středa 30. prosince 2015

12 věcí, za které jsem letos vděčná

Ještě na začátku roku 2015 nic nenasvědčovalo tomu, že to bude jeden z nejvýraznějších roků, který budu ještě jako stará babča vytahovat, vzpomínat na něj a otravovat s ním vnoučata.

Stalo se toho tolik!

A protože na Silvestra chtějí všichni stihnout jubilejní 158. reprízu Mrazíka, tak zkusím být stručná.

Vynechám proto všechny své mateřské "úspěchy".
I když třeba Grétka se sama naučila rozeznávat vpravo a vlevo, což je celkem cool ... jo a s Marjánem zaznamenávám parciální úspěchy na nočníku ... no dobře - nejsou to moje úspěchy a už mlčím.

Jak už je u mě zvykem, položky v seznamu nejsou řazeny ani chronologicky, ani podle důležitosti, ale jak mi přišly na klávesnici:




1. Po deseti letech jsem sebrala odvahu a praštila s prací, jejíž náplň mě sice bavila, ale v jejím výsledku jsem přestala vidět smysl.
Díky všem super kolegům v NMS Market Research, vy jste byli důvod, proč jsem vydržela ve výzkumu tak dlouho.


2. Třetí mimino na pořadníku! A s pinďourem!
Pro mě je třeba naprostou novinkou, že nemusím devět měsíců zvracet 10x denně, ale že to jde i třeba jen jednou, dvakrát za den.
Dokonce už bylo i pár úžasných dní, kdy jsem nezvracela vůbec! 
Není svět krásný?




3. Prodalo se strašně moc mých knížek

Dobře teda, za Hůlovou sice ještě trochu pokulhávám, ale na rok 2016 chystám další trháky, se kterými jí natrhnu rukáv.
(Petro promiň, ty určitě víš, že jsi nejlepší spisovatelkou u nás a že tě bezmezně obdivuju, tak mi snad blbý vtípek odpustíš.)


4. Podařilo se nám s Honzíkem rozjet podnikání na Amazonu v USA a prodat tak několik stovek houpaček - našeho prvního produktu. 

Pro mě obrovská škola. 
Nejen v marketingu, ale i v tom, že pracovat s životním partnerem vyžaduje značnou dávku odhodlání, trpělivosti a sebereflexe.



5. Sama v sobě objevuju důkladně skryté schopnosti IT ženy.
Dokázala jsem


Příští rok si kasám kšandy na něco velkého. Viděla bych to třeba na hacknutí tajných dat z Bílého domu nebo tak něco.

6. Krkavčí matku začali číst lidi. Ještě na začátku roku jsem měla asi 200 fanoušků na Facebooku. A z toho byla většina moje rodina.
Dneska je vás 2 500 a já mám obrovskou radost.

7. Otevřela jsem si dva vlastní kurzy přes Naučme se. Naučilo to hlavně mě. A to že z duše nesnáším přípravy na akci, ale neuvěřitelně mě baví interakce s lidmi na kurzech.
Příští rok je plánuji obnovit, i kdybych tam měla učit s miminkem v nosičce (což zvlášť u točení s poikami bude sranda).



8. Když už jsme u těch poi, naučila jsem se podle youtube tutorialů letos zase pár nových triků, takže je to jasný důkaz toho, že mi mozkové dráhy ještě úplně nezamrzly.
Taky se mi podařilo vyhrát nebo se dobře umístit v pár turnajích v beachvolejbale, včetně jednoho ve třetím měsíci těhotenství, kterého se zúčastnili i stávající mistří republiky. Jupijej!

9. Roztrhala jsem své psací aktivity tak, aby se netloukly - hlavně u cílových skupin. 
Díky tomu vznikl blog Spokojené pupky, kam si kromě svých receptů vkládám i zajímavé články a odkazy týkající se zodpovědného stravování a spotřeby vůbec.

10. Přečetla jsem letos 40 knížek. Kdyby každá měla cca 250 stránek, tak to máme celkem 10 000 stránek za tenhle rok, což je ... eee ... strašně moc stránek za den.
To je divný, v tom musí být nějaký podvod, protože tolik volného času teda rozhodně nemám.

11. Potkala jsem osobně spoustu zajímavých lidí a s další spoustou jsem obnovila kontakt. Měla jsem příležitost podílet se na nových projektech, o kterých se mi loni ještě ani nesnilo.
Učila jsem se naslouchat, mírnit svoje ego, neodsuzovat, být pokorná, brát si ze všeho hlavně to dobré.
To bude výzva i do příštího roku.
S mým namyšleným já plným držkatých poznámek by nechtěl žít asi nikdo na světě. Včetně mě.

12. Rok 2015 byl i posledním rokem s mým milovaným mužem Honzou.
Jsem vděčná za těch osm společných let. 
Za to, že jsem mu mohla být po boku a každý den se od něj učit. Nelituju ani jednoho dne, a to i přesto, že bych ho sem tam nejradší přetrhla jak hada. Vždycky bude mít v mém srdci místo, i když já půjdu dál bez něj.

Už se na ten rok 2016 těším :-)




3 komentáře :

  1. Kolik že hodin má Váš den? :-D Držím palce, určitě se bude dařit. :-) Je cítit, že víte, že jdete správným směrem. Jsme s Vámi :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den Veroniko, já všechno čtu se zpožděním a tak jsem až dnes přečetla všechny vaše příspěvky od zjevně ne úplně šťastného listopadu. Trochu jsem si u těch příspěvků poplakala, když mi bylo 18 zemřel mi po úrazu táta a protože všichni v rodině byli potom vlastně nefunkční, všechno to zařizování a vyřizování zbylo na mě (skoro všechno). Tak si trochu umím představit jaké to je. Všechno jsem zvládla, akorát půl roku na to, když už všichni byli jakžtakž v pořádku, všechen ten smutek dopadl na mě. S většinou vašich názorů a myšlenek souhlasím, jen v jednom trošku ne - na prvním místě mám sebe, potom manžela, děti, domácnost, práci ..... Ale myslím, že každý jeden je ten nejdůležitější ve svém životě, aby sám mohl být důležitý pro ty ostatní. Ale myslím, že vy už to tak máte. Přeji vá hodně sil a spolehlivých přátel do dalšího roku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. Mrzí mne ztráta Vašeho tatínka, ale zároveň mi to dává naději pro mé děti, že i bez něj může vyrůst silný a charakterově nezlámaný člověk. I když se snažím je vychovávat, jak nejlépe dovedu, stejně ve mně hlodá takový malinký strašík, že se na nich negativně podepíšu, protože mi tam chybí ten regulační můžský prvek.
      A úplný souhlas - na prvním místě (zcela nesobecky) mám sebe :-)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...