neděle 20. srpna 2017

Turistolapky všude kam se vrtneš

Jejich revír je všude, kde jsou turisté.
Jejich tempo, kterým rok od roku přibývají, je vražedné.
Jejich praktiky, jak vytáhnout z lidí peníze, rafinované.


Turistolapky


Jsou všude a je čím dál těžší se jim vyhnout.
Nabízejí instantní radost na počkání.



Minulý týden jsme se se ségrou a šesti dětmi toulali po jižních Čechách.
V okolí Protivína je spousta krásných turistických tras a naučných stezek.
Za týden jsme na nich potkali lidí, že by na jejich spočítání stačily prsty zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami.


Říkala jsem si, že to třeba bude tím, že do Protivína nikdo nejezdí.
Z omylu mě vyvedla návštěva krokodýlí zoo, do které jsme na naléhání dětí zavítali.
Fronta se od vstupu do zoo táhla skoro až k pivovaru. Za hodně peněz hodně lidí, hodně vedra a málo muziky.


Tam jsem se zapřisáhla, že už ten týden do žádné turistolapky živá nevkročím


Nudíte se? Kupte si lístky do Krokodýlí zoo, Královtsví lesa, Sportovně relaxačního areálu, Stezky korunami stromů nebo Fun Spot Lipno.

Nechci nikomu kázat, jak by měla nebo neměla vypadat jeho dovolená.
Jen podle mě stojí za zamyšlení, za co své peníze utrácíme.


Ne vždycky je nutné vytahovat peněženku, když chceme zažít něco výjimečného


2 minuty do slejváku.


Ježíšek má vždycky pravdu a měli byste ho poslouchat :-)

Kdyby lidi víc chodili do lesa, psychiatři a koučové by byli bez práce.

Svačíme asi tak každý kilometr.

Lesy jsou plné skřítků.


Čůrat z posedu dolů je větší sranda než všechny krokodýlí zoo na světě.

Tady Je Marján neuvěřitelně podobný Honzovi.
Jenda na výletech ulezl celé dva metry.
Bohužel v opačném směru, než jsme šli.

Marouš ztratil za celý týden boty jen jednou.
To považuju za úspěch.

Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou intenzivní.

Poslední kilometr (a pak ještě jeden a ještě jeden) a jsme tam!

Dětí jako smetí.

Vychytávka, když se batoh pronese.

Naučila jsem děti objímat stromy, aby jim daly sílu na další cestu.
Asi jsem to podala fakt přesvědčivě :-)

Doufám, že to zvíře, co zabilo tohle zvíře, ze kterého jsme našli lebku, už odběhlo dost daleko.

17 komentářů :

  1. Máte recht! U nás na Šumavě ještě jeden poznatek: než na vycházku či projížďku na kole na Modravu, raději do obyčejných vesniček v Pošumaví! Tam žádný tůristi a cyklisti a davy nejezděj! Martina ze Sušice

    OdpovědětVymazat
  2. Turistické "atrakce" bytostně nesnáším, ta pachuť po nich...a co si já pamatuju z dětství nejvíc, je hvězdná obloha v horkém létě, výprava do lesa v noci, bosky ve sněhu (jen trochu, pro zábavu), brouzdání v potoce od jara do podzimu. A to už jsem dlouho velká. Dáša

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Nebo Berounsko: Radeč, Terešov (opravdu nádherná vesnice ve smyslu dobrý místo k životu), tisový les - tam s dětmi, kdyby jich bylo opravdu už moc :-) O turistu nezavadíte!

    OdpovědětVymazat
  5. Není to tak dlouho, co jsem nad tím taky přemýšlela. U jednotlivce vlastně vůbec nejde o prachy, jde o postoj. Momentálně si to plně uvědomuju v mnoha směrech. Upřímně... Inspirovala jste mě k tomu Vy. Před pár měsíci jsem chodila po Zelňáku a přesvědčená, že k tomu krásnýmu počasí a spícímu děcku v kočárku potřebuju pohodlné místo na zahrádce, kafe a dortík. Tak jsem se posadila na křesílko a čekala na obsluhu. A jak tak čekám a koukám kolem, uviděla jsem Vás s Jeníčkem sedět s úsměvem na veřejné lavičce. Nejdřív jsem se trochu zastyděla, ale pak jsem si řekla, že to byste asi ve mně vyvolat nechtěla. Vstala jsem, koupila si kafe do ruky a šla do parku. Od té doby přemýšlím nad tím, jak příkladným konzumentem vlastně jsem a že s tím MŮŽU něco dělat. Vědomě!😊 Díky, L

    OdpovědětVymazat
  6. ó můj bože, to je tak strašná pravda!!! Minulý týden jsme byli v Moravském Krasu a šli jsme od Skalního Mlýna na Macochu a zpět po naučné stezce. Celou cestu jsme šli klidným a krásným lesem - došli jsme k Macoše, kde bylo nechutně lidí, všude spousta stánků s párky v rohlíku, perníčky, nanuky, cetky, opravdu šílené. Ušli jsme cca 20 metrů!! a zapadli opět do lesa a ihned tam byl zase klid a nádherná příroda kolem. A potkali jsme zpět cestou 2 lidi! Toto si uvědomuju už dlouho, ale na té Macoše to bylo tak extrémní, kdy všichni lidi byli namáčknutí i těch stánků a u "díry" a přitom 20 m za těmito stánky byla taková krása..

    OdpovědětVymazat
  7. Letos, České Švýcarsko, den první: výlet k Pravčické bráně, triliardy lidí. Den druhý, náhodně zvolena turistická trasa na nějaký kopec s vyhlídkou, tuším Zlatý vrch, celý den jsme šli téměř sami, našli lesní maliny, na louce posvačili s dětma rohlík s paštikou a nakonec jsme jeli zase úplně sami Lužickým motoráčkem do Kamenického Šenova. A pak na Slovensku, jen projet kolem Tatralandie a vidět to parkoviště a dělala se mi úplně husí kůže.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm,ale obratite sa na druhu stranu k Liptovskej Mare a tam tiez aut a aut. Klud je len na rybarskych stanovistiach a tam sa tak trochu kupat neda

      Vymazat
  8. Joooo, máte pravdu. Včera jsem se vrátila z fantastické dovolené s vnoučaty do pošumavského Vlachova Březí. GPSku do ruky a přes hory, doly, černý les rovnou za šipkou. Cestou doping ve formě ostružin, voda ze studánky a tolik krásy kolkolem. Jen budu muset dopříště zopáknout botaniku, zoologii aj geologii :) Děti nadšené, na techniku si ani nevzpomněly.

    OdpovědětVymazat
  9. Tenhle váš článek se mnou tak hluboce rezonuje!!!!! Jako pedagog mám tu výsadu trávit léto se svými dětmi (5 a 7 let) - pohybujeme se "jen" v rámci ČR a užily jsme si spolu tolik dobrodružství, máme tolik vzpomínek a to všechno zadarmo. (nebo alespon mimo hlavní proud davů - např. platila jsem projíždky na koních do přírody ap....) Já sama jsem vyrostla podobně a dodnes na ty kupy zážitků s rodiči často a rádi vzpomínáme. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  11. běhali jste jako malí v lánech kukuřic? já určitě, kolikrát se člověk ztratil, byl to adrenalín...a byly všude...teď je u nás pole, kde za 80kč dítě vpustí do kukuřice s kartičkou v místě, kde je trasa vysekaná, cestou snad sbírá nějaká písmenka a na konci snad z toho má složit nějaký zvířátko a dostane za to lízátko :D nevím, jestli se mám smát, nebo spíš brečet...jedním slovem hnus...a nebo neskutečné obchodní sebevědomí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna na to jsem myslela,když jsem někde na netu viděla nabídku podobné aktivity. Nic nemůže předčit vyšlapávání vlastních stezek,schovky a honičky a pak za soumraku taky obavu z divočáků, kterými nás strašil táta... Kde mají děti probouzet fantazii,když i lítání v kukuřici je organizované a cílené???? Ivča

      Vymazat
  12. Přěsné! Šla jsem pěšky z Brna do Chlumu u Třeboně - lesy prázdné, nikde nikdo, občas auto na mýtině a poblíž 2 jedinci. Pak hospoda nacpaná k prasknutí, parkoviště neprůchozí (kdosi mně málem zajel, protože jsem podle něj asi pajdala moc pomalu) a o místo na přespání jsem škemrala neúspěšně asi dvacetkrát. Je to pozoruhodná proměna za těch 30 let, co jezdím na výlety. Jo - a ve vesnicích bez turistických lákadel taky nikdo, ale vůbec nikdo není. Není se ani koho zeptat na cestu, fakt.

    OdpovědětVymazat
  13. To samé Sněžka! Václavák hadr! A na Poštovně za okýnkem vietnamka! ( A to proti nim nic, nic ní, ani půl slova, ale v ten moment to je to poslední). Takže příště uprostřed týdne a v období říjen - duben.

    OdpovědětVymazat
  14. To zase ne, ja jsem proti. Jen at se dav drzi dal od lesa, predstavte si, ze turistolapky nebudou in a vse se nahrne do lesa. Toho hluku, odpadu a podobne. Jen at to je tak, jak to je. A hlavne, kdo hleda klid, tak jej najde.

    P.

    OdpovědětVymazat
  15. Inspirujte se na www.svobodnahra.cz

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...