neděle 18. června 2017

Korporát má tě rád

"Tak tady to máš!" plácnu na zem po okraj napěchovanou Ikea taškou, kterou jsem dotáhla na chatu mé kamarádce a bývalé kolegyni zároveň. "Co budeš chtít si nech, zbytek pošli dál."
Taška je plná pouzdrových sukní a šatů, halenek, kostýmků a jiných naškrobených oblečků, které patřily k mému starému já.



Trvalo mi docela dlouho, než jsem zjistila, že můžu být krásná, slušně oděná a elegantní i v oblečení, které mě nedusí.


Už jsou to dva roky, kdy jsem opustila své teplé a dobře placené místečko account managerky. Kdyby někdo z vás tápal, co má taková account managerka na starost, tak vězte, že to není nic méně důležitého, než opečovávat klienty, kteří sedí na ještě teplejším a lépe placenějším místečku v korporátu.

Smysluplné, co?
Ne?

Máte pravdu. Ne.

Přijde mi to jako věčnost, ale ještě teď si dokážu živě vybavit ten pocit, který jsem zažívala v posledních měsících své zaměstnanecké kariéry.

Doma jsem měla dvě malé děti a do práce jsem chodila se sílícím pocitem, že je to celé nějak špatně.

Dělala jsem na projektech, které nečinily nikoho šťastnějšími - ani zadavatele, ani koncové zákazníky, ani mého zaměstnavatele, ani mě.

Dělala jsem pro služebníky korporátů, kteří pochybovali o produktech a službách, jež jejich chlebodárci nabízeli.

Dělala jsem pro firmy, jejichž hodnotám nevěřili snad ani ti, kteří je vymysleli.


Moje tělo bylo tehdy moudré a vědělo všechno dřív než hlava


Začalo se mi dělat špatně od žaludku, jen co jsem otevřela e-mail.

I když jsem si nahlas nestěžovala, Honza se už na mě nemohl dívat.
"Půjdeš zítra do práce a dáš výpověď," pronesl tenkrát se svou typickou rozhodností, které nešlo odporovat. "Máš rok na to, aby sis našla něco svého, co tě bude bavit a naplňovat. Ten rok nemusíš vydělat ani korunu, máme našetřeno a já nás finančně podržím."

Půl roku nato Honza zemřel. Nicméně díky tomu, že jsem ho poslechla a že jsem nechala svého vnitřního přiškrceného umělce vylézt z ulity, měla jsem už za toho půl roku rozběhané první vlastní zakázky a projekty.

Ve výzkumu trhu jsem pracovala skoro deset let.
Tomu, co jsem dělala, jsem docela rozuměla.
Dostávala jsem nemalé peníze.
Měla jsem fajn kolegy, kteří nezkazili žádnou srandu.



Ale i když mi tělo dávalo jasné signály, že tudy má cesta nevede, bylo ho strašně těžké poslechnout


Proč bylo tak obtížné opustit zaměstnanecké místo v agentuře?
Proč jsem byla tak hluchá k vnitřnímu hlasu, který mi velel jít jiným směrem?
Proč mi trvalo dva roky, než jsem sebrala odvahu a dala pryč všechny ty upnuté oblečky?

Právě to oblečení mi přijde jako dobrá paralela.
Šťastný ten, kdo na sobě nikdy neměl business hadřík.

U krku to škrábe.
Když si chcete protáhnout ruce, nepustí vás to nad úroveň ramen.
Břicho máte zmáčklé tak, že dýcháte jen do hrudníku, a sníst k obědu něco víc než baby karotku s baby mungo klíčky by bylo čiré šílenství.
Sukně je tak úzká, že při pokusu o doběhnutí tramvaje se vašemu trapnému slepičímu sprintu smějou i babky s hůlkou.
Boty tlačí tolik, že večerní vyzutí se silou zážitku dá srovnávat s vaším nejlepším orgasmem.



Není podle mě náhoda, že právě tolik maminek na mateřské zjistí, že se jim zpátky do staré práce nechce


Hádám, že celodenní nošení tepláků v tom bude hrát svou roli.
Komu by se chtělo ze županu do kostýmku?
Komu by se chtělo ze své přirozenosti a smysluplného konání do korporátu?


Ale i když je celé to škrobení a šňoření se naprd, tak si vytrvale namlouváme, že je to vlastně pro dobrou věc


Musíme přeci NĚJAK vypadat.
Musíme ukázat, že jsme NĚKDO.
Nejde přeci na míting, brífing či brejnstorming přijít jako vágus.




Korporát je kluk šikovný. Umí vám namluvit spoustu věcí



  • Když vám dochází energie, elán a nadšení, přihodí nějakou tu kačku.
  • Má motivační programy pro talenty, kdybyste náhodou začali pochybovat o tom, že váš talent je v něčem jiném než ve vyplňování tabulek.
  • Hbitě přihazuje bonusy ve chvílích, kdy vám váš vnitřní hlas našeptává, že jste ho zadusili.
  • Svou konejšivou ručkou vás plácá po zádech, když začínáte ztrácet vnitřní motivaci.
  • Nechá vás šplhat po kariérním žebříku, aniž by vám prozradil, že na jeho konci je prázdno.
  • V okamžiku, kdy vám dochází šťáva, lupne tam hned teambulding, kde se večer po čtvrtém panáku ujistíte, že svět je vlastně takhle v pořádku.
  • Dokáže vám dát pocit uznání, který jste třeba doposud jinde nezažili.
  • Umí vytvořit bublinu důležitosti, která je sama pro sebe vesmírem a mimo kterou nic neexistuje.
  • Sebere vám tolik času a energie, že nemáte mentální kapacitu přemýšlet nad vlastními projekty a snadno pak nabydete dojmu, že vlastně nic jiného neumíte.


Ve finále jste ale otrokem vězení, do kterého se den co den ráno sami šněrujete


Není to sranda z toho vykročit.
Člověk je jak ta žába, která se pomalu vaří v hrnci a ještě sama sebe přesvědčuje, že je to vlastně prima, že pod ní tak hezky přikládají.

Pokud jste zrovna žába, která se vaří, je spokojená a vidí v tom smysl a naplnění, tak se omlouvám za šťourání do vašeho kotlíku.

Pokud ale cítíte třeba jen zrnko pochybnosti, že je cosi shnilého v královtsví korporátním, zkuste začít hledat cesty, jak z toho kotlíku ven.




34 komentářů :

  1. Ach maticko muka muka. .mluvíte mi z duše. Máte nejaký tip jak se zorientovat a vybrat si směr?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, mám :-)
      https://www.tomashajzler.com/akce/najdete-svuj-dulek-2-0
      http://dominika.cz/kurzy-a-seminare/chci-podnikat-ale-nevim-v-cem/

      Nebo pak já bych chtěla na podzim spustit workshopy pro maminky, kterým se nechce zpátky do staré práce, pracovat chtějí, ale mají kolem toho spoustu strachů a tápou, do čeho se pustit.

      Vymazat
  2. Jela jsem na tom kolotoci 14 let...mluvite mi z duse! I kdyz si to clovek uvedomuje, vystoupit je sakra tezke. Me "vysvobodila" dcerka, nicmene ted premyslim, kam po materske a bojim se, abych do neceho takoveho nespadla znovu... 🙈

    OdpovědětVymazat
  3. Chápu, že je to velmi konkrétní osobní příběh, ale nezobecňoval bych rozhodně. I v korporátu můžete dosáhnout sebereflexe a dělat věci tak, aby opravdu měly dopad. Musíte tomu ale vědomě něco dát, a ne se nechat vláčet. Být tam i duchem, ne jen fyzicky. Musíte občas odmítat. I v korporátu můžete osobně (nejen kariérně) růst a učit se. Ale možná jsem jen slepý a ještě jsem neprozřel. Každopádně chovám velký respekt ke všem, co skočili do neznáma a začali podnikat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za komentář, chápu Váš postoj.
      Článek je psaný naschvál tak, aby pošťouchnul.

      Navíc ta problematika korporátů je mnohem hlubší. Nejde jen o ty sáčka nebo smysluplnost předmětu podnikání. Ta zaměstnanecká stránka, o které píšu v článku, je jen takový vnější projev, který člověka trkne jako první. Znáte ale třeba projekt Slušná firma? http://slusnafirma.cz/

      Vymazat
    2. článek naprosto sedí. není náhodou, že korporáty platí mimo jiné také sociology a psychology, kteří jim pomůžou m, či v minulosti pomohli, vymyslet všechny ty přenádherné strategie. přeji vám, abyste jednou prozřel:-)

      Vymazat
  4. Mluvite mi z duse. Ja jsem korporatni svet opustila pred pul rokem a nelituji toho ani za mak. Tovarna na roboty, nic jineho to neni.. drzim palce vsem, kteri se odhodlavaji s tim prastit. Nenechte se ovladat a zastrasovat. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ja sice nedelala pro korporat, zamestnani jsem mela opravdu smysluplne (lekarka), ale s prvnim ditkem tak premyslim, jestli se do toho kolotoce vracet. Zatim mam jeste cas, ale citim, ze by to chtelo zmenu. Jen nevim, jakym smerem se dat. Myslenka je vyslana, ted uvidim, jak se to cele pretransformuje a jake "znameni" se mi vrati. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inspirujte se MUDr. Hnízdilem 😉

      Vymazat
    2. Veroniko, sleduju Vas delsi dobu a nekomentuji, pouze davam liky a tise smekam. Jste neuveritelne inspirativni bytost s darem sdilet, dekuji Vam. Rada bych se s Vami nekdy setkala...ad clanek-skvele napsane- a ma prvni myslenka byla-zdravotnictvi je paralela na korporat, a je to skutecne megamasakr. Neco o tom vim...lekarka. zn. hledam vlastni cestu. Btw, Mudr. Hnizdil je fajn inspirace, mam ho rada, nicmene ja to vnimam uz jako vymezeni na druhou stranu, v mem oboru ne zcela pouzitelne.

      Vymazat
  6. Fantastický text! Při čtení mi bylo úzko a do pláče samou pravdivostí. Po jedenácti letech jsem se z korporátu nechala vyhodit - dá se to zařídit - protože odejít sama jsem neměla odvahu. A i když jsem si to tolik přála, následoval šok. Trval několik měsíců. Asi absťák nebo tak něco. Teď je už druhým rokem fajn, cítím se svobodná a dělám to, co baví mě a prospívá druhým ... držím palce všem, s kým ten text rezonuje, aby to dokázali taky :)

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný text, se kterým rezonuji. A i s mnoha komentáři tady. Je vždycky povzbudivé vidět, že v "tom" nejsme sami. Díky moc!

    OdpovědětVymazat
  8. Veru, děkuju za článek - myslím, že mě jen utvrdil v tom, že se po mateřské nechci vrátit do původního korporátního zaměstnání a těším se, až vypíšete ty podzimní "kurzy", které by mi mohly pomoci si uvědomit, čím bych se chtěla/mohla živit, aby mě to naplňovalo, bavilo a zároveň, abychom se nemuseli jít pást :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já byla zaměstnanec 30 let. Syn vylítl z hnízda, hypotéku jsem doplatila - a vylítla jsem taky :) Už rok. No, není to lehký, vůbec to není lehký a bůh ví, zda se nebudu muset do zaměstnaneckého poměru pokorně vrátit :/ Ale stojí to za to, roztáhnout křídla a letět :) Držím palce všem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tento komentář..mnoho z nás se bojí, jak pak zaplatí ty hypotéky, provoz domů apod...ale to je ten svět a bublina kolem - přece úspěšný člověk musí mít kromě těch oblečků krásných a módních i ten dům i to patřičné auto a pak na něj doléhá tíha to všecko poplatit a tak..ale, co je vlastně důležité a kolik toho pro šťastný a spokojený život vlastně potřebujeme, to dojde až později a jak z toho všeho ven? Mám zatím malého synka a sva podobné platy doma a váhám - odejít a nemít nějako dobu (nebo stále) jistotu toho měsíčního příjmu? nebo to kvůli synkovi vydržet a "přece je do důchodu daleko" a času ještě dost na "vlastní realizaci"?....Díky

      Vymazat
  10. Souhlas, souhlas, souhlas! Děkuji za článek. A pracovat v korporatu pro klienty je podle me ještě ta lepší varianta a občas to i muže dávat smysl. Ovšem pracovat v odděleních zajišťujících chod korporatu je marnost nad marnost... Mám zkušenost z HR a mé prozření bylo poměrně rychlé, i když jsem to tušila už když jsem nastupovala:-) rychle jsem utekla na druhou mateřskou a teď hledám, co dal. Vlastně nehledam, spíš jsem otevřená a věřím, ze "ono" si mě to najde:-)
    Klára

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Veroniko, krásný článek, já jsem v korporátu nikdy nedělala, ale na Vašem článku jsem si zase uvědomila, jak se moc těším, až se po rodičovské vrátím do práce a jak je fajn, že se těšit můžu (jsem sociální pracovnice v nezisku), jen ty nemalé peníze mě tam míjejí :)... Nedávno jsme se potkali v Centrálu a bylo to moc milé - hlavně pro dceru, která se s Vašimi dětmi ráchala v potoce, tak třeba zas někdy naviděnou. Káča

    OdpovědětVymazat
  12. Paradni souhrn! Odhodlavala jsem se rok a zmena stala za to!

    OdpovědětVymazat
  13. Veronika, usmievam sa teraz nad tymto clankom aj nad humorom osudu, lebo zrovna dnes som s korporatom skoncila po materskej dovolenke. A mam v sebe zmes aj smutku za starym svetom, aj strachu z neznama, ale viem, ze je to tak spravne. Ak by som to neurobila teraz, tak sa obavam, ze by ma to znovu cele zosrotilo a nenapadne opät preonacilo moj pohlad na veci, na moralku, sebauctu a na postoj k ludom a k hodnotam... Vdaka detom viem, ze funkcia, kariera, kostymcek a pocit dolezitosti v tej bubline, o ktorej pisete, viac pre mna nie su dolezite. Nebolo to jednoduche, nemam presny plan co dalej, boli aj neprespate noci a aj slzy. Bez mojho manzela a jeho podpory by to vsak rovnako nebolo realne. Drzim vsetkym na podobnom rozcesti palce! ZMYSEL je ta indicia, ktora vam pomoze v rozhodovani.

    OdpovědětVymazat
  14. Za pár měsíců to bude osm let, co jsem z korporátu pryč. A jsem šťastná, že to tak je. Můžu za to poděkovat (a to myslím bez ironie) své tehdejší nadřízené, která mi jasně řekla, že na částečný úvazek mě po mateřské (ano, mateřské, ne rodičovské) zpátky nechce, že pouze na plný, což jsem zase odmítla já. A tak jsem se pustila do podnikání v tom, co umím - v rodokmenech. A ejhle, už skoro osm let dělám práci, která mi dává smysl a dělá radost nejen mně, ale především mým zákazníkům. :)

    OdpovědětVymazat
  15. Veroniko jestli tomu spravne rozumim, tak vy jste ale v korporatu nepracovala. Sama znam prostredi mensich vyzkumnych agentur a v business obleccich se tam opravdu na denni bazi nechodi. Takze mi prijde trochu zvlastni psat, jak je prace v korporatu spatna, kdyz vlastni pracovni zkusenost nemate. I kdyz verim, ze nervy jste jako account mela velke...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na denní bázi ne, ale i tak to stačilo. Je potřeba moje texty brát s trochou nadsázky.
      O nervy nešlo, ty jsem ani moc neměla, protože mám docela velkou odolnost vůči stresu.
      Šlo o tu nesmysluplnost konání. Pracovala jsem pro korporáty, viděla jim do kuchyně. Odešla jsem z důvodů, které popisuju v článku. Moje práce prostě nedělala nikoho šťastnějším, ani svět lepším.

      Vymazat
    2. Moc diky za odpoved. Ja pracuji ve statni sfere a ta nesmysluplnost konani je tam troufla bych si rict jeste vyssi nez u korporatu. Ale na druhou stranu vite, ze ta druha cast prace ma smysl a ze byrokracie okolo toho je proste nutne zlo a nesmite se tim nechat semlit.

      Vymazat
  16. Clanek jiste do urcite miry pravdivy. Ale. Mozna uz jsem moc stara a nenecham se strhavat kolektivy a bonusy a teambuildingy. Po patnacti letech v mensich firmach jsem nyni v korporatu. Nesmyslna mi ta prace neprijde, resp. ne o moc vic nez v tech mensich podnicich, na univerzite atd. Naprd jsou tedy hlavne kolegove, ti jsou imho u vetsich firem cim dal dementnejsi. Bez spetky fantazie ci originality, zato kazdy sezral Salamounovo hovno. No ale i tam lze najit par normalnich lidi. Ale podnikat a delat dvacatou tisici osvc-fotografku nebo sit hadry na fler? Jeste ze je dost lidi v tech korporatech, aby si nekdo ty zbytne statky kupoval :-D (P.S.: psano taky s nadsazkou).

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj, pokud se někdo chcete pustit do podnikání, mít svůj vlastní byznys, který budete mít pod kontrolu, mám řešení. Je to bez rizika a investice jsou zanedbatelné. Stačí si jen umět odpovědět na otázku, jaký bych chtěl(a) mít život? (a ne - čím bych chtěl být až vyrostu :-)
    S odpovědí na tuto otázku mě pak můžete kontaktovat a uvidíme, co pro Vás můžu udělat ;-)
    S pozdravem a přáním pohodového dne,
    Vlastik Mikiska
    723260340

    OdpovědětVymazat
  18. Musim se za nektere korporaty i primluvit, jelikoz jiz existuji i ty ´family-friendly´:) a ja mam to stesti, ze jsem u jednoho z nich zamestnana... Mam 2 male deti, pracuji na zkraceny uvazek z domova, jeden den v tydnu volno ... Urcite to nejde vzdy, ale tohle je dukaz toho, ze existuje jiste svetlo na konci tunelu :) Preji pekny den a dekuji za perfektni clanek.

    OdpovědětVymazat
  19. neco na tom rozhodne bude... :/

    OdpovědětVymazat
  20. no to je asi psáno i o mé maličkosti, i já odešla z "perfektního zaměstnání", kde každý říká z ...se neodchází, jsi se zbláznila,apod. dnes je tomu 5 let a jsem konečně máma a spokojená, i když bez peněz, ale klidná bez pocitů, že něco dělám špatně..., děkuji za připomínku, je třeba si vážit svých dobrých skutků, vůči sobě samé :-)

    OdpovědětVymazat
  21. no to je asi psáno i o mé maličkosti, i já odešla z "perfektního zaměstnání", kde každý říká z ...se neodchází, jsi se zbláznila,apod. dnes je tomu 5 let a jsem konečně máma a spokojená, i když bez peněz, ale klidná bez pocitů, že něco dělám špatně..., děkuji za připomínku, je třeba si vážit svých dobrých skutků, vůči sobě samé :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Přesně tak, praktiky korporátu jsou totalitní, až sektářské. To jsem pochopil už v prvním zaměstnání.
    Osobně nejraději dělám pro menší firmy vedené mladými lidmi (ročník 1983 a mladší), kde mají větší tendenci respektovat vaši individualitu a nesvazovat pracovníky spoustou nesmyslných nařízení, směrnic, dress codů a jiných buzeračních opatření.

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...