úterý 8. září 2015

Montessori? Waldorf? Dalton? Nebo jinak?

Jsem neskonale ráda, že se moje děti narodily v době, kdy je výběr školek a škol víc než dostatečný.

Jestli jsem to ještě nikde explicitně neřekla, tak jsem fanoušek unschoolingu
Je to ve zkratce takový punk ve vzdělávání, který věří, že člověk je tvor zvídavý a když se v něm tahle přirozená vlastnost nepřidusí, naučí se všechno potřebné pro život (a někdy i víc!), aniž by na něm někdo klečel.
A navíc s chutí.
Příkladem budiž třeba Summerhill nebo Sudbury Valley.

Problém je v tom, že v Čechách je institucionalizovaná forma tohoto typu vzdělávání tak trošičku mimo zákon.

Učit děti doma by na druhou stranu po nějakém čásku postavilo zase mimo zákon mě, protože bych je zřejmě přizabila
Nebo ony mě, což je možná ještě pravděpodobnější varianta.




Rozhodli jsme se proto dát děti do školky, která by aspoň trochu respektovala to, jak v běžném životě děti nasávají informace. Naštěstí žijeme v Praze, kde máme možnost si vybírat. 
Waldorf. Montessori. Dalton. Začít spolu. A různé jejich hybridy a variace.

Jenže ani tahle možnost takřka neomezeného výběru není úplně růžová
Vzali byste si na krk, že každý den na cestě za suprdupr snovou školkou strávíte hodinu svého volného času s dětmi v autě  a podpoříte zamoření města výfukovými plyny?
Dali byste své dítě dobrovolně do sídlištní školky, když sami bydlíte na kraji lesa a příroda je vám bližší než cokoli jiného?
Zaplatili byste půlku svého platu za to, aby děti mohly ve školce mluvit s English native speakery?

Já ne.

Člověk je paralyzovaný možností volby. 
A navíc pokud jste unschooler, každá volba je pro vás v Čechách jen kompromis (i když Ondřej Šteffl se holedbá, že jeho škola tohle zlomí. A já mu držím palce.)

Nebudu teď mluvit o školách, protože s nimi ještě jako rodič nemám zkušenost.
Budu se držet školek.

Byla jsem vždycky zastáncem toho, že přílišná "zaťatost" v názorech ani skutcích není dobrá. Člověk pak zaklapne uši, zavře oči a do palice už mu nevleze nic. 

Snažila jsem se být celý život takový "zprostředkovatel" a "roztírač hranic". 
Nemám ráda černobílý svět.

Takže ač je mi unschooling myšlenkově nejbližší, jsem otevřená k tomu poslouchat i jiné názory na školství a vzdělávání. 
Teda kromě pana exministra Chládka, který se naštěstí vyautoval sám.

Když jsem tedy nad tím vším přemýšlela, došla jsem (ke svému vlastnímu překvapení) k závěru, že u školek není nakonec tolik důležité, pod jakou hlavičkou jsou vedeny.

Klíčová je pro mne laskavost.
Laskavost učitelů k dětem.
Laskavost učitelů k rodičům a naopak.

Je to podobné, jako v rodině. Ačkoli bychom se asi s prarodiči, sestrou nebo chůvou neshodli na všech detailech výchovy, s důvěrou jim své děti předám
Protože vím, že je mají rádi. 
Protože vím, že k nim budou trpěliví a laskaví.

Proto jsme nakonec zvolili školku, která tohle rodinné prostředí kopíruje
Malý, věkově smíšený kolektiv. 
Tvorba jako cesta ku zušlechtění duše. 
My rodiče jako živá součást školkového dění. 
Laskavost při jednání s dětmi i s námi.

Co na tom, že s některými věcmi nesouhlasím. Hodnoty, které považuji za zásadní, se dětem snažím předat doma každý den. Svým příkladem, svým jednáním a taky tím, že o nich spolu mluvíme.

Věřím v to, že děti jsou natolik inteligentní bytosti, aby rozlišily jednotlivá prostředí, ve kterých se pohybují, a v každém si vybudovaly své místo.
Kde je totiž laskavost v jednání, tam je prostor i k laskavé diskuzi. 
Kde je dán prostor laskavé diskuzi, tam může být duše šťastná.






9 komentářů :

  1. "Klíčová je pro mne laskavost.
    Laskavost učitelů k dětem.
    Laskavost učitelů k rodičům a naopak."

    Perfektní. A to může být v různých školkách.

    Je samozřejmě lépe, když systém a financování vede k tomu, že takových školek je více a ne méně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, může to být v různých školkách. Jen někde to mají učitelé usnadněné tím, že tomu napomáhá i prostředí a finanční prostředky, které školka má.

      A tím se dostáváme k tomu systému financování:
      Má se na tom podílet stát napřímo (přerozdělováním)?
      Nebo by měla role státu spočívat v tom, aby neházel klacky pod nohy rodičům, kteří by pak byli schopni se podílet na spolufinancování "své" školky?

      Já jsem jednoznačně pro tu druhou možnost.

      Vymazat
  2. dobrý deň veronika, juchuuuu! teším sa ako malé dieťa :) ako krásne, jasne, zrozumiteľnene a stručne ste popísali "jadro" :)
    máme tri deti (22r,17r. a 11r.) a vytváram zázemie pre lesnú škôlku - ako matka som dbala na to, aby človek, s ktorým bude moje dieťa cca 6h denne bol láskavý a človečenský (a je jedno či to bude v štátnej škôlke, alebo inej) ... to isté hovorím aj rodičom keď napr. riešia kam s deťmi do školy (waldorf,montessori,dalton ....) - vnímajte človeka, nie "systém" ... ĎAKUJEM! a zdieľam ;) renka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Renko.
      Mám radost, že školek založených na myšlence vycházející ze srdce a na zapálených lidech přibývá jak hub po dešti.
      Já bych k tomu jen dodala, že vybírat školku podle lidí, ne systému, má jediný zádrhel. Nikdy totiž nevíte, jestli vám ten "váš" úžasný člověk nedá výpověď, neodejde na mateřskou nebo vám třeba dítě nepřeřadí do jiné třídy. Ale jak popisuji v článku, i přesto jsem se také rozhodovala nakonec podle lidí a svého vnitřního pocitu, že o děti bude s láskou postaráno.

      Vymazat
  3. Kéž by laskavost byla všude .... i v nemocnicích, domovech seniorů, úřadech, obchodech ... vždyť je zadarmo a ostatním rozjasní den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím.
      Myslím, že jediná cesta je začít sám u sebe. Sáhnout si do svědomí a říct, jestli se já sama každý den a ke každému chovám tak, jak bych si sama přála, aby se oni chovali ke mně.

      Jsem pro započetí pozitivní revoluce laskavosti :-)
      Čím víc nás bude, tím lépe. V tomhle jsem optimista :-)

      Vymazat
  4. Skvelé, ako vždy :-) Na týchto "budhistických stredných cestách" a ústupkoch sa mi páči to, že niekedy prinesú aj neplánované ovocie. Pustiť deti občas mimo bezchybné výchovné prostredie nemusí mať len mínusy. Pocítia svet v plnej rozmanitosti, nebudú z menej "vhodného" prostredia/správania neskôr udivené, či sklamané a ešte nám rodičom možno dajú príležitosť to s nimi prebrať, ak sa nad tým pozastavia. A môžu sa učiť aj z nášho postoja - nesúhlasiť s niečím celkom a mať to inak a zároveň rešpektovať, že aj skôlka (škola, firma) to môže mať inak a neupadať z toho do kómy môže byť pre ne príkladom dobrej praxe :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budhistka sice (zatím) nejsem, ale střední cesty mi byly vždycky bližší než extrémy. Mám pak v duši větší klid než kdybych se nad vším pořád rozohňovala nebo za něco náruživě bojovala.
      A s tím "neplánovaným ovocem" mě to nenapadlo, ale plně s Vámi souhlasím.

      Vymazat
  5. Dobrý den, mluvíte mi z duše. Krásně napsáno.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...