středa 20. března 2019

Má cukrová odvykačka


"To, že jsou některé látky legální, nemusí nutně znamenat, že jsou pro naše tělo dobré."
Taková byla hlavní myšlenka příspěvku, který jsem nedávno psala na svém facebooku.

UNAVENÝ ČTENÁŘ MŮŽE TUTO PASÁŽ PŘESKOČIT:
Jestli chcete nakouknout do způsobu, jakým mi funguje mozek, a zároveň vidět, jak jsem na vás hodná, když vám to přechroupávám do lidské řeči, tak zde dávám pozadí příspěvku:

Chtěla jsem poukázat na to, že "i/legalita" a "míra škodlivosti" různých látek nekorelují, ale jsou to spíše dvě na sebe kolmé osy, které drogy (pojďme je definovat jako ne nutně návykové látky, které ovlivňují lidskou psychiku) rozdělují do čtyř kvadrantů.

V příspěvku jsem se pak zaměřila na skupinu drog, které jsou legální a zároveň tělu škodlivé. Tato skupina mi přijde pozoruhodná zejména proto, že s legalitou máme ve zvyku spojovat dobro, odvozovat od ní spravedlnost, morálku, způsob chování, ... a ukolébáni často vypínáme své ochranné mechanismy.


Jako jeden z příkladů takové legální drogy jsem uvedla cukr




A taky jsem zmínila, že kdybych si sama neprošla cukrovou odvykačkou, tak nikdy neuvěřím, jak silný návyk si na tuhle drogu můžete vypěstovat a jak velký vliv může na člověka mít.

Ačkoli jsem to nezamýšlela, spustila se lavina dotazů na téma cukr.


  • Jak člověk pozná, že je závislý?
  • Jak se závoslosti zbavit?
  • Jaký dopad to má na zdraví?


Na začátek musím uvést takový malý, ale důležitý disclaimer:

Nejsem odborník na výživu, ani na lidské zdraví. O tyto oblasti se zajímám, ale nemám na to žádný papír. Vše prosím berte jen jako mou zkušenost, o kterou se chci podělit, a případně vás inspirovat, abyste cukr zkusili také omezit.




1. Proč jsem se rozhodla cukr omezit?


Nebylo to kvůli váze, jak by se možná nabízelo. Od svých 13 let vážím pořád stejně (až na tři drobné 9měsíční výkyvy :-)).

Od svých 11 let jsem ale měla (a pořád ještě částečně mám) špatnou pleť. Někdy před čtyřmi lety jsem poprvé narazila na celostní pohled na léčbu akné přírodními způsoby, který mi po dlouhých letech klasické "léčby" dal konečně naději, že i já můžu svou pleť uzdravit. 

Špatné stravování bývá častou příčinou akné, tak jsem se krom jiného rozhodla postupně testovat a vysazovat z jídelníčku různé potraviny: mléčné výrobky, lepek a nakonec došlo i na cukr.

Nutno dodat, že nic z toho mé pleti nepomohlo. Nicméně totální překopání mého jídelníčku změnilo spoustu jiných věcí v mém životě (na konci článku si můžete přečíst, co konkrétně).

V té době mi taky přišlo do cesty několik dokumentů, které mě donutily začít o cukru přemýšlet jinak než jen jako o běžné potravině. Pokud jste dosud žádný film o cukru neviděli, mrkněte třeba na:




2. Jak jsem se stravovala dříve?



Absolutně nechápu, jak jsem mohla dřív do sebe tolik cukru denně čistě fyzicky dostat. Dneska by mi i z poloviny bylo celý den blbě.

Vynechejme dětství, kdy jsem byla s to vycucnout jesenku na počkání a z dlaně slízat postupně celý pytlík vitacitu.

Jako dospělá jsem nedělala takovéhle zjevné prasárny, nicméně co se objemu přijímaného cukru týče, nebylo to o nic lepší:

  • K snídani jsem si dala kupované muesli nebo cereálie s mlékem, případně si koupila nějaký sladký koláč. Kafe jsem tenkrát taky ještě sladila. No a v neděli byly palačinky, samozřejmě s nutellou.
  • K obědu jsem si objednala čtyřku kofoly.
  • Po obědě jsem si skoro vždycky koupila do práce k počítači něco sladkého a k tomu samozřejmě zase kafe s jedním cukrem.
  • Večer mě už zas honila mlsná, takže jsem doma často po nocích vymetala sušenky, ačkoli večeři jsem snědla teprv před hodinou.
Brr. Jen to píšu a je mi z toho blbě.

Když jsem se rozhodla cukr omezit, nenapadlo mě, jak to bude těžké. 
Nutno říct, že já když se rozhodnu něco vyzkoušet, netrpím rozhodovací paralýzou, nepotřebuju se na to týdny chystat, nepotřebuju podporující okolí. 
Prostě jdu a udělám to.

Jenže tohle bylo fakt psycho.



Knížky jsou to, co mě těší psát a zároveň živí a tím umožňuje plně se věnovat psaní článků, jako je třeba tento.
Kliknutím na obrázek si můžete prohlédnout mé knížky a podpořit mě tak v dalším psaní.


3. Jak probíhala cukrová odvykačka?


Myslela jsem si, že tak jako se vším prostě "zítra začnu" a bude to. Jenže moje vůle tentokrát nefungovala. Nejenom, že mi bylo už ani ne po jednom(!) dni strašně zle a slabo, ale hlavně jsem byla na své poměry neuvěřitelně vzteklá a protivná.

Jestli si nejste jistí, zda máte na cukru závislost, vyzkoušejte, jak se budete chovat den dva bez něj. Někomu možná bude stačit jen ta představa, že by měl být od zítra bez sladkostí.

Já závislá 100% byla. Měla jsem pocit, že náhlé vysazení by mě zabilo. Tak jsem intuitivně přešla na odvykačku postupnou:

  1. Přestala jsem sladit kafe.
  2. Přestala jsem si kupovat slazené nápoje.
  3. Zmenšila jsem porce sladkostí po obědě.
  4. Sladkosti po obědě jsem nahradila datlí (a postupně vysadila takřka úplně).
  5. Místo večerních sladkostí jsem začala jíst oříšky.
  6. A až po tomhle všem přišla změna největší:
Výrazně jsem omezila nákup polotovarů.

To se snáz řekne, než udělá. Jenže tenhle krok je fakt důležitý, pokud chcete cukr omezit. 

Zkoušeli jste otočit krabice s polotovary a pročítat zadní stranu výrobků?
Krom jiného je tam i údaj o obsahu sacharidů a také kolik z toho jsou jednoduché cukry. To ještě nemusí znamenat, že to jsou uměle přidané cukry. Ale jsou to prostě ty cukry, které tělo využívá jako rychlý zdroj energie.

Zkuste si doma projít spíž a podívat se třeba na i tak nevinně se tvářící potraviny, jako jsou:
  • muesli
  • dětské cereálie
  • kečup
  • přesnídávky
  • ovocné jogurty
  • jogurtové nápoje
  • smoothie
  • spousta slaného pečiva
  • levnější druhy paštik
  • džusy
  • muesli tyčky
  • okurky a jiná zelenina ve sladkém nálevu
Nenechte se zmást všemi těmi marketingovými tríčky typu "100% přírodní" a "farmářský" a "pro Vaše zdraví". Radši otáčejte ty krabice.

Nicméně úplně nejlepší je přestat kupovat nebo aspoň omezit nákup polotovarů obecně. 
Nebudete pak muset zkoumat nic. 
Mrkev zůstane prostě mrkví, pohanka pohankou a sezam sezamem.

Čím víc budete nakupovat základních potravin na úkor polotovarů, tím víc budete trávit času v kuchyni. Ale vyplatí se to. Já už si moc nedokážu představit, že by tomu bylo jinak. Dobré jídlo chce svůj čas.



4. Jak se stravuju dnes?


Nejedu v low carb stravování. Čímž tuto dietu nijak nezavrhuju, dokonce se k ní postupně samovolně blížím, protože vzhledem k tomu, že už několik let omezuju jednoduché cukry, tak mě to už tolik netáhne ani k těm složitým. Nicméně čistě low carb strava je trochu náročná, když jste vegetarián. Tak to zatím nehrotím.

Nejsem zdaleka ani cukrfree

  • Cukr doma máme. Třtinový. Půlkilový balíček nám vydrží na cca půl roku, což je kolem půl gramu cukru na den na hlavu.
  • Ze sladidel máme doma med a javorový sirup, jehož specifická chuť se špatně nahrazuje. Nicméně používám je střídmě. Jiné sirupy (jako agávový, rýžový, datlový) už nepoužívám. Při pečení moučníků jsem se naučila nahrazovat cukr a další sladidla třeba rozmačkaným banánem, rozmixovanými datlemi, nastrouhaným jablkem nebo červenou řepou.
  • Já sama ovoce skoro nejím, občas si dám jablko, ale mnohem radši si zakousnu do zeleniny. Nicméně děti sní každé tak dvě porce ovoce denně.
  • Máme taky zásobu marmelád od naší babičky, které sice já moc nejím (ačkoli jsou výborné), ale děti je milují.

Nejsem militantní. Domů sladkosti (a jiné polotovary) kupuju jen minimálně. Ale jakmile jsem někde na návštěvě, v jídle se nešťourám. Nanejvýš třeba nějaké jídlo s díky vynechám.

A jaký je můj jídelníček, když si můžu vařit podle svého?

  • Ráno snídám kaši, většinou buď z pohanky lámanky nebo různých vloček (oboje sladím tak max. lžičkou medu nebo javorového sirupu). Mívám také napečené své vlastní muesli (to je slazené datlemi) a k tomu bílý jogurt. Případně dojídám moučník, co jsme den předtím upekli. Kafe už nesladím.
  • Dopoledne nesvačím.
  • K obědu míváme různá zeleninová jídla s obilovinami, luštěninami, ...
  • Odpoledne si dám buď něco málo sladkého, doma upečeného. Nebo něco nesladkého (ořechy, klíčky, zelí). A čím dál častěji taky vůbec nic.
  • Večeře mívám studené. Základ tvoří kupa nakrájené zeleniny nebo salát, sýry, vejce, ořechy, klíčky, olej/máslo. A taky chleba, nicméně toho jím také čím dál méně.
  • A o půlnoci už lednici nevyžírám :-), většinou jím naposledy s dětmi večeři kolem šesté hodiny. Sem tam zařadím přerušovaný půst (v mém případě 18hodinový).
Podrobněji o stravování naší rodiny jsem psala TADY.

5. Co mi pomáhá, abych neměla na cukr chuť?


Spolu s přechodem na zdravější způsob stravování jsem vypozorovala, že některé věci mi umí nárazově snížit chuť na sladké, když už se objeví.

Obecně mi pomáhá 

  • vyčistit si dohladka zuby (protože pak je mi to líto prasit cukrem),
  • hodně pít, protože pak mám menší hlad.

A co konkrétně jsou mí "chuťnacukrblokující" pomocníci?
  • ječmen a/nebo chlorela rozmíchaná ve vodě
  • ostropestřec mariánský (taky rozmíchaný ve vodě)
  • studená voda s hóóódně citrónem
  • zelené a bylinkové čaje
  • silné malé kafe bez mléka
  • tahini
  • arašídové máslo (pozor, některá jsou taky slazená, nejsnazší je si ho vyrobit)
  • ořechy
  • kakaové boby
  • čokoláda (bez cukru a jiných sladidel)
  • kvašené věci (třeba zelí, potom si sušenku fakt nedáte :-))



6. Jak to mají s cukrem moje děti?



Vzhledem k tomu, že mou domácnost obývají ještě tři další malí lidé, částečně se jich má cukrová odvykačka taky týká. Nicméně díky tomu, že jsem cukr omezila krátce po nebo dokonce před jejich narozením, jedou v tom chtě nechtě se mnou.

Tím, že je mám na domácím vzdělávání, jíme většinou celý den spolu. Když jsou děti na naší domškolácké střídavce nebo u prarodičů, jejich jídelníček neřeším. Můžou jíst, co jim je nabídnuto.

Co ale považuju za důležité je, že se o jídle hodně bavíme. Ví co je a co není zdravé. Starší dva jedí z těch základních potravin téměř všechno. 
Jeník je ve srovnání se sourozenci trochu vybíravější, ale tím, že doma sladkosti (a jiné polotovary) moc nemáme, tak se tím nestresuju. Nabídnu mu jídlo, co jsem nachystala pro všechny. Pokud nechce, nenutím ho, ale nenabízím nic jiného. Momentálně u něj zaznamenávám parciální úspěchy s některými druhy syrové(!) zeleniny, což je za mě obrovský úspěch.

Před dětmi sladké neschovávám. Med i marmeládu mají volně přístupnou, stejně hořkou čokoládu, datle i rozinky. Děti nechodí na lup. Když mají chuť na sladké, tak to řeknou. Buď je pošlu na datle, nebo když je čas, jdeme něco upéct. Momentálně jsou hitovky batátové brownies, řepový koláč s kakaovými boby, všemožné druhy sušenek a kuliček.

Sem tam jim i něco koupím. Na cestách ochutnáváme tamější sladkosti, v Čechách kupujeme zmrzlinu.


Ročně dělám desítky besed. Nekoná se nějaká náhodou poblíž Vás?
Kliknutím na obrázek si prohlédněte aktuální termíny.


7. Co pozoruju za změny po vysazení cukru?


Můj původní záměr zbavit se akné sice s omezením cukru neklapnul, ale přineslo to tolik vylepšení do mého života, že si moc nedokážu představit, že bych se zase někdy v budoucnu začala krmit sladkým po kilech.

Co se tedy zlepšilo?

  • Zmizely cukrové absťáky. Nereaguju podrážděně, když cukr nemám.
  • Nepřepádávají mě vlčí hlady. Jedu na podobné vlně energie celý den. Nemám potřebu po slaném si dát sladké a naopak (což jsem dřív silně pociťovala).
  • Nemám výkyvy nálad. Já jsem teda flegmatik, takže to se mnou nebylo nikdy nějak zásadně houpačkoidní, ale po vysazení cukru jsem ještě klidnější.
  • Přestalo mi chutnat sladké. Teda jinak - sladké mám pořád ráda, ale je pro mě už čím dál těžší pozřít nějakou koupenou sladkost (třeba dneska jsem si kousla do půlky zdejší sušenky, co jsme koupili na vyzkoušení, a odložila ji, protože to prostě nešlo, jak byla na mě přeslazená). Schválně někdy mrkněte, kolik cukru v sobě mají sušenky, co kupujete dětem. Může tam být klidně třetina cukru, jen to hvízdne. Stejně tak v cukrárně už si zákusek nedám. (A když dám, což jsem teď nedávno udělala, tak mi bylo blbě ještě druhý den.) Zmrzlinu, kterou jsem dřív milovala, mi stačí si jednou dvakrát líznout od dětí a mám dost.
  • Mám čím dál menší chuť na pečivo a na mléčné výrobky. Nevím, jak moc to souvisí s cukrem a jak moc je na "vině" celková změna jídelníčku, ale je mi bez toho fajn. Dávám si jen mléko do kafe a tak jednou dvakrát týdně bílý jogurt. Množství snězených sýrů týdně jsem oproti dřívějšku výrazně zredkovala.
  • Opouští mě chuť na alkohol. A to říkám jako někdo, kdo pil alkohol denně, sklenička (a víc) vína večer byl takový standard. Teď jsme měsíc v zahraničí, tak jsem si řekla, že si víno prostě nekoupím. Dva týdny jsem bez alkoholu a nejenže mi nechybí, ale dokonce mi představa, že se napiju, nepřijde ani nijak lákavá.
  • Zbystřily se mi chutě. Mrkev mi chutná sladce. Potřebuju míň kořenit a solit. Kupované (polo)tovary se pro mě staly skoro nepozřitelné. 
  • Nepoužívám sladké jako náplast na psychické bolístky. Což mi přijde, že je taky jeden z příznaků závislosti, pokud to máte ve zvyku.
  • Zklidnila se menstruace. Nemám tak silný PMS. A menstruace přestala být bolestivá. Což krom změny jídelníčku může souviset i se sebepřijetím a tak, psala jsem o tom TADY.
  • Mám víc energie a potřebuju méně spát. Oba tyhle body souvisí určitě s celkovou změnou jídelníčku, ale cukr bude dle mého důležitou položkou seznamu.
  • Nebolí mě břicho, nemám ho nafouklé. Hlavní změna teda přišla, když jsem přestala jíst maso. Ale po vypuštění cukru je to ještě lepší.
  • Jsem víc v kuchyni. Takový můj malý soukromý benefit. Vaření mě dřív vůbec nebavilo. Dneska je to pro mě relaxace, kreativita a zároveň noření se do krásné rutiny, dotýkání se rukama něčeho skutečného, dělání radosti mým blízkým... ale o tom třeba někdy jindy. :-)


Netuším, kde na své cestě za odcukrováním jste


Možná jste už komplet sugar-free a smějete se mým nedokonalým pokusům a bazálním neznalostem.

A možná teprv rozmýšlíte, jestli udělat svůj první nesmělý krůček. 

Budu držet palce, i kdybyste měli v téhle nesladké řece smočit byť i jen palec u nohy.
Za mě to určitě můžu jen doporučit. Zatím jsem na tom žádnou nevýhodu nenašla.





23 komentářů :

  1. Díky za tuhle inspiraci, ja jím s odpuštěním jako prase, bohužel mám i po dvou dětech postavu modelky :/ takže me nic nenutí, krom mého zdraví..říkám si, že takto jíst prece nemůžu, ze mi to tělo vrátí. Závidím Vám, jak jste uz daleko, a díky, od zitra to prubnu (teď uz mam sobě půl krabice esicek), ale také postupně, ja fyzickou zavislost pozoruji uz po puldni abstinence... :/ preji hezké dny na cestách!

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj zo Slovenska:) vdaka za clanok, opat som sa nakopla bojovat��
    Inak neskusala si miesto trstinoveho cukru kokosovy? Je sice drahsi, ale ak vam staci pol kg na pol roka, tak urcite ocenis jeho nizky glykemicky index a uzasnu chut. Ja nim dosladzam cheescaky miesto medu, a musim povedat, ze im dodava vynimocnu chut.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, Veroniko,
    je zajímavé, jak lidská těla reagují různě. Já jsem bez cukru cca 9 let. Občas ho mám v kečupu a cca jednou za dva týdny si dám 5 lžic medu do velké buchty na pekáči. Cukr samozřejmě přijímám v ovoci, ale i v pečivu a obědech (omáčkách, knedlících...), na které stále chodím do místní jídelny. Ale nedám si sladkost. Čokoládu si občas zobnu, ale jen tu 100%.
    K mé bezcukrové cestě mě přivedl můj gynekolog, jelikož jsem trpěla kvasinkovou infekcí. Doktor mi řekl, že to může být cukrem, který jím. Tak jsem ho bez problému vyřadila (nebyla jsem na něm tak závislá, i když jsem ke snídani ráda jedla makový závin) a světe div se, pomohlo to. Neříkám, že jsem se kvasinek zbavila úplně, ale 2x do roka mírné svědění, které zaženu v jeden den antimykotikovou mastí, mě nevytrhne... oproti tomu, co jsem měla předtím. Zároveň se mi zlepšila pleť, která se Vám ovšem nezlepšila. Měla jsem také velké problémy a dnes se občas objeví pupínek, na který skvěle funguje ichtamolové mýdlo a masky dělané ze solfatanu (přesněji ze solfatanových koupelí, ze kterých si udělám kašičku, kterou si na 20 minut napatlám na obličej). Samozřejmě si obličej myji i gelem ráno a večer (používám konkrétně Pure Skin Purifying face wash od Oriflame) a přes den si obličej občas opláchnu vlažnou vodou, když mám pocit, že se moc lesknu/ lepím.
    Je zajímavé pozorovat, jak se někteří rodinní příslušníci stále nemůžou smířit s tím, že cukr vynechávám, a vymýšlí si pohádky o tom, že se mi rozpadnou kosti apod. Ještě musím dodat, že když si dám občas lžíci medu (jednou za měsíc?), když dostanu chuť na sladké, tak ten mi problém s pletí, ani s kvasinkami nedělá. Přemýšlela jsem o tom a myslím si, že důvodem může být to, že med obsahuje správné enzymy a další minerální a jiné látky, které pomáhají cukr v medu v těle lépe zpracovat. Ale nevím, je to jen má domněnka.
    Každopádně Vám držím palce, stejně jako všem ostatním, kteří pochopili, že bez enormního množství cukru, na které je naše společnost bohužel navyklá, se žít dá a dokonce je to lepší, než žít s ním.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, minuly pondelok som prestal sladit. Bolo to napr 3dcl caj a polievkova lyzica cukru a vela citronu, alebo granko a 2 lizicky cukru k tomu, 2-3 sladkosti denne, 2l kofola denne alebo pepsi alebo cola... nastastie cola zmenila nedavno chut a uz je hnusna... a pepsi je na tom tiez biedne, ale kofola zial stale chuti... alebo ked som mal ozaj cut na sladke tak som si dal salko s tvarohom.... uz aj mne je jasne ze s tym mam problem.
    Takze v pondelok rano som dal off a nastalo presne to iste ako opisujes, nervozita bola vedlajsia, ale neuveritelna unava ma az vystrasila. tak som sa po dvoch dnoch vratil aspon ku granku rano a vecer. po tyzdni je to stale citit a najhorsie je to vecer ked neustale bojujem s chutou na sladke.
    Zatial neobmedzujem cukry vseobecne len sa vyhybam tomu aby som si sam nieco sladil sam a jedol sladke veci. az neskor sa pustim do zmeny jedalnicka co bude podla mna este tazsie pretoze muje chute maju nadomnou velku moc, to bude asi najvacsi boj.
    moji rovesnici menia zvyklosti vacsinou z donutenia - cukrovka, vysoky tlak, vyoperovany zlcnik a podobne. Dufam ze nebudem ma takuto motivaciu.
    drzim palce vsetkym co to chcu riesit,
    Dakujem za motivaciu a rady.

    OdpovědětVymazat
  5. Souhlasím, prošla jsem si tím také :)
    Moc krásně popsané!

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za zaujimavy clanok. Ja sa k cukr-free uz nejaku dobu odhodlavam, tak mam zas dalsie tipy, inspiraciu a povzbudenie ��

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem takhle "bezcukrová" už šest let, také ne striktně, jím ovoce, jím domácí naše málo slazené sladkosti. Máme med, domácí málo slazené marmelády s panelou, občas datlový nebo javorový sirup, domácí mošt. Nedávno jsem v naší lesní školce snědla víc než je zdrávo povidlových šáítečku od jedné maminky, byly fakt moc dobré, i když na mne hodně sladké. Ale v chladnu a po brigádě se dřevem mi tak nějak přišly k chuti. Ale to odpoledne! Třes, nevolnost, motání hlavy...brrr, příště už si dám pozor a dám si jen jeden. Dětem taky vysvětluju, starší se ptá, mladší se neptá a rovnou si bere. Sladkomilové jsou oba, ale hlídám je čím dál méně, protože je to jejich cesta, jen prostě doma některé věci nejsou a nebudou. Omezuju akorát přísun sladkostí od babiček respektive hlavně prababiček, protože mají děti tendenci zahrnout obrovským množstvím sladkého a silně pak pozoruji u dětí výkyvy nálad, agresivity a vztekání a to už se mne dotýká.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky, ty tipy na překonání si vytisknu. Jako dítě jsem sladké milovala, teď asi dva roky jsem ho skoro nepotřebovala, ale poslední půl rok je to děs běs. Vím, že cukrem nahrazuju spánek (nj, rodičovská).Váhu mám nízkou, ale má závislost mi taky začíná vadit.
    PS - zkoušela jsem cukrový půst o adventu. Vydržela jsem týden. To mluví za vše.

    OdpovědětVymazat
  9. Zjistila jsem, že když doma nic sladkého nemáme, tak jsem schopná se ovládnout :-) Je mi přes 30, jsem líná na cvičení a je pro mě jednodušší být ukázněná co se týče příjmu cukru. K snídani si dám žitný chléb se sýrem, k svačině jablko, hroznové víno či mrkev, oběd, odpoledne banán či jogurt a večeři. Denně vypiju tak 1 kávu s mlékem a cukrem, ale když mi v práci dojde mléko, tak vydržím bez kávy i několik dní. Držela jsem „Suchý únor“ a je březen a stále nepiju alkohol. Jednou týdně peču moučník, manžel má rád k snídani, ale někdy ani neochutnám, nemám na sladké chuť. O víkendu si po obědě ale dáme kávu a k tomu si vezmu sušenku nebo zákusek a to je asi jediné zhřešení :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Mně takové to uvolněnější sugar free stravování přijde jako prostě NORMÁLNÍ stravování. Názory, jestli člověk nutně potřebuje k životu vločky, sladké ovoce nebo med, se různí, ale asi je bez diskuze, že NIKDO nepotřebuje sladit kafe 3 kostkami cukru, jíst sladké snídaně, svačiny i večeře, vypít denně litr coly, stravovat se několikrát týdně ve fast foodech atd. atd. Čili vaše aktuální stravování mi přijde jako naprosto normální a běžné stravování, žádné extra omezení ani přehnanost ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, taky mi to přijde jako NORMÁLNÍ stravování.....

      Vymazat
  11. Veru,diky za tve postrehy. Drive jsem o cukru,zdrave zdrave neuvazovala. Dohnala me k tomu nadvaha,snazila jsem se,omezovala a vysledky me nadchly. BeBPohem mesice uz jsem cukr v podobe sladkosti nepotrebovala,nelakal me.Po skoro roce jsem si na Vanoce dovolila4dny hresit,jist cukrovi. Co.pak nasledovalo,byla a stale je hruza. Mlsna me honi stale,nemuzu se srovnat. Doufam,ze jarni ocistou se zase nasmeruji a bude mi lepe.

    OdpovědětVymazat
  12. Ano jsem závislá, ale přesto se mám ráda :)
    Díky za inspiraci.... mám nad čím přemýšlet. Díky, že se s námi dělíte, je to velký dar formulovat slova tak, aby je druzí chtěli číst a zasáhli někde uvnitř a proměnili je. Mě zasahují a rozhodně mění, nechávám se inspirovat, jdu svým tempem a mám radost z vývoje......

    OdpovědětVymazat
  13. Už jsem zde jeden komentář dávala, ale ráda bych přidala, že se dají koupit třeba i nedoslazované džemy St. Dalfour, které jsou moc dobré a někdy je lze v akci koupit i za poloviční cenu (cca 40 Kč). Cukr v nich je, ale přírodní - hroznový. Babička nám stále zavařuje ovoce bez cukru a vydrží to takto poměrně dlouho, i několik měsíců. I to zavařené ovoce mi přijde docela sladké samo od sebe. Asi jsem si navykla na nepříliš sladkou chuť. Někdy do zavařenin přidá trochu medu. Zkoušeli jsme i stévii, ale na jedné konferenci jsem zjistila, že stévie ovlivňuje určité transportéry v těle, hlavně tedy pokud člověk pobírá nějaké léky (http://www.ccsss.cz/index.php/ccsss/article/view/3/5, str. 26), tak jsme stévii raději vypustili úplně.
    Co se týká ještě té špatné pleti, hodně mi pomáhá si tělo a obličej mýt každý večer drsnou žínkou. Mám zvlášť žínku na obličej a zvlášť na tělo. Kůže se zbaví staré vrstvy a zároveň se dobře prokrví. Krev přinese dobré minerály a látky, které kůži krásně regenerují. K tomu pomáhá i ichtamolové mýdlo, které, když se nechá působit cca 5 minut, zbavuje kůži také staré vrstvy, která bývá někdy příčinou ucpávání pórů.
    Držím palce ať absťák přejde co nejdříve!

    OdpovědětVymazat
  14. Už jsem zde jeden komentář dávala, ale ráda bych přidala, že se dají koupit třeba i nedoslazované džemy St. Dalfour, které jsou moc dobré a někdy je lze v akci koupit i za poloviční cenu (cca 40 Kč). Cukr v nich je, ale přírodní - hroznový. Babička nám stále zavařuje ovoce bez cukru a vydrží to takto poměrně dlouho, i několik měsíců. I to zavařené ovoce mi přijde docela sladké samo od sebe. Asi jsem si navykla na nepříliš sladkou chuť. Někdy do zavařenin přidá trochu medu. Zkoušeli jsme i stévii, ale na jedné konferenci jsem zjistila, že stévie ovlivňuje určité transportéry v těle, hlavně tedy pokud člověk pobírá nějaké léky (http://www.ccsss.cz/index.php/ccsss/article/view/3/5, str. 26), tak jsme stévii raději vypustili úplně.
    Co se týká ještě té špatné pleti, hodně mi pomáhá si tělo a obličej mýt každý večer drsnou žínkou. Mám zvlášť žínku na obličej a zvlášť na tělo. Kůže se zbaví staré vrstvy a zároveň se dobře prokrví. Krev přinese dobré minerály a látky, které kůži krásně regenerují. K tomu pomáhá i ichtamolové mýdlo, které, když se nechá působit cca 5 minut, zbavuje kůži také staré vrstvy, která bývá někdy příčinou ucpávání pórů.
    Držím palce ať absťák přejde co nejdříve!

    OdpovědětVymazat
  15. Prasácky dokážu vycucnout Jesenku na počkání a mléčnou čokoládu si koupit schválně, protože tu mi děti, které mají alergii na mléčnou bílkovinu nesní. Nooo, je na čase s tím začít něco dělat! Díky!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Veru, po precteni toho vaseho facebookoveho prispevku o drogach jsem se vam chystala napsat, zda byste se s nami nepodelila o svoji bezcukrovou zkusenost. Byla jste rychlejsi :-) Diky nejen za tuhle inspiraci! Linda

    OdpovědětVymazat
  17. Zdravim,kdyz jsem byla v puberte, tak jsem si myslela, ze dospely prece cukr a sladkosti neji. Nekdo mi rekl, ze to klidne muzu! To byla chyba. Az do 38let jsem byla na cukru zavysla. Ted jsem ve fazi slazeni medem. Dobrota! V rodine jsem za exota. A me to bavi. Dekuji za tento clanek!

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj, ja tedy na sladke moc nejsem, ale mam rada ovoce a sladke napoje. Momentalne mam tehotenskou cukrovku, takze drzim dietu. Obcas me honi chute, ale drzim se. Nevim, jestli to budu praktikovat i po narozeni maleho, ale je fakt, ze se necitim zle. Diky za Vase clanky, rada je ctu.

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za článek, souzním s vámi v mnohém co píšete. Já jsem vyždycky jedla "zdravě" ale váha lítala když jsem se nehlídala a pak s prací nad kavárnou a prvním těhotentsvím se dortíky staly takovou běžnou sem tam rutinou. po porodu samozřejmě sladké jako rychlá spása na dohnání energie, ale pak mi přišlo že už jen non stop svačím i když relativně zdravé ovesné sušenky, ovoce, příloh jak dřevorubec. Jenže potom jsem tačala řešit příkrmy a objevila knížku Super jídlo pro super děti a nějka mi to otevřelo oči a dávalo velký smysl nejen pro mojí dcerku. Ono když chci aby nejedla tolik sacgharidů a sama mám na talíři hromadu špaget to prostě nefungovalo. Přešli jsme na takovou naší verzi celá rodina, manžel brblal, ale když nechtěl jít extra jedl prostě s námi. Jíme bez sacharidých příloh, bez cukru a průmyslově zpracovaného jídla. Víc tuků, zeleninu na všechny způsoby co jsem dřív ani neznala, ale i dost ovoce. A světe div se je nám náramně. Manžel nebyl přes zimu nemocný a to od dětsví trpí na průdušky a dutiny, máme spoustu energie fyzické i duševní, pleť, vlasy, nehty všechno fakt viditelná změna. Malá se má k světu a jedny z prvních slov byly i masíčko a brokolice :) :) uplně nenápadně bvez úsilí jsem se dostala na svojí ideální váhu. psychicky paráda a vymizely ty nonstop hlady a nutnost svačení. dřív jsem bez snídaně byla jako vzteklá nerudná zombie teď jí s klidem přeskočím. uvidíme jak se podaří postupovat u malé až bude starší, ale nehrotím, doma to nebude a věřím, že i sama časem uvidí že je to pro ní nelepší :) tak vám fandím i na té vaší cestě :) :)

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den Veroniko,
    jsem ráda za tento Váš článek a osobní zkušenosti, které sdílíte s ostatními. Ráda sleduji Vaše počínání. K tématu sacharidů v naší stravě bych se mohla rozepsat, ale zkrátím to a snad Vám nebude vadit (když, tak příspěvek prostě smažte) dám-li zde odkaz na možné vedlejší účinky a co s nimi při přechodu na jakýkoliv druh nízkosacharidové stravy. Vy, já a mnoho dalších si tím jíž prošli, ale další, co se rozhodnou pro změnu, by mohli mít přechod třeba o chlup méně náročný. https://doktorkavofsajdu.blogspot.com/2017/06/vedlejsi-ucinky-pri-lchf-1.html
    Všem přeji hezký den! S.H.

    OdpovědětVymazat
  21. Verunko, se vším souhlasím, i když jsem u svých dětí někdy jako "pes" - protože v porovnání s jinými dětmi jí málo sladkého (podle nich samozřejmě, podle mně je to pořád hodně a pracuji na tom, aby jsme to ještě vylepšili). Mně se snížením cukru ve stravě pleť vylepšila a o hodně zmírnily projevy alergie na pyly. Syn už má několik sezón vcelku klid od "věčného" ekzému. Takže taky jenom doporučuji, i když, hlavně u dětí je to hodně těžké, zvlášť když spolužáci ve škole na sváču vybalí horu sladkostí ... a ty moje jenom celozrnné pečivo se zeleninou ;-) V tom máte, Verunko, další výhodu domácího vyučování :-) ZuKa

    OdpovědětVymazat
  22. Stydím se to napsat, ale já si uvědomila svoji závislost na cukru, když jsem si po porodu kupovala denně čokoládu, 2 tabulky na posezení žádný problém a minulý měsíc jsem sežrala za 2 dny dvě Milky, ty velké 300 g. Šílenost. O moji pleti a tloušťce ani nemluvím. Děkuji za tento článek a snad i já to dotahnu do konce. Jinak Margit mám taky moc ráda.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...