středa 28. května 2014

3 pikosekundy ve vzduchu

Od té doby, co chodím na turnaje v beachvolejbale s dětmi, jsem:
  1. Podceňována soupeřkami (k mé radosti)
  2. Degradována fotografy (k mé nelibosti)

Chtěla bych se někdy mrknout, jak smečuju, přijímám, podávám, nahrávám.

Variabilita se ale smrskla na jediný druh fotek, na kterých jsem schovaná za dítětem. Mimo hru, samozřejmě.







Takže jestli budu mít ze včerejšího turnaje zase jen fotky, jak držím dítě, cpu se sušenkou nebo stojím se založenýma rukama vedle či na kurtu, budu to považovat za zásadní selhání fotografa a příště si dovedu vlastního, který bude umět zachytit prchavé pikosekundy, ve kterých se ocitám ve výskoku.


Žádné komentáře :

Okomentovat

Kdo je Krkavčí matka?

Moje fotka
Vždycky jsem byla ve spoustě věcí "ta divná". Narozdíl od svého 15letého já se za to dnes už nestydím. Mám víc dětí než rukou. Gréta, Marián a Janek se jmenují. Ty děti, ne ruce. Když děti spí, píšu blog Krkavčí matka. A protože jsou všichni tři dobří spáči po mamince, napsala jsem po nocích ještě 12 KNÍŽEK pro dospěláky i pro děti. Miluju les, nohy v teple a mého muže Honzu, který na mě čeká v nebi. Děsí mě pobytové zájezdy, snahy o škatulkování a nesmířliví lidé se zavřenými hlavami.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...