pondělí 21. května 2018

Ber tolik, kolik potřebuješ. Dávej tolik, kolik můžeš. Ne víc


"Mami, tak pojď, dojdem do vesnice, dáš si tam pivo, to ti udělá dobře," lákají mě Marján s Grétou ujít dalšího půl kilometru našeho výletu.
Určitě si myslí, že v hospodě vyžebrají nanuka. Holota.

To se jim to říká, když jedou na kole a já za nima v tom vedru šlapu pěšky s Jendou na zádech.
Kolo mi ukradli před sedmi lety a já jsem se od té doby stala mistrem výmluv, proč si nekoupit nové. Nicméně moje výmluvy by se daly shrnout do stručného "jsem prostě blbá a líná".

"A tak co, jdeme," rezignuju a s vidinou oroseného půllitru se belhám na ocase peletonu.

Na návsi je nějak živo. Z dálky to vypadá, že si tu dává dostaveníčko celá vesnice.
"Veru?" ozve se 40 centimetrů nade mnou.

Chvíli pátrám v obličeji dvoumetrového kluka, který mě oslovil, než mi to docvakne.
Neviděli jsme se roky. Honza se za tu dobu změnil k nepoznání. K lepšímu, nutno dodat.

"Ježiš ahoooj, co TADY děláš?" ptám se, když mi dojde, odkud se známe.
"Testujeme tu kola, nechceš si nějaké zkusit?"

Tak to je fakt fór. Došourám se do nejzapadlejší vesnice v Čechách, abych tam potkala starého kamaráda, který dřív dělal servismana české cykloreprezentaci a pak si otevřel vlastní obchody s koly.
Když jsme se viděli naposled, byl totálně vycuclý.

Dneska tu přede mnou stojí chlap jak hora, kterému stříká štěstí snad z každého póru.
Objednávám si (konečně!) pivo a ptám se, kde se stala ta změna?

Rychle probereme počty a věky dětí a dostáváme se k práci:
"Měl jsem šedesát zaměstnanců.
Dneska jsme čtyři a neuvěřitelně se mi ulevilo.
Můžu být víc s rodinou, peněz nepotřebujeme tolik."

Honza ve zkratce popsal dva důležité pilíře, na kterých podle mě stojí dobrý (pracovní) život:


Ber tolik, kolik potřebuješ. Ne víc

Dávej tolik, kolik můžeš. Ne víc


Já vím. Pokud jste zrovna v situaci, kdy žijete od výplaty k výplatě a makáte od nevidím do nevidím, tak vás touhle radou tak akorát naštvu.

Když se vám ale začne v čemkoli dařit, mnozí vás motivují, abyste ještě přidali.
Chytnout příležitost za pačesy a vytřískat z ní maximum. To se říká, to se nosí.
Na horší časy. Pro lepší časy.


A vy jedete a jedete a ani si nevšimnete, že jste v prdeli. Že jste pro samotnou práci zapomněli žít


K syndromu vyhoření je už pak jen takhle blizoučko.
Jak to vím? Sama jsem si na to sáhla.

Po vydání knížky Moje milá smrti se začaly množit nabídky na besedy, rozhovory, zapojení do různých projektů a podporu charity.
A ačkoli jsem nekývla zdaleka na všechno, nabrala jsem si toho na sebe prostě moc.

Nebylo to ani tak kvůli penězům, ale chtěla jsem dostát svého soukromého-veřejného slibu, že vrátím smrt zpátky do našich životů.
Chtěla jsem využít toho, že je o téma smrti zájem, a vyždímat to na dřeň.




V tu chvíli jsem si neuvědomila, že to, co ždímu, jsem především já sama


Dovolila jsem, aby nějaká vnější věc byla důležitější než moje štěstí.

A je jedno, jestli tou vnější věcí je 


  • převis poptávky nad nabídkou,
  • peníze, 
  • očekávání fanoušků, klientů nebo nadřízených
  • vyšší smysl,
  • zodpovědnost za zaměstnance, kteří by sesekáním firmy přišli o práci,
  • vlastní blbý pocit, že teď je to trapné a nevhodné zkrouhnout, když se podnikání daří.


Když nejsem dosycená já, nemůžu sytit okolí


I když se mi to stalo už mockrát, tak v tom stále trochu plavu.
Učím se rozpoznávat, kdy se do toho zase ženu.
Snažím se brzdit, když si všimnu, že se to děje.

A v neposlední řadě se o tom snažím mluvit.
Ukazuju vlastní šlápnutí vedle.
Stále dokola nadhazuju na facebooku i na besedách téma rovnováhy, střídmosti, mírnosti...

Pořád mi ale přijde, že se o tom na veřejnosti mluví málo.
Sdílí se hlavně příběhy úspěšných lidí, kteří 

  • vydělali balík, 
  • rozjeli skvělý projekt, 
  • rozhýbali zásadní společenské hnutí, 
  • dokázali něco neuvěřitelného nebo aspoň
  • zachránili svět.




Málokdy tam ale uslyšíte o tom, kolik na těchhle výpravách za úspěchem popadalo vojáků v podobě

  • partnerů, kteří trávili večery o samotě,
  • dětí, které neviděly své rodiče tak často, jak by si přály,
  • přepracovaných lidí, kteří rozdávali tolik světla, až sami vyhasli.


V tomhle ohledu je vlastně nakonec jedno, jestli jste podnikatel, zaměstnanec, nebo na rodičovské.
Dala jsem si takovou malou osobní výzvu:


Chci být začátkem změny


Chci vlastním přístupem začít rozbíjet koncept toho, jak je definován úspěch.
Chci každý den dávat svým dětem živý příklad toho, o čem si myslím, že je v životě důležité.

Chci vyskočit z toho rozjetého kolotoče, na kterém se za lístky platí vlastním životem.

//PS: Příběh má happy end. Nové kolo už je doma. Je krásné světle zelené, což je jeho zásadní technický parametr samozřejmě :-) Už se těším, co s ním a bandičkou zažijeme. Dík, Honzo, nejen za to kolo.//


19 komentářů :

  1. Tohle je prostě boj mezi egem a skromností. :-D Ego by chtělo víc a víc. Všem ukázat co ve mně všechno ještě je!.. Skromnost se dneska až tolik nenosí no...

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, Veroniko,
    připomněla jste mi můj nevydařený pokus užít si vzácně večer jen s manželem na nějaké kulturní události. Zaujala mne před nedávnem pravidelně zasílaná reklama na Fuckup night, kterou jsem nacházela v mailové schránce. Čekala jsem na zajímavého hosta a když se objevil, tak jsem bez váhání koupila dva lístky. Bohužel to nebyla ta, na které jste vystoupila Vy a Marek Hilšer. Byla to přesně ta předcházející, která (což jsem zjistila až na místě) byla součástí nějakého přednáškového cyklu koučinku, motivace a "fire-upu", jak bych to tak shrnula. Plný sál DOXu nadšeně tleskal vysoce postaveným manažerům a majitelům úspěšných firem, zejména jednomu, který se stoickým klidem hovořil o špatné investici, která jej přišla na nějakých 20 miliónů... Celý večer byl prošpikován povzbuzováním, jak na to, aby člověk vydržel a generoval... Propadla jsem se ve vzpomínkách do roku 1998, kdy jsem frčela na vlně Amway a jezdila, krom jiného, na akce "budování snů". Ty spočívaly v tom, navštívit vybrané autosalony, posadit se za volant vysněného vozu a pak makat, abych si ho mohla dovolit...
    Manžel po této Fuckup noci propadl depresi, takže noc dostála svému názvu. Byl upřímně zděšen, kam že to společnost spěje, že taková masa mladých lidí touží po tom generovat prachy ačkoliv vlastně ten smysl žití je někde jinde.

    Takže Vám děkuji, jednak za Vaše knihy, které mne skutečně inspirují a za Váš blog, kde sdílíte svůj postoj k "běžným" věcem a vlastním životem dokládáte, že to prostě jde i jinak, než jak je to většinově předkládáno.
    S úctou, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jano, to úplně chápu, taky se mi nedávno podařilo "omylem" vystoupit na jedné konferenci, která byla plná naspeedovaných manažerek. Nedělalo mi to dobře jen být v té energii.
      Nicméně ta FuckUp Night, na které vystoupím, teprve bude teď v pondělí 28. 5. Tak kdybyste si chtěla spravit chuť :-)

      Vymazat
  3. Dobrý den, Veroniko. Mám jen jednu otázku k vašemu inspirativnímu článku. Jak to dopadlo? Vybrala jste si nakonec to kolo?!?

    Zdravím,
    A.Boudyšová

    OdpovědětVymazat
  4. Mila Veru,
    nevim jak to citite vy, ale kdyz pisete
    "Ber tolik, kolik potřebuješ. Ne víc
    Dávej tolik, kolik můžeš. Ne víc"
    ja bych to videla jako zivotni filozofii a to nejen ve vztahu k praci, businessu ci podnikani. Myslim, ze tim je receno vse: davani a brani penez, lasky, energie, pomoci nebo rady, empatie …

    zdravim Vas Monika

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek a nadčasové shrnutí. Pro mě už několik let - od té doby co mám děti - vyskakuje podobná rovnice a to rovnováha. Rovnováha - ve všem - jídle, samotě, společnosti, pohybu,.... každý ji má jinde, ale pokud není, tak se něco hroutí. Díky.

    OdpovědětVymazat
  6. Zase dokonalý článek a tolik tolik tolik mi mluví z duše.

    OdpovědětVymazat
  7. Davej tolik, kolik muzes. S tim jsem v pohode, verim, ze se to naucim ohlidat.
    Ale ber tolik, kolik muzes? Predpoklada to, ze druhy me stopne, kdyz to na nej bude prilis. Kolik je takovych lidi, lteri to dovedou? Nechci myslet za druhe, ale ani podilet se na jejich vyhoreni..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "...ber, kolik POTŘEBUJEŠ." pomůže Vám i druhým:).

      Vymazat
  8. A ted neco za nas pragmatiky: Ekonomika se vyviji v cyklech. Nyni je konjuktura, pak nastane krize. Tezko Vase nazory v krizi prejizi. Nikdo si Vase knihy nekoupi, nikdo na Vase besedy chodit nebude, nikdo s Vami myslenky na Facebooku sdilet nebude, nebot lide budou mit jine starosti. Jak uzivit rodinu s hypotekou na krku. Staci, kdyz stoupne urokova mira.....Myslela jsem si, ze vstupuji na portal, kde Krkavci matka znamena ta nejlepsi matka (jak je tomu v prirode), a ejhle , zde je tomu naopak....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je zvlastni nazor. Ja mam ekonomicke vzdelani, ale vubec me tato souvislost nenapadla. Proc si myslite ze je Veronika nebo Krkavci matka ta nejlepsi matka? a pak take proc by mela byt dokonala businessmanka nebo nejaka superwomen ?

      Ja si myslim, ze je dobre, ze sdili svou zkusenost a uskali, kdyz se neco at uz v zivote nebo podnikani ci praci prehani. A pokud to plati v obdobi konjuktury, (kdy dosahnout uspechu a materialniho uspokojeni jde snadneji a dari se tez vice lidem), tak to bude dvojnasobne platit v obdobi recese (to uz totiz mnoha lidem nic jineho ani nezbyde, nez drit a vyzdimat ze sebe maximum). Zatim jsem ovsem nenarazila na studii, ktera by vyhodnotila, zda jsou lide skutecne stastnejsi a spokojenejsi v obdobi konjunktury nez v dobe recese. A zda je jejich zivot vice v rovnovaze a maji tez spokojenou rodinu.
      Tak to je jenom muj osobni nazor a musim rict, ze s Veronikou v teto otazce naprosto souznim.

      Vymazat
  9. Já si zase myslím, že není v pořádku, aby mladí lidé žili jenom pro peníze. Nedávno jsem se bavila z jednou známou a ta mi říkala, že zná mladé lidi, kteří si pořídí během studijí na VŠ byt na hypotéku a pak studují a zároveň chodí na plný úvazek do práce a ještě mají x různých brigád, aby si vydělali co nejvíc peněz. Jsou schopni vydělat velké peníze, hypotéku prý dokáží splatit hodně brzy, ale na úkor spánku, partnerského života i volného času. Nemyslím si, že toto tempo vydrží věčně. Spát průměrně 3-4 hod denně. Vím, že si tento způsob vybrali sami, ale ...
    Já vím, že mladí chtějí bydlet sami, ale dřív bydleli v jednom domě klidně i dvě až tři rodiny, což se už moc nevidí a pokud takto mladí bydlí z rodiči, tak si ostatní myslí, že jsou nějaký divní. Vše je o prioritách, domluvě. Přijdemi, že spousta mladých do cca 30-35 let musí mít hned vlastní dům nejlépe co největší, pořádné auto a hlavně co nejlešpí nábytek, dovolené a hromadit a hromadit věci. Vše mít in. Pak se honí a jak to dopadá. Občas pak nemají nic - vezmou se, postaví dům, mají dítě a pak přijde první problém a oni se rozvedou.
    Společnost se vyvíjí, ale...
    Jak to tady bude za pár let.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S bydlením to je těžké, já sama jsem teda bydlela u rodičů, co to šlo:D Ale pak jsme s přítelem bydleli v garsonce v nájmu, i s jeho synem, a to se fakt dlouhodobě nedá..po třech letech stejně jdeme do hypotéky, protože splátka je poloviční než platit nájem ve větším bytě.) Ale je fakt, že nám není 30 ale víc.) Já jsem si už připadala divná, že bydlím u rodičů, ale nechtěla jsem si sama někde zařizovat bydlení, když bych nevěděla, kde jednou budu pracovat, kde najdu partnera.)

      Vymazat
  10. Veroniko, moc děkuju za tenhle článek. Sednul mi jak zadek na hrnec :-) Přesně to jsem potřebovala teď slyšet/číst...

    Jana

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to je ale náhoda, zrovna to řeším v práci:) Já teda mám plat průměrný, končím nejdýl ve čtyři, ale šéfová chce přidávat plat a já nechci, nabírá pořád další a další klienty a už to prostě nejde stíhat, je to na úkor kvality práce a času..Podle mě pokud človek nežije od výplaty k výplatě, nežije sám, tak se dá vyžít s normálním platem a není potřeba víc. Blbý je, že když lidi dostanou víc, víc utrácí a zvyknou si na to a pak ten vyšší standard vyžadujou už automaticky a v tom vidím problém. Vidím to na lidech kolem, kupujou nesmysly, za nesmyslný peníze a to na úkor i svého zdraví, ale je to jejich volba, každý si to může sám zvolit. Nepotřebuju mít třicet čistého měsíčně, protože nesplácím drahé auto, nejezdíme na drahé dovolené, protože jsme neprojeli pořádně ani ČR..Hypotéku už má dnes asi každej, ale to se dá taky vybrat, nekoupili jsme barák nebo byt za 5 milionů, abychom to museli splácet do důchodu..

    OdpovědětVymazat
  12. تیم دو سوت تعمیر(2sottamir): تعمیرات انواع لوازم خانگی و الکتریکی در تهران.

    این مرکز بیش از 10 سال تجربه در زمینه تعمیرات لوازم خانگی برای خانوارها و مشاغل و ارائه سرویس با کیفیت و قیمت مناسب دارد.

    12 ماه گارانتی قطعات یدکی
    نرخ های مقرون به صرفه
    در همان روز تعمیر می شود
    تکنسین واجد شرایط
    مشاوره رایگان
    ضبط 5 ستاره

    OdpovědětVymazat
  13. سرویس و تعمیرات تخصصی ماکروفر در تهران

    دسته تعمیرات ماکروفر

    OdpovědětVymazat
  14. جهت استفاده از خدمات طراحی لوگو کلینیک در ریوال آنلاین با ما تماس بگیرید.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...