úterý 29. března 2016

Díky, smrti. Jsi dobrá učitelka

"Hele, nejsi nějaká vysmátá, na to jak se ti celý život sere?" zeptala se mě nedávno bez obalu kamarádka.

Tak jo. Uznávám.
Asi existujou ženské, kterým během čekání na třetího potomka neumřel manžel.
Které se dva měsíce před porodem nestěhují.
Které si měsíc před porodem místo výbavičky nechystají žalobu na notáře kvůli totálně zmršenému dědickému řízení.




Přiznávám bez mučení, že si sem tam pobrečím.
Kdybych ale proti sobě postavila minuty strávené brekem a smíchem, vyhrává smích 100:1.

Kdysi na střední jsme si psali do ápětkového sešítku při občance žebříček největších stresorů v životě člověka.
Pamatuju si z něj prdlačku, ale na prvním místě byla před rozvodem a stěhováním(!) smrt životního partnera.
Tenkrát mi jen prolétlo puberťáckou hlavou, že "tohle teda fakt nechceš".

Dnes, o patnáct let později, se na to ale dívám jinak.
Když vám odletí do nebe nejbližší člověk, všichni kolem pochopí, že zahořknete.
Dokonce bych i ze své čtyřměsíční zkušenosti řekla, že se to tak jako maliličkato očekává.

Mně se to ale celé nějak podivně otočilo.
Smutek je veliký, převeliký. A nijak se zatím moc nezmenšuje.
Ale to nevadí. Nebičuju se za to.
Smutek se totiž nijak nevylučuje s chutí žít každou chvilku ještě víc naplno než doposud.




Mám naopak pocit, že sáhnout si na smrt tak moc zblízka mi vlastně pomohlo.
Nejvíc asi v těchto dvou věcech:


1) Vím, že umřu. Nebude to třeba dneska?


V půvabné knížce Tuesdays with Morrie popisuje umírající profesor smrt jako malého ptáčka, který vám sedí na rameni a prozpěvuje si: "Co když dneska? Co když dneska je to ten den, kdy umřeš?"

Je mi jasné, že bez podobného prožitku se to těžko vnímá.
Snadno vás naštve odmlouvající se dítě, čekání ve frontě nebo bezohledný řidič.

Jenže když člověk poslouchá toho ptáčka na rameni, přijdou mu všechny tyhle věci maličkaté.
  • V odmlouvajícím dítěti vidím výzvu pro sebe, jak to udělat jinak, abychom to spolu vyřešili a ani jeden se necítil raněný.
  • Z čekání ve frontě je chvilka klidu, kdy si můžu (když jsem sama) zavřít oči nebo si popovídat (když čekám s dětmi).
  • Když mě mine o centimetry bláznivý řidič, oddechnu si s tím, že dneska ještě ne. Dneska není ten den.


2) Humor je esence života

Kupodivu mě můj černý sarkastický humor neopustil ani ve chvílích, kdy bych sama předpokládala, že sklopí uši a zaleze někam do hlubin mého zkroušeného já.

Už několik let žiju s pocitem, že humor nejsou jen srandičky.
Že je v něm něco víc.

V rozhovoru, který hladí po duši, to zmiňuje i osmdesátiletý Zdeněk Svěrák.

V knížce Jak jsem se stal primátorem Reykjavíku a chtěl změnit svět věští Jón Gnarr, že humor bude v budoucnu důležitou hodnotou, jako je třeba dnes svoboda nebo rovnoprávnost.

Možná, že je humor životně důležitý.
Nebo alespoň pro mě určitě.

Tak díky, smrti, že už to vím.




12 komentářů :

  1. Ta mateřská je skvělá dovolená,která mi otevírá cestu k báječným učitelům - můj skororoční syn nad vámi, Verčo, co do inspirace a úžasu vede jen o fousek. Já jsem ten typ,co se umí urochnit v žalu a zoufalství, když na to příjde. Každý váš příspěvek považuju za velkou školu života a nastavené zrcadlo. Díky a hodně štěstí s těmi výzvami před vámi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda se nechám předstihnout všemi dětmi světa :-)
      A ještě radši jsem, když existují dospěláci, kteří si toho všimnou, že největší inspirace se jim motá u kolen.

      Vymazat
  2. Náhodou jsem narazila na Váš článek. Moc si mi líbí, jak píšete i co píšete. Humor vnímám podobně jako Vy. Je pro mne moc důležitý. Tak Vám přeji, ať Vás neopouští a dodává sílu a chuť do života.

    OdpovědětVymazat
  3. Veroniko, kdo nezažil, nepochopí, stěhovala jsem se 1 měsíc před porodem, výpověď z bytu, 14 dní po porodu jsem šla do práce i s malou, firmu nezastavíš, nájem chtěli ;-) a když měla malá rok a půl, partner (41) zemřel, jen tak, šel spát a .... bolest si člověk musí prožít, práce a dcera byly hnacím motorem. Myslím na tebe. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za sdílení.
      Sešlo se mi za poslední dobu tolik příběhů silných žen, které musely v životě zabojovat, že by to vydalo na knihu.

      Vymazat
    2. ale to je také solidní výzva, ne :-)?

      Vymazat
  4. Vím. Smrt kolem mě jen prošla (většinou), a několikrát, ale vždycky to byl naopak velmi silný impulz žít víc naplno. Tam kdesi hodně na dně se člověk někdy velmi mocně odrazí a najednou vnímá, o čem že ten život vlastně je. I skrz slzy.. možná právě pro ně...

    OdpovědětVymazat
  5. jsem sedmnáctiletá, životem sotva ovanutá teenagerka... a žasnu nad Vaší silou. kdyby se tohle stalo mě, asi bych ztratila i tu poslední špetku chuti do života. a nebo třeba ne... smrt je přece dobrá učitelka.
    tak či tak, hluboký respekt :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow. Asi nejmladší čtenářka blogu :-)
      Zrovna dneska jsem se o tom bavila s kamarádkou, co si o nás asi myslí náctiletí.
      Děkuju, že existují sedmnáctileté slečny jako vy, které se nestydí seknout poklonu "ženské za zenitem".

      Vymazat
  6. Dobrý den, ano, i ja souhlasim, kdo nezazije nepochopi. Ceka se, ze se zhroutite, zblaznite, zasebevrazdite, jen ne, ze jeste nekdy budete mit chut se smat. O smrti se hrozne malo mluvi, utapime se v slzach nad tim, ze 80lety clovek odchazi a pak prijde skutecna tragedie. Nikdy neprestane bolet, ale porad je proc zit a proc myslet na to hezke. A pak uz vas spousta kazdodennich tragedii necha chladnou, vzdyt je to blbost. Jsem s Vami a taky se smeju:)

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den , večer .... smekám .. Máte moje velké sympatie ..musíte být skvělý člověk , báječná žena a ještě lepší než si dokážete přiznat . Váš web jsem objevila čistě náhodou a stala jste se pro mě zdrojem síly, který mi dává sílu každý den přežít. Jste pro mnoho lidí příkladem a díky Vám mají ty dny smyslplnější a možná i méně bolestivé . Strašně Vám držím palce , i když někde v hloubi duše cítím, že vy se neztatíte . Pokud byste někdy potřebovala pomoc i byt v uplných banalitách věřím a vím, že by mnoho lidí bylo poctěno Vám pomoci . Mezi ně se řadím i já . Díky že máte web a díky , že své pocity sdílíte . Mnoha lidem i mě jste tím hodně pomohla . Děkuji Simona

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...