středa 14. prosince 2016

2 zaručené triky, které vyřeší 99 % rodičovských trablů

Když jsem kdysi začala psát blog, ani v nejgrotesknějším snu mě nenapadlo, že jednoho dne budu pro někoho osobou, na kterou se bude obracet s dotazy ohledně rodičovství.
Haha, já, která měla vždycky respekt z těch malých tvorů motajících se pod nohama a vydávajících vřeštivé paskřeky.



Vždycky jsem psala jen o tom, jak to máme doma my. Mluvím o své zkušenosti.
Nikdy bych neměla tu drzost soudit a hodnotit, jak to má doma nastavené někdo jiný, když jsem nešla jeho životní cestou.
Mám navíc doma statisticky moc malý vzorek dětí na to, abych mohla vytvářet univerzální návody.

Ale kecala bych, kdybych tvrdila, že mě ta důvěra maminek (překvapení - tatínek nebyl žádný), které se na mě obracejí, netěší.
Ve svých odpovědích jsem pak ale daleka tomu, abych rozdávala moudré rady. Často začínám slovy "Mno, neznám vás ani vaše dítě, ale jestli to chcete slyšet, řeknu vám, jak bych to udělala já".

O čem jsem ale z hloubi duše přesvědčená je, že:


Žádné manuály na dítě nefungují


Tady jste asi pochopili, že ten nadpis blogpostu je mrzký vtip, který měl přilákat zoufalé čtenáře hledající instantní řešení.
Což vy určitě nejste, protože mě dobře znáte a prokoukli jste to hned zkraje.

Vždyť ale bylo napsáno tolik chytrých knih o rodičovtsví!


Proč teda není svět plný vyklidněných rodičů a superšťastných dětí?


Četli jste Naomi Aldort?
Já jo. Měla jsem z toho na pár pikosekund depresi.
Proč sakra nemůžu být jako Naomi?
Ta vyrovnaná matka, na kterou když "to" přijde, vytáhne z kapsy metodu S. A. L. V. E. a všichni jsou zas happy.

Proč? Protože prostě nejsem Naomi.
Můžu se od ní inspirovat a nachytřit, ale nakonec si stejně budu muset najít svoje řešení sama.
Takové řešení, které bude v souznění se mnou a s mými dětmi.
Takový způsob mateřství, ve kterém budu opravdová.

Protože jestli děcka mají na něco setsakramentsky dobře vyvinutý čuch, tak je to 

  • rodičovská přetvářka
  • nejistota sebou samým
  • hraní manipulativních her.

Jakmile to děti ucítí, přestanou fungovat. Manuál nemanuál

Když se Gréta rozbije a přestane fungovat...

Když to ale budu pořád já, třebas někdy protivná, vzteklá,  smutná, s premenstruačním syndromem nebo bez nálady, budu pro děti čitelná.
Nebudou žít v očekávání, co na ně zase vytáhnu za nacvičené postupy, které jsem si někde přečetla. Postupy, ve kterých se necítím dobře.

Ale abyste neřekli, že jsem vám žádné triky neprozradila, když jsem je v úvodu slíbila, podělím se s vámi o dva fakt naprosto univerzální a famózní, které vyřeší 99 % rodičovských trápení:

1) Vydržte, je to jen období. Ať to vypadá momentálně jakkoli bledě, jednoho dne to přejde.
2) Pořiďte si další dítě. Tomu, co vám teď připadá jako problém, se s dalším dítětem budete dost pravděpodobně jen smát.

No... tak za tyhle triky mi asi nepoděkujete.
Ale jestli můžu mluvit za sebe, tak opravdu fungují.





18 komentářů :

  1. Naomi jsem četla, ale praxe tedy pokulhává. Díky za super čtení...

    OdpovědětVymazat
  2. Veroniko, hezky clanek. Jak se naucit umet si udelat cas pro sebe? Syn ma 7m, travim s nim vetsinu casu od narozeni a trochu mu dochazi dech. Dekuju, Michaela

    OdpovědětVymazat
  3. ... mi dochazi dech... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Pořídím si druhé dítě....díky

    OdpovědětVymazat
  5. To je vtipne, bezvadny prispevek, diky :). Ja kdyz docetla Naomi jsem vedela, ze muzu zacit znova. A protoze opakovani je matka moudrosti, brzy tak ucinim. Ale mate pravdu, stejne to budu ja, zadna Naomi, ani Veronika. Ale i tak diky za Naomi a diky i za vas.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak krok číslo jedna jsem si začala opakovat, když měl syn od narození koliku. Vypadalo to asi takhle: do tří měsíců to zmizí, pak do šesti měsíců to zmizí, pak do devíti to zmizí, po desátém měsíci to zmizelo ale od desátého měsíce zase vyvádí kvůli jiným věcem. Jsem už zralá na lázně. Přijde mi, že celých 19 měsíců jen řve. A já už taky začala řvát. Takže metoda číslo jedna pokračuje tak, že si říkám: až vyrostou všechny zuby a naučí se mluvit bude to lepší :D Jsem zvědavá co si budu říkat potom :D V bříšku už mám dalšího kluka a trochu se bojím, aby to nebylo to stejné. Jediné co mě dokáže zase nakopnout je, když se ten muj prcek začne smát div se nepočůrá, nebo mě obejme tak pevně,že sotva dýchám a nebo když mi dá pusu a usne mi v náručí...to je lék na všechno :) takže ještě krok číslo tři: mazlit se a říkat mám tě ráda

    OdpovědětVymazat
  7. No jo, ale tu druhou radu donekonečna aplikovat nelze :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. donekonečna ne, ale do přechodu určitě :-D

      Vymazat
  8. No otec o radu žádný asi nežádal. Otci mají "návod na děti" tady: https://www.facebook.com/HowtoDADTips/

    Ale minimálně jeden otec si velice rád čte vaše články a drží vám (i sobě) palce ;)

    OdpovědětVymazat
  9. K tipu č. 1) "Vydržte, je to jen období.", který mám za jedno ze zásadních sdělení pro rodiče bych přidal radu zkušeného pediatra, která nám mnohdy zachránila zdravý rozum:
    Malé dítě nevydrží vzdorovat déle než 3 dny, velmi zarputilé pak 5.

    Když zápasíte s koncem dudlíku, stravováním zeleniny, usínáním ve vlstní postýlce a cokoliv dalšího...

    Pro nás to bylo vždy zásadní vědět, že tohle má hranice, že ještě chvíli vydržíme a pak se to zlomí. Naopak je to katastrofa, protože každým ústupem po 1 nebo 2 dnech získává vaše dítě větší jistotu, že když vydrží, bude po jeho. A nejde asi jen o souboje nad dudlíkem ;-)))

    Pěkný večer všem. Pavel

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den. Děkuji ze pěkný článek. Ještě si přidám svoji mantru - když se slyším jak nabírám na hlasitosti, tak si říkám: "Nebojuj, sdílej!" většinou pak nechám všeho a jdu se s dětma obejmout. Mějte se krásně...

    OdpovědětVymazat
  11. Rada číslo dvě mě rozesmála tak, že jsem v noci vzbudila kluky :D Ale je to pravda! :D

    OdpovědětVymazat
  12. A je to pravda:-). Dost veci resi cas (nebo v to aspon doufam;-) a zbytek se posunul jine dimenze po narozeni dcery s komplikovanou diagnozou a vzapeti po necekanem a prekvapivem tretim ditku... zpetne vidim, jake jsem resila hlouposti. Bez dalsich deti bych je resila dal.a byla bych jina zrnska, nez jsem dneska.

    OdpovědětVymazat
  13. Minulý rok se mi vůbec nelíbil, málem nám umřel děda, pak jedna nemoc za druhou... už jsme toho s manželem a klukama měli plné krovky...a vtipné je, že nás taky napadla rada číslo 2...a třetí je na cestě :)

    OdpovědětVymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. Pořídili jsme si druhé dítě, ... teď mě čekaj jen Bohnice 😯

    OdpovědětVymazat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka

Aniž by v tom byl záměr, jdu celý život mimo hlavní proud. 
Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím.

Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují.
Ty děti, ne ruce.

Když děti spí, píšu blog a FB Krkavčí matka.
A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě

Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi.
Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...