neděle 29. května 2016

Ty jsi takovej panák makovej

Až skončím s pobíráním mateřské, přihlásím se o job na letišti.
Musí to klapnout.
Praxi budu mít po dvou letech doma se třemi dětmi jako samoživitelka víc než dostatečnou.




Když děti nakládám do auta, připadám si současně jako pilot a letuška Boeingu 747.

  • spočítat pasažéry
  • otevřít všechny vchody
  • zapnout pásy
  • naložit bagáž
  • rozdat zábavné čtení
  • naladit správnou muziku
  • vyřešit námitky cestujících

Pod 5 minut jsem náš "boarding" ještě nedala.
Ale život je plný výzev.


Když večer drobotinu zaháním do postýlek, soustředím se hlavně na to, abych uložila stejný počet dětí, jako ráno vstával.
Načasovat a sladit všechno to kojení, večeření, koupání, poklízení hraček, čtení pohádek a uspávání je nadlidský úkol hodný letového dispečera na Heathrow.

Dnes jsem udělala svůj osobní rekord.
Všechny děti byly v peleších v osm.


Dočetla jsem pohádku a Grétka se vytasila se svým obligátním:
"Mami, ještě tady chvíli budeš?"

Většinou pak už nic neříká a spokojí se s tím, že tam chvíli sedím a pak jen řeknu, že už potřebuju jít do sprchy, zadudlíkovat Jeníka nebo pracovat.


Grétka ale výjimečně pokračovala:
"Mami," vztyčila svůj důležitý prstík, "počkej, já ti něco řeknu."
"Ten výlet do Stromovky byl dneska super.


Nejvíc se mi líbí, že s tebou můžu být opravdická."


Valila jsem oči.
Nepamatuju si, že by z Grétky někdy vypadla takhle sofistikovaná hluboká věta.



Slyšeli jste někdy o Thomasově teorému?
Jestli ne, tak vás ráda omoudřím, protože je to jediná definice pojmu, kterou si z vejšky pamatuju.
A zní:


Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích.


Prostě když to zjednoduším, tak když budu o něčem něco tvrdit, nakonec se to doopravdy stane.
A není to nějaká ezoterická splácanina. Existence tohohle jevu byla prokázána na tvrdých datech.

Napadlo mě v souvislosti s tím asi tisíc myšlenek.

Budu hodná, ušetřím vás a vytáhnu jen dvě z nich.

  1. Jak často dětem říkáme "ty jsi takový, ty jsi maková"?
  2. Jak často o dětech mluvíme, že "jsou takové nebo makové"?



Jak moc vám jsou povědomé věty

  • Ty jsi ale šikula.
  • Takhle se princezny nechovají.
  • Máš rád sestřičku, že?
nebo
  • Ten náš kluk je strašně divoký a nezvladatelný.
  • Když ona je taková svéhlavička.
  • Naše děti brokolici nejí.
Nevědomky a bez povšimnutí do dětí promítáme svá očekávání a strachy.
Vkládáme tak nejen jim, ale i lidem v jejich okolí a v neposlední řadě také sobě samým do hlavy vzorečky, které děti pak následují.


Vlastně nám ale jen plní naše vyslovená přání.

Ta pozitivní i negativní.
Mám pocit, že obojí je ale destruktivní.

Například příklad:

  • Negativní přání: Když budu o dítěti říkat, že je divoké, budu pak s mnohem větší pravděpodobností do jakéhokoli jeho chování tu divokost ve své hlavě promítat. A hlavně - budu tak i směrem k dítěti reagovat. Snažím se proto děti do žádné škatule necpat a řešit každý projev jejich chování znovu, od nuly.
  • Pozitivní přání: Když budu dítě chválit, že je šikovné, kvůli čemu se bude příště snažit? Aby dostalo pochvalu? Nebylo by fajn, kdyby se snažilo kvůli sobě a svému vlastnímu dobrému pocitu? Často proto dětem říkám "jé, tenhle dinosaurus se mi líbí, jak jsi ho namaloval" nebo "ty jo, to teda koukám, že už vylezeš sama až nahoru, mám z toho radost". Prostě jen popisuju své pocity, které mám z toho, že je dítě "šikovné".

Tak pozor sami na sebe, až zas příště budeme chtít o dětech říkat, jaké jsou.
Mohlo by se nám to splnit.









17 komentářů :

  1. Dávám si pozor na to, abych dětem nevštěpovala do hlavy věci, co tam nejsou, a to hlavně v tom negativním smyslu slova. Neodsuzovat je do škatulí je určitě dobré.
    Ale moc nechápu, proč dětem neříkat, že jsou šikovné. Je pravda, že vzato doslova jsou slova "ty jsi šikovný" taková fráze, ale pokud je to doplněno o vhodný komentář, tak na tom nevidím nic zlého. Je to jen jazyk, kterým mluvíme.
    Jo a děláte super fotky, hlavně se mi líbí, jak se vám povedlo zakomponovat ke svačícím dětem spící mimino, co vypadá jako kosmonaut :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se domnívám, že věta: "Líbí se mi jak si to udělal/udělala" dává dítěti osobní a konkrétní zpětnou vazbu o jeho chování/jednání. A taky si myslím, že o to právě jde. Z takového vyjádření se dítě může poučit: vidí důsledek (někomu se jeho chování líbí/nelíbí apod.).
      Věta: "Ty jsi šikula" hodnotí. Ale co vlastně? Je to obecné tvrzení hodnotící dítě. Nikoliv jeho aktivitu. Z čeho se zde dítě poučí? A o čem?
      Proč tedy hodnotit a přidávat vhodný komentář, když jednoduše můžeme dát zpětnou vazbu?
      Říkám jednoduše, ale jednoduché to není. Zejména "přehodit" se z toho zjednodušeného hodnocení každodenní reality, které se učíme od našich rodičů a učitelů už od mala.
      Ale tak to vidím já...

      Vymazat
    2. Souhlasím. Stačí o tom popřemýšlet i ve své vlastní dospělé rovině např. v práci. Je lepší, aby mi šéf řekl, že jsem šikovná, nebo aby řekl, že se mu líbí, jak jsem to vyřešila?... Podle mě je prostě lepší - a hlavně konkrétnější - to druhé. ;)

      Vymazat
    3. Z vlastní zkušenosti vychovávaného dítěte můžu říct, že když jsem byla hodnocena jako "šikovná", radši jsem se nepouštěla do věcí, co mi nešly...protože pak už jsem nebyla šikovná, ale protiklad toho - líná, neohrabaná, zlobivá,...(doplňte dle své zkušenosti)

      Vymazat
    4. Já mám s tím hodnocením teda problém, musím se hodně hlídat, abych pořád nejásala, jak je někdo šikovný atd. A pořád nemůžu přijít na to, čím tyhle obraty nahradit. Přijde mi totiž, že když řeknu: "To se mi líbí, jaks to udělala," nebo "Mám radost, že ti něco jde," nebude to sice hodnotící a dítě to tedy nebude příště dělat kvůli tomu, aby bylo šikovné, ale zas to udělá, aby se mi to líbilo nebo abych měla radost...Nebo máte jiné zkušenosti? Díky. Míša

      Vymazat
    5. Míšo, o tom trochu byl možná ten můj první příspěvek. Že totiž obrat "ty jsi šikovný" dle mého názoru v našich jazykových podmínkách má v sobě význam "líbí se mi, jak jsi to udělal" a důsledky jsou obdobné. Jsem povoláním legislativec a má práce spočívá v tom, že se rýpu ve významu slov do poslední mrtě, a já to tam prostě vidím. Ale asi je to hodně o individuálním vnímání, emočním náboji a vkusu.

      Jo a jinak ještě na doplnění, jako vychovávané dítě mne matka nikdy nechválila, a když jsem ji s tím někdy v pubertě konfrontovala, tvrdila, že by mi to zkazilo charakter, nebo něco podobného...lol. Proto ten výše uvedený problém asi taky nejsem schopná moc posoudit a nevidím v tom ten dramatický rozdíl :D

      Vymazat
    6. Lucko, já jsem zase korektorka :-) Taky v těch důsledcích žádný rozdíl nevidím, pořád je to dítě zvnějšku motivované k nějakému chování, aby se někomu něco líbilo. Ale třeba to tam fakt je, jenom já jsem slepá. Rozhodně se proti tomu zásadně nevymezuju :-) M

      Vymazat
  2. Respektovat a být respektován... ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Naomi Aldort ��

    OdpovědětVymazat
  4. k zamyšlení to je...přeskočit ty zakořeněné vzorce je někdy oříšek...
    Díky Martina

    OdpovědětVymazat
  5. Někdy mě přijde, že rodič snad ani nemůže nic říct :) ... já s klidem, že je šikovná řeknu...když si to tak myslím...protože někdy mi to prostě přijde nejvýstižnější a ani třeba nemám chuť danou situaci víc hodnotit(a jindy zase jo a o šikovnosti nepadne ani slovo). Jediné čeho se držím je, že když se nechová tak jak bych si představovala...nikdy neříkám ty seš taková a taková, ale mluvím vždy o jejím chování.
    Spíš je pro mě důležité, aby věděla, že ji mám pořád stejně ráda...ať se chová jakkoliv nebo ať se jí něco povede nebo ne.....že to na to jaksi nemá vliv.
    Míša

    OdpovědětVymazat
  6. ach, jste tak pravdiva <3

    OdpovědětVymazat
  7. Člověk si musí dávat pozor, co říká.

    OdpovědětVymazat
  8. Ach děvčata! Přestaňte se nípat ve slovíčkách a předhánět se v "moudrech" a "moudrování". Máte děti? Tak je mějte rádi a prostě jen volně dýchejte. Jinak vám ty caparti vyrostou dříve než se "vymoudříte" :-) Vaše babi, co bez "mouder" vychovala tři dcery a ty dnes vychovávají mých celkem sedm vnoučat. Jednou z nich je KRKAVČÍ MATKA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D jak přesné! Tohle dokáže jen člověk se zkušenostmi a nadhledem :-)

      Vymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...