úterý 10. listopadu 2015

Jak si nevymeditovat díru do hlavy

Dnes přináším svou soukromou nominaci na Nobelovku. Zdá se totiž, že bylo vynalezeno univerzální řešení na všechny lidské trable.

Ať si postěžuju na cokoli, dostávám poslední dobou ze všech možných i nemožných stran stejnou odpověď.

Měla jsi špatný den?
Jsi ve stresu?
Bolí tě hlava?
Nedosahuješ 100% výkonů ve sportu?

Měla bys začít meditovat.




Říká mi to můj kamarád, co se dokáže v nestřežených chvilkách upít do bezvědomí.
Říká mi to můj muž, který si myslí, že tím smaže můj premenstruační syndrom.
Panebože, říká to i Tim Ferriss, což je takový novodobý Chuck Norris (a to nejen proto, že se mu s ním rýmuje jméno).

Bráním se zuby nehty. Poslední dobou jsem sice dost vyměkla a zesluníčkovatěla, zřejmě vlivem všech těch ženských hormonů, které pokojně spoustu let spaly.

Ale co je moc, to je moc.
Jen tak si sednout a se zavřenýma očima dýchat?

Vykládejte to člověku jako já, jež musí i u filmu číst knížku, aby neplýtval svou mozkovou kapacitou. A to ještě u čtení stíhám přemýšlet, jestli bych k tomu neměla třeba mýt nádobí. Aby ruce nestály.

Než půl hodiny sedět a zírat do zdi, to radši díru do hlavy.



Já tomu celému meditaření na racionální úrovni asi rozumím.
Člověk se zklidní, nemyslí na nic, pročistí si hlavu a odejde smířenější se světem i sám se sebou.

Ale jestli je tohle ten efekt, tak já vlastně už medituju. Dávno. 
A nemusím mít u toho stisknutý palec s ukazovákem, ani sedět v tureckém sedu, což je pro mě vždycky potupa největší, protože mezi mými koleny a zemí zeje tak půl metru.

Chvilky smíření se světem i sama sebou zažívám venku na procházkách s dětmi.
Nechávám si hladit obličej větrem a sluníčkem.
Prsty osahávám stébla trávy.
Sbírám listí, kameny a žaludy, které mi ti dva raraši vytrvale nosí a cpou po kapsách.
A je mi dobře na duši.

Podobný  efekt na mě má i vaření.
Baví mě škrabat mrkve.
Ráda se patlám s těstem.
Dokonce si sem tam o víkendu přivstanu, abych mohla nachystat hladovcům palačinky.
Ruce sice kmitají, ale v tu chvíli žiju jen pro palačinky. Žádné jiné starosti na světě nejsou.

Tak to má být.

A jestli se toho stavu člověk dopracuje meditací nebo škrabáním mrkve, je mi šumák.





3 komentáře :

  1. Ano, ano.
    Dnes me zakouti internetu dovedla az na vas blog. Dekuji.
    Velmi inspirativni v mnoha pohledech.
    Neuveritelna sila a energie.
    Preji Vam vse dobre a moc se tesim na dalsi radky:)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já to mám úplně stejně. A úplně nejvíc se mi ježí chlupy ze řízené, hromadné meditace, brrr.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...