čtvrtek 12. února 2015

Skandální odhalení aneb Proč jsem Krkavčí matka

Protože se můj okruh čtenářů postupně rozšiřuje o lidi, které osobně neznám, je čas vysvětlit, proč si vlastně říkám Krkavčí matka.

Jak říká moje kamarádka, když není prostor na improvizaci, je čas na recyklaci. A protože ten článek v novinách, kde mě zpovídala Evička Fryšarová, prý už vyšel, tak se ho tu nebudu ostýchat použít. 


Předpokládám, že průsečík čtenářů nedělní přílohy Lidových novin a mého blogu tvoří jen má kolegyně Jana, která mi o článku pověděla, takže vy všichni ostatní to budete číst prvně a budete (aspoň v mých představách) spokojeně přikyvovat.


Jsi Krkavčí matka, píšeš o sobě na svém webu. Proč se za ni považuješ? Jak se to u tebe projevuje?



Krkavčí matka na mě zbyla, protože domény slunickovamamca.cz a rodinnestesticko.cz už byly obsazené. Haha, to jsem zas vtipná.

Vlastně nevím, možná s tím prapůvodně přišla moje máma, ale nechci jí křivdit. Jestli jo, tak bych jí měla spíš poděkovat, protože se mi to líbí a už jsem se s tím sžila.

Mám asi trochu specifický přístup k dětem. Věřím tomu, že jsou dost moudré na to, aby se nezabili, a zároveň dost šikovné na to, abych jim pořád nemusela stát za zadkem. Třeba je u nás běžně k vidění, že si děti hrají se struhadlem nebo nožem, ale nechám je proto, že vím, že jsme si názorně ukázali, že se můžou říznout. Obě děti mi v roce a půl a třech letech pomáhají s vařením a na internetu jsem jim našla obrázky opařenin, aby věděly, co se může stát, když si sáhnou na plotýnku. Nevěřili byste, jak to funguje. Dokonce i mladší Marján už ukazuje na sporák a říká au nebo pálí a starší Grétka mě varuje, když postavím horký hrnec moc blízko okraji, že by mohl spadnout a ona by pak měla opařeninu.

Nikdy jsem za dětmi také neběhala po pískovišti, abych jim asistovala na prolízačkách. Když se mi teda chce, tak tam lezu a klouzám se s nimi. Je ale pravdou, že moje děti neustále zachraňují jiné maminky z výšek. Ani jedno z dětí mi ale nikdy z prolízačky nespadlo. Když jsou prostě vysoko, tak ví, že skokem dolů by si ublížili. Dají se relativně snadno ovládat na dálku hlasem a stačí, když jim řeknu, ať jsou opatrné, že už jsou blízko okraji. Většina maminek říká "spadneš" a jdou potomka chytat.

Další výhodou toho je, že se mě děti samy drží a hlídají si, kde jsem. Nikdy mi neutíkaly, nikdy jsem je nemusela výrazně přemlouvat, že jdeme z pískoviště domů. Řeknu jim třeba jen "ještě si dostavěj bábovku a jdeme, protože musíme stihnout oběd". A když to dostaví, tak se zvednu a jdu. A oni jdou za mnou, protože asi podvědomě tuší, že bych je tam fakt mohla nechat.

Nechávám je smrdět a růst si svým vlastním tempem, což ale určitě neznamená, že z nich vyrábím nějaké nevychované asociály. Když mám chuť, tak si s nimi hraju a dávám do toho všechno. Jen je prostě nenutím do ničeho jen proto, že by to už měly podle tabulek umět nebo aby dohnaly sousedovic Pepíka.

Neříkám jim třeba, že když se budou dloubat v nose, tak je odnese čert (fakt, tohle jsem včera slyšela v tramvaji). Jednak to není pravda, jednak je to podle mě jedno. Prostě jednoho dne přestanou a pochopí, že se to na veřejnosti nedělá. Co si budeme povídat. Kdo z nás se doma nedloube občas v nose? Já teda jo.
Věřím, že na všechno mají svůj čas a až se to budou chtít naučit, naučí se to.

Myslím, že mojí nevýchově navzdory z nich rostou docela pohodoví člověci :-)
--------------------------------------------------------------------

PS: Jestli kroutíte hlavou a říkáte si, co z těch dětí vyroste a jaká jsem to matka kráva, pak vězte, že jsem kráva a krávy neumějí psát a reagovat na námitky a výčitky a na všechno odpovídají jen BÚÚÚ.

5 komentářů :

  1. Paráda! Sama jsem stejně vychovala své děti narozené 1976 a 1979. Pořád jsem poslouchala něco o přílišné demokracii, co z těch dětí vyroste, jestli se dožijí dospělosti, bude to zázrak, počkej až ti přerostou přes hlavu...atd. Taky jsem občas přemýšlela, jestli to nedělán z "lenosti". Vyrostly z nich prima dospěláci, bez komplexů, dokáží se o sebe i své rodiny postarat a obhájit svoje názory. Pubertu jsem nezaznamenala. Vydržte, vyplatí se to.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Zojo, děkuji za tak krásná slova, moc si jich vážím. Ani nevíte, jak mě dokáže potěšit podpora žen, které jsou daleko přede mnou a mají zkušenosti, které mohou předávat zelenáčům, jako jsem já. Fandím Vám i Vašim dětem a přeji Vám, ať máte v životě spoustu důvodů se smát.

    OdpovědětVymazat
  3. Veroniko, seru na to ještě víc.. Dokonce si čtu Váš blog, a děcka, 7 a 5 let, jsem poslala se uspat samé..
    Anča

    OdpovědětVymazat
  4. Verunko, děti zatím nemám (jsem ve fázi "Už?" a pak zase "Tak ještě ne.") a netuším tedy, jaká budu matka,
    ale Váš životní přístup a přístup k výchově, ten mě zkrátka baví a dodává optimismus, že mateřství není šablona, do které je potřeba se vejít a hlavně nepřetáhnout. Děkuji a přeji Vám, ať je vše zlé už za vámi. Krásný večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem vždycky zastávala názor, že ženská, která přemýšlí o tom, jestli bude dobrá matka, tak bude dobrá matka. Už jen proto, že o téhle své roli přemýšlí. A taky věřím, že děti si své rodiče vybírají.
      Takže když si ti moji pak na mě skuhrají, tak si říkám, že stejně měli nějaký důvod, proč si mě vybraly, a ten je v tu chvíli silnější než to, že se jim v daný moment nepozdávám.

      Děkuju za přání. Všechno zlé je k něčemu dobré, i když to člověk teď možná nevidí. A já mám pocit, že mě spoustu dobrého ještě čeká :-)

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...