neděle 18. ledna 2015

Čtenářský deník 2014

Ti, kteří mě znají, ví, že trpím obsesí skupovat knížky. Utratím za ně ročně určitě víc než za oblečení. To, že je nestíhám číst, je věc jiná.

Přináším tedy rychlý přehled toho, co jsem za loňský rok stihla po nocích a cestách do práce přelouskat + tipy, co číst a co nechat radši ležet.






Pro duši

5* Čtyřhodinový pracovní týden (Tim Ferriss): Pro mě kniha roku, možná i víc. Strašně mě to nakoplo. Pokud cítíte, že by váš život zasloužil změnu, přečtěte si to.
5* Peníze nebo život (Tomáš Hajzler): Knížka na podobné téma jako Čtyřhodinový pracovní týden, jen mnohem pokorněji napsaná. Tomáše sleduju už déle a ten chlapík se mi fakt líbí. Myslím, že je ale určitě lepší bloger než spisovatel.
4* Mudrc, surfař a byznysmenka (Robin S. Sharma): Robine, promiň, jsi fakt mizerný spisovatel. Kdyby ses ty své úžasné myšlenky nesnažil nasoukat do uměle vytvořeného příběhu, bylo by to dílo roku. Každopádně tohle si určitě musíte také přečíst. Kdyby si každý vzal k srdci aspoň pár věcí z téhle knížky, bude svět lepší místo.
3* Bůh chodí po světě vždycky inkognito (Laurent Gounelle): Podobný případ jako předchozí knížka, jen ty myšlenky mi nepřišly tak dechberoucí a nedotýkaly se mě tolik niterně.

Populárně naučné

5* Summerhill (A. S. Neil): Poprávu bible pro lidi uznávající svobodu ve vzdělávání. Příběh první demokratické školy na světě, kde si děti můžou rozhodovat o tom, na které předměty budou chodit. Těžko uvěřit, že její zakladatel se narodil přesně o 100 let dříve než já, jeho myšlení je neuvěřitelně pokrokové. Napsáno skromně, pokorně a se snahou o maximální upřímnost. Tahle knížka se dotkla něčeho velmi hluboko ve mně a posunula mě o velký kus dál. Děkuju.
5* Mým marodům (Jan Hnízdil): Jedna z nejlepších knížek, co jsem letos četla. Velmi lidský pohled na celostní medicínu a utvrzení, že se svým selským rozumem v přístupu ke zdraví a nemocem nejsem úplně mimo.
3* Doba jedová (A. Strunecká, J. Patočka): Na každém šprochu pravdy trochu, ale když bych tu knížku měla brát vážně, tak už asi nevylezu ven. Nicméně proč ne (teda proč nepřečíst, nikoli proč nechodit ven).
3* Mžik (Malcolm Gladwell): Dozvěděla jsem se nějaké zajímavosti, které se dají vytáhnout u piva (na které nechodím), ale že bych se z toho posadila, to ne. Nicméně rychle se to četlo.

Beletrie

4* Záskok (David Nicholls): Tahle knížka nemá úplně nejlepší recenze, ale já mám ráda jeho humor. Ještě lepší je možná Otázka za deset.
4* Ambasadov (China Mieville): Je to můj srdcový autor fantasy/scifi (i když on by se sám asi zařadil jinam). Nečtěte Ambasadov jako první knížku, zkuste od něj třeba Nádraží Perdido nebo Město a Město.
4* Ponorka (Joe Dunthorne): Asi to není kniha roku, ale mě to prostě bavilo. Film Jmenuji se Oliver Tate byl stejně dobrý.
3* Hordubal, Povětroň a Obyčejný život (Karel Čapek): Karle, škoda, že jsi žil před sto lety. Myšlenky jsou fajn, ale ta tvá čeština se mi už četla dost těžko.
3* Prázdné místo (Joanne K. Rowling): Chtěla jsem vědět, jestli umí napsat literaturu i pro dospělé. Asi bych to nečetla podruhé, ale ta ženská fakt umí vyprávět.
3* O spánku a mizení (Katharina Hagena): Strašně jsem u toho usínala. Pohybuje se to v takovém světě - nesvětě, pořád na hranici snu ... a takový je i můj dojem. Nějaký zamlžený. Pořád si myslím, že je tam ale něco, co třeba docením za pár let. Ale teď jsem to ještě neobjevila.
2* The Hundred Foot Journey (Richard C. Morais): Řekla bych, že je to lepší než Slumdog Millionaire, hezky se to čte, ale je to takové to hajzlové počteníčko.

Detektivky

Já mám prostě detektivky ráda. Opravdu ty novodobé nemají nic společného s Sherlockem Holmesem. Jsem schopná přečíst 500 stran za týden. Asi po nich nebudu chytřejší, ale tohle mě fakt baví. Je to něco jako koukat na telku.
4* Písečný muž (Lars Kepler)
4* Hypnotizér (Lars Kepler)
4* Volání kukačky (Robert Galbraith)

Zábavné

5* Fakt se to stalo? (Jenny Lawson): Prosím přečtěte si to! Čůrala jsem smíchy. Ta ženská je větší blázen než já. Skvělá a vtipná blogerka s naprosto nepravděpodobným životem, která mi prodloužila život asi tak o pět let, takže dostává 5*.
4* Láska na třetí (Nick Spalding): Navzdory blbému názvu je to fakt vtipné čtení na dovolenou. Jestli máte děti, doporučuju.
3* Deník špatné matky (Stephanie Calman): Je dobré vědět, že je někdo horší matka než já. Místy jsem se smála, místy jsem si říkala, že tohle už je přes hranu. Ale celkově dobré.
0* Dokonalá žena je blbka (sestry Girardovy): Totální brak dvou zoufalých třicátnic, které nejsou bohužel ani vtipné, což měl být asi cíl. Nebrat.
0* Jak Francouzky hledají štěstí (Jamie Cat Callan): Až je mi stydno, že jsem to vůbec dočetla. Výlevy stárnoucí tlusté Američanky o tom, jak nosit saténové prádlo a cítit se u toho jako Francouzka.

4 komentáře :

  1. Čtyřhodinovýho Tima Ferrisse taky můžu a Sharman mě taky vůbec nenadchnul. V metru vidím plakáty "Fakt se to stalo" a hrozně jsem nechtěla podlehnout reklamě. Ale jestli to stojí za to, podlehnu. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na reklamu se v případě knížek nemá asi cenu spoléhat - obálku i prodejní slogany zajišťuje vydavatel. Taky jsem nechtěla podléhat plakátům, ale pak jsem si přečetla její blog theblogess.com, kde svou knihu uvádí slovy "I wrote a book and it only took me 11 years. (Shut up, Stephen King.)" a věděla jsem, že jedeme na stejné vlně. Kdyby nebydlela ze velkou louží, tak jí jedu zazvonit na zvonek, protože nikoho, kdo by uměl s jazykem pracovat tak, aby mi to bylo tak moc blízké, jsem nikdy nepotkala.

    OdpovědětVymazat
  3. Jenny Lawson mě taky dostala, asi to není knížka pro každého, ale já se řezala... http://naskokjinam.blogspot.cz/2014/12/jenny-lawson-fakt-se-to-stalo.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že komu se nebude líbit Jenny, tomu se nebudu líbit já.
      Ale kdo ví, třeba se někdo musel stát fanouškem mého blogu za trest a bude Jenny nenávidět stejně jako mě :-)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...