čtvrtek 9. srpna 2018

Prosííím!!! Zkuste jíst zdravě. Když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem

08/2014 Vaříme čočkový dhal a pečeme kořeněnou cuketu s ořechy.

Vyhrabala jsem tyhle čtyři roky staré fotky, na kterých s tehdy 2letou Grétkou chystám obědy pro mé bývalé kolegy v práci.

Dnes se mi v kuchyni motají střídavě děti tři.
Krájí, míchají, sypou, váží, přelévají, strouhají, loupou, cedí a především uždibují a drobí na zem. 

S prázdninami se veřený prostor zase zaplnil dětmi.
A já nevím, jestli chodím na špatná místa nebo jestli je to tím horkem, které nutí odhazovat oblečení, ale kolem mě se rojí spousty dětí, které jsou... nevím jak to jinak napsat... prostě tlusté.

Nemyslím teď baculatá miminka a batolata, ale předškolní a školní děti.

Nemám ráda agitky, ale dneska budu agilní a nesmířlivá a zlá


Proč? Protože mě fyzicky bolí, když vidím obézní děti.
Ty děti za to nemůžou.
Kopírují jen způsob stravování, ve kterém vyrůstají.

Nejsem žádný výživový expert a vím, že s tématem stravování se pouštím na tenký led, nicméně mi to nedá. Přijde mi to tak důležité téma, že jsem se po víc jak měsíci, kdy tenhle článek ležel v mém počítači, rozhodla ho i přes svůj strach zveřejnit.

Vím, že existují děti, u kterých za obezitu může nemoc.
Ale zároveň si myslím, že špatné stravování může být začátkem mnoha nemocí.


Jak jinak vkládám ve své děti důvěru a věřím v to, že se dokážou správně rozhodovat, u jídla to nedokážu


Nebo tedy aspoň ne úplně.
Nechávám sice děti jíst všechno, co chtějí. Do jídla je nenutím. Když něco nechtějí, můžou od stolu kdykoli odejít a počkat si na další společné jídlo.
Ale setsakra si dávám pozor, z čeho si vybírají.
Protože z vlastní zkušenosti vím, jak je nezdravý způsob stravování návykový a jak moc se promítá do zdraví.

Mohla bych děti nechat dojít si k tomu vlastní zkušeností jako to bylo u mě.
Ale nedokážu najít jediný rozumný důvod, proč by to tak mělo být.
Přijde mi to obdobné jako s drogami. Doma je dětem nenabízím, ale informuju je o jejich existenci a o tom, co si o nich myslím.

08/2018 Pečeme švestkový koláč.
Grétka se z baculatého miminka vytáhla ve vysokou štíhlou slečnu.

O jídle se doma i při nákupech bavíme, trávíme jeho přípravou hodně společného času.
6letá Grétka a 5letý Marián dokážou rozlišit, co je a co není zdravé. Oba jí až na drobné výjimky všechno. Dokonce už i u brokolice jsem vymyslela způsob, jak ji upravit, aby jim chutnala.
2letý Janek je z nás nejvíc vybíravý, ale pořád má na výběr ze zdravých věcí. O to raději mi ale pomáhá u každé přípravy jídla. Co na tom, že každou věc mícháme 3x déle než je nutné :-)



Nedávno jsem četla článek o tom, že novorozeně ví, co je zdravé a že ho nemáme nutit do jídla, které nechce.
To zní sice líbivě, ale až na konci textu najdete zmínku o tom, že 


"dítě si vybere celistvou dietu, pokud mu nabídneme rozumnou rozmanitost a rovnováhu PŘÍRODNÍCH a NERAFINOVANÝCH JÍDEL"


Když ale vidím, co jsou někteří rodiče dětem schopni v průběhu dne dát, zapomínám na všechna svoje přesvědčení o svobodě jedince a opouští mě důvěra v samořízené vzdělávání.
(Přeloženo: mám chuť jít, vyrvat dětem to jídlo z ruky a omlátit ho rodičům o hlavu.)

Některé děti prostě nemají možnost poslouchat moudrost svého těla. Protože z plného stolu prasáren prostě celistvou dietu nevymyslíte.

A kdepak máš ženu, Mikovče?
Je na malinách.

Neříkám, že moje děti nikdy něměly hranolky nebo zmrzlinu


Ale ve zbytku dne jíme jídlo, které chystáme doma ze základních surovin.
Vím, že se doporučení ohledně stravování stále mění, ale některé stálice nikoli:
Zelenina, ovoce, vločky, obiloviny, luštěniny, bylinky, oleje, ořechy, semínka, med, vejce, jogurty, ...

Dá se z nich připravit tolik rozmanitých jídel!
Když to zvládně trdlo jako já se třemi dětmi za zadkem, zvládne to každý.

Teď přijde ta slíbená agitka:


Prosííím!!! Zkuste to! Když ne kvůli sobě, tak kvůli dětem!


Konec agitky.

Každá změna - třeba i malinkatá - se počítá.
A jak začít?

🍎VYBALTE TO


Zní to jako blbost, ale největší chuť vařit ve mně vyvolává pohled na suroviny.
Všechno ovoce a zeleninu skladuju bez pytlíků. Když budete nakupovat do svých látkových, tak je tenhle vybalovací krok logický, protože byste neměli příště do čeho nakupovat.
Všechny suché sypké ingredience přesypávám do svých nádob, nebo je do nich rovnou nakupuju.
A ještě jednu výhodu to má. Málokdy se vám stane, že budete vyhazovat zkažené potraviny, které jste zapomněli někde vzadu v lednici.

Od dubna do listopadu nakupujeme na místních pondělních trzích.
Chleba čím dál častěji pečeme doma.

🍎NAJDĚTE SI RUTINU V PŘÍPRAVÁCH


Jsou to řádově minuty denně, ale s velkým výsledkem.
Dají se zvládnout třeba během čekání na uvaření vody na kafe.
Večer namočit vločky, pohanku, ořechy a chia semínka, jednou za tři dny dát naklíčit mungo a čočku, zasít řeřichu, jednou týdně přelít kombuchu, ...

🍎CHYSTEJTE SI DOMA


Spousta věcí, které jsme zvyklí kupovat, jsou směšně jednoduché, že při jejich přípravě můžou asistovat i děti. A také stojí zlomek ceny než ty kupované.
Humus, müsli, lilková pomazánka, oříšková mléka a másla, sirupy, kaše, sušenky, křížaly, přesnídávky, sladké pečivo, semínkový chleba, ...
Vím, že toho jde dělat doma ještě víc, ale beru tenhle proces jako cestu.


🍎PĚSTUJTE SI DOMA


My bydlíme v paneláku, balkón máme na jih a jsme často na cestách, takže zvládáme pěstovat tak maximálně řeřichu.
Máme ale babičky, které jsou obě velké pěstitelky a děti na jejich zadradách tráví hodně času.
A spousta volně rostoucích plodin se dá nasbírat. I ve městě. Lípa, černý bez, špendlíky, moruše, ...

Sbíráme lípu.

🍎NAJDĚTE SI SVÉ INSPIRACE


Stačí dva tři blogy, které s vámi souzní.
Já jsem vegetariánka, nerada trávím přípravou jídla víc jak 20 minut a mám ráda jednoduché recepty ze základních věcí, které mívám doma.
Ale úplně nejčastěji vařím podle sebe a podle toho, co máme ve spíži.
Kdysi jsem psala blog Spokojené pupky. Recepty už na něj nepřidávám a za ty roky jsem své stravovací návyky taky trochu upravila, ale inspirace je tam spousta.

Veselá a svižná e-knížka o tom, jak trávit víc času S dětmi a míň času VEDLE dětí.
A hlavně jak se z té velké věci jménem rodičovství nepotentit.
Klikněte na obrázek a přečtěte si víc.

Tak. Končím dnešní spílání a hubování.
Záplava zeleniny a ovoce v létě láká do kuchyně víc než tisíc článků.

A stejně mám pocit, že v sociální bublině, kterou kolem sebe mám, je tenhle přístup ke stravování tak normální, že je to to stejné, jako bych radila, ať se nadechujete.

Ale sama vím, jak je snadné při péči o malá miminka zapomenout i na to "nadechování".
S rostoucími dětmi vám bude růst i množství času v kuchyni. Slibuju!

---

PS: Plus mínus jednou měsíčně posílám e-mailem shrnutí toho nejzajímavějšího, co se v Krkavčím hnízdě (a v mé hlavě) vylíhlo. Zůstaneme v kontaktu?

63 komentářů :

  1. Díky za odvahu! Mám to tak stejně. Když vidím obézní pětiletou holčičku, chce se mi z plných plic seřvat její matku! ... Snažím se, co můžu, aby moje dvouleťačka jedla co nejzdravěji. Mám to těžký, protože babičky a prababičky nechápou. "Chudáček, maminka jí nedovolí piškotky!", říkaly jí, když jí bylo asi půl roku. Navíc, jelikož bydlíme ve městě, a abychom se v jednopokojovém bytě nezbláznily, musíme se socializovat...jenže kamkoliv přijdeme, tam se děti cpou sladkým. Jdeme se známými do kavárny a hned svým dětem kupují lízátka a kdesi cosi... a moje dítko řve, že chce taky. A já jí to vysvětluju a vysvětluju a ostatní se na mě dívají skrz prsty...a dítě pořád řve, protože je ještě malé a asi ještě úplně nechápe, co to znamená "To není zdravý, Baru." No, nemáme to v dnešní době vůbec jednoduché, co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. @TakyVeru......pod tento komentář se podepisuji. Největší boj máme s babičkami, které až "vyhrožují", že pokud jim do toho budeme kecat, tak prostě nebudou hlídat....Další kapitolou jsou "kamarádi" a jejich nákup hranolků, smažených sýrů, lízatek a brambůrek.....a moje holky jsou naštvaný, že to taky nemůžou :-/ Šárka

      Vymazat
    2. Taky mám dvouleťáka, ale mám velké štěstí, že s tímhle nějak nebojujeme. On ta lízátka, brumíčky, čokoládové koblihy a podobné věci prostě nepokládá za jedlé, takže je v klidu. Zato když někdo jí jablka nebo okurku, tak se hned hlásí o příděl. A je to jediné dítě široko daleko, které v supermarketu nevyžaduje rohlíky a kinder vajíčka, ale cherry rajčátka a borůvky :-D Kéž by nám to takhle ještě chvíli vydrželo!

      Vymazat
    3. Jsem babička teď už tři vnoučků a velká zahrádkářka. Ode mne mají děti spoustu ovoce a zeleninky. Sami brambory vůbec nekupujeme, máme vlastní celý rok. Když není ovoce na zahrádce, vozím kupované. Mlsky nee, jen občas ten větší zmrzlinka. A to by nebyl pobyt u babičky bez palačinek, ovšem ovesných a s tvarohem. Těch tloušťku mi je moc líto, protože tohle si nesou základ do dospělosti

      Vymazat
    4. S tim servanim opatrne. Muze se vam stat, ze zacnete jecet na nejakou maminku jejiz dite ma opravdovy problem/nemoc, ktera se mimojine projevuje obezitou a akorat ji rozplacete.

      Vymazat
    5. Nebojte. Však já si to nedovolím. I když má ono obézní dítko plné ruce Coca coly, chipsů a nanuků. Nemůžu do toho nikomu mluvit. Ale je mi jich líto.

      Vymazat
    6. Nechápu proč to musíte tak hrotit. Chodíte tam snad každý den aby z toho lizátka byl pravidelný návyk? Mně se taky nelíbí, že všude v “dětských zařízeních” jsou jako základ sladkosti ale pořád považuji za nejdůležitější co děti vidí doma. To je ten základ.

      Vymazat
    7. Milá/ý Mell, ano, každý den někam chodíme. Jednou je to kavárna, podruhé návštěva kamarádky s dětmi, poté zase babička...a všude nabízejí sladkosti. Přijde mi, že lidé v okolí jsou sladkým úplně posedlí. A moc dobře vím, že když se nacpe sladkým, už mi pak to moje robátko nechce jíst oběd, večeři... nehrotím, vždy vyberu alespoň zdravější verzi a i tak, když si to pak sečtu, tak to moje dítko jí spoustu sladkého, co by vůbec nemuselo. Kéž by všichni byli na vlně zdravé stravy, ale bohužel. Spíš na mě koukají nevěřícně, že chuděrku nutím jíst místo sušenek mrkev a papriku (ano, sušenky máme většinou taky).

      Vymazat
  2. Krásně shrnutá agitka! Občas si v tomhle cukrovém světě plném umělých pochoutek určených pro děti připadám taky jako "krkavčí matka", zvlášť když dítko upadne a kolemjdoucí babička mu nabízí pro útěchu Snickersku a já odmítám, že to nejíme,stejně jako bonbony v obchodě od prodavaček odmítáme. Ale těší mne, že šestiletá Rozinka ví, rozlišuje proč, když je někde s dětmi, tak ji to samozřejmě láká a ochutná, ale rozumí tomu, proč doma tohle prostě nemáme a jíme co jíme, i když je trošku mlsná. Tříletý Jakoubek to má zatím na háku, ten by snědl všechno a ani se mne neptá, ale trošku si ho hlídám a vysvětluju, i když s ním to bude asi trochu jiná liga, má na všechno svůj názor a nehodlá o něm diskutovat nebo si jej nechat zpochybňovat:-D

    OdpovědětVymazat
  3. Také myslím, že by se mělo vařit ze základních surovin, zeleniny apod. Ale pokud moje dítě vyblinká každou zeleninu, máme omezený výběr (doufám, že se to časem nějak srovná)..
    Ale zase bych z jednoho piškotu nedělala nějakou vědu - ono zakazovat všechno má občas opačný účinek..

    OdpovědětVymazat
  4. Vrchol patologie ve spolecnosti je, že děti dostavaji bonbony u doktora... Tak radeji nechodime ani tam...😂 Hrozny proste...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ve školní družině, když jsou hodný, aby s nimi bylo co nejmíň práce! A bonbony se vyžadují od rodičů jako sponzorský dar! :-(

      Vymazat
    2. Pro takovéto lékaře a školky doporučuji použít odborné stanovisko: Sladkosti nejsou odměna

      Jako lékaři denně v ordinacích vidíme důsledky nezdravé výživy, proto nám vadí, že k tomuto trendu již od dětství přispívají i vzdělávací zařízení. Od rodičů víme, že jsou děti v mnoha školkách a školách stále běžně a pravidelně odměňovány sladkostmi. Nedoporučujeme cukr takto podávat z následujících důvodů: https://www.globopol.cz/pdf.php?x=6

      Vymazat
    3. Přesně tak. jdu s dítětem k řezníkovi koupit čerstvého lososa nebo hovězí na polévku a paní prodavačka dětem nabízí bonbon. Ve školce/škole/družině taky dostávají bonbony za odměnu, to stejné např. po odběru krve. Vrchole bylo, když mi moje sestra říkala, že jejich dětem dává bonbon i zubař po preventivní prohlídce (to jsem se musela ironicky smát, asi měl nouzi o zákazníky, tak si je pěstoval :-)). Ve šklce jsem to řešila tak, že jsem paní učitelkám vše rozumně a s klidem vysvětlila a pro všechny děti jsem donesla aršíky se samolepkami za odměnu.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Popravde si myslim, ze je potreba mit ve vsem balanc. Sama jsem vyrustala jako dite rodicu, kteri byli na stravu velmi prisni. Deti ve skole se mi permanentne smali, ze mam k svacine nejakej cernej hnusnej chleba a misto tatranky okurku. Rodice muzou vysvetlovat jak chteji, ale ten pocit outsidera bohuzel zustane. Sama mam ted ohromne problemy si odeprit nezdrave veci, i kdyz vim, ze mi nic dobreho neprinesou.

    OdpovědětVymazat
  7. Kromě toho, že mnoho lidí okolo nás jí nezdravě, tak mi vadí ještě jedna věc, a sice že jedí POŘÁD. Snažím se, aby moje děti jedly pětkrát denně a to vždy v klidu a u stolu. Na pískoviště tedy jdeme po svačině a jsme tam jediní, kdo s sebou nemá krabičky a pytlíčky a lahvičky. V obchodě naše děti jako skoro jediné nehlodají rohlík a nesosají ovocnou kapsičku už po cestě od regálu k pokladně. Při příchodu k babičce zpravidla marně vysvětluju, že jsme před dvaceti minutami dosnídali, takže zatím nepotřebujeme svačit. Takže jsem krutá matka, co dětem nejen nic nedopřeje, ale navíc je brzo utýrá hlady :-) Jenomže fakt nevím, proč bych měla dětem neustále něco podstrkovat a současně k tomu dodávat "tohle je poslední kousek, jinak bys nevečeřel".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžete na batolata aplikovat stejný vyzivovy schémata jako na dospělého. Něco jiného je dítě v předškolním věku ale zajímalo by mě co byste dělala kdyby vám dvouletý vystřihlo scénu z hladu, i když ho podle vás mít nemá.

      Vymazat
    2. To je přesný:D Jedí pořád a přitom nikdy nejsou najedený.) A nevím teda proč by jakkoliv malé dítě jedlo víc než 5x denně, to už je pak problém někde jinde, když má pořád hlad. Když se nají kvalitního jídla, tak ho zasytí a nemá potřebu jíst neustále.
      Váš přístup se mi moc líbí, jíst se má u stolu a ne prasečit všude kolem, chápu, že to je s dětmi těžké, ale jinak se to nenaučí, než když to uvidí doma. Neříkám nevzít třeba pro jistotu malou sváču sebou, ale ono taky není žádný terno jíst na hřišti špinavýma rukama.
      A ty kapsičky ty úplně nenávidím:D Proč by dítě, které umí normálně kousat mělo něco sát jak kojenec? Oni pak jsou děti líný jíst něco, co se musí kousat, když jsou zvyklé na tohle, samozřejmě záleží na jednotlivcích, ale v okolí to vidím jako hodně velkej problém.

      Vymazat
    3. Tak já si třeba i tu kapsičku také občas ráda dám. Většinou ji vozíme na dovolenou do Apl. Ale to je zase jiný případ. Tam máme i jiný režim. Tam vyrazíme mezi 9 a 10 hod ven a vracíme se mezi 16 a 17 hod. Takže místo oběda máme někde venku u stolu chleba a oběd/večere je až po příchodu do apartmánu. Kromě kapsičky na malé zasycení taháme sebou i klasické ovoce. Ono když je nejhůř a člověk má hlad, tak je to dobré. Takže tam to jistí v batohu kapsička a sušenka.

      Vymazat
  8. Markéta, súhlasím s vami, aj keď sama som zástanca zdravej stravy, synčekovi sa snažím dávať čo najzdravšie jedlo, no pracovala som 7rokov na základnej škole a pamätám si na dievčatko, ktorého rodičia vlastnili Bio obchodík a pravidelne žobrala od druhých sladké, dojedala po nich svačiny, bol to až zúfalý pohlad na ňu ako túzila po tom, čo doma nesmie.. teda žiadny extrem nie je dobrý, lebo veľmi striktné pravidlá často vyvolajú silnú túžbu po opaku..

    OdpovědětVymazat
  9. Plně s Vámi souhlasím, Veroniko. Dnešní doba je bohužel plná nezdravých nástrah. Jen bych si dovolila z vlastní zkušenosti tvrdit, že se s dětmi musí zacházet velmi opatrně. Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde mi byla neustále podsouvána zdravá strava a bohužel pro mě potraviny, které mi vůbec nechutnaly. I přesto, že se mi rodiče snažili vysvětlit, proč je nutné jíst zdravě, v době puberty a osamostatnění jsem naopak přešla na samé nezdravé a "zakázané" věci. Do pár let jsem si vypěstovala silnou závislost na cukru a obezitu.
    Teď jsem přešla na zdravou stravu sama. Jím co mi chutná, připravuju si potraviny tak, jak to vyhovuje mně. A jde to :) Začátky byly těžké, ale teď mi nezdravý život vůbec nechybí a jsem maximálně spokojená. Kdyby mi před lety někdo řekl, že budu jíst zdravě, klepala bych si na čelo a řekla mu, že mi "zdravé" potraviny nechutnají. Dnes jsem ráda, že jsem to zkusila po svém.

    Snažím se tím jen říct, že kdyby se už tehdy rodiče přizpůsobili i mně, vařili podle toho, co chutná i jiným, nemusela jsem si projít všemi těmi patáliemi a všichni mohli být spokojení a "zdraví".

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji za tento clanek! Bohuzel v nasi sociální bubline to vidi stejne zhruba dve rodiny, jinak nikdo ne. Hlavne u babicek je to problem. Kdyz jsem moji mame rekla, ze snad nebude davat diteti syrovy bilek (soucast domaciho dezertu z cukru, ovoce a vyslehaneho bilku), tak mi odpovedela, ze ji obcas pripadnu jak z nějaké sekty. Ja to narocne, ale nevzdam to!!

    OdpovědětVymazat
  11. Krasny clanek, mozna by nekoho nakoplo i par oblibenych receptu. ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. V práci ve škole denně vidím,že minimálně polovina dětí má ve svačinové krabičce nějaké sladkosti- oplatek,sušenky, Brumíka. Nemyslím si,že je tam mají všichni proto,že to vyžadují. Spíš se jim mámy rádoby snaží zpříjemnit pobyt ve škole. Chválím děti ,ktere mají pravidelně v krabičce ovoce a zeleninu, chválím i maminky, které tyto svačiny chystají. Občas je vidět efekt,děti mi nosí ukazovat,že mají lepší svačinku než obvykle... Celkově ale děti opravdu tloustnou a leniví... Ivča

    OdpovědětVymazat
  13. Souhlas, souhlas!
    Je fajn si to s dětmi vysvětlit natolik, aby pochopily, že to, co jim podstrkují příbuzní, není nic úžasného. Popravdě říct, v čem je to nevhodné jídlo.
    Nám se to skvěle povedlo třeba s čokoládou - to co příbuzní kupovali se slovy "na čokoláda" jsme děti naučili odmítat se slovy "tohle je náhražka, já mám radši pravou čokoládu" :-D (všechny ty čokoládové zajíce, Mikuláše a kakaové polevy ..) Takže příbuzní nosí už jen hořké kvalitní vysokoprocentní čokolády a u těch mi mlsání fakt nevadí (ono se jich taky nedá sníst tolik najednou, jako těch náhražek)
    Bonbony vyrábíme z ovocných šťáv doma, to samé zmrzlinu (tam jsme zjistili, že děti láká ta forma - zmrzlé jídlo na klacku, chuť je až podružná, takže baští rády i avokádové nanuky) A opravdu jim to chutná - chodí si pro to do mrazáku samy.
    Co se týká ostatního vaření, rozhodně dětem nedáváme nic, co jim nechutná (naservíruju, ale jíst nenutím, vždycky si ale alespoň ďobnou) takže si myslím, že po těch věcech, co doma nemáme, neprahnou. Od jejich třech let jsem dost povolila, co se stravování mimo domov týče (ono to s nástupem do MŠ ani jinak moc nejde). Myslím že do těch třech let je ta zdravá strava klíčová. Teď už mají chuťové pohárky nějak nastavené a samy třeba na něco řeknou "fuj to je sladký" Takže ikdyž sladké (a všeobecně nezdravé jídlo) pro ně není tabu, pořád ho jedí s vědomím, že to není ideální a že normální jídlo je to, co jíme doma.
    Pardon za slohovku ...

    OdpovědětVymazat
  14. Přístup k jídlu, dle mých zkušeností, odráží v mnohém přístup k životu. Vědomý přístup k jídlu i životu, toť, na všech úrovních a především na úrovni sebereflexe/projekce, náročná každodenní práce…

    OdpovědětVymazat
  15. U nás doma se vařilo dobře a zdravě, ale na mlsky nebyly peníze. Neměli jsme je téměř nikdy a záviděli. Z kapesného jsme si pak tajně kupovali chipsy a colu, parky v rohlíku a jiné vysněné dobroty.
    To pro své děti nechci. Takže doma se snažím vařit dobře a zdravě, ale znají i hranolky a lízátka. Mají to výjimečně třeba na výletě, doma mlsky nejsou. A o všem se bavíme, vysvětluju. A i u těch sladkostí hlidam složení.
    Jsem hodně ráda, že děti mají zatím "domácí od mámy" jako záruku kvality a nedožadují se ukrutných dortů, pribinák nebo zmrzlinu taky raději domácí.
    A samozřejmě pohyb, společné výlety, sport...
    I tak mám dvě děti jak vyžlata a třetí s lehkou nadváhou. Jí zdravě, nepřejímá se, pohybu ma dost. Ale on snad přibere , jen to jídlo vidí. Muž totéž. I proto to hlídám.
    Díky Bohu babičky jsou rozumné a respektující a přátele mám taky "normální" :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Jojo, pod to se podepisuju! Já jsem naštěstí byla domalička tak nějak vedena ke zdravé, vyvážené stravě a podobně jsem chtěla vychovávat své děti. Bez nucení, přirozeně, bez nějaké nalejvárny. jenže, jenže, jenže. Přišlo to už s prvním dítětem. Jdete s dvouletým batoletem k řezníkovi, tam má paní prodavačka kyblíček s kokinama a nabízí dítěti. odmítáte, slušně vysvětlíte, že by pak dítě nesvačilo, všichni vás probodávají očima, okolostojící babička vytahuje z kabelky balíček kokin a snaží se je tajně dát očividně strašlivě trpícímu dítěti, které už je úplně v pohodě. Pak jdete do ovozelu. Tam dcerka majitelky sebere vašemu dítěti sluneční brýle. Brýle jsou vráceny a jako satisfakce je vašemu dítěti vraženo lízátko. Vracíte se domů, před babiččinými okny dítě zakopne a rozbije si koleno. Ihned přispěchá babička a rve dítěti tatranku. Aby chudáček na to bebí zapomněl. Na hřišti cizí mámy vašemu "chudáčkovi", který má na svačinu bílý jogurt, hrušku apod. nabízí slané tyčinky, bonbony apod. protože to dítě je strašlivě ochuzené o celé dětství. Přitom je to batole nejvyžranější z celého hřiště. Z vyžraného batolete se vytáhne hubený, vitální, zvídavý klouček, který pak nastoupí do školy a strašně se diví, proč on jediný má na svačinu jogurt, domácí müsli, ovoce apod. když ostatní svačí chipsy, kupované koláče apod. A vaše dítko si pak přirozeně připadá divně. A to nejsem žádná aktivistka, oba kluci mají občas hranolky, zmrzlinu nebo kofolu, protože i to prostě občas k dětství patří. Ale stejně tak dlabou třeba šťovík, čerstvě utržené listy medvědího česneku apod. Hodně spolu vaříme, pečeme, nechám je vybírat zeleninu a ovoce, ten starší (devět let) je už schopný sám uvařit jednoduchou polévku nebo něco sladkého (např. velikonočního beránka, muffiny apod.), jenomže teď se dostává do věku, kdy to od mámy je trapný a nejlepší je to kupovaný. Ach jo. Ale ono to přejde, a když vidím, jak mi děti k snídani zblaznou talíř uvařený cirzny, který jsem měla odložený na lince, že z něj uvařím polívku, nebo se v obchodě perou o neochucenej kefír říkám si, že to s nima ještě není špatný :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Správně, ukažme si na ně.../konec sarkasmu :-)/ "zdravá" strava - která to vlastně je, veganská, vegetariánská, flexiteriánská, low carb, paleo, keto...? Všechny splňují vaření ze základních surovin, ale zároveň jdou i zcela proti sobě. Já jsem třeba výrazně přibrala v letech, kdy jsem jedla zřejmě podobně jaky vy teď, tedy málo masa, hodně luštěnin, obilovin, celozrnného pečiva, zeleniny, ovoce atd. a do toho několikrát týdně cvičila. Sama se ptám, kde je zakopaný pes. Obzvlášť když celý život pozoruju kolem sebe lidi, kteří jedí "nezdravě" se vším, co si pod tím běžně představíme, a jsou celý život štíhlí. To mě naučilo, že tak jednoduché to není, a možná to dokonce celé není ani o stravě, dokonce ani o pohybu, ale ještě o mnohem mnohem komplexnějších věcech :-) Každopádně je to celé určitě lekce pro všechny - hlavně lekce přijetí sebe i druhých takových, jací jsme/jsou, a aby už nebyly žádný ega, kterých se to dotkne - na straně "těch obézních, na které někdo ukazuje" i "těch druhých, které obezní lidé znechucují". Tak já jdu pokračovat sama u sebe :-) Pěkný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Palec nahoru za tento komentář. Všechny nás to učí neodsuzovat ty, kteří vypadají jinak a jedí jinak. Trendy se mění. Nyní je v kurzu low carb, paleo atd . . .takže co je vlatně dobře? Pokud se jí striktně jednostranná výživa, chybí kolagen a železo a je to hodně znát na pleti, vlasech atd.

      Vymazat
    2. Já si úplně nejdřív myslela, že ten titulek je myšlen sarkasticky a text bude o tom, jak lidi rádi odsuzují jiné na základě vnějšího dojmu (štíhlý/tlustý) nebo klidně i reality - ano, někdo je silný a klidně to je jeho životním stylem, který z nějakého důvodu vede; a o toleranci a schopnosti přijímat vše tak jak je, s vědomím, že z nějakého důvodu to tak zkrátka je a nemá smysl házet kamenem. Zkrátka ve stejném duchu, jako jsou ostatní texty paní Veroniky. No ale je vidět, že představy jsou opravdu ošidné :-) A vzhled a zdraví druhých lidí opravdu lákavé téma k posuzování, které strhne i v jiných tématech "tolerantní" lidi.

      Vymazat
    3. Já to vidím tak, že pes je zakopaný v tom, že každý jsme jiný a někomu vyhovuje vegan strava a někomu low carb, kde je hodně masa a mléčných výrobků a každý si musí najít to svoje, co jemu vyhovuje.) Jediná univerzální vhodná strava pro všechny neexistuje, co ale určitě je ideál pro každého, tak jíst jen základní potraviny, nekupovat průmyslově upravené "jídlo" apod., moc ráda mám v tomhle ohledu Margit Slimákovou, sama maso nejí, ale nikomu ho nezakazuje, propaguje vaření ze základních surovin, to neuškodí nikomu.)

      Vymazat
    4. Tady jde hlavně o to, že ty děti nemůžou za zk*rvený zdravý. Za to můžou jejich rodiče, který vůbec nejsou ochotný se zajímat o stravu.

      Vymazat
  18. Souhlas, jen jsem trochu porad doufala, ze se malinko pripomene i dalsi problem, ktery k obezite pomaha, a to silny nedostatek pohybu. My jsme jako deti dostali spoustu nezdravych veci, jelikoz se tenkrat o nekterych vecech nevedelo, jak moc nezdrave jsou. Ale tim,ze jsme byli venku snad nonstop se u mnohych z nas obezita ani nemohla projevit. Nerikam, ze dnes z nasi bandy nevyrostli obezni lide, to je o navycich ... moc dik za prispevek.

    OdpovědětVymazat
  19. My jsme tak někde ve středu. Nebojíme se masa, šunky, vajíček, sýrů ale vybíráme kvalitní a bez éček. Zelenina v podstatě ke každému jídlu. Mají rádi i špenát, jedí ryby, luštěniny. K snídani bílý jogurt s trochou granka a mraženými malinami. Svačina do školy pečivo s máslem, sýr, ovoce, zelenina, ořechy, ale i malá sušenka.
    Dvě děti mám štíhlé sportovně vyhlížející. Třetí je oplácaný ač sportuje 3x týdně i více, baví ho to a podává slušné výkony. Má jídlo rád a je schopen se přejíst naprosto zdravým jídlem. Velmi těžko se to koriguje - odtrhávat od pusy, říkat, že bude tlustý? Je mu 7. BB

    OdpovědětVymazat
  20. Mám to stejně, rodiče vždycky hodně řešili, co jíme a mám ke zdravým jídlům absolutní odpor!!! Jen co mě nikdo neviděl, sem si dopřávala a ochutnala všechny ty nezdravé pochoutky. Mňam! Takže u nás doma se jí všechno. Nemám žádný problém koupit dětem párek v rohlíku nebo zmrzku. Veru, ony zase ty vločky a obiloviny jsou teď zase linšované jako nezdravé, takže vždycky je nejlepší zlatý střed. STejně jednou puberta děti ani Tebe nemine a pak tam se ukáže. Já už mám dvě holky v pubertě a jí tak nějak co potřebují. Sní čokošku, ale pak si dají klidně kvalitní hovězí se zeleninou, sledují trendy ve výživě. I já k tomu pomalu dojdu, ke svému středu. Hlavně žádný fanatismus, ten vede jen ke zkáze a totálním výkyvům

    OdpovědětVymazat
  21. Omezovat se ve stravě (ala veganství) vede k tomu, že je vyšší pravděpodobnost, že se tělu některé důležité látky nebude dostávat. Obezita? To je spíš o množství jídla a málo pohybu. Čili jíst střídmě a pestře.
    Vláďa

    OdpovědětVymazat
  22. Ono v tomhle to mate paradoxne jednodussi, ze si muzete prosadit svuj stravovaci / vychovny / atp. smer, a nestane se, ze byste nebyla s partnerem ve shode. To u nas je to o kompromisu a z rady svych predstav jsem musela slevit. Ale jak pisou damy vyse, zdravy kompromis je fajn. Myslim, ze dite hlavne vnima to, kdyz mu odeprete susenku, protoze je nezdrava, a pritom si ji pak sami date... Cili zamest si pred vlastnim prahem a jit nenasilne prikladem:)

    OdpovědětVymazat
  23. Žijeme v Británii, kde denne vidím aj trojročné deti piť diétnu kolu a chrúmať čipsy namiesto obeda. Mastné hranolky sú národným jedlom, zjavne vhodným aj pre najmenších.
    Toto vyznie inak, ako to myslím, ale cudzie deti ma už prestali trápiť... Radšej sa zameriavam na nás a na to, čo máme na tanieri my. Fandím si, že jeme zdravo a dúfam, že moje baby si to udržia a nepodľahnú nástrahám britskej fast food kuchyne. Aj keď puberta môže čokoľvek priniesť:) Vysvetľujeme si, rozprávame sa o jedle, varíme spolu, zbierame bylinky a lesné ovocie... Detstvo je podľa mňa základ všetkého, aj stravovania. Potom je to už náročnejšie zmeniť, ale dá sa aj to.

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji opět za úžasný článek. Těch sladkostí a nezdravých lákadel je opravdu všude tolik a naštěstí (za svou rodinu)se jim úspěšně vyhýbáme. Přesně jak píšete,uvařit se dá zdravě a rychle a já,jako milovnice vaření,si to užívám. A není nad to,když mi ti moji strávníci sklidí poklonu u stolu nad prázdnými talíři. Ale chtěla jsem spíše napsat,že jsem letos vyrazila na koupaliště a z hrůzou jsem zírala okolo sebe. Jen tak jsem pozorovala lidi a to spíš ty malé děti a opravdu bylo vidět ,že každé cca desáté bylo bohužel přiměřené postavy a ostatní většina obezní. Je to smutné.

    OdpovědětVymazat
  25. Všem co řešíte jídlo doporučuji knihu Jak správně jíst od Lise Bourbeau.
    Je to zase jiný pohled na stravování.
    No a popravdě mne článek velmi zasáhl. Jsem tlustá od malička a představa, že je ze mě někomu špatně, není vůbec příjemná. Zkusím tu myšlenku, že někoho může fyzicky bolet, když se na mne podívá, vyhnat z hlavy a mezi lidi ještě někdy zajdu. Nerada totiž někomu způsobuji bolest.
    A pro doplnění: Nejsem nemocná a má strava se skládá především ze zeleniny, ovoce, luštěnin a sem tam vejce a sýr ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vykašlete se na to, jestli druhé znechucujete, to jen ukazuje na jejich problém - třeba právě s tím přijímat své okolí takové, jaké je, a jejich program, že všichni kolem musí jíst i vypadat podle jejich představ.
      Jinak já zase objevila Ameriku v low carb, byla jsem i na kurzu a fakt "čučím", protože já jedla léta taky dost "zdravě" - luštěniny, obiloviny - ty "zdravé", celozrnné atd., málo masa...a na tom přibrala desítky kil (jasně, asi to nebylo jen tím, a taky jsem neomezovala výrazně cukr - tedy myšleno ten "zdravý" v ovoci a přírodních sirupech, kterému jsem se na rozdíl od klasického cukru nevyhýbala, což bylo opět špatně).
      Tak hlavně vnitřní pohodu a spokojenost :-)

      Vymazat
    2. Kašlat na to se snažím přes třicet let :) Jsem vcelku společenský člověk. A to co píšete si uvědomuji, jen občas než překročím práh bytu, tak se sebou vedu boj (zatím jsem vždycky vyhrála ;))
      Příspěvek jsem napsala, protože mám za sebou zkušenost tlustého dítěte a řešení mé váhy prostě ničemu nepomohlo. Totiž všichni okolo byli strašně chytří ale žádná jejich rada, ani agitka nepomohla. Jediný efekt byl právě ten, že jsem si začala připadat podřadně. Vím, že to je blbost, ale jako dítě jsem to tak prožívala - no a vlastně i jako dospělé se mi ten pocit, někdy vynoří :)
      Já se teď vydala na cestu sebepoznání skrze jídlo, tak uvidím za tři měsíce jak to dopadne :)


      Vymazat
    3. Já vám úplně rozumím, měla jsem to stejne. A ty odsudky lidí, kteří kolikrát ve skutecnosti nejedí o nic lépe (ale z nějakého důvodu si to myslí) a nesportuji o nic více, jsou až neuvěřitelné. Tak ať se daří ať už tělo vypadá jakkoliv :-)

      Vymazat
  26. Mně se to bohužel nepovedlo. Ještě v šesti letech dcerka poučovala lékarnici, že lízátko nechce a proč je nezdravé, ale ve škole se to zvrtlo. Najednou dcerka záviděla spoužákům jejich tatrankové svačiny a mě volali naštvaní rodiče, že moje dcera loudí na jejich dětech. Na škole v přírodě v 1. třídě snadla 16 řízků. Na dětských oslavách se místo hradní s dětmi cpala nezřízeně dorty, bombony a chipsy. Hodně jsem ubrala a začala kupovat alespoň nějaké mlsky, aby to tak nehrotila. Snažila jsem se o nějaký kompromis, u syna už jsem na zdravém jídle jeho ani celé rodiny tak nelpěla. Jídlo které doma připravujeme jí chutná, svačiny nosí na vlastní žádost jen ze zeleniny či ovoce se semínky a kritizuje spolužáky, jak mají nezdravé svačiny, ale stajně k tomu nezřízeně mlsá jakkoli to jen jde - okamžitě utratí kapesné za sladkosti, nebo třeba smaženku či hranolky, na horách vyžírá cukřenky a má depku z toho, že je tlustá. Prostě to je forma rebelie, která jí dělá dobře. S přibívající váhou je i čím dál tím méně fyzicky aktivní a je těžší jí namotivovat ke sportu. Ve dvanácti letech má nakročeno k bulimii a já jen doufám, že to nějak ustojíme.

    OdpovědětVymazat
  27. Paní Veronika správně píše, že žije v sociální bublině.....A v nějaké hodně malé....Asi by chtělo se projet po světě a podívat se, co se jinde považuje za vhodnou dětskou stravu a jsou-li po ní děti tlusté či nikoliv....Jo, a teorie o tom, že musli je zdravá dětská snídaně, je již též minulostí.

    OdpovědětVymazat
  28. No, Veru, začínáte být zlá. Zlý je ten, kdo je nešťastný. Upřímně Vám přeji, abyste štěstí našla...

    OdpovědětVymazat
  29. Je to smutné, když vidím i bohatší rodiny, jak vodí ani ne dvouletá batolata na oběd do KFC a jiných fast foodů na hranolky s kečupem... :-( a ještě se u toho tváří, jak jsou moderní... :-(
    Ještě z českých autorů píše dobře o jídle Andrea Sasková, vydala i malou kuchařku Vaříme dětem, pěkně se v ní čte.

    OdpovědětVymazat
  30. Pripojuji se k diskuzi o detske obezite.Take me desi kolik malych deti je tlustych.Pravda je takova,ze pokud ma dite malo pohybu a cpe se zbytecnymi vecmi z fastfoodu apod,muze a nemusi byt tluste. O to smutnejsi je pohled na obezni matku,ktera neudela vse pro to,aby jeji dite obezni nebylo. Lze to vyresit snadno - primerene zdrave jist a pit a casto pobyvat venku.Zkratka se hybat.Nestaci jen snist brokolici a pak si jit lehnout na gauc nebo korzovat do obchodaku.
    Mam kamaradky,ktere obezni byly a samy se shodly na tom proc,"protoze se preziraly a byly line".Sportem a jidelnickem snadno zhubly.
    Deti jsou opravdu vsude zahrhovany sladkostmi.Nase deti je sice jist mohou,ale radeji si misto nich samy daji horkou cokoladu,susene ovoce nebo orechy. A nabizene bonbony a lizatka na detskych akcich slusne odmitnou.

    OdpovědětVymazat
  31. A jéje, jídlo, to se řeší dneska všude:D Už i na facebooku se musím krotit a nekomentovat některé názory - třeba ve skupině o nějaké stravě tam vyleze x komentářů ve stylu "to bych chtěla vidět, jak by tohle jedlo dítě apod.", potom taky že by to jejich dítě nejedlo, že dává přednost čokoládě a hranolkám - sakra a to je naučil kdo jíst? No nikdo jiný než rodiče to nebyl, tak nechápu, že se tak diví.
    U nás doma šílíme, když přítelova neteř snídá brumíky a pak jí vynadaj, jakej má pupek:( Ve svým věku váží pomalu jako já ve svých třiceti letech..jenže teď to ještě vyběhá, ale obávám se, že časem taky může být tímhle stylem fakt tlustá, na druhou stranu holky se chtěj líbit, tak se postupem času snaží jíst líp, snad.)
    Vás by u nás trefilo, když jsem se s přítelem seznámila, varovali mě jeho známí, že jeho syn má s jídlem problémy, ale nečekala jsem, jak velký problém to je, v deseti jí jen svíčkovou a řízek, my s přítelem chodíme do veganské jídelny na obědy, vůbec mu nic z toho nenutíme, ale je to prostě šílený, že ne že nejí zdravě, jako si třeba představujete Vy, že to je bez masa a tak, on jí šíleně a hrozně úzkou škálu jídel, ovoce ani zeleninu nesní žádnou a mě tohle fakt drásá, protože s přítelem máme jídlo rádi, přes léto jíme zeleninu ze zahrady, všechno čerstvé, ale když má u sebe syna, tak to je u jídla peklo:( Přitom mu nic nikdo nenutí, holt se vaří nadvakrát různá jídla, ale když má blbou náladu, tak prostě prudí a vždycky je něco špatně:( Blbý je, že má střídavku a u mámy to je pravej opak, tam snídá v autě cestou do školy brumíka, v krabičce od svačiny je denně obal od čokolády nebo milch schnitu a sladký pití..a prostě mámy maj na děti daleko větší vliv ať si říká kdo chce, co chce, takže u nás je nešťastnej..já už jsem i říkala, že mu prostě ty humáče budeme kupovat, když je na to zvyklej, ale to zas přítel nechce, takže on chodí ze školy hladovej, ale večeři odmítne, takže je to furt dokola..váží 25 kg v deseti:( a zrovna dětská doktorka je u nás taky naprd, aby mu něco třeba řekla, ta se zeptá, co jí a on že svíčkovou a ta jásá, že to je přece zelenina, tak co je za problém:(
    Kdyby aspoň jedl to KFC, ale on nejí ani ty prasárny, prostě nic, svíčkovou a řízek..a když se nenají, tak se s ním nedá vydržet, jak je protivnej, protože hlad má, některý děti prostě hlad nemaj a tak chápu, že jíst nechtějí, ale on hlad má, ale jíst nebude..ono taky to střídání je naprd, ono když v normální domácností dítě prudí a jí až další jídlo a nic mezi nedostane, tak se rychle naučí aspoň něco sníst, ale takhle starý dítě už ví, že když se u táty nenají, tak hned ve dveřích začne prudit mámu, že chce jíst a má hlad a ta neví, že měl večeři a nechtěl ji, tak mu samozřejmě jídlo nachystá a nemá to řešení:D

    OdpovědětVymazat
  32. Já mám jen jednu poznámku, když jsem byla já malé dítě, také mi neustále někdo nabízel bonbóny, lízátka a k pití šťávu. Naopak vzácná byla čokoláda, tou se šetřilo, nevím proč. A jako dítě jsem ty bonbóny a šťávy nesnášela, připadalo mi to hnusné a sladké. A nesnáším to doteď. Zato čokoládu miluju doteď. Takže nevím, zda zrovna tato metoda je univerzální na všechny děti... Na mě by to dost možná zafungovalo přesně opačně.

    OdpovědětVymazat
  33. No mne doktorka povedala, že deti musia 5krát do týždňa mäso. Tak to robia aj v škôlke. Dávali im tam piť nie vodu, ale sladené šťavy a čoko guličky do mlieka a pod. Na moje prekvapenie to takmer všetci považovali za normálne....."Naštastie" máme trochu problémy s bruškom tak som jej jedlo varila a nosila-musela som mať na to ale potvrdenie od doktora. Pre väčšinu ľudí okolo sa javím ako trafená biožena, lebo nejeme Brumíky a Jogurty s lentilkami ani kindervajcia, ale milujeme koláče a palacinky apod. Čítala som článok aj o zlatej strednej ceste, ktorý si napísala. Nevedela by som to presnejšie napísať...Musím ale priznať že je niekedy nepríjemné čeliť normálnosti. Nechce sa mi vysvetľovať prečo žijem ako žijem a že je to podľa mňa ok. Taká ta davová psychoza z potreby normalnosti vie niekedy prevalcovať...Jo a pises krasne presne a mne od srdca...

    OdpovědětVymazat
  34. Letos je to extrém. Děti jsou mnohem tlustší než předchozí léta.
    Považuji to za selhání rodičů. Vzdali vlastní rozum a věří reklamám, nebo jak to je?
    Já to nechápu. Během pěti minut na internetu (každý má smarfoun s internetem) se dají zjistit základní výživové styly, co by měly být vhodné pro děti. Ani jeden z nich neobsahuje colu, chipsy, bonbóny...
    Nejsem pokrytec, u nás se taky dost mlsá na můj vkus, ale očividně jsme o dost jinde, než ten průměrný ztučnělý Čech.
    Když se dítě nemůže proběhnout, protože by ho pod vlastní vahou bolela kolena, je to hodně smutné.

    OdpovědětVymazat
  35. Dobrý den, přemýšlím, kde to žijete, když potkáváte tolik tlustých dětí. Jsem ze severu Čech - Chomutovsko. Za domem máme parádní park, kde není nic než stromy, cesty, jeden kopec (hodí se v zimě k bobování, v létě ho děti sjíždí na kartónu). V něm každý den můžete vidět naše děti, tj. bandu holek a kluků od tří do dvanácti let, kteří se honí, kopou do míče, hrají si s klacky, zkoušejí přemety a stojky, malují na chodníky, hrají člobrdo a podobně. Rozměrnější je jediné z nich, celkem z asi tak dvacítky. Umožňujeme dětem, aby si venku odehrály svá dobrodružství, takže náš pětiletý je zvyklý být venku i sedm hodin. Protože co doma? :D A stejně jako většina, je to normální štíhlé děcko. Výživu nijak zvlášť neřešíme. Jíme to, co je čerstvé a chutná nám, nerazíme žádné propagované směry, o kterých některé maminky tak rády kážou. Žijeme naplno :D

    OdpovědětVymazat
  36. Asi bych s tím seřváním byla opatrná.
    Přivezli jsme si z detskeho domova 4 letou obézní holčičku....
    Jinak s článkem souhlasím.
    Soužití s těmito dětmi mě naučilo nebýt v soudu tak radikální.

    OdpovědětVymazat
  37. Tento rok 2019 byl pro mě tak blažený, že mi Bůh dal důvod žít znovu šťastně poté, co jsem byl po třech měsících zlomen srdce, když mě manžel opomněl a vrátil se do své milenky. Trpěl jsem a prošel všemi druhy emocionálních mučení, protože jsem nemohl dostat žádnou pomoc, aby se můj muž nevrátil, dokud mi neřekl doktor Wealthy mým spolupracovníkem, který mi dal plné ujištění o tom, že mu může pomoci. ke mě. Byl jsem v kontaktu s doktorem Wealthym a poslouchal jsem jeho slova a následoval instrukce, které mi dal. Mohl byste věřit, že se můj manžel vrátil domů během 12 až 16 hodin, jak řekl on a dnes, moje manželství je obnoveno a jsem tak vděčný, vděčný a vděčný Bohu za to, že používal doktora Wealthyho, aby po třech měsících vrátil mého muže zpět zlomené manželství. Je tam někdo, kdo se musí vrátit zpátky do svého milence nebo potřebuje pomoc jakéhokoliv druhu? Pak navrhuji, abyste se s Dr Wealthyem dostali do kontaktu s jeho e-mailovým ID: wealthylovespell@gmail.com NEBO si ho můžete nechat taky na +2348105150446 pro více informací. Bůh vám žehnej, pane

    OdpovědětVymazat
  38. Připadá mi zábavný ten rozpor. Na jednu stranu věříte dětem, že se zvládnou vzdělávat samy, lépe, než pod vlivem "autority", ale v jídle jim takovou svobodu nedopřejete :-)
    Jinak s článkem souhlasím, jen dodávám, že odříkaného největší krajíc, takže je nesmysl, aby se ze sladkostí a nezdravých věcí stávalo tabu, ono to pak víc láká, a jak psal někdo výše, je z toho celoživotní průšvih.

    OdpovědětVymazat
  39. Mohla bych se zeptat na ty šikovné pytlíky na nákup zeleniny? :) díky moc Kamila

    OdpovědětVymazat
  40. A napadlo vás, že zdravá strava stojí neporovnateľne viac než tá...ehm...obyčajná (teda súdiac podľa článku a fotiek tá strašne ale strašne fuj nezdravá, vyhodiť to všetko a zapáliť)? Skôr než sociálnu bublinu tu (aj v komentároch a vo svojom okolí) totiž pozorujem aj bublinu ekonomickú. Jasné, asi sa hneď v duchu ohradíte, že si predsa tiež nemôžete vyskakovať a žijete priemerne, ale ono už aj ten priemer je u nás dosť nadštandard. V nadbytku sa ľahko vymýšľa nad jedlom. Ale čo napríklad rodič, ktorý má niekedy 200Kč na týždeň na jedlo pre seba a pre dieťa? A k tomu samozrejme zúfalo málo času, žije v meste bez záhradky a bez babičiek? Ono už len zohnať aspoň nejaké ovocie a zeleninu dá zabrať, nie to ešte v super-truper kvalite, farmárske, každý deň čerstvé, každý deň iné... Ovocie a zelenina sa totiž blbo skladujú, dlho nevydržia a stoja celkom dosť. Nevravím, dá sa to aspoň obmedzene a snažím sa o to, čo mi sily stačia, ale takýmito hejtami a zazeraním na mamičky za rožok z bielej múky (panebožeeee!!!), za neBIO banán alebo za zmrzku, čo občas spríjemní deň, sladkú sušienku dokonca aj za ten bonbón, ktorý decko v predajni dostalo a strašne sa z toho teší, niekomu môžete aj dosť ublížiť. Už ani nevravím o tom, ako takého dobre mienené všespásne radikálne názory viac a viac zvyšujú už aj tak dosť brutálny tlak na dokonalosť dnešných rodičov (hlavne matiek). Myslím, že po tomto definitívne prestávam sledovať blog...i tak mi to "krkavčie" skôr pripomína typickú ukážku super-intenzívneho rodičovstva, ktorému sa snažím skôr vyhnúť.

    OdpovědětVymazat
  41. Přesně tak! Zdravá výživa je něco co se nesmí zapomínat. Zkuste to, alespoň týden a poměřte si energii s předchozím jídlem :) Pokračuj dále Verčo fandím ti

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...