sobota 25. února 2017

Poztrácené, zapomenuté ženství

Mám pocit, že ať poslední dobou skočím do jakéhokoli tématu, plavu proti proudu.

Hlásím se k vědomé skromnosti, když nakoupit kupu krámů nikdy nebylo snazší.

Zpomaluju, zklidňuju a zpokorňuju svůj život, zatímco okolní svět sviští kolem stále rychlejším tempem.

Nesnažím se z dětí vymáčknout to nejlepší, nesnažím se je vychovat, netoužím po tom, aby "obstály", nesrovnávám je s průměrem, ani se sousedovic Pepíkem. A to i přes obavy některých členů rodiny, že z dětí budou psychopati.

Tvrdím, že smrt je krásná a inspirující. Dokonce tak moc inspirující, že mi z toho pod rukama roste nová knížka (po delší době zase tištěná, takže kdo je papír-fetišista jako já, může se těšit!).



Blog je fajn věc.
Chodí na něj totiž lidi, kteří ho čtou rádi.

Jenže jsem nějak nepočítala s tím, že když se dostanu do médií, přilípne se k blogu i hromádka hejtrů.

Když už jsem ale ustála smršť anonymů, kteří mi po rozhovoru v DVTV psali, že jsem hnusná zlatokopka, která se snaží na smrti manžela vydělat, tak už ustojím asi všechno.

Dlouho jsem to odkládala, ale dneska rýpnu do tématu, které mi leží v hlavě už dlouho.


Je to pro mě téma bolavé, osobní a ještě na něm budu muset dlouho pracovat, abych ho mohla označit za uzavřené


Znovu mi ho připomněl tenhle rozhovor, ve kterém se upozorňuje na stále stoupající věk rodiček.

Porodníci by byli rádi, kdyby ženy rodily v mladším věku.
Sociologové vymýšlejí teorie, proč ženy odkládají mateřství.
Kariéra, cestování, emancipace v podobě hormonální antikoncepce.

Mně ale pořád v hlavě zvoní ještě jedna myšlenka.
Myšlenka, která je hluboko za všemi těmi (pro mě) zástupnými důvody, kterými je odkládání otěhotnění vysvětlováno.


Mám totiž pocit, že my ženy jsme zapomněly, jak být ženami


Není to jen o tom, že nosíme kalhoty.
Není to o tom, že se stydíme malovat rty načerveno. O ženách, které tu odvahu mají, si myslíme, že jsou marnivé (nebo coury).
Není to o tom, že se honíme za výkony, abychom byly stejně schopné jako muži.
Není to o tom, že se pereme za to, aby v čítankách byly smazány říkanky o tom, že ženy jsou na světě od toho, aby se staly maminkami.




To jsou všechno jen důsledky. Důsledky potlačeného ženství


Kolikrát jsme za svůj život slyšely:
Když otěhotníš moc brzy, zkazíš si život.
Nejdřív dostuduj, najdi si pořádné zaměstnání a pak teprve může přijít dítě.

Kolik hrůzostrašných historek z porodů jiných žen jsme si už vyposlechly?
Kolik varování o tom, jak finančně, fyzicky a psychicky náročná je výchova dítěte, jsme ještě před početím dostaly?

Jakou vzpomínku máte na svou první menstruaci?
Jaké rozhovory jste vedly se staršími ženami v počátcích svého sexuálního života?



Jako by nitka ženství byla přetrhaná


Červenému stanu, ve kterém by byla z generaci na generaci předávala a sdílela ženská moudrost, jako by kdosi vytrhal kolíky.

Celé dospívání v sobě ženu popíráme.
Zobeme hormonální antikoncepci.
Sníme noční můru neplánovaného těhotenství.
Přikrmujeme své strachy z bolestivosti porodu.

Nevěříme moudrosti svého těla.
Nevěříme síle a nádheře svého ženství.
Nevěříme sobě.

Udupáváme v sobě vše, co je spojené se ženstvím a ženskostí.



Tak dlouho si odpíráme přiznat, že jsme ženy, že když přijde čas mít dítě, vzpíráme se tomu nebo hledáme výmluvy, proč ještě nepřišel ten správný čas


Nemáme našetřeno dost peněz.
Nestihly jsme si v práci vybudovat dostatečné postavení.

Když nejsme připravené v hlavě, nemůže někdy přijít ani ten správný muž.
Když nejsme připravené v hlavě, nemůže někdy přijít ani to dítě, když se pro ně konečně po vyřešení všech "nezbytností" rozhodneme.

Nechci házet všechny ženy bez partnera nebo ženy, které nemohou mít miminko, do jednoho pytle. Důvodů může být miliarda. Já tu nabízím jen jeden z možných.

Proč to všechno tedy píšu?
Protože tohle byl i můj příběh.

Protože to, že si oblékám šaty, menstruuju a porodila a odkojila jsem tři děti ještě zdaleka neznamená, že jsem žena.
Ta změna se totiž musí odehrát v hlavě. V přijetí sebe samé jako ženy.


Kromě jedné malé ženy mám doma i dva malé muže.
I u nich doufám, že se mi posaří zasít semínko úcty k ženství.


A protože nejstarší z mých tří dětí je malá-velká skoro 5letá žena, chtěla bych, aby tenhle příběh se mnou skončil


Aby Gréta věděla, že ženský cyklus je požehnání.
Aby až dostane první menstruaci, neseděla jako já vystrašená a uplakaná na záchodě s vložkou, kterou jsem dostala poprvé do ruky.
Aby si nemyslela, že menstruační bolesti jsou samozřejmost, kterou musí každý měsíc vytrpět jen kvůli tomu, že je žena.

Aby věděla, že porod je nejkrásnější spirituální zážitek, který díky svému tělu může zažít.
Aby neprožila jako já celé první těhotenství ve strachu z bolesti, která ji na konci čeká.
Aby se nebála děťátko pustit na svět, až přijde čas.

Aby věděla, že mít dítě je ten nejúžasnější dar.
Že neexistuje správný nebo špatný čas, kdy si ho pořídit.
Že dítětem si život nezkazí, ale obohatí.
Že i kdyby za mnou přišla v 17 letech těhotná, tak ji s láskou podpořím.



Protože se mi zdá, že malé ženy svoje ženství ještě nezapomněly.
Nebojí se o sobě jako o ženách mluvit, nemají strach sdílet.

Budu se snažit být jí na blízku, když se jí kdokoli bude snažit rozmluvit, že být ženou je ta nejkrásnější věc na světě



71 komentářů :

  1. Je to tak. Cítím to stejně. Hrdost na ženství asi ztratila generace před námi a my se v tom teď plácáme. A pak slyším, že my ženy si za to můžeme samy. Opravdu? A co nastavení většinové společnosti, které nám přiděluje nějaké škatulky a přihrádky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I want to thank Dr Emu a very powerful spell caster who help me to bring my husband back to me, few month ago i have a serious problem with my husband, to the extend that he left the house, and he started dating another woman and he stayed with the woman, i tried all i can to bring him back, but all my effort was useless until the day my friend came to my house and i told her every thing that had happened between me and my husband, then she told me of a powerful spell caster who help her when she was in the same problem I then contact Dr Emu and told him every thing and he told me not to worry my self again that my husband will come back to me after he has cast a spell on him, i thought it was a joke, after he had finish casting the spell, he told me that he had just finish casting the spell, to my greatest surprise within 48 hours, my husband really came back begging me to forgive him, if you need his help you can contact him with via email: Emutemple@gmail.com or add him up on his whatsapp +2347012841542 is willing to help any body that need his help. 

      Vymazat
  2. Děkuju, to jsem teď potřebovala "slyšet" :-). Prošla jsem si cestou "nutných jistot" - vysoká, práce, bydlení... Naštěstí celkem hladce, přestože vím, že to byla cesta spíš pro mou rodinu, než pro mě. Nyní jsem máma a mám pocit, že mi okolí dává najevo, že být jen máma je málo. Jako by bylo něco krásnějšího a smysluplnějšího. Jako bych ten hon za prací, úspěchem, uznáním, musela (i s tím svým malým uzlíčkem) běžet taky. Ale já s nimi nepoběžím. Jsem zase těhotná a jsem nejšťastnější na světě :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to jste vystihla vyborne, ten paradox ze nakonec vlastne byt mamou je malo tu je.... nechapu ;)

      Vymazat
    2. Skvele a vystizne - s tim, ze jsem "jenom" mama se vlastne peru kazdy den. I ve svoji hlave... tezke zmenit mysleni a stereotypy

      Vymazat
    3. být jenom máma JE málo, až jednou budu mít vlastní děti, chci i přesto stále zůstat i člověkem... s cíly a sny

      Vymazat
    4. to je přesně ono - "až jednou budu mít vlastní děti" pochopíte, že být "jen" máma není málo :) cíly a sny totiž s dětmi nesouvisí, děti cíly a sny mění, posouvají, ale neberou je, děti především dávaji

      Vymazat
  3. Skvělé čtení, Veroniko, ukládám si ještě na později a děkuju.
    Mně osobně jste připomněla článek o psychogynekologii http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je-zverstvo-tvrdi-gynekolozka-helena-maslova-1lv-/spolecnost.aspx?c=A110810_143328_spolecnost_jup
    Vyšel v době, kdy jsem zobala HA asi 6 let. Tenkrát jsem seděla s otevřenou pusou a doslova ho hltala. Po necelém roce přemýšlení jsem prášky vysadila a jsem moc ráda.
    S paní Máslovou byl před pár dny, taky seděla na křesle v DVTV. A souhlasí s vámi. Jestli my to s tou kariérou a rychlostí nepřeháníme... Uvidíme, co to se mnou udělá tentokrát. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji, ano, být ženou a mít se ráda i se všemi chybami, to se dnes nenosí. A která to tak má je divná. A přitom to tak má být. Až vleklá nemoc mi začala otevírat oči. Že chyba asi nebude místě problému ale jinde. A tak pomalu kráčím dál, narovnávám záda, jen cesta je to dlouhá a tím pádem i cesta k miminku.

    OdpovědětVymazat
  5. Všechny ty řeči, rádoby dobré rady, varování a strašidelné historiky můžete z hlavy vymazat, nebo je tam ani nepustit. Horší a pro budoucnost určující jsou reálné zážitky, kterým se nejde vyhnout. Menstruovala jsem od dvanácti a půl, pravidelně a celkem silně. A tak mi "to" pochopitelně vyšlo přesně na týden, kdy jsme v sedmičce byli na lyžáku... na pokoji nás bylo šest a ve sprchách všichni... Takže hned ze začátku žádný extra důvod radovat se z vlastního ženství :-)


    OdpovědětVymazat
  6. Jak pravdive.... Tlak na zeny a nasledne tlak na zeny-matky je obrovsky. Menstruace-strasak. Milovani-strasak. Tehotenstvi-prece normalni stav,ne? Atd atd. I ja na materske slychavala "Najdi si nekoho na doucovani, at nezakrnis..." Zkusila jsem a nedalo se to. Honicka. Zajistovani hlidani deti... Pak mi prace spadla do klina. Preci nezustanu jeste pul roku doma.... Nyni po 4 letech slychavam od te same osoby "Najdi si neco jineho. Nemas cas na vlastni deti." Pridala se nemoc nesouci s sebou jista omezeni.Touzim po case stravenem se svymi tremi detmi. Chci mit volne vecery a venovat se sobe a svemu muzi. Pomalu zacinam vnimat svou zenu. A pro sve dcery byt zenou-matkou, asi chybujici, ale milujici ☺ Krasny den vsem a tesim se na dalsi clanek☺

    OdpovědětVymazat
  7. Ja jsem k tomu jak byt zenou dosla az ve 30 letech. A uzivam si to, muj zivot dostal najednou smysl, nasla jsem si (resp spis on me) bajecneho chlapa, chci dostudovat, delam cinnosti ktere me bavi a naplnuji. Na miminko si asi jeste chvili pockam, ale uz ted vim ze jsem rada ze nebylo driv kdy jsem nevedela co sama se sebou a s partnerem ktery mi psychicky ublizoval. Jedine s cim se musim smirit je to ze budu starsi matka, ale po pravde nejak citim ze to tam ma byt

    OdpovědětVymazat
  8. Můj případ to tedy není, po dětech jsem toužila od malička. Podařila se mi i kariéra, ale rodina byla vždy na prvním místě. Doma s dětmi jsem díky okolnostem mohla být osm let. Strašně mě to bavilo. Teď jsou děti dospělé. Antikoncepci nezavrhuji, dnes je v jednom měsíčním balení množství účinné látky (estrogeny, progesteron), jako bylo dříve v jedné tabletě. Díky antikoncepci také výrazně klesl počet potratů. Doba je jiná, dnes pro mladé lidi sehnat například vlastní bydlení je na hranici nemožnosti. S rodiči ve 2+1 chce zůstat málokdo. To "ženství", které popisujete, v některých dívkách potlačily vlastní matky. Každý člověk, který na "to" přijde, nejen ženy, ale i muži, má možnost hledat hloubku bytí, klid a pokoru v sobě. A řekla bych, že rudé rtěnky, šaty, sukýnky a střevíčky na podpatku můžete potkat na každém rohu. Mějme se rády, žijme v souladu samy se sebou, nebo se o to alespoň pokoušejme. Z vašeho článku mám pocit, že jste se vypsala z vlastní frustrace, kterou ale globalizujete a stavíte jako obecnou skutečnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Narazila jsem na tento post docela náhodně a v poněkud bojovné náladě :-) Takže bych se ráda zaměřila na větičku DOBA JE JINÁ, na kterou jsem snad ještě alergičtější než na A TO FAKT JAKO MÁTE ČTYŘI DĚTI?! Jak jako jiná doba?! Safra, každá doba je přece jiná a zároveň svým způsobem stejná: lidi se v principu nezměnili, stále jsou mezi nimi jak andělé, tak svině a všechno ostatní jsou jen okolnosti. Jak jiná, jako že dřív se k bytu lidi dostali snáz? To by mě tedy zajímalo, kdy taková doba byla! Za bolševika rozhodně ne. Za druhé války nejspíš taky nic moc. Za první republiky byl standard úplně jinde, a to si lidi ještě vzali cizího na byt. Nebo snad za C. K.? Za starýho Bacha? Za Marie Terezie? Za Přemyslovců? Za starých Slovanů? Za dob všech těch kultur popelnicových polí atd. atd.? I tomu vymyšlenému Štorchovu Mamutíkovi nejspíš dalo pěknou fušku obstarat pro svou tlupu slušné obydlí. Takže tak. Nevěřím, že by u nás dnes průměrně pracovitý mladý člověk nenašel práci a nemohl si následně obstarat (najmout či na hypotéku koupit) byt. Mám samozřejmě na mysli člověk zdravého, bez hendikepu (zdravotního, sociálního či jiného). Dokonce i student se může od svých rodičů z 2+1 odstěhovat a osamostatnit se, moje tři dospělé děti a zástupy jejich kamarádů jsou toho důkazem. Řekla bych, že dnes je vlastní či "vlastní" bydlení otázkou priorit, ne existence strejčka na příslušném OPBH (Obvodní/okresní podnik bytového hospodářství neblahé socialistické paměti), v tom je bohudíky doba opravdu jiná :-)

      Vymazat
    2. Skvele napsano. Taky jeste nesnasim hlasku: "Mit tolik deti, do TEHLE doby." V cem je ta doba horsi nez ty predesle?????

      Vymazat
    3. Protoze se mame moc dobre, jsme pohodlni, mame technologie a zpusoby jak se vyhnout neprijmnemu - treba dospelosti a odpovednosti obecne.
      Mame tolik moznosti, ze se nikdy nerozhodneme.

      Vymazat
    4. Vidím to stejně. Taky jsem na tuhle hlášku alergická a tohle je perfektní odpověď... Dokonce mám pocit, že máme štěstí na to, v "jaké době" žijeme. V podstatě je i naše volba, jestli budeme žít jako ve středověku, nebo jako za normalizace a nebo úplně hypermoderně :-). Co se týče předešlých dob, moje mamka dostala byt jako protekční dítě vysoce postaveného komunisty a moje tchyně žila se svými dětmi a se svými rodiči v 2+kk na Jižňáku....Takže nevím, kdy to bylo lepší...

      Vymazat
  9. Ach,to je mi tak blízké..jsou to mé myšlenky..mám první roční dceru:-) ve 33 letech a jak je užasné,že jsme si na ni počkali,rozhodli se vědomě,še bylo vědomé..těhotenství přirozený porod..jen vy to umíte tak užasně dát do slov. Jsem dojatá! děkuji Vám!

    OdpovědětVymazat
  10. Znáte knížku Poklad malé Lilith? Myslím, zeby se Vám také mohla líbit. A děkuji za všechny texty, čerpám z nich uklidnění i inspiraci...

    OdpovědětVymazat
  11. To je moc krasne, dulezite i vlastne narocne tema...byt dcerou nasich maminek, zen nezen let 70. a 80., kdy bylo nejvetsi hrdinstvi vse zvladat jako muz a zaroven byt matkou rizenou statem, ktery je taaaak vstricny a nabizi jesle a "karieru".... a mnoho dalsich vyhod, kdy stat skola za rodice deti i vychova....je krasne to mit jinak..jinakost se tehdy nenosila...a mozna proto se jeste i ted obcas citim provinile kvuli "jinakosti".. pritom nejvetsi prirozenosti a autenticite. Kazdemu preji, at najde svou cestu a radostne po ni kraci!

    OdpovědětVymazat
  12. Mám z toho husí kůži po celém těle. V 19 letech jsem (přirozeně) porodila syna, což byl ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek v mém životě. A nikdy jsem ničeho nelitovala. Je mi 30 a synovi 11. A je to paráda. Dodnes si živě pamatuju, jak překrásný pocit mě naplnil, když jsem poprvé své dítě uviděla a mohla si jej přivinout na svou hruď.

    Jen bych si přála mít za maminku někoho, jako jste Vy. Moc mi doma chybělo porozumění, sdílení a předání právě onoho "vědění o ženství". V mých 13 letech po mně doslova hodila balík vložek se slovy "ať si je tam nacpu" a poučila mě, ať se nenechám zbouchnout a tím to zhaslo. V 16 už jsem byla z domu... A teprve teď v dospělosti se pomalu nacházím a začínám si rozumět. Ať už je vám 17 nebo 40, ať už jste skoromatky, matky nebo babičky... Nedovolte, aby vaše dcery/vnučky zažívaly totéž. Děkuju vám za ně.

    OdpovědětVymazat
  13. To je velmi zajímavé téma na zamyšlení. A přitom všem zároveň zvládáme zabíjet i mužnost v mužích. Člověk by čekal, že pohlaví si tím pádem budou blíž, ale mám pocit, že si niky nebyla vzdálenější. Já se poslední dobou, někdy více, jindy méně úspěšně, snažím vnímat svět trochu jinak. To, co by mi ještě nedávno připadalo "strašně nefér", že snažím vnímat jako privilegium. Na ženě je toho hodně - děti, domácnost, péče o tělo, pěstování vztahu. Šťastná žena ale táhne celou rodinu za štěstím. A má to svůj důvod. I sebeúžasnější muž na to není vybaven (i když se třeba moc snaží), nedostává totiž za to tu odměnu, kterou ani nevím, jak popsat - ženy, však víte, o čem mluvím ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Přijde mi totiž, že cesta za rovnoprávnost se celá poněkud zvrhla - není to tak, že jsou si muži a ženy rovni takoví, jací jsou, v celé své přirozené rozdílnosti, ale že aby ženy dosáhly rovnoprávnosti, musí se mužům vyrovnat, tedy být jako muži, mít mužské vlastnosti. Protože ve svém základu jsou jaksi nedostačující - klasické ženské vlastnosti, zájmy apod. jsou považovány (muži i ženami) za nízké, "slepičí", být na mateřské je málo, málo ambiciózní a málo uspokojující, projevy slabosti jsou nahlíženy jako selhání atd.

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Veru,tak výstižne to dokážete napsat. Ve spoustě věcí poznávám sama sebe. Drive se bavit s maminkou o menstruavi nebo sexu bylo u nas naproste tabu, bohužel. To bych chtela se svymi detmi mit uplne jinak a udelam pro to vse. Sve tři deti mam stejne stare jako vy...o to víc mi je to tu blízké 😉 Díky za pěkný článek a zamyšlení. Jana

    OdpovědětVymazat
  16. Krásně napsáno. Řekla bych, že ženství nám zabil soudruh. Moje babička 1945 je lesana, co jsem na světě :-) a moji mámu 1966 potřeboval soudruh u telat a ne u dětí. Jsem ráda, že mohu i já 1985 znovu probudit toto cítění v další generaci - syn má 18m

    OdpovědětVymazat
  17. Veru, děkuji za důležitý a silný článek. Posílám objetí a pohlazení takhle na dálku i jako útěchu proti hejtrům.

    OdpovědětVymazat
  18. Hezky napsáno. Já měla neskutečné štěstí na maminku, pro kterou nebylo žádné téma tabu, žádná otázka hloupá. Mojí první menstruaci skoro oslavovala, že už jsem "ženská". Otevřeně se mnou mluvila nejen o menstruaci, ale i o sexu, vztazích, o porodech... Nepřestala se cítit ženou ani když přišla kvůli nemoci o prso a o dělohu s vaječníky.
    Já sama jsem měla první dítě ve 23 a od nikoho jsem neslyšela, že si ničilm život. Oba porody mám pro sebe v hlavě uloženy jako krásný zážitek plný silných emocí. Bolest byla zapomenuta s prvním pláčem miminka :)

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Veroniko, děkuju za další krásný článek. Jste moc inspirativní. Přijde mi vtipné, jak máme spoustu témat společných, často se stane, že se nějakou myšlenkou delší dobu zaobírám a vy ji pak sepíšete do článku. Nebo naopak, něco si u vás přečtu a potom na mě to téma vykoukne ještě párkrát z jiných stran. Určitě bysme si rozumněly :-)
    Moc se těším na zápisky ze Španělska, máte můj obdiv, že se do toho pouštíte, je to skvělý!
    A mimochodem, když jsem dokoukala váš rozhovor na DVTV, říkala jsem si, jaký pohlazení po duši to bylo. Že kdyby takhle přemýšlelo víc lidí, byl by svět mnohem krásnější. Bohužel jsem si pak přečetla i diskuzi, která mě vrátila do reality. Ale věřím, že naše děti mají našlápnuto k lepší budoucnosti. I díky vám a vaší inspiraci.
    Díky, díky, přeju krásnej den.
    Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ehm, rozumněly? No to bysme si asi nerozuměly :-) Klára

      Vymazat
  20. Milá Veroniko, zrovna když jsem si výjimečně nalíčila oči, tak tady při čtení Vašeho článku roním slzy a mám husí kůži. Můžu napsat jen DĚKUJU! Přeji Vám a a vaší rodině vše dobré, Lucie

    OdpovědětVymazat
  21. Souhlasím. Ze všech stran je to naplánované - nejdřív dostudovat, pak pár let praxe... a pak teprve děti. Já je chtěla už od dvaceti, ale nějaky jsem taky prošla nejprve tím, co se očekává děti mám až teď, po třicítce. A kdybych dřív věděla, jak je to úžasné, byla bych se o ně snažila mnohem dřív. Ale vnímám ještě jeden problém - pozdější zralost, resp. ochotu mužů mít děti..

    OdpovědětVymazat
  22. To je krásné! Dnes jsem s dětmi zminimalizovala pokojíček (inspirace z předchozího článku) a moc jsme si to všichni užili a líp se jim tam dýchá :-) zpomalit a zženštit - dobrý nápad :-) zkusíme to. Moc se mi líbí Váš blog, děkuji za něj, čte ho i manžel :-) Krásný večer přeji a vše dobré

    OdpovědětVymazat
  23. Buchty, ktere uz od sestnacti mysli na to, jak chteji mit detatka, jsou vetsinou pekne nablble nany. At radsi rozvazne pockaji, pac ono to chce byt trochu vyspely, protoze jinak vychovaji ze svych deti dost mozna kreteny. Obdivuji zeny a muze, kteri jsou schopni najit rovnovahu v "maminkovani" a dalsim zivotem. A kdyz nekdo nechce vyrabet deti, tak at to nedela, a nenecha se nutit do veci, ktere se od nej staromilsky ocekavaji. Zensky to maji ve spolecnosti zatim stale o neco tezsi a tyhle naivni reci o zzenstovani (kteremu nikdo nikdy nebrani) skodi snaham o genderovou spravedlnost, se kterou musi souhlasit snad kazdy, kdo si aspon vazi sve vlastni mamy. Kdyz vidim, jak moje mama byla automaticky odsouzena do role profesionalni matky, je mi smutno, ze drive byly role tak sobecky rozdelene. Chlap, ktery se nedokaze postarat o domacnost, uvarit, vyprat, venovat se detem a jeho nejvetsi zasluhou je to, ze statecne chodi odpocivat do prace, je neschopny mamlas.

    OdpovědětVymazat
  24. Veroniko, mluvíte mi z duše. Také jsem na cestě za nalezením svého ženství. Zakládám si svůj vlastní červený stan a těším se, že v něm svým dcerám (a komukoli dalšímu, kdo bude chtít) předám, na co jsem si přišla. Minimálně se mi podařilo dva další porody prožít bezbolestně a kouzelně a o tom jsem nakonec i napsala na blog a dokonce našla odvahu o tom přednášet(zatím jen jednou). Je toho mnohem více a je krásné, že skutečné ženství na mnoha místech zažívá obrození.

    OdpovědětVymazat
  25. To je tak nádherně napsané, krátce a trefně, úplně to hladí po duši...díky.

    OdpovědětVymazat
  26. já to vidím jinak. být mužem bylo a je prostě lepší, příjemnější a snazší po mnoha stránkách a v mnoha situacích. být ženou je lepší snad jen v dobách míru a v milující rodině, tedy za optimálních podmínek, které nejsou skoro nikdy. A tak se nedivím ženám, že chtějí být muži, protože je to prostě lepší. A dneska to přece jen aspoň trochu, aspoň zdánlivě, jde.

    OdpovědětVymazat
  27. Úplně stejně bychom mohli plakat, že muži zapomínají na své mužství. Jenomže ruku na srdce: oni to nemají zrovna dvakrát jednoduché v tomhle světě plném superžen, které zvládnou naprosto cokoli, klidně i měsíční zahraniční expedici s třemi dětmi včetně batolete :-) Moc vám fandím, o tom nepochybujte - ale kdyby tak jako vy fungovaly všechny ženy, pro muže by zbýval jen velice malý prostor se v (tom dobrém smyslu slova) realizovat coby ochránce a opora a cítit se užitečně...

    OdpovědětVymazat
  28. Rozhodla jsem se deti nemit a nebylo to lehke rozhodovani. Je tezke zit s pocitem, ze o neco velice duleziteho prichazim, ze nedostanu ten uzasny dar a nezaziju nejkrasnejsi spiritualni zazitek. Boli to a citim horkost a litost. Bojim se, jestli bez deti mohu mit naplneny zivot a nebyt osamocena. Chci verit, ze to jde. Je ale tezke sledovat zeny, kamaradky a zname kolem me zakladajici rodiny; jsem zrovna ve veku, kdy mam kolem sebe spoustu takovych zen. Jak se vyrovnat s bezdetnym zivotem?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A důvody pro takové rozhodnutí máte jaké? Pokud jsou dostatečně silné, neměla by hořkost a lítost mít vůbec prostor. Jestli silné nejsou, můžete to přece přehodnotit...

      Vymazat
    2. Dekuji za reakci. Rozhodnuti jsem udelala z duvodu dusevni nemoci, ktera u me pred lety propukla. Vychova ditete by pro me byla psychicky velice narocna a necitim se na to stat se rodicem. Duvod je silny, presto horkost a litost pocituji. Verim, ze casem se i s temito pocity vyrovnam a zaridim si naplneny spokojeny zivot i bez deti. Treba se dostanu i k praci s detmi, napr.v ramci dobrovolnictvi, a misto dobre mamy budu dobrou tetou:)

      Vymazat
  29. Milá Veroniko, moc Vám fandím, ve všech směrech, jste prostě Dobrá! <3
    Jana

    OdpovědětVymazat
  30. Dekuji za tento clanek. Deti jsem mela brzy, nejstarsi uz je dospele, takze mamou jsem dlouho a je mi tak dobre. Ale to, ze jsem zenska, si s radosti uzivam az ted, po ctyricitce. Snad uz neni pozde na to se po ranu namalovat, oblect si i na doma saty, proste byt za vilu. Doufam, ze i me dcery jednou budou spokojene a stastne, ze jsou prave takove, jake jsou :)

    OdpovědětVymazat
  31. Takto krasne silny a pravdivy,mne z duse mluvici,clanek o zenstvi jsem jeste necetla.. sdilim-s dovolenim,na fb,at se to dostane k co mozna nejvice zenam a preposilam tuto silnou myslenku dal.. jste uzasna ������

    OdpovědětVymazat
  32. Velice krásný článek! Je mi přes 40, a díky své matce se teprve učím být žena. Zni to divně? Proč? Od mala jsem byla nucena být ve všem nejlepší. Nic jiného nepřicházelo v úvahu.Nějaké vysvětlování o menstruaci, sexu atd. to už vůbec! Uvěřila jsem, že je to tak správné a pěstovala v sobě jen mužskou stránku, aniž bych si to uvědomila. Ve dvaceti jsem raději vypadla z domu a hned jsem si pořídila dítě. Měla jsem pocit, že je to ta nejlepší volba. V té době ale žena na MD byla jen slepička, která se neumí uplatnit lepším způsobem. Vlastně nebyla nic. Proč to tak bylo? Proč za doby mojí babičky žena nemusela stále dokazovat svojí cenu tím, že musí bojovat o postavení s muži? Byly jasně vymezené role. Muž byl muž, a žena mohla být uznávanou ženou!!! Dneska muži nejsou muži - fintí se, na vojnu už nemusí, nosí růžová trička, na tož umět zatlouct hřebík! A ženy se neumí radovat ze svého ženství a honí se za tím, aby pokořili muže! Výsledkem je tento dnešní chaos! Ženy by nejraději rodily první dítě po čtyřicítce, kdy konečně v práci jsou postradatelné, protože je nahradí mladí a draví, a muži se v tom věku konečně začínají jevit trošičku mužně!!! A pak jdou na maturitní ples svého dítěte, a ostatní neví, jestli to jsou rodiče, nebo babička s dědou. Umělé oplodnění tímto stylem brzy bude jediné možné, protože "normálně" to už nepůjde. A plno dětí, kteří dokončí vysokou školu, už nebudou mít rodiče, kteří by to mohli vidět! Zdá se vám to příliš pesimistické? Ne! Proto je nutné, najít v sobě opět jako za našich babiček správné role a být s nimi spokojeni! Ne jen ženy, ale i muži!

    OdpovědětVymazat
  33. Vždycky byly ve společnosti nějaké předsudky. A nedlám si iluze, že u tak velkého tmatu nikdy žádné nebudou. A přestože vesměs s článkem souhlasím (nebo tuším jak je myšlen), nemám ráda synonymum matka - teprve žena. Taky j v tom předsudek. Je to obzvlášť necitlivé ke spoustě žen, které po dítěti touží, ale mít ho nemůžou. A také si myslím, že je moc dobře, že se o tom mluví, i o těch méně příjemných věcech, a paradoxně se mateřství stává čím dál oblíbenějším a modernějším. Snad díky tomu ubyde žen - matek, které jsou na antidepresivech proto, že žily v přesvědčení, že jako matky měly být šťastné a ony najednou nejsou a okolí očekává, že ano. A že se třeba dají psychicky do pohody ženy, které dítě mít nemohou a jsou pod tlakem, že něco asi udělaly špatně, a můžou si samy za to že si včas už v těch dvaceti nenašly vhodného partnera (wtf?) nebo chtěly jen dodělat školu. Myslím, že hodně lidí ví, že rozmýšlet se nad dítětem kolem 35 není ideální z biologického hlediska. Ale myslela bych spíš na ty které i mladé chtěly, ale z jakéhokoliv důvodu to nešlo. On je to totiž obrovský rozdíl a pak tohle paušalizování dost mrzí... A pořizovat si dítě i přes to že nejsu dobré okolnosti , tedy např. s mužem, s nímž vlastně nechci zůstat do konce života, ale chci "včas" dítě, se mi jednoduše nelíbí. Tak to bylo v 18. století a jsem ráda, že je to pryč. A zdravotní rizika "starého" mateřství každý zná a může se svobodně rozmyslet. Také jsou mi nejsympatičtější mladé maminky, a mrzí mně, že je jich málo, to ano! Ale kdybych měla dítě ve 20 (a vlastně ještě v 25) já, tak jsem teď s mužem, který je notorický sukničkář a nedovedu si představit, že bych se dokázala kousnout, přetrpět to po několik desetiletí a nerozvést se.:( (a to jsou zase jiné zásady na jinou diskuzi, které třeba mně by pálily víc než to, jestli je novopečené matce 25 nebo 35).

    OdpovědětVymazat
  34. Mila Veroniko,
    deticky nemame, aj ked sme si ich s manzelom velmi priali...Po precitani Vasho clanku som samozrejme najprv pocitila smutok a lutost, ze nemam tu moznost pocitit tuto nadheru a ze prichadzam urcite o vela. Ale takisto som pocitila aj nesmiernu silu, ze som na tomto svete urcite z "nejakeho" dovodu a mam tu nejake poslanie...cize asi vsetko je tak ako ma byt...a ze mozem byt zenou aj bez porodenia svojich deticiek...Aj ked je to tazke, ucim sa to prijimat a som na ceste...Dakujem krasne za uvedomenie si tohto pocitu, lebo nikdy by som si nebola pomyslela ze takyto clanok moze inspirovat aj nas, ktore nemame deticky. Len najst v sebe tu silu a uvedomit si a dovolit, ze byt zenou je krasne!!! Dakujem!!

    OdpovědětVymazat
  35. Nemohla jste, Veroniko, ten článek napsat už před deseti lety? :-) Třeba bych to pochopila....třeba by mi to došlo....třeba bych byla ženou a ne robotem na kariéru, úspěch a cestování...a třeba bych teď už měla i dceru, které bych mohla tohle moudro předat. Kéž by už pro mě nebylo pozdě. A kéž tohle docvakne dnešním mladým ženám dřív než v pětatřiceti nebo ještě později. My, co jsme ty chyby udělaly, podpořme je, ať ony ne. Díky za ten článek. Tereza

    OdpovědětVymazat
  36. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  37. ...Toto som myslela ;-) taký trochu aj vedecký pohľad na vec https://www.sme.sk/c/3280736/daniela-ostatnikova-muzom-a-zenam-uz-nejde-o-spolocne-dobro.html

    OdpovědětVymazat
  38. Velice inspirativni clanek!! Deti taky nemam. Ne proto, ze bych nechtela. Nejak to nevyslo. A ano je to tezke! Preji nam vsem hodne sily aby jsme si ten svuj smysl a poslani nasly! Tana

    OdpovědětVymazat
  39. V sedmém měsíci těhotenství mě moje dvacetiletá máma přivedla na svět. Šoupli mě do inkubátoru a myslím,že díky tomu i po 45letech k sobě pořád hledáme cestu. Intimní řeči jsme spolu nikdy nevedly,k desátým narozeninám jsem dostala brožurku Když dívka dospívá. Tím osvěta skončila. První menstruaci jsem dostala v prváku na lyžáku,komunita spolužaček mě přivítala mezi ženy. :-). Sama jsem se matkou stala v necelých jednadvaceti,v době,kdy to bylo standardní. Neměla jsem pocit,že na mateřství nejsem zralá,s odstupem myslím,že jsem to zvládla v pohodě, stejně jako za čtyři roky druhé dítě. Nad svým ženstvim se zamýšlím až v poslední době,mezi kolegyněmi,kamarádkami z práce,je nás devět, věkový rozsah 28 až 48, dvě těhule,jedna kojící matka, matky s malými i dospělými dětmi... Tvoříme zvláštní ženský kruh, komunitu, která funguje líp než psychoterapeut, držíme jedna druhou při životních strastech a já tak nějak cítím,že to je to,co ženy drželo už staletí před námi. To,co jim dodávalo sílu zvládnout války,hladomory, úmrtí dětí, bídu... Dnes se máme neskonale líp,ale starosti,jak uživit děti,když je táta ve válce nebo když se táta vykašle na placení alimentů, jsou v podstatě stejné... Ženská,když musí, dokáže že sebe vydolovat obrovskou sílu.. Větší než chlap.. Takže být ženou nemusí vždy znamenat jen rtěnku a vysoké podpatky... Ivča

    OdpovědětVymazat
  40. Článek jako na zavolanou. Dnes večer jsme si s dětmi četli a povídali mj. o menstruaci. Pětiletá začala natahovat, že chce být radši chlap (a její brácha si s úlevou oddychl, že chlap je). Snad se mi podařilo jí předat, že ženy sice mají v některých ohledech bolestivější život, ale chlapům není dopřáno tři čtvrtě roku v sobě nosit a cítit miminko, pak ho (sice bolestivě, ale krásně) porodit a živit z vlastního prsa... (A hrdá babička budu, ať budou mít děti v osmnácti, nebo ve třiceti.)

    OdpovědětVymazat
  41. Nechci být další hejtr, ale tak moc nesouhlasím, že se musím ozvat. Nechci "být ženou". Chci být sama sebou. Chci být dobrým člověkem. A nepopírám své ženství, ale myslím, že pro mě to zkrátka není priorita, zvlášť pokud to ženství definujeme mateřstvím a červenou rtěnkou.
    Ženy obecně fungují jinak než muži, někdo se ale té prototypické představě blíží víc, někdo míň. Měli by být všichni muži alfa samci? Je moje "mužná" lesbická kamarádka špatná žena? Není naopak pěkná ta rozmanitost, že jsme každý jiný? Někoho mateřství naplňuje, někoho ne. Ne všechny ženy potřebují každý měsíc plesat v červeném stanu. Myslím, že jsem svým dětem dobrá matka i proto, že svoji identitu neomezuju jen na mateřství a ženství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystihli ste to! Na zamyslenie ale ano...Je to tazke vysvetlit a asi aj pochopit, ale co tie zeny co nemaju deti? Ci uz vlastneho presvedcenia, alebo to proste nevyslo, aj ked deti chceli...A vobec to teraz nemyslim v v zlom...

      Vymazat
    2. Zcela souhlasím s Anneke... I bezdětná workoholička je plnohodnotnou ženou, důležité je jen to, jestli je spokojená se svým životem

      Vymazat
  42. Krásný článek, děkuji. Žijeme však v duálním světě a všeho je 100 procent. Takže pokud nezačnou být muži - muži (mám na mysli ty zženštělé šampóny), tak nebudou moci být ženy - ženami a naopak. A jak by to bylo krásné, kdyby jsme všichni byli čím jsme.

    OdpovědětVymazat
  43. Kouknete na to, ale je to v anglictine...celkem zajimavy clanek!!!


    https://nadirahangail.com/2016/05/25/mind-your-own-womb/

    OdpovědětVymazat
  44. To se na me nezlobte, ale rozcilila jste me. Nezda se Vam, ze v dnesni dobe dostavaji zeny uz tak dost na frak? I vy jste ta, ktera jim musi jeste "nalozit". Ted na ne jeste svedeme zvysujici se vek rodicek, za to muzou zase ty blaznivky, co si vymysleji blbosti misto toho aby rodily! Protoze se cpou antikoncepci, protoze studujou vysoky skoly! Protoze nejsou dostatecne zenske! Hanba na ne!
    Co takhle to vzit z jine strany? Co se zminit o tatincich? Kdy jste naposled potkala 25leteho chlapa co si preje rodinu? Troufam si odpovedet ze nepotkala, ano, tezko takoveho potkate, protoze vetsina takovych bydli u maminek, ktere jim zehli i fusekle a budou jim je zehlit klidne i ve 40. A nemusi to byt jen mamanek - muze to byt dospely nezavisly chlap kteremu ve 30 naskakuje koprivka pri zmince, ze by jeho partnerka chtela dite - jezis hlavne to ne! To bych musel prestat chodit na fotbal, do hospody, na zkousky s kapelou ... (dosadte si libovolne)...dyt dite to je katastrofa! Konec zivota!
    Ze sveho pohledu vidim duvody uplne jinde - v neschopnych chlapech kteri se boji jak cert krize jakekoliv zodpovednosti.Nebo ztraty jakehokoliv kousku pohodli. Jsou to prevazne ti, kterym jejich silene matky posluhuji i v dospelosti. Misto toho, aby jim v 15 letech ukazaly jak se zapina pracka a mycka, protoze kdyz zvladnou preinstalovat operacni system na svem MACu a strelit tri goly na mistnim fotbalovem zapase, nevidim jediny duvod, proc by si nemohli vyprat a uvarit. Vsak maji mozek v hlave a dve zravy ruce a nohy. Ale tady nas ceka jeste dlouha cesta.
    Jinak Vam preji hodne stesti a pevnou ruku pri vychove synu v ucte k zenstvi.

    OdpovědětVymazat
  45. Jé to je téma, které mi už dlouho leží v hlavě a žaludku. ;) Vždy jsem byla klučičí typ, který to ženské v sobě neuměl docela dlouho přijmout.
    Snad proto mi k synkovi byly naděleny dvě dcerky. Vnímám silně touhu naučit je lásce k ženám, jejich cyklu, schopnosti porodit a tím tak trochu i k sobě samým.
    To je myslím jádro pudla. Prostě se nemáme rády takové, jaké jsme - dokonalé!

    OdpovědětVymazat
  46. Pracuji v ústavu pro mentálně a tělesně postižené děti...je bohužel smutnou pravdou,že věk matek jde ruku v ruce s větším rizikem. Každý den jsem vděčná za své dvě úžasné zdravé děti,které jsem měla čest přivést na svět.A těším se na první vnouče i když mi je teprv 45.Alespoň budu mít sílu ho pochovat,učit ho plavat,běhat a poznávat svět.

    OdpovědětVymazat
  47. Dobrý den, když tady čtu ty komentáře, jsem ráda, že tolik žen prožívalo porody svých dětí jako spirituální zážitek, bohužel ve svém okolí žádnou takovou neznám :-) Ale to jsem psát nechtěla. V jistém smyslu nyní prožíváme krizi ženské i mužské role. Nepřijde mi ale správné vyzdvihovat mateřskou roli ženy nad jiné. Dnešní doba nám dává volnost výběru a tak je to správně. Ženy, které se cítí být v první řadě matkami, můžou s dětmi strávit roky v domácnosti a ty, které chtějí být manažerkami, lékařkami či cestovatelkami se můžou zase věnovat tomu. Plísnit jim za to, že nerodí od 20 je podle mě stejně špatné jako nutit ženy pracovat, když by raději byly se svými dětmi. Takže ženám zdar, myslím, že jsme úžasné ve všech rolích!

    OdpovědětVymazat
  48. Díky moc za zajímavý článek, určitě je k zamyšlení. Přijde mi, že o kolíky u červeného stanu jsme přišly už dávno, že to není otázka posledních dvou nebo tří generací. Nejsem si jistá, jestli ve středověku ženy oslavovaly třeba nástup menstruace: ženské tělo a jeho funkce byly tabu. Bohužel mně ani žádné z mých kamarádek nebylo dopřáno prožít porod jako spirituální zážitek, spíš mě při vzpomínkách jímá hrůza ze vší té bolesti a jsem ráda, že už to nikdy nezažiju. Mám dva syny. Nakonec jsem ráda, i když jsem chtěla holčičku - té bych totiž opravdu nedovedla vysvětlit, že menstruace je požehnání, natož předat něco hezkého o porodu... Bohužel.

    OdpovědětVymazat
  49. Mluvíte mi z duše!! Jen já to neumím dát do slov, tak dobře ..:D moc Vám fandím.. a Máte KRÁSNÉ DĚTI..

    OdpovědětVymazat
  50. "Dítě život nezkazí, ale obohatí".
    Děkuji. Nacházím se na rozcestí. Přáli jsme si dítě, ale vztah je v krizi. Myšlenky, jestli když krizi překonáme teď, na jak dlouho to bude. A pokud krizi překonáme, jestli si pořizovat 3. dítě... Protože kdyby to pak nevyšlo... Tak se 3 dětmi tedy nic moc partie...
    Tak díky... :-)

    OdpovědětVymazat
  51. Tento rok 2019 byl pro mě tak blažený, že mi Bůh dal důvod žít znovu šťastně poté, co jsem byl po třech měsících zlomen srdce, když mě manžel opomněl a vrátil se do své milenky. Trpěl jsem a prošel všemi druhy emocionálních mučení, protože jsem nemohl dostat žádnou pomoc, aby se můj muž nevrátil, dokud mi neřekl doktor Wealthy mým spolupracovníkem, který mi dal plné ujištění o tom, že mu může pomoci. ke mě. Byl jsem v kontaktu s doktorem Wealthym a poslouchal jsem jeho slova a následoval instrukce, které mi dal. Mohl byste věřit, že se můj manžel vrátil domů během 12 až 16 hodin, jak řekl on a dnes, moje manželství je obnoveno a jsem tak vděčný, vděčný a vděčný Bohu za to, že používal doktora Wealthyho, aby po třech měsících vrátil mého muže zpět zlomené manželství. Je tam někdo, kdo se musí vrátit zpátky do svého milence nebo potřebuje pomoc jakéhokoliv druhu? Pak navrhuji, abyste se s Dr Wealthyem dostali do kontaktu s jeho e-mailovým ID: wealthylovespell@gmail.com NEBO si ho můžete nechat taky na +2348105150446 pro více informací. Bůh vám žehnej, pane

    OdpovědětVymazat
  52. Ahoj, jmenuji se "ALLIE REYNA" Jsem z USA. Byl jsem ženatý 7 let s Rubenem. Věci začaly být ošklivé a téměř vždy jsme měli boje a argumenty. Bylo to horší v okamžiku, kdy podal žádost o rozvod ... Snažil jsem se, abych změnil názor a zůstal se mnou, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a vyzkoušel všechno, ale pořád, nic nefungovalo.

    Průlom přišel, když mě někdo představil tomuto úžasnému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takových věcí, ale rozhodl jsem se neochotně zkusit, že jsem byl zoufalý a odešel bez možnosti volby ... On dělal zvláštní modlitby a používal kořeny a byliny ... Do 2 dnů on volal mě a byl omlouván za všechny emocionální trauma, které on mě způsobil, on se vrátil do domu a my nadále žít šťastně. co úžasný zázrak Baba Egbe udělal pro mě a mou rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým jsem se již léta zabýval

    Zavedl jsem ho do mnoha párů s problémy po celém světě a mají dobré zprávy ... Pevně ​​věřím, že někdo tam venku potřebuje jeho pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoliv typu, kontaktujte Baba Egbe nyní prostřednictvím svého emailu: babaegbetemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818

    OdpovědětVymazat
  53. Jsem velmi šťastný, chci se podělit o svá svědectví s širokou veřejností o tom, co pro mě tento muž jménem Dr. PADMAN právě pro mě udělal, jsem ženatý 4 roky a mám rozchod s manželem před 4 měsíci a byl jsem strach a tak zmatený, protože ho tak moc miluji. Opravdu jsem byl příliš depresivní a kamarád mě nasměroval k tomuto kouzelníkovi, doktoru PADMANOVI, a oznámil jsem mu všechny své problémy a řekl mi, abych se nebál toho, že se přinutí, aby se můj manžel vrátil ke mně a za pouhých 48 hodin Dostal jsem hovor od mého manžela a on se líbil, že bych se měl vrátit do domu. Nikdy v mém životě nevěří v kouzlo a teď mi to jen pomohlo a jsem nyní tak šťastný. Vše mu děkujeme a pokud si také chcete nechat svého manžela vrátit pro sebe zde !! jeho e-mailovou adresu (padmanlovespell@yahoo.com), jsem tak rád, že svědčím o vaší práci a laskavosti DR PADMAN

    OdpovědětVymazat
  54. Velké poděkování Dr. Wealthymu, že nikdy nevěřím, že po všech těch letech zklamání z obrovských spamerů na internetu, kteří chodí po podvodných lidech, stále existuje opravdové kouzlo smrti, dokud jsem nebyl vhodný setkat se s dr. Wealthy skutečným kouzlem kouzel, přes blízkého přítele jménem Jennifer, kterého mi Dr. Wealthy předtím pomáhal, když jsem ho kontaktoval se svým e-mailem na wealthylovespell@gmail.com, vysvětluji, jak mi můj bývalý manželé dávají problém v mém manželství, nikdy mi nedovolila chvilku klidu a Musím to ukončit tím, že ji zabiju, a nechci využít vraha, protože to bude riskantní, tak jsem to musel udělat duchovně, proto jsem se ho rozhodl kontaktovat, ujistil mě, že se nebudu bát Kontaktoval jsem správnou osobu ve správný čas, spolupracoval jsem s ním a za méně než týden byla moje ex mrtvá, spala a nikdy se neprobudila díky Dr. Wealthy, opravdu je to opravdu skromný muž. můžete kontaktovat dr. Wealthyho s jakýmkoli smrtelným kouzlem, jako je zabít svého nadřízeného v kanceláři a zaujmout jeho místo, kouzlo smrti zabít svého otce a zdědit jeho bohatství, smrtelné kouzlo zabít každého, kdo vás v minulosti obětoval, kouzlo pro zvýšení mezd, kouzlo pro povýšení v kanceláři, kouzlo, aby se váš bývalý milenec vrátil, pokud věci ve vašem životě nefungují dobře, pak ho musíte kontaktovat nyní e-mailem wealthylovespell@gmail.com zavolejte nebo přidejte jej na WhatsApp +2348105150446.

    OdpovědětVymazat
  55. I had struggle relationship with my husband in the past which led to divorce with my first husband. After i and my ex husband got divorced, i had another chance to re-marry again and just 5 years of my second marriage there was another divorce which almost killed me emotionally. I stayed for another two years been unmarried and a single mother. Honestly I wasn't really happy it because every woman need a man in her life, there was a time i saw my first husbands photo and i realized how much i loved him and have missed him. I tried to get to him but i was told that he moved on with his life and we may never been together again. I wept bitterly that night thinking i have lost the man that i have had so much love for. I asked for advise on what to do and a friend of mine gave me a contact of Osasu Solution Temple, i consulted him and to his very best with his powerful spells he helped me with a Reunion Marriage Love Spell to returned my ex husband back to me, in just 9 days i had enchanter with a spiritual reunion prayers with priest Osasu everything turn around for good in my life, I am now happily living with my first husband again and sort out the divorce issues. with the help of Osasu temple, his a man of wisdom and care. Thanks and i appreciate all the help you have rendered to get my ex husband back into my life again. I testify here today that Osasu temple is powerful it can resolve all problem in a broken relationship with love once. contact him for solutions to any kind of relationship problem. Email....(drosasu25@gmail.com) You can also call him or add him on WhatsApp +2347064365391

    OdpovědětVymazat
  56. IF YOU NEED A LOAN NOW EMAIL CONTACT drbenjaminfinance@gmail.com




    TODAY I GOT MY DESIRED LOAN AMOUNT $520,000.00 FROM A RELIABLE AND TRUSTED LOAN COMPANY. IF YOU NEED A LOAN NOW EMAIL CONTACT drbenjaminfinance@gmail.com

    Hello, I'm here to testify of how i got my loan from BENJAMIN LOAN FINANCE(drbenjaminfinance@gmail.com) I don't know if you are in need of an urgent loan to pay bills, start business or build a house, they offer all kinds of loan. So feel free to contact Dr. Benjamin Owen he holds all of the information about how to obtain money quickly and painlessly without cost/stress via Email: drbenjaminfinance@gmail.com

    OdpovědětVymazat

Kdo je Veronika Hurdová?

Kdo je Veronika Hurdová?
Veronika je šťastná žena. Kdyby se snažila dopředu naplánovat svůj život, nemohlo to dopadnout líp než skutečnost. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění, ale vypadá to, že nebude trvat dlouho a všechny ji přerostou. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, si založila blog s naprosto hloupým názvem Krkavčí matka. Její mladické neuváženosti navzdory si ale její psaní získalo srdce mnoha tisíců čtenářů, díky čemuž si Veronika dnes může žít svůj sen. Je autorkou několika knih a napsala jich už tolik, že při dotazu na jejich celkový počet znejistí. Ve zbytku času Veronika učí děti doma, hodně s nimi cestuje a dobrovolničí na farmách po světě.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...