lasku a taky jsou to 4 roky.

    OdpovědětVymazat
  3. Ježíš to je nádherný... Najednou si nějak víc vážím toho, co mám. I když mě pořád štve a provokuje.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný vyznání. Brečím.
    Láme mi to srdce, před 3 týdny to byly 4 roky, co odešel brácha. A na rodinných sešlostech máme taky takový polovičatý pahýl se dvěma dětmi (fuj, to není hezký přirovnání, i když tedy sedí).
    Opatrujte se a buďte svá, prdlá, smutná a veselá.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za tenhle článek, zase si vážím svého skvělého muže. Na druhou stranu mám okolo sebe několik skvělých lidí, který tenhle pocit, mít svoji druhou polovičku, nezažili nikdy :(

    OdpovědětVymazat
  6. Vždy, když čtu vaše řádky, je to trochu pro mě jako utecha..muj přítel zemřel před 8 měsíci a já mám pocit, že tohle nikdy nepreboli.. Že už nikdy se nenadechnu tak jako dřív..jediny motor jsou děti.. Snad to jediné mě drží.. Děkuji za krásná slova..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě zemřel manžel před dvěma měsíci a mám přesně tento pocit bolesti, smutku a marnosti. Verunka to tak krásně napsala, že mě to zase dohnalo.

      Vymazat
  7. Děkuji ❤ kdybys žil, vše by bylo samozřejmé, i to, že žiješ, že žije i ten, co je vedle mne.

    OdpovědětVymazat
  8. ... protože ke štěstí v životě stačí tyto zdánlivě obyčejné věci. Škoda, že si to lidé neuvědomují a hledají něco víc...

    OdpovědětVymazat
  9. U mě lze nahradit "kdybys byl..." a jinak všechno sedí. Tím chci říct, cítím to stejně, přestože otec mého dítěte nezemřel, jen žiju sama, bez muže.

    OdpovědětVymazat
  10. chjo... to znam a citim to stale stejne kazdy den i po vice nez 9 letech :-(
    a nikdy se to nezmeni...

    OdpovědětVymazat
  11. Skoro mi ukápla slzička.. no měla jsem opravdu na krajíčku. Nádherně napsané :(((

    OdpovědětVymazat
  12. Verunko, nadherne napsane a pravdive. Uplne me to dostalo, brecim. Me pritel a tatinek nasich tri synu umrel v Kvetnu, porad to tak strasne boli, nemuzu se s tim porad smirit. :-(

    OdpovědětVymazat
  13. Manzel zemrel loni v lednu. Sice uz sme spolu nebyli,mam jineho partnera,ale obcas pri pohledu na syna,me napada,jak moc je podobnej tatovi.. kdyby zil,byl by na nej pysnej... kdyby zil.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...