středa 28. května 2014

3 pikosekundy ve vzduchu

Od té doby, co chodím na turnaje v beachvolejbale s dětmi, jsem:
  1. Podceňována soupeřkami (k mé radosti)
  2. Degradována fotografy (k mé nelibosti)

Chtěla bych se někdy mrknout, jak smečuju, přijímám, podávám, nahrávám.

Variabilita se ale smrskla na jediný druh fotek, na kterých jsem schovaná za dítětem. Mimo hru, samozřejmě.







Takže jestli budu mít ze včerejšího turnaje zase jen fotky, jak držím dítě, cpu se sušenkou nebo stojím se založenýma rukama vedle či na kurtu, budu to považovat za zásadní selhání fotografa a příště si dovedu vlastního, který bude umět zachytit prchavé pikosekundy, ve kterých se ocitám ve výskoku.


Žádné komentáře :

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...