pondělí 10. listopadu 2014

Krkavčí matka na nákupech

Dnes něco z připravované knihy s pracovním názvem "Zápisky krkavčí matky", protože můj skvělý nápad nazvat knihu analogicky po té první "Jak přežít mateřskou" mi vyfoukl chytrolín Petr Šmolka, který tak nazval svou o poznání méně potřebnou a nudnější publikaci pro novopečené matky. 

Vůbec přemýšlím, jak nějakého muže může napadnout, že napíše cokoli o mateřství. Zvláště pokud nestrávil v přítomnosti dětí o samotě víc jak den. To je stejné, jako bych já psala o štípání dřeva, protože jsem kdysi na pionýráku viděla hlavase, jak se ohání sekyrkou.

Ale o tom někdy jindy a teď zpátky k tématu. Knížku mám rozepsanou a snad ji dopíšu dřív, než půjdu do důchodu a nebudu si už nic pamatovat. Nicméně aspoň mě pak nebude mrzet, že mi ji nikdo nevydá. Takže tím nenápadně naznačuji, že kdybyste věděli o nějakém nakladateli, který by mě chtěl podpořit, sem s ním. Nebo budu muset zase klepat na Bránu.

A abyste věděli, o čem to tak přibližně bude, nalijte si (včetně těhotných a kojících) poctivou zemanovskou štamprličku a začtěte se ...



Stalo se to jednoho zimního dopoledne, kdy mě po dvou hodinách strávených venku s dětmi donutil mráz nalézt si přístřešek, kde bych mohla v tichosti zemřít na omrzliny. Nevím proč mi přišlo jako dobrý nápad, že nepojedu domů, ale zpříjemním si čekání na oběd v nákupním centru, kde si děti malinko rozmazlím a koupím jim nějakou pěknou hračku nebo rozkošný obleček.

V tu chvíli jsem byla asi nevyspalá zkratkovitě uvažující matka nebo mi dozajista musely tam venku zamrznout mozkové závity. Neexistuje totiž nic, co by se dalo nazvat „příjemně strávený čas s dětmi v nákupním centru“. Dnes už se dokonce po mnohých dalších zážitkově výživných zkušenostech domnívám, že je to oxymóron.

Marján byl tehdy ještě ležák. Ležákem myslím ležící mimino v kočáru bez schopnosti pohybovat se, nikoli pivo, i když tato záměna by mi tenkrát výrazně ulehčila situaci. Protože jak všichni víme, pivo narozdíl od mimina nedisponuje schopností křičet a vždycky na vás spokojené počká bez stížností tam, kam ho uložíte. 

Zabrala jsem se do výběru rozkošných oblečků na novorozeně tak, že jsem zapomněla, že novorozeně má také jiné potřeby než vypadat cool v dupačkách s věrnou chlupatou aplikací medvídka koaly. 

Marjánek na to ale naštěstí nezapomněl a dal mi o těchto svých potřebách vědět přerývaným hýkavým řevem, který kromě pozornosti ochranky obchodního domu přilákal i pohledy ostatních nakupujících. V jejich očích jsem viděla naprosto jasně, co si o mně myslí. Tahle matka je úplně neschopná. Místo toho, aby vymyslela dětem HODNOTNÝ a KREATIVNÍ program a konejšila plačící novorozeňátko, si tu cajdá po obchoďáku a nedá mu ani cucnout. 




Poháněna zlověstnými pohledy jsem vystartovala s koalími dupačkami k pokladně, protože Grétka už začínala být taky nervózní hladem a nudou, což je ta nejhorší kombinace, která u mých otesánčích dětí může nastat.

Ale protože je to holčička bystrá a ví, že na její matku choré mysli není spolehnutí, rychle se chopila situace a jala se obstarat si stravu dle svého gusta sama. U pokladen si nabrala plné kapsy čokoládových tyčinek, které důvtipní marketéři vystavili tak, aby na ně dosáhly malé dětské ručky, a s nenápadným výrazem a o dvanáct kilo těžší se plížila ven. 

Jako správná matka jsem nenechala toto konání bez povšimnutí a s plačícím Marjánem na ruce jsem vyrazila za ní. Zkušeným chvatem jsem s ní smýkla o zem a za kšandy oteplováků táhla zpátky ke kočáru, kterým jsem zablokovala uličku u pokladny. Mezitím se začaly srocovat davy zvědavých čumilů, protože tu rázem byly plačící děti dvě, což už přeci nemůže být náhoda. 

S potupným výrazem jsem podala prodavačce platební kartu pusou, protože jednu ruku jsem měla zaměstnanou vřeštícím hladovým novorozenětem a druhou rukou jsem krotila přes rameno hozené zmítající se batole, které by svým naříkavým řevem "Sušenkuuu! Suuušeeenkuuu!“ rozplakalo i skálu. Nikoli však mě. 
Hodila jsem do kočáru koalí dupačky a zahanbeně ho strkala břichem s těmi dvěma nešťastníky na ruce rychle pryč, abych se někde skryla a v opovržení zhynula.

Pro další zážitky z nakupování si budete muset koupit mou knihu, která vyjde už za necelých 35 let nebo tak nějak.

2 komentáře :

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...