neděle 9. října 2016

Ty jsi tááák krásná

Začala s tím Grétka někdy v létě.
Přišla ke mně a zčistajasna povídá: "Maminko, ty jsi tááák krásná! Jako nějaká princezna!"

"Ale prosím tě," odbývám ji rychle. "Já přeci nejsem žádná princezna. To ty jsi princezna!"


Jak ji to proboha napadlo? Já a princezna. Cha! Copak to nevidí?


Mých 20 let boje s příšerným akné. Boje, který momentálně díky poporodní hormonální bouři na plné čáře prohrávám.
Všechny ty vypadané vlasy, které už pár měsíců díky kojení sbírám po hrstech.
Moje břicho, na kterém se ještě pár let zpátky rýsoval pekáč buchet, zatímco teď se po třech těhotenstvích podobá spíš bábovce.
Jizvy na nohách, které jsem si po Honzíkově smrti rozškrábala ze žalu do masa tak, že se mi už asi nikdy nezahojí.

Jenže pak mi to došlo. Ona to opravdu nevidí.

Vidí jenom mě. Tu čistou krásnou bytost, která tam za vším tím akné, vypadanými vlasy, povadlým břichem a jizvami je.


A taky mi došlo, jak se vidím já.
Při pohledu do zrcadla vnímám hlavně své nedostatky.
Nedostatky, které nenávidím.
Nedostatky, se kterými bojuju. A to už v 70. letech i Jiří Suchý věděl, že i kytka pozná, že bitka hrozná životu nesvědčí. Zkrátka kde je boj, tam nic nepokvete. Ani krása.

Jak je možné, že své holčičce dokážu v kterýkoliv okamžik říct, že je ta nejkrásnější na světě? (A ona mi vždycky pyšně odpoví "já vím, jsem krásná".)
Jak to, že na všech svých kamarádkách dokážu z fleku vyjmenovat jejich přednosti a ocenit, jak jsou jedna vedle druhé nádherné ženské, ale na sobě vidím většinou jen slabiny?
Řekla bych malé tříleté Verunce, že je ošklivá jen proto, že má na tvářích pupínky?




Tak jo, Grétko moje. Já ti ukážu princeznu!


Natvrdo jsem si naordinovala září jako měsíc sebelásky.
Jak to probíhalo?


  • Každý den jsem se oblékala tak, jako bych šla na rande. Šaty, náušnice, halenky, sukně. Tepláky, džíny a trika jsem zasunula hluboko do skříně.
  • Pokaždé, když jsem prošla kolem zrcadla, tak jsem se na sebe usmála. A to i když se mi třeba zrovna dvakrát nechtělo
  • Když jsem někde zavadila o své břicho, poděkovala jsem mu, že díky němu mám tři krásné děti.
  • Když jsem se večer odlíčila, děkovala jsem své pleti, že mě celý den chránila před tím pražským smogovým zvěrstvem.
  • Každé ráno jsem si vyškemrala u dětí 10 minut v koupelně, abych se mohla namalovat.

A víte co?
Ten měsíc byl sice náročný, ale prodloužím si ho ještě na říjen. A pak asi na celý život. Proč troškařit, že?
Kamarádi mi říkají, jak mi to sluší.
A já se míň pozoruju, víc se usmívám a mám ze sebe radost.


I když jsem objektivně nezkrásněla, krásnější jsem. Sama pro sebe.


Stačilo se na sebe podívat očima dítěte, které vidí laskavost místo povadající krásy.

Stačilo se na sebe podívat očima kamarádů, kteří si ve spojení se mnou vybaví široký úsměv od ucha k uchu spíš než nedokonalou pleť.

Stačilo se na sebe podívat očima Honzy, který vždycky uměl ocenit mou vnitřní i vnější krásu a úplně odclonit mé nedostatky.

Stačilo si sama sobě dovolit být krásná.



A kdykoli na mě teď Grétka vyrukuje se svým "Maminko, ty jsi krásná jako princezna," tak jí můžu odpovědět "Děkuju, já vím."





11 komentářů :

  1. Dcerka se neplete, vy jste opravdu krásná, vnitřně i zvenčí... nikoliv jako princezna, pro mě jste jako královna... :) (díky Vašemu peru, Vašim myšlenkám, síle i charisma (a to Vás neznám :D)). Díky za Vaše skvělé články! :)
    Krásný říjnový, "sebeláskový" týden, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jen abyste z toho nebyla smutna zbytecne, padani vlasu neni z kojeni, je to po porodu (obvykle po 3m.) a prejde to.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, úplně Vás chápu, mám to stejné. Čtu teď knížku Učebnice sebelásky od Lucie Kolarikove, je to hodně zajímavé a k užitku, inspirativní i z hlediska našeho působení na děti, které odkoukavaji, jak se máme rádi a dělají pak to samé..... Moc Vás zdravím, držím palce!

    OdpovědětVymazat
  4. A já se musím přidat: Verunko, ty jsi tááááák krásná. A vidímu to všichni. Petula

    OdpovědětVymazat
  5. Jste nááááádhernááá. Díky za neutuchající inspiraci. Ivana

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za nádherný článek! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jsi krásná ženská. A všechny ty "drobné vady", co jsi popsala, jsou naprosto nicotné. A pro děti je jejich maminka vždycky ta nejkrásnější.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc hezké povídání...každý jsme krásný dle své duše... Děti nás vidí čistě a pravdivě. Posílám pohlazení Grétce. Věrka

    OdpovědětVymazat
  9. ...já Vás tak ráda čtu! :-) Díky, že píšete...

    OdpovědětVymazat
  10. Chci taky tak procitnout!!! Moje barevná duše je teď v popelu, ale já vy vyhrabu. Díky za inspiraci a důkazy, že to jde!
    Martina

    OdpovědětVymazat
  11. Dnes jsem si Vás a Váš web objevil na DVTV. Jen zírám, a hluboce se klaním! PZ

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...