pátek 25. července 2014

10 postřehů po návratu ke strojům z mateřské

Už to budou dva měsíce, co jsem zpátky v práci. Čas na bilancování se nachýlil.



Co si budeme nalhávat. O tom, jaká traumata jsem měla prožívat (a neprožívala) co se opouštění dětí týče, už jsem popsala zde

Místo toho do mne každé ráno poté, co zabouchnu dveře (zvenku) mě obestoupí zvláštní klid. Jsem sama. Můžu si jít, jak rychle chci. Můžu jít jakým směrem chci. Můžu si dokonce naplánovat, kdy z domu odejdu a odhadnout, za jak dlouho dojdu na metro. Nemusím za chůze zpívat donekonečna travičku zelenou.

Cítím se podivným způsobem šťastná, vyrovnaná a pokojná. V hlavě se mi rovnají všechny moje představy, jaká budu tolerantní a inspirativní matka pro své dvě úžasné děti, až se vrátím domů. Všechno je najednou krystalicky jasné a jednoduché.

Do práce si chodím odpočinout a nasbírat síly, abych se té bandičce doma dokázala odpoledne postavit. Pravda, je to sice jen 3/4 úvazek, ale i ten mi na regeneraci stačí.

Dva měsíce jsou již dost dlouhá doba na to, abych mohla rekapitulovat.

Co se tedy přihodilo při mém návratu po 2 a čtvrt roku výpadku?

1) Někteří kolegové, co nastoupili během mé mateřské, mě stále zdraví "dobrý den" a ptají se, za kým jdu. Za štěstím, holenku, za štěstím, odpovídám s úsměvem a šinu si to do své kanceláře.

2) Když tito stejní kolegové zjistí, že ve firmě pracuju, domnívají se dle délky času, který strávím v kuchyňce, že jsem nová sekretářka.
No vážně. Koho to napadlo, koupit kávovar, který je chytřejší než já? Když jsem se po týdnu konečně naučila ovládat knoflíky, začal na mne halekat zvláštní hlášky.
Doplňte zásobník s vodou! Doplním zásobník s vodou.
Doplňte kávová zrna! Po deseti minutách hledání kávových zrn a dalších deseti minutách zkoumání, kam se sypou, doplním kávová zrna.
Vyprázdněte zásobník se sedlinou! Po půl hodině zkoumání, kde že se sedlina schovává, vyprázdním zásobník se sedlinou.
Odvápněte! Vzdávám to a dělám si lžičkové Nescafé.

Každopádně po měsíci boje s kávovarem jsem se stala firemním expertem, který má - a řekněme si to popravdě - klíčové know how pro fungování celého accountského, projektového a analytického týmu.
Nicméně učiním zde velké - pro některé překvapivé - prohlášení. Nejsem sekretářka. Nidky nemůžu být. Protože mám obě ruce levé a jsem naprosto nepraktický člověk. A dodnes nevím, jak se odvápňuje kávovar.

3) Kromě veřejného projektu "Spokojené pupky" (více tady zde) si potajmu rozbíhám druhý soukromý projekt, který nese pracovní název "Jak dlouho lze existovat v moderní firmě fungující na online aplikacích, aniž byste do nich měli přístup". 
Zatím to vypadá, že dlouho.

4) Třetí tajný projekt se jmenuje "Jak dlouho lze existovat v moderní firmě mající standardizované procesy na procesy, aniž bych kterékoliv z těchto procesů respektovala". 
Zatím to vypadá, že neomezeně dlouho.



5) Můj starý stůl obsadil Kamil. Ale co, najdu si nové místo, jsem přeci žena asertivní. 
...
Po třech týdnech neustálého stěhování jsem se konečně naprosto neasertivně dostala zcela náhodně ke stálému místu po odcházející kolegyni. Co na tom, že sedíme s Hankou tak blízko zády k sobě, že když se chce jedna vysunout ven, musí počkat, až ta druhá vydýchne.
Do té doby, než se (snad) na podzim přestěhujeme do větších prostor, to musíme synchronizovaným dýcháním zvládnout.
Zároveň tušíme, že pokud během této doby přijde nová kolegyně, nejdůležitějším výběrovým kritériem bude konfekční velikost 34 a menší.

6) Moje klienty si rozebral obstarožní punker, zamrzlý pubescent, prošedivělý taťka a chytrá blondýna s tak dokonalou pletí, že mám pokaždé chuť si na ni sáhnout, jestli je opravdová.
No řekněte? S takovou skvadrou se prostě nedá soupeřit.

7) Za dva měsíce jsem se díky vyšachování ze segmentů, o kterých jsem aspoň něco tušila, musela stát expertkou na propanbutanové lahve, dorty v prášku a montáž výtahů. 
O všem toho samozřejmě vím spoustu.

8) Měla jsem pocit, že moje jazykové dovednosti se po několika měsících pečlivého sledování anglických kreslených pohádek musely nutně zlepšit.
Po pár telefonátech v tomto jazyce jsem bohužel zjistila, že Peppa Pig English není dostatečnou průpravou na to vést businessový rozhovor.
Tvůrci seriálu o Pepině by na to měli v každém díle upozornit, aby vyvedli nebohé důvěřivé matky z omylu.

9) Můj drahý šéf Ondřej měl už tu čest mě dvakrát před klienty představovat.
"Takže tohle je Veronika. Za dva roky porodila v rychlém sledu dvě děti a teď ji máme zpět."
Voi-la! Jaká to kvalifikace! To si asi někdo ten výzkum ode mě objedná.

10) Mám za sebou dvě prezentace, kdy jsem musela mluvit (v celých větách a bez citoslovcí) ke skupině lidí (dospělých).
Na jedné jsem použila slovo dudlík.
Na druhé jsem vytáhla z kabelky plyšového Šmoulu.
Proč, to už se nikdy nikdo nedoví.

Takže moji milí kolegáčci! V pondělí zase nashle!
A ten kávovar si už budete muset odvápnit sami.



2 komentáře :

  1. tak nevím, ale spisováním by ses asi uživila lépe :-)
    Zauvažuj o nové profesi

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...