čtvrtek 17. října 2019

Svět bez tajemství a překvapení


"Mami, co je tohle za kámen?"
"Nevím, asi nějaká břidlice?"
"Tak to vygůgli!"

Stalo se mi to už několikrát. Něco nevím a děti po mně chtějí, abych to hned našla na mobilu.
V mnoha případech to smysl dává. A mám radost, že jsou děti zvídavé.

Často mě ale jejich požadavky na gůglení rozesmějí.

"Co bylo všechno v těch muffinech, co jsme měli u babičky?"
"Jak se jmenoval ten Kubův plyšák?"
"Kdy se tetě narodí miminko?"

Děti jsou prostě zvyklé, že když na něco neznají odpověď, tak do pár vteřin dostanou odpověď.


Internet je v mnoha ohledech boží věc. Ale díky němu naše životy ztratily spoustu tajemství a překvapení.


Nechci se rozhodně zařadit po bok brblalů, kteří říkají, že za nich to bylo lepší. Vnímám to tak, že za každé generace to bylo nějaké, ale nemá cenu to hodnotit nebo nějakou dobu vyzdvihovat, protože stejně časem cestovat nemůžeme.

(Pro echt skeptiky, kteří se domnívají, že za jejich mládí bylo VŠECHNO lepší, doporučuju knížku Faktomluva. Autor v ní vychází z analýz, které ukazují, že i ve velmi zásadních celosvětových a celospolečenských otázkách máme tendenci strhávat hodnocení do negativna, jakkoli se ve skutečnosti děje pravý opak.)

I já sama jsem si už zvykla, že většina tajemství jde rozkrýt a žádná překvapení se konat nemusejí.


Když jsem byla malá, čekali jsme na horách za špatného počasí do 11 hodin, abychom se rozhodli, jestli má cenu vyrazit ven.

Dneska mám v mobilu aplikaci na předpověď počasí a tvrdohlavě si tam odmítám nainstalovat radar, který by mi na minutu ukázal, kdy a kde se spustí déšť. Abych měla aspoň nějaké překvapení.


Doma jsme kdysi mívali krabice plné map.

Cestu bylo potřeba dopředu si projít a naplánovat. Když se jelo autem, objížďky byly překvapením a vy jste se museli popasovat s oranžovými šipkami.
Dneska si naťukáte minutu před odjezdem do Waze adresu a hladce projedete nejlepší a nejrychlejší aktuální trasou. A když se chcete dopředu podívat, jak to ve vaší cílové destinaci vypadá, pošlete na gůglích mapách na výzvědy žlutého tlustého panáčka, co vám to hezky dopředu ukáže. Hlavně žádné překvapení.


S dětmi ráda "bloudím" jen tak nazdařbůh. Protože všude něco je. A často se to něco dotkne vaší duše víc, než všechny tipy z turistických letáků a doporučení na "must see" místa z průvodců Lonely Planet.


V 15 letech jsem si začala psát zpěvník.

Často to byla nějaká písnička odposlouchaná od táboráku, jejíhož autora jsem neznala. Jak jsem pak po letech byla překvapená, že interpret je Nohavica nebo Nezmaři!
Dneska mi stačí pamatovat si pár slov z refrénu a obratem si najdu celý text písně, akordy i interpreta.

Ještě nedávno jsem jen krčila rameny nad kytkami, jejichž krásu jsme sice mohli obdivovat, ale jejichž název jsem dětem říct nevěděla.

Dneska máme aplikaci Pl@ntNet, díky které jsem zjistila, co nám po okolí všechno roste. Ale vlastně mi trochu chybí jen to koukání se na kytky, bez potřeby je pojmenovat. Jako by se odkrytím jejich jména ztratila i část té intimity a mystična, které ze sebe vyzařují.

Jakkoli všem těm vychytávkám fandím, tak jsem ráda, že na světě pořád existují věci, které mě můžou překvapit a jsou obalené tajemstvím.


Svoje úvahy nejradši sdílím s nevirtuálními lidmi. Pojďme se potkat! 
18. 10. v Praze
23. 10. v Berouně
29. 10. v Hejnicích
30. 10. ve Svitavách
31. 10. v Ústí nad Orlicí
1. 11. v Pardubicích.



14 komentářů :

  1. Faktomluva je super:) Aplikaci na počasí jsem stáhla nedávno, abych zjistila, že je opravdu užitečná. Mám pocit, že někdy odmítám pokrok kvůli sentimentu a zažitému stereotypu. Na druhou stranu mi nevadí, že přicházím o překvapení (zas tolik ho v životě nepotřebuju), spíš se trochu bojím pohodlí, na které si díky aplikacím zvykám. Nicméne, díky tomu, že máme přístup k tolika informacím, můžeme jít leckde mnohem více do hloubky, ne jen po jménech. Sama si pamatuju názvy tolika kytek, až mě to samotnou občas překvapí, ale to, jestli se z ní dá dělat čaj nebo salát zjistím až na internetu. A to chutné překvapení... (zatím jsem se ničím neotrávila:)

    OdpovědětVymazat
  2. Veroniko,
    úplně mimo tento příspěvek.
    Včera jsem si poslechla Váš podcast a dnes mě zaujalo, že budete osobně 1.11. v Pardubicích, mohu se zeptat kde a od kolika ?
    Přeji krásný podzimní víkend!
    Ilona

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, jo, pamatuju jak rodiče před výletem nebo odjezdem na koupák když počasí bylo všelijaké vždycky říkali : " Jedenáctá rozhodne ! " :-) a fungovalo to :-)....krásná doba :-) .....
    Mějte se pěkně, Lucka

    OdpovědětVymazat
  4. A taky tahle doba je jiná v tom, že těžké udělat dětem radost...jelikož je všeho všude plno, to co jim koupíte už má 5 jejich kamarádu a to co mají pod vánočním stromkem jelo do zblbnutí v reklamách v TV... Můj ročník překvapený byl a to co našel pod stromkem si dokázal užít dýl než skončily vánoční prázdniny..tak uvidíme co budou říkat o své době tyhle děti až vyrostou..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dětem nepouštějte reklamy. My TV nemáme. Zásadně nekupuji nic, co smrdí nějakým dětským seriálem apod. Ani oblečení. Děti u nás dostávají knížky, stavebnice, auta podle reálných aut apod.

      Vymazat
    2. Naše dcera si k šestým narozeninám přeje dětský nožík, nástěnku a ešus. Když chtěla šaty jako má Elza,tak si na ně tři měsíce "vydělávala" nálepky a pak byla moc hrdá na to, že si je "koupila" sama.Jinak by to neprošlo přes manžela, který seriálové věci taky nesnáší.

      Vymazat
    3. Musím souhlasit se skubi. Je jedno, zda máte TV nebo ne. WiFi (nebo mobilní internet) ale máte, ne ? A dítě, které to nesleduje, je prostě v kolektivu "out". Tak to je, a pokud se tomu bráníte, tak jste tedy hodně "out" také.

      Vymazat
    4. No, to je pravda, my sice TV taky nemáme, ale koukáme na youtube a HBO, takže v dnešní době to už nehraje takovou roli. Seriály dětem někdy pouštíme, ale nic moc,co je zrovna "in" nekupujeme, a zatím nijak nestrádají.

      Vymazat
    5. Pro anonymní z 19.10. 19:48
      Ano, internet máme, ale pouštíme si jen něco a občas a nevidím důvod zahrnovat do toho reklamy. TV je pasivní činnost, která utlumuje mozek. Zeptejte se pediatra, kolik času je pro děti u TV vhodné.
      No a já byla "out" celý život. Mimojiné proto, že mi jako malé umřel táta a na nějaké vymoženosti či hlouposti nebyl prostor. Ano, cítila jsem se mimo kolektiv, nikdy jsem nebyla za hvězdu, ale taky mi to vadilo minimálně. Ty "hvězdy" kolektivu v 18 otěhotněly a byly rády, když dostaly práci jako uklízečky. Obdivovaní sígři skončili ještě hůř, jeden ve vězení, druhý na drogách, třetí spáchal sebevraždu.
      Ráda bych své děti naučila, že život není soutěž, kde musí mít všichni to stejné a být za hvězdy kolektivu. Že skutečné hodnoty jsou jinde.

      Vymazat
    6. Internet v mobilu nebo tv??? :-)
      Co je lepsi/horsi?

      Tridni hvezdy jsou treba taky dnes lekari,doktorandi,dobri ucitele,vysokoskolsti profesori.

      Tak to proste v kolektivu je a ne jak popisujete.
      Marlene

      Vymazat
    7. Já Vám Váš názor neberu. Pravděpodobně jste měla štěstí na lepší základku. U nás "šprti" byli předmětem šikany. Třeba jim plivali do bot. Vyhazovali věci z okna. A takových byla většina.
      A ne, nemluvím o internetu v mobilu. O ničem takovém jsem nepsala. Ale já Vám svůj způsob života ani pohled na něj nevnucují. Nemám pocit, že je ten jediný správný. Nicméně sledování TV nad míru u dětí je všeobecně považované za škodlivé a pochybuji, že byste našla jedinou vědeckou studii tvrdící opak.

      Vymazat
    8. Zadna obhajoba tv v mem prispevku nebyla:)

      Pro me internet nebo tv jedno to same...

      Vymazat
  5. Nejenom usmevne, jak pise Veronika, ale take tragicke, ze deti ve veku jejich deti jeste nevedi, ze to, kdy se narodi tete mimino, se na googlu nenajde, nemyslite?

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...