sobota 22. listopadu 2014

A to ti ty děti fakt žerou brokolici?

Asi bych tu měla vytvořit stránku s často kladenými dotazy.

Jsi vegetariánka / veganka / vitariánka?

Ne, jen se tak velmi často stravuju.

A to takhle zdravě jíš pořád?

Jo, jen trochu ujíždím na sladkým.

Chutná ti to?

Moc.

Nechybí ti řízek / sušenky / hranolky s kečupem?

Vůbec.

To takhle vaříš i tomu svému dvoumetrovému muži? A nemá pak hlad?

Ano, vařím. Ne, nemá, když jí 5x denně. Dokonce se naopak trápí, když pracovně cestuje a musí jíst v restauracích, ze kterých mu je akorát zle.

A co děti? Nejsou podvyživení chudáčci? To ti fakt jí jáhly / brokolici / ovesné vločky?

Jo. Jí všechno. Něco víc, něco míň, ale rozhodně nedělají fóry. A zdaleka nevypadají jako podvyživení chudáčci.


Typická večeře u nás doma


Spousta lidí má představu, že dětem musím vařit něco jiného, něž sama jím. Že by na polentě, pohance, čočce nebo cuketách nepřežily. Ale vůbec to tak není.

Chutnali jste někdy dětské zeleninové příkrmy? Většině lidí přijde, že nemají žádnou chuť, jsou málo slané, případně je označí za hnusné. I já jsem si to myslela.


Důvod, proč nám dětská strava připadá bez chuti, je ten, že jsme zaplácaní solí, cukrem a různými umělými vybuzovači chutí.

V rámci pokusů jsem zkoušela množství soli a cukru v jídlech snižovat. Zpětně to hodnotím jako druhý nejdůležitější krok ve své postupné změně stravování (první krok bylo vyřazení prefabrikovaných polotovarů).
Pokud totiž snížíte přísun soli a cukru, po nějaké době zjistíte, jak suroviny doopravdy chutnají. Je to úplně jako když by se vám probudily chuťové pohárky. Neuvěřitelně osvobozující pocit. Najednou se vám zdá, že předtím jste jedli víceméně pořád to samé.

Od dětských lékařů se okolo 1-1,5 roku dítěte dozvíte, že už můžete začít jejich stravu zlehka přisolovat. Je to úplně na hlavu postavené. Dítě, které do té doby spokojeně dlabalo nesolenou stravu, si začne pomalu zvykat na vyšší a vyšší obsah soli, až dosáhne na úroveň hodnou stravování ve školce nebo v restauraci.


Teď krčítě nos a říkáte si, co to ta blbka zase žvaní. Máte strach, že až vás s dítětem potkám na pískovišti, tak dostanete přednášku o vražedných Brumících.


Na to bych chtěla sebereflexivně zareagovat, protože jsem si své úchylky vědoma a rozhodně se nebudu vrhat na vaše (ani jiné náhodně kolemjdoucí dítě) s Brumíkem v ruce, abych ho zachránila. Abyste se i vy vyvarovali svých "návyků vysoce otravných rodičů", doporučuji přečíst článek The 25 Habits of Highly Annoying Parents

(K srdci si beru no.14: Warn other moms about the dangers of high fructose corn syrup/chemical pesticides/GMOs any time you see their kids eating something you think is unhealthy.)

Pokud jste ještě neusnuli, koukněte se na Jamieho TED talk. Kromě toho, že je svým zvláštním způsobem sexy, zmiňuje spoustu zajímavých věcí. Mimo jiné třeba že děti, které neumí pojmenovat základní druhy zeleniny, je nebudou chtít ani jíst.


Náš Marján říkám všemu, co má rád (včetně mě), "babek" (= bagr), ale Grétka už mluví normálně jako člověk. V březnu jí budou tři roky, ale už teď pozná cuketu od okurky, cibuli od šalotky a malinu od ostružiny. Umí pojmenovat batát, lilek nebo avokádo (které konzumuje na kila).

Nevěřte, že je to tím, že bych s ní po večerech seděla a biflovala všechny druhy zeleniny. Prostě to zná ze svého života. Bavíme se u jídla o tom, co máme na talíři. Skoro každý večer se mnou nebo Honzou vaří. To by v tom byl čert, aby jí v té velké makovici něco neulpělo.


Nesnáším se, když moralizuju. Ale dneska si to výjimečně odpustím :)

6 komentářů :

  1. Za tyhle pokusy o páchání hromadné osvěty na lidech tleskám a fandím.
    Dokud si to ti lidi nezkusí sami, budou ti tvrdit nesmysly že to není možné nebo normální.
    Možné to je a co se týče normality - tak normální nebylo před dvě stě lety se mýt.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za milý komentář.
    Zkušenost je věc nepřenositelná, takže se o tom bavím jenom s lidmi, kteří chtějí poslouchat. Neplácám přes ruce lidi, kteří si dávají smažák s tatarkou.
    V práci krmím jednou týdně cirka 15-20 lidí, kteří chtějí zkoušet něco jiného. Mnozí to vyzkoušeli a vzdali, ale někteří zůstali. Na svém přístupu nic neměním, i když bych teoreticky mohla krmit lidí 40. Kdyby to bylo opravdové podnikání, asi by si businessmani klepali na čelo.
    Ale já to dělám proto, abych ukázala alternativu. Abych mohla změnit část společnosti, na kterou jsem s to dosáhnout.
    A mezi takovou část společnosti patří moje rodina. Snad mi to děti v budoucnu nevyčtou. Ale to jeden nikdy neví :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky by se mi líbilo, kdybysme se takhle mohli stravovat. Ale nemám na to čas, děti na to nejsou zvyklé, takže jim to moc nevoní.... u nás vedou samotné těstoviny nebo rýže s rozpečeným sýrem... k tomu tak nanejvýš ukusovat okurku... ach jo. Jak je v omáčce hrášek, tak Gabča (2 roky) blé....Budu se muset nad sebou zamyslet a nějak to změnit. Kdybych tak měla trochu tvé energie... fandím celé rodině :-). Jana K.

    OdpovědětVymazat
  4. Já bych to nevzdávala :-)
    Zkus začít od toho, co mají rádi. Okurka? Fajn, pojede jim i cuketa, se kterou se dá o dost líp vařit.
    Nebo propašovat do těstovin rozmixovanou "sladkou" zeleninu - třeba takové lasagne jdou udělat s dýní, květákem nebo batáty.
    Co se mi ale osvědčilo nejvíc, je zapojit děti do vaření. Marján zatím nasucho tluče na zemi vařečkou do kastrolů, ale Grétka už aktivně "pomáhá". Strašně jí to baví, chce sypat, vážit, míchat i krájet. Všichni se děsí, když vidí dítě v ruce s kuchyňským nožem. Ale ono je to fakt těžké se s ním zapíchnout. Marjánek už s ním taky mydlí, a to mu byl nedávno rok.
    Mám tu zkušenost, že co si dítě navaří, to potom spíš sní, protože ví, co to bylo za práci.
    Držím palce, určitě vám to doma klapne :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ty děti jsou sousedů!

    OdpovědětVymazat
  6. Jsou to vypůjčení komparzisté od sousedů našich sousedů :-)
    Mně přijde nejvíc vtipný, že z těch 3 lidí, co čtou tenhle blog mimo můj okruh známých, je někdo z naší ulice.

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...